Omnibus

"Zlomyslná kometa... mozečky nám prolétá. Zhrzená baletka tluče se(!) do hlavy... odlétá kometka, ráno vše napraví?" Kameraman v zácviku se marně snaží udržet kameru, zoom a asi i moč, zatímco partička osmi nesympatických užvaněných tydýtů (fakt jsem se snažil, vybrat alespoň jednu postavu, které bych mohl fandit, ale kde nic není, ani smrt nebere) vede otravné, rádobyvtipné a hlubokomyslné dialogy o ničem i o čemkoli. A aby mého neštěstí nebylo málo, začnou se ti tlučhubové množit jak coherentní králíci. Nic proti množení králíků, ani proti množení realit, to mohlo být i fajn, ovšem kdyby mi alespoň na jednom z nich alespoň trochu záleželo. Jo, to už jsem vlastně říkal. Se srdečným pozdravem "Koňskému anestetiku zdar! A aby nás Pán Bůh při zdravém rozumu zachovati ráčil..." váš dvoupatrový Omnibus. V jiných VÝHONCÍCH reality samozřejmě i tří, čtyř... až nesčetněpatrový dabldekr :-).

"Lidi, ptáky... kozu taky. Smrťák vše kol pokosí, až se divák orosí." I já se orosil, smrtelným WTF potem, při zkousávání proměn Liama. Z hodného člobrdy s dost nepraktickou superschopností (tu bych fakt mít nechtěl), přes hrdinného zachránce sebevražedkyně na mostě, až po sadistického psychopata par excellence, který se nakonec polepšil a "šel do sebe" :-), čímž pomohl rejžovi zamezit dalšímu nadměrnému úhynu komparzistů i zvěře všeho druhu. Tímto zároveň zdravím kolegy Ufouny, kterým prdnul jistič u laserového děla nemlich nad hajzlíkem a vystresovanou pozůstalou, což způsobilo vznik napínavého a docela zábavného, byť WTF filmu.

"Můj mozek si oddechl, vypnul, ale nezdechl" Nečekal jsem nic, protože Asylum. Jen zapnutá tv coby křoví při malování. Hvězda za pár momentů, které potěšily, např. divoce prosakující Eurotunel pod kanálem La Manche, kožich typu "ukradli nám co jsme si ukradli, teď nám zmrznou kozičky" nebo závěrečnou opičí lanovku z Eiffelovky na vrtulník (místo aby do vrtulníku nastoupili normálně na zemi :-)).

"Korejské RAF!, to mělo drajv!" Sympatičtí exotičtí zombíci jsou jako já – rádi jezdí vlakem a sežerou na co příjdou. Na rozdíl ode mě běhají jako srnky a korejská těhule v devátém měsíci lítá jak vzteklá fretka. Ovšem ve tmě tunelu jsou z nich beránci, asi proto, že trpí šedým zákalem. Celkově jsou to telata, viz srážka dvou proudů zombíků řítících se kolejištěm. Taky jsou drzí jak opice, protože mi předčasně sežrali nejsympatičtějšího hrdinu, což byl známý 한국 복서 Rocky Balboa. Jejich virus má velmi proměnlivou inkubační dobu, od pouhých pár vteřin až po mufnáct minut, jak se to zrovna hodí scenáristovi do krámu, ale budiž, ostatně koronavirus taky leze na každého z nás jinak. Jen škoda, že hned zkraje nesežrali nesympatického, neschopného a na veškeré situace opožděně reagujícího tatínka (ten dostat od zombíka facku, tak řekne Au! až za dvě minuty), ale to bychom přišli o onen slzodojný Hup z lokomotivy. Nicméně, přepravu cestujících korejským Košičanem jsem si parádně užil a to drobné zpoždění na příjezdu do Busanu určitě do nádražní haly reklamovat nepůjdu :-).

"Nebuď už single, brejlatý ksindle!" Parádní pětihvězdičková myšlenka, opravdu příjemně art, fajn čtyřhvězdičkový wellness i všechno to mus párování s Mengeleho skalpelem pod krkem... až na to, že mě to vůbec nedostalo, ani do hotelu, ani do lesa. Když je mi totál buřt, co bude s hlavním hrdinou (a klidně bych si ho uvařil v hrnci k obědu, humra jednoho vypaseného), to je pak film pro kočku, resp. pro ukopaného psa. Škoda. Jen tři singláky jsem v lese skolil. Tak se s panem Humrem aspoň rozloučím optimistickými verši: "Ty moje kočičko, hříbátko, mazlíku... Dloubu si očičko, nožem na hajzlíku."

"Katastrofa... filmová. Blbá, nudná, jalová." A proč jsem vůbec čuměl na film od Asylum? Protože Sharknado. Záplava žraloků pršících z nebes - geniálně pitomé, až zábavné a já si to užil. Což bohužel není případ Hurikánu filmařské smrti, tady bylo špatně úplně všechno a zábava žádná.

Surové, syrové, bezútěšné a vlhké jako smutný klín postapo dívky. Vonící i čpící zmršenou člověčinou, jako čerstvě pochcaná hlína.

"Inseminace bez legrace." Že plesnivému a olysalému dědkovi, slepému veteránovi, hráblo, to mě nepřekvapilo. Ale že až tak, že si z čapnuté zlodějky bude dělat chovnou samici, to jsem fakt nečekal! No jo, no... porušovat sedmé Boží přikázání "Nepokradeš!" se holt nemá. Navíc, chtít okrást slepého a bezmocného starouška, to už vůbec není křesťanské. A to ani v případě, že ten, druhou mízou oplývající oplodňovatel, v Boha už dávno nevěří. Roztomilý výchovný film. Až na ten závěr, samozřejmě, já spíš očekával inseminaci č. 2. Btw, raťafáka dědek nepochopitelně zapomněl v autě, proč?! Že by už skleróza? :-)

„Vůkol jen hvězdičky... a vesmírný chlad. Smutno bez samičky, duše má hlad.“ Osamělý vesmírný Robinson coby neskutečná morální svině. Tedy, ne že bych se já na jeho místě zachoval jinak. Aneb kdož bez viny, hoď meteoritem. Hodně svinská romantika, přímo galaktických rozměrů! Alternativní konec filmu: Aurora a Jim probudili ještě pár desítek dalších lidí (svedli to na starou dobrou poruchu :-), takže po příletu k Homestead 2 probuzenou posádku překvapili nejen ptáci jarabáci, poletující v korunách stromů, ale i desítky na lodi narozených dětiček, včetně vnoučat našich hrdinů. Všichni ti potomci samozřejmě bez platné jízdenky :-), resp. letenky. Pak teprve by mezihvězdná sobecká romantika byla komplet, včetně pěti hvězd hodnocení.

"Houbičky s bradavkou černou zobni, holka znuděná... do ruky sekeru věrnou chňapni, budeš honěná! Halušky sem, halušky tam, s gustem se scénářem prosekám." Strašidelné pohádky z mechu a kapradí, aneb, pro natěšené mládežníky ujíždějící na psylocibinu, kvízová otázka za deset mechových bludišťáků: KOLIK NOHOU MÁ BĚŽNÁ MLUVÍCÍ KRÁVA? A) čtyři fialové, B) šest – čtyři u sebe a dvě za kmenem, C) jahoda. Prima bad trip. Jo, a zřejmě přehodnotím své stanovisko k lehkým drogám typu tráva či houbičky, totiž že si zkušenost s nimi nechávám až na důchod, abych se měl proč do něj těšit...