Emzet

Emzet

Martin Zubr

okres Hradec Králové
Domini canis

Twitter: Emzet

11 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 7 14 20 26
    • 4.2.2019  12:51

    "Zavolali tedy ještě jednou toho člověka, který byl dříve slepý, a řekli mu: 'Vyznej před Bohem pravdu! My víme, že ten člověk je hříšník.' Odpověděl: 'Je-li hříšník, nevím; jedno však vím, že jsem byl slepý a nyní vidím.'" (Jan 9, 24-25) Scorseseho "sekulární" opus magnum nemůže nevyvolávat rozporuplné reakce. Na pozadí životopisného vyprávění o dnes dávno zapomenutém boxerovi rozehrává příběh o vzestupu a pádu, o pokání, které přichází pozdě a nezaručuje automatické odpuštění, o síle lidského ducha drát se cestou, kterou už ne-duch jít nemůže. Fanoušci životopisných snímků budou pravděpodobně rozpačití z ladění a zaměření filmu, fanoušci existenciálních dramat zase ze sportovní tématiky. Jen láska ke Scorsesemu (případně k De Nirovi) vás může přimět udělit hodnocení nejvyšší.

    • 20.10.2017  08:43
    matka! (2017)
    *

    (Pozor, asi obsahuje spoilery, ale mně je to vážně jedno.) Král Trier je mrtev, ať žije král! Řekněme si to hned na rovinu – Aronofského pokus o ekologicko-protináboženskou agitku vlastně v celé „kráse“ odhalil jeho 1.) omezení v rovině Aronofsky-režisér, 2.) omezenost v rovině Aronofsky-filozof. --------------- Kterákoliv ze čtyř základních rovin, jež jsem byl schopen z filmu horko těžko vypreparovat (Aronofsky sám/umělec – feminismus – environmentalismus – zjevené náboženství) neumí stát sama o sobě, mlátí se s ostatními a hlavně svou „zprávou“ naprosto kastruje jak film, tak jeho výpověď. Rovina umělce by sama o sobě byla asi celkem v pohodě, jenže to by ji nesměl autor ve druhé polovině naprosto rozbořit snahou o včlenění rovin ostatních. Rovina feminismu doplácí zejména na to, že i přes neoddiskutovatelně vynikající výkon Lawrence je Matka vlastně jen šablonou bez charakteru, individuality a celistvosti, jejíž největší „kvalitou“ je mateřský pud a schopnost rodit děti. K čemuž by asi většina feministek měla pár poznámek. Environmentální rovina si podráží nohy tím, že se paradoxně jedná o cyklický průběh (takže žádné škody nejsou nevratné a vše zde už bylo dříve). Rovina náboženská doplácí především na fakt, že Aronofsky naprosto postrádá alespoň základní teologické … co, aspoň religionistické vzdělání, přesto se cítí být dostatečně fundován a erudován na tato témata hlučně a nezkrotně vyjadřovat, inu, je to už takový bonton. Scéna „eucharistie“ je jednou z nejdementnějších epizod, již jsem v mainstreamovém filmu kdy viděl, zejména pro své absolutní nepochopení věci, ale co už. Zkrátka i v agresivním vystupování vůči náboženství můžete být Christopher Hitchens nebo Richard Dawkins. Aronofsky by si rád myslel, že je nový Hitchens, ale není. Je jen nový Dawkins. --------------- Když k tomu ale přidáme fakt, že alegorické obrazy někdy fungují a někdy ne (asi podle toho, jak se zrovna režiséru chtělo - Aronofsky se holedbá tím, že film napsal za pět dní, což je možná taky kámen úrazu, dovedu si představit, že leccos šlo zlepšit trochu delšími přípravnými pracemi), dostaneme snímek, který na to, že vše sází na alegorii, tuto nemá tak docela propracovanou. Což by se ještě dalo podsunout pod jakousi Aronofského vizi, nedodělanou, nedopečenou, místy blbou… jenže mother! nefunguje ani jako film. Příběh veškerý žádný, postavy nemají téměř žádnou psychologii – každá představuje jen jakousi karikaturu bazální potřeby či „nešvaru“, čemuž odpovídají i prkenné dialogy, které se velmi křečovitě o něco snaží. A jako „thriller“ nefunguje už vůbec, protože je napínavý tak možná v první čtvrthodině a pak jen sotva, nehledě už vůbec na to, že i zde jsou ty skutečně fungující prvky vykradeny z Labutě. O to je to horší, protože Labuť (která se konečně ani nesnažila být něčím víc, než reálně byla) alespoň fungovala jako čistý thriller a při nedávném opakování se mi toto jen potvrdilo. Tato slepenina nefunguje v žádném ohledu – alegorické obrazy jsou postavené na vodě a vše ostatní je alegorii podřízené. --------------- Naprosto nepochybuji, že Aronofskému šlo primárně o vyvolání rozruchu, aby se o něm tak nějak zase psalo. Z mother! je tato touha cítit až bolestně. Bohužel, ve snaze napráskat na plátno co nejvíc „šokujících“ záběrů a co nejvíce autorovy nedotažené filozofie pak ve skutečnosti vypustil podivný zmetek, u něhož mě snad nejvíc zaráží jeho bezzubost. Byl jsem naštván a uražen, ano, ale zejména proto, že přes veškeré machrovské pózy se jedná o film blbý a nudný. Vzhledem k tomu, že i ten Trier se neustále pohybuje v „červených číslech“, svoje fanoušky si Matka bezpochyby najde. Já bych jen chtěl zpátky ony dvě hodiny života.

    • 2.5.2017  09:16

    Nakonec teda za čtyři. Kvůli možnosti vidět Portman jako manic pixie dream girl a kvůli Simonu & Garfunkelovi a řvaní v dešti. A to je asi tak vše, co vám chci o Garden State teď po třinácti letech od premiéry říct.

    • 20.3.2017  10:32

    Jsou díla, u kterých váš vztah k nim a jakékoliv případné zhodnocení záleží téměř výhradně na rozpoložení, ve kterém se k tomuto dostanete. U ničeho jiného to v mém případě neplatí tolik jako u The Nun’s Story, na kterýžto se mi podařilo natrefit zrovna ve chvíli, kdy jsem podobný film zoufale potřeboval, aniž bych to třeba vůbec předem tušil. --------------- Fred Zinneman může větší část filmu režírovat zcela rutinně (přiznám se, že na první zhlédnutí mi vyvstávaly v paměti pouze odraz v řece, konžská výprava a závěrečný dlouhý záběr, v kontextu celku až tíživě významný), ale naprosto se mu podařilo v zásadě celý film natočit bez předpojatosti a příklonu k jedné či druhé straně. Řád a jeho (nepochybně přísné) podmínky jsou podány věcně a stroze a převážná část jakéhokoliv zápasu se odehrává pouze v hrdinčině hlavě. Pouze na diváku je tedy samotné zvážení a zhodnocení, včetně posouzení, zda sestra Luke byla příliš silnou osobností pro řád či zda tomu bylo právě naopak. Audrey Hepburn, která je pro film naprosto zásadní, je zcela výjimečná a nenahraditelná. Dokázala postavu sestry Luke uchopit právě tak, jak bylo potřeba, vyhýbá se strojenému patosu a hysterickým scénám a kdyby žádným jiným snímkem, tímto mi dokazuje zcela bez pochyb, že je excelentní herečka. Konec smutný, ale pravdivý. Inspirační film jak Brno.

    • 30.7.2016  11:15
    Odpočívej v pokoji (TV seriál) (2001)
    ***

    Jakkoliv mi mohl zpočátku tento Ballův počin připadat skvělý a nápaditý a jakkoliv jsem si mohl téměř všechny postavy oblíbit, vše šlo do kytek někdy během třetí sezóny, neboť sledovat ustavičné adolescentní kňourání (papírově) dospělých postav se diváku přejí dost rychle. Kromě Brendy a jejího bratra mi nezůstala snad jediná postava, kvůli které bych vlastně chtěl vidět další díl. Během čtvrté sezóny jsem přestal a zatím vážně nebyla chuť pokračovat.

    • 26.3.2016  21:56

    Správně bych měl asi úplně stejně obdivovat i oba předchozí díly, nicméně nebudu zastírat, že právě u trojky to nadobro nastalo. Přesně to kouzlo, o které se Linklater snažil, ten pocit stárnutí spolu s herci a postavami, tu nesnesitelnou těžkost manželství, chcete-li. V žádném případě se na tento film nedívejte, dokud jste neviděli první a druhý díl, jinak by to nemělo smysl. A nejlépe si ještě mezi nimi dejte odstup, alespoň pár dní.

    • 26.3.2016  21:17

    Malá odbočka úvodem: Bohužel, The Witch byla propagována jako horror, takže na ni nejspíš zamířilo typické diváctvo horrorů. Zároveň jsme v Česku, kde převládá "knedlíkový ateismus", tudíž silně (evangelicky) fundamentalistická rodina/celkový podtón filmu mají prohráno předem. Výsledkem je recept na katastrofu, kdy většina multiplexu - náctlieté partičky které šly "na ten horor" - se směje jako o život po většinu filmu. Pokud jsou pro vás řeči o Bohu tak neskutečně vtipné, že budete prskat smíchy na celé kino, jděte prosím na jiný film. Za chvilku bude v kinech Purge trojka, tak zkuste třeba tu. Seriózním zájemcům: Radím vám dobře, počkejte na DVD.--------------- Uf a fuj tajxl - tyhle osobní výlevy nemám rád, ale tentokrát jsem se neudržel ani já. K věci. Od začátku skvělý film. Mohl bych vychvalovat špičkové, velice přirozené herecké výkony, stejně jako jistou a zručnou Eggersovu režii (ten chlap moc dobře ví co dělá). Ale ne, nejde o horror. Je to skvěle atmosférický, myšlenkově bohatý snímek, o víře a pověře, o rodině na samotě, plný krásné staré angličtiny a podivného mrazení. Velice zajímavá zkušenost, kterou si budu chtít zopakovat. Jak říkala manželka po cestě z kina: "Jako Záhada Blair Witch, ale chytrý" :-)

    • 27.9.2015  23:09
    Tanec v temnotách (2000)
    odpad!

    Ne, nebudu se ani trochu krotit, rozhodně ne jen proto, že Trier je kultovní a obdivovaný režisér a proto, že tenhle film tu má 81 procent. Už dlouho, opravdu hodně dlouho jsem neviděl takhle neskutečně mizerný film. Tohle je ryzí odpad!--------------- Začněme hereckými výkony. Žádné. Dokonce i dobrým hercům (Deneuve, Stormare, snad i ten Morse) scénář podráží nohy, ale Björk je tak do očí bijící herecký antitalent, že by potopila tenhle film možná i sama o sobě. --------------- Hlavní postava mi byla odporná od prvních scén až po tu poslední, svou blbostí, uťáplostí, nesmyslností, nelogičností… takhle se prostě lidi nechovají, vážně ne. Ten konec jsem jí z celého srce přál. --------------- Když už jsme u toho - scénář by rád byl dojemný a slzy ždímající, ale je tak zoufale nelogický a (s prominutím) blbý, že mě místy mrazilo. Takové to mrazení, když je vám trapně za tvůrce, protože to očividně neumí. --------------- Roztřesená “ruční” kamera je buďto provedena dobře (Carlo Di Palma v Manželích a manželkách, eventuálně Emmanuel Lubezki v Potomcích lidí), anebo amatérsky, což také může mít svůj šarm (libovolný béčkový “found footage” horror). Tady jde o tu amatérskou stránku věci a šarm to nemá - jenom to podtrhává tvůrčí impotenci a zcela dotváří vyznění filmu jako amatérského pokusu o “něco”. --------------- Muzikálové vsuvky jsou křeč a kýč a fakt, že nad nimi skuhrá (opravdu, to je slovo, které mě primárně napadalo) právě Björk znamená vždy pět minut utrpení. Já se na to ani pořádně nedokázal dívat; bylo mi trapně do té míry, že jsem prostě nezvládl neuhýbat pohledem. --------------- Tento film byl ryzím utrpením, větším než Menzelovi Donšajni, ovšem nikoliv utrpením z těch důvodů, které režisér zamýšel. Tady jde o paradox - snímek, který by rád dojil z diváků slzy a činí to zcela záměrně, přitom mu chybí jakákoliv emoce. Trier to tak možná udělal schválně, ale “schválně” vytlačený exkrement vonět víc nebude. --------------- Trier je pseudoumělec. Po tomhle filmu jsem si tím skoro jistý. Ten člověk mě víceméně uráží svou snahou o “intelektuálno”. Tohle prostě ne. Pro mě jeden z ideologicky, technologicky a obecně nejodpornějších filmů, které jsem viděl v poslední době, možná vůbec.

    • 3.9.2015  22:56

    Film, který dvě hodiny buduje atmosféru a postavy, pokládá zajímavé otázky a politicky se vyhraňuje… aby pak v závěrečné scéně v zoufalé snaze o pointu vše totálně podělal. Kdybych nevěřil, že Parkerovi šlo jen o to lacině šokovat, byl bych si myslel, že sám trest smrti schvaluje. Ty tři hvězdy jsou ideologické; pokud budu brát v potaz pouze herecké výkony a slušnou gradaci děje po dobu 98 procent stopáže a zároveň pominu (s prominutím) vyloženě dementní záběry na psaná slova na papíře, týkající se současné situace, díky kterým film vypadá místy jako studentský projekt ze školní besídky a ne dílo vyzrálého filmaře… bylo by to tak za čtyři a půl.

    • 31.8.2015  00:15

    Hmmm... Nebudu zastírat, že konec mě trochu zklamal (takhle má vypadat díl Akt X, ne plnohodnotný film), ale dobré tři čtvrtiny stopáže budete skutečně zvědaví, co se to vlastně děje a místy vám nejspíš doopravdy nebude dobře. Věčná škoda té určité nedodělanosti a mírně neoriginálního námětu, protože rozjeto to Leigh Janiak měla na jedničku. Rose Leslie na to má, chci ji vidět i v ambicióznějších projektech!

    • 17.4.2015  01:15

    Příjemně natočená Hřebejkovina, na které sice kromě výkonu Geislerové a Schmitzera nic moc není, ale moc dobře se na to kouká.

    • 15.4.2015  01:18
    Líbánky (2013)
    ****

    Velice dobře natočená konverzačka, ve které nepřesvědčivé herecké výkony jenom podporují scénář. Geislerová je úžasná (jako vždy) a Hřebejk dokazuje, že dokáže natočit i serióznější téma velice obstojně. Výsledkem je velice zajímavý a vyspělý film, který si neoddiskutovatelně zaslouží lepší místo, než to "modré" zde. Překvapení roku.

    • 11.4.2015  00:37
    Bobule (2008)
    ****

    Tahle česká variace na Dobrý ročník je o něco temnější (a tedy i překvapivě menší kýč), má docela vervu i atmosféru, Hádek je pro mě snad poprvé snesitelný a na Voříškovou bych se vydržel koukat déle než hodinu a půl. Jako celek Bobule fungují, dodají vám ten pocit, co máte mít a zároveň chytnete šílenou slinu na víno. Nebo jsem v tom sám?

    • 11.4.2015  00:34
    Vejška (2014)
    ***

    Po zkušenostech s Gymplem jsem měl z Vejšky hrůzu, ale nebylo to třeba. Vejška je lepší. Nečekejte zázraky, ale narozdíl od svého předchůdce tahle sranda docela obstojí nejen jako vyšeptalý křik rozčarované mládeže, ale i jako regulérní film; několik antiherců z minula zmizelo, někteří se naučili hrát... aspoň do určité míry snesitelnosti (Vorel), Josefíková svou oportunistickou poběhlici hraje také docela uvěřitelně a Mádl předvádí svůj standard, který nenadchne, ale ani neurazí. Trochu víc deprese, ale přitom méně karikatury. Budiž. Vzhledem k tomu, jaký průser jsem čekal, byla Vejška překvapením veskrze příjemným.

    • 11.4.2015  00:28
    Gympl (2007)
    **

    Když jsem byl na Gymplu onehdá v kině, sám jsem na “gympl” ještě chodil a Vorlův pokus o generační výpověď mi připadat přestřelený (jak jinak taky u něj, že?), ale docela trefný. A ne, ani mě nezarazilo, že Vorel sám do této generace nepatří. O osm let později už to tak horké nebude - Martina Procházková a Vorel mladší jsou ti naprosto nejneschopnější a nejotravnější neherci, jaké jsem kdy viděl (konkrétně ta Procházková - takto neuvěřitelně příšerný herecký “nevýkon” jsem snad ještě nikdy neviděl; většina scén s ní mi připomínala nevydařenou školní besídku), film jako takový je sbírkou klišé a prvpoplánových epizodek (inspektor, “tak z nich budou politici” atd.) a když už se na scéně objeví slušní herci (Bydžovská, Schmitzer), jsou prachsprostě nevyužití. Čest výjimce - Mádl je skutečně obstojný herec, který i se scénářovým minimem, které dostal, dokáže udělat skoro zázraky. Gympl je otravným přehledem jednorozměrných figurek, které nenabízí nic. Příliš mnoho času je věnováno otravnému pozorování vytváření graffitii a ani docela slušná vizuální stránka nezvládne snímek zachránit; obzvlášť když je doplněna českým hip-hap-hopem, což už je jenom další forma muk pekelných. Vorel starší se sice celkem drží v mezích (oproti Ulovit miliardáře jde o vyložený skvost), ale sám nevím, co si z tohoto kousku mám vzít. Nejspíš nic.

    • 1.4.2015  01:31
    Magnolia (1999)
    ***

    Je to nějakých devět, deset let, co jsem Magnolii viděl poprvé… a tentokrát jsem míň přísný, přeci jen ten film není zas tak nudný, po většinu času mě dokonce docela baví. Moore, kterou jinak nemám moc rád, se překonává a Seymour Hoffman a (byť místy přehrávající) Cruise jsou bezesporu největšími devizami Magnolie. Ale přesto nemůžu jít nad tři hvězdy. Spousta symboliky a paralel působí uměle, těžkopádně a naroubovaně, jako celek scénář připomíná práci studenta druhého ročníku, úvodní sestřih hlavních postav je kýč nad kýč a i když jsem docela chtěl být vstřícný a Magnolii si oblíbit, ta délka, ta délka!!! Jako fanouška dlouhých filmů mě často neuslyšíte stěžovat si zrovna na stopáž, nicméně nelze popřít, že po prostříhání téměř každé dějové linie a zhuštění snímku na nějaké dvě hodiny deset by Andersonovo dílo působilo úderněji, naléhavěji a možná bych přemýšlel i o pěti hvězdách. Takto ale bohužel… přesto, PTA talent.

    • 27.3.2015  02:13
    Věc (1982)
    *****

    Věřím, že každý (včetně lidí, co tvrdí, že se na horrory nedívají) máme nějaký svůj oblíbený horror, nějakou oblíbenou představu, kterou se občas sami děsíme proto, abychom si víc užili ten teplý čaj a praskající krb, které máme právě u sebe. Musím přiznat, že u mě měl v rámci kategorie “Nejlepší horror” velice blízko k vítězství Texaský masakr motorovou pilou, a to především pro svou závěrečnou třetinu; jako někdo, kdo si prožil panický záchvat nemůžu než nezírat, jak perfektně dokázal takový pocit Hooper na diváka přenést. --------------- Přesto však nakonec vítězí The Thing - možná je to mou posedlostí Antarktidou, možná je to onou specifickou kombinací lovecraftovského vesmírného horroru a (koneckonců neméně lovecraftovské) všeobecné misantropie, možná jde zkrátka a dobře o nejlepší převedení paranoie na plátno, co jsem doposud viděl. Carpenter se pro tentokrát vzepjal a ze svých béčkových kořenů nechal vyrůst zcela prvotřídní film, ze kterého mě mrazí i po letech. --------------- Morricone očividně na svou práci zde není příliš pyšný (jen si zkuste najít něco z jeho skladeb odtud na jakémkoliv výběru; co víc, ani v Praze nic odsud nehrál) a bylo mu vyčítáno, že se snažil příliš přiblížit Carpenterovu standardnímu soundtrackovému stylu, ale na mě to minimalistické hlavní téma zkrátka funguje. Ach, ty zasněžené pláně! Ach, ti divní psi! Věc nestárne. Jako snad jediný horror (spolu s výše zmiňovaným Texasem); Vetřelec, Ve spárech šílenství, dokonce i Horizont události pro mě s léty ztrácí dech… u Věci se nejspíš bude Carpenter trefovat do mé struny ještě hodně dlouho.

    • 27.3.2015  01:21
    Apokalypsa (1979)
    *****

    “We train young men to drop fire on people, but their commanders won't allow them to write "fuck" on their airplanes because it's obscene!” Bývala doba (někdy na střední), kdy bych si Apokalypsu hodil do svých oblíbených filmů čistě z důvodů, že je to divný, dlouhý film, který mnoho lidí nemá rádo, ještě víc lidí jej nechápe a tak nějak obecně bych se tvářil jako “ten kdo prohlédl”, a že jsem veliký fík. Apokalypsa ale přitom dává smysl, mnohem víc, než by se mohlo zdát z reakcí lidí, kteří ji berou jako čisté ztělesnění špatného tripu (na takový post bych měl mnohem vhodnější kandidáty). Její filozofie i myšlenky tam skutečně jsou, někdy dokonce i přímo vyřčeny. Apokalypsa strhává veškeré pozlátko z války, z prachsprosté řezničiny, ze které jsme si udělali rutinu, bere nás na cestu zpět časem proti civilizaci, od moderních helikoptér až po mýtus z džungle, a klade nám otázku - pokud máme především páchat násilí - proč tady vůbec být. A co víc, klade tuto a spousty otázek bez sebemenšího příklonu k moralizování. Apokalypsa připomíná výlet do pekla; pekla o mnoho děsivějšího, že diváku připadá skoro na dosah. A samozřejmě na tom mají velkou zásluhu herci, kteří si sami leckdy při natáčení dost zkusili a je to na nich znát. Martin Sheen, Dennis Hopper i Marlon Brando právě zde prožili vrchol své kariéry. --------------- Kdyby nic, tak musím Apocalypse Now vyzdvihnout jako snímek, který je sám o sobě dost unikátním zážitkem; i přes veškerou snahu jsem příliš podobných filmů neviděl. Je to existenciální, tíživé drama, které je zasazeno do války, ale to ještě neznamená, že je válečné. Je to Coppolův majstrštyk, což je fér, vzhledem k tomu, že natáčení málem nepřežil. A pokud jste ještě Apokalypsu neviděli, upalujte honem tuhle mezeru zaplnit. Možná ten film budete nesnášet, ale jen tak na něj nezapomenete. [Redux verze]: Prodloužená verze stojí a padá se scénou na francouzské plantáži - tato dodává trochu více historického zasazení (tedy jsme si ještě o něco více jistí, že jsme ve Vietnamu, tedy pardon, v Indočíně) a trochu více filozofování a myšlenek, opět možná trochu více propojených konkrétně s válkou ve Vietnamu než zbytek filmu ("If tomorrow the Vietnamese are communists, they will be Vietnamese communists [...] You are fighting for the biggest nothing in history."). Pro někoho je tato scéna rušivá, uměle vsazená před vrchol filmu (setkání s Kurtzem), kazí tempo a kdesi cosi. Sám mám radši Redux, ale naprosto chápu preferenci původního sestřihu, protože vyznění se díky výše uvedenému citelně liší.

    • 27.3.2015  00:56

    Woodyho Allena mám rád nejen pro jeho nesporné režisérské i scénáristické kvality, ale zároveň i pro jeho konzistentnost. Slovy mé drahé polovičky, poté, co jsme si dali menší maraton asi patnácti Allenových filmů: “Ono to je všechno dobrý, takovým způsobem, že prostě nedokážu vypíchnout nějaké vrcholy či pády.” I přesto bych si troufnul jeden takový vrchol vypíchnout - Radio Days. Ještě nikdy nemělo vzpomínání na dětství takovou šťávu, ještě nikdy jsem si nepřál tak moc zapadnout do fiktivní rodiny, byť rodiny plné podivných karikaturek. Allen roztáčí nostalgii naplno, staví pomník světu, který si většina lidi dnes nemá šanci pamatovat (kdo prosím vás vyrůstal naposledy zrovna u rádia?), ale nejenže nám dokáže ten pocit, že rádio je to hlavní, ten primární eskapismus, ten středobod života, přinést až pod nos a přenést jej na nás; zároveň ho vesele dekonstruuje (hrdina větší než život, nebo plešatící staráý páprda? “Video killed the radio star”, skutečně). Nic proti jiným mým oblíbencům, ať už jde o Hanu a její sestry, Zločiny a poklesky, Purpurovou růži z Káhiry, či Manhattan, ale Zlaté časy rádia mě skutečně baví asi nejvíc. Což ale vůbec neznamená, že za měsíc tomu nemůže být jinak. Obzvlášť u Allena, který se i v téměř osmdesáti letech snaží závodit v kvalitě sám se sebou. Pozoruhodný chlapík.

    • 27.3.2015  00:38
    Zodiac (2007)
    *****

    ”Do you know more people die in the East Bay commute every three months than that idiot ever killed? He offed a few citizens, wrote a few letters, then faded into a footnote…” Dodnes si pamatuju, jak jsem šel na Zodiaka s rozporuplnými pocity - David Fincher si tehdy poprvé (Panic Room jsem tehdy ještě neviděl) vybral dost specifický námět, který mi před zhlédnutím filmu příliš nevoněl. A už ten první večer v kině jsem cítil, že jsem se šeredně mýlil; v průběhu dalších osmi let se pro mě ze Zodiaca stala závislost. Tak perfektně dialogově vypointovaný film, plný subtilních, ale absolutně špičkových hereckých výkonů (John Carroll Lynch je na plátně všehovšudy pět minut, ale zapamatujete si jej, to vám slibuju) jsem snad nikdy neviděl. Tu atmosféru naprostého zatmění okolo vraha, který všem proklouzl mezi prsty, tu atmosféru marného babrání se v minulosti, které nic nepřináší, tu fascinaci odpadem lidstva, masovými vrahy, úchylnými podivíny… Proklouzl mezi prsty, to je asi ta nejdůležitější fráze. Žádný jiný film ve mně tolik nevyvolává pocit zoufalství nad marným snažením, kde hlavní hrdina zkrátka začal příliš pozdě. Ale to jsem ještě ani nemluvil o scénách, které jsou pro leckoho vrcholem filmu, tam kde se výjimečně ozývá “starý”, thrillerový Fincher - scény vražd či scény u podivného staříka doma. Nádherně vykreslená sedmdesátá léta (včetně “soundtrackové” scény, vystřižené z kinoverze). A vím, že o hereckých výkonech jsem už mluvil, ale ještě jednou - i kdyby Gyllenhaal ani Downey Jr. už nikdy nic nenatočili, stačí mi to. Zodiaka už jsem viděl dost možná víc než dvacetkrát… a stále nemám dost. Abych citoval Douglase, u jiného filmu (konkrétně The Prestige, jestli to musíte vědět): Takové filmy bych chtěl točit, pokud bych chtěl filmy točit. Jsem dost možná jeden z mála (asi ne úplně jediný, nechci si fandit), kdo považuje právě Zodiaka za Fincherův opus magnum… ale nemám jinou možnost. A budu si za tím stát, dokud budu na ČSFD. :-)

    • 22.3.2015  18:25

    "In our family, there was no clear line between religion and fly fishing." Pro někoho (má drahá polovička) nuda k uzoufání, pro někoho katarze, která nebohého diváka hodiny později zpoceného vytrhává ze spánku. Co je však nejhorší, krásu Řeky nelze moc dobře popsat ani přiblížit. Ten film musíte vidět a pocítit; možná si později řekneme, jestli jsme se shodli či nikoliv, ale to je tak asi vše. Není to jen Redfordovou režií, ani Rousselotovou kamerou (ač ten Oscar je bezpochyby zasloužený), ani bezchybnými výkony všech zúčastněných (rád bych tady vypíchl občas opomíjeného Skeritta; bez něj by ten film byl třetinový), je to něčím v předloze a v jejím převodu na plátno. Možná Redfordův voiceover, kde předčítá přímo z knihy, nevím. Takovýto pocit po zhlédnutí filmu nemívám. Podobně silný, podobně dobrý, ale nikdy to není quite like this. A ještě nikdy jsem neviděl film, který by se zabýval myšlenkami transcendence, který by je zároveň uměl tak svěle vyjádřit. Jedinečný zážitek. "I am haunted by waters."

    • 4.1.2015  13:42

    Allen v probádaných vodách - o neuróze, romanci, New Yorku, kontaktu s divákem… ale tentokrát i o stáří, nadhledu a určitém vyrovnání. Skvělá oddechovka a film, který mi je zkrátka neuvěřitelně příjemný. Larry David je s Woodym zcela zaměnitelný. :-) Evan Rachel Wood by pro mě byla snad poslední volbou do takovéto role, ale překvapivě to funguje. Srdcovky jsou srdcovky…

    • 3.1.2015  08:11

    Důkladně vybudovaný thriller, který neustále dělá něco zcela jiného, než byste od něj čekali. Pokud vás ani tento film nepřesvědčí, že je Woody Allen enormně talentovaným filmařem, tak už nevím.

    • 16.11.2014  00:52

    Samotný nápad je skvělý a jen za něj bych byl ochoten dát pět hvězd. Bohužel však nebyl ani omylem využit naplno a po dobrou polovinu stopáže jsem se nebetyčně nudil. A na tom nezmění ani rozkošný pokus o subverzi v podobě hlavní idey filmu, ani fakt, že Audrey Tatou je přesvědčivější psychopatka, než by kdo byl ochoten věřit.

    • 16.11.2014  00:47

    Ať už metal máte nebo nemáte rádi, Metal: A Headbanger's Journey je natočen opravdu skvěle. Je to dokument, který dokáže zaujmout, nepustit a hlavně nenudit, a to i pokud většinu skutečností znáte (můj případ), i pokud jste historií metalu téměř nepolíbeni (manželčin případ). Takto by měly vypadat dokumenty.

    • 16.11.2014  00:38
    Insomnie (2002)
    ****

    Předem podotýkám, že původní verzi jsem (zatím) neviděl. Vzato kolem a kolem, Insomnie stojí převážně na výkonu dvojice Pacino-Williams. A to není moc fér, protože konkrétně Al Pacino by dokázal zahrát i roli taveného sýra způsobem, že bych se do něj skoro zamiloval. Nolan se snaží (a nutno říct, že "severskou" atmosféru, jakož i titulní nespavost protagonisty vykreslil velice slušně), ale nevím, nakolik bych mu to žral, pokud by film takto neobsadil. --------------- Julyanův soundtrack rozhodně vykrádá nějaký jiný film, ale momentálně si nedokážu vzpomenout, kde jsem tu hlavní melodii slyšel. A přiznávám - Hilary Swank umí být hezká. I tak je to ale zatím Nolanův nejslabší film - film, který i přes svůj psychologický přesah nedokáže příliš uchvátit ani překvapit. Obzvlášť překvapit. Nicméně hůř než čtyřmi hvězdami hodnotit nemůžu. Aneb jak řemeslo vítězí nad inspirací. P.S. - scéna s kládami je opravdu úžasná.

    • 14.10.2014  13:34
    Casino (1995)
    *****

    Když jeden dělá totéž, není to vždy totéž… I přes zdánlivou podobnost až stejnost Mafiánů a Casina (stejný režisér, stejní herci v podobných rolích, obě jsou založeny na Pileggiho memoárech, mají podobný montážní přístup, prostředí organizovaného zločinu atd.) se mezi filmy nachází dost rozdílů na to, aby se daly posuzovat jako svébytná díla, která mám obě rád samostatně, ale ještě radši v jejich vzájemném porovnání. --------------- Vezměme si takového Pesciho – je to snad v obou dílech prožluklý taliánský skrček s nebezpečným temperamentem a potenciálem všechno pohnojit? Je. Ale zároveň je třeba si uvědomit, že obě postavy mají své reálné předobrazy, které Pesci ztvárnil dost přesně, a že mezi těmito dvěma postavami skutečně jsou výrazné rozdíly, byť to tak na první pohled nevypadá. --------------- Stejně tak struktury obou filmů – vzhledem k střihačským postupům a výraznému využití voiceoveru působí oba filmy velice podobně, ale opět jsou zde rozdíly: Casino je statičtějším a vrstevnatějším filmem. Mafiáni „utíkají“ po celou dobu, od začátku do konce jde vlastně jen o vývoj děje; Casino používá stejný postup pro úvodní expozici a následně se zastaví v určitém stavu a zkoumá své jednotlivé postavy. S tím souvisí i pozice protagonistovy přítelkyně/manželky – zatímco v Mafiánech byla Henryho manželka pouze další součástí příběhu, Casino klade daleko větší důraz na vztah hlavní dvojici a v konečném důsledku bych se možná ani nezdráhal označit snímek jako „romantické drama“. --------------- Vzato z hlediska filozofického je Casino vrcholem mafiánského filmu, a to především proto, že se asi nejvíc blíží dekonstrukci mafiánského života a ukazuje, jaký morální, vztahový i veškerý jiný sajrajt z tohoto "boje proti konvencím" vzniká (i Kmotr II je na toto trochu příliš epický a příliš "rodinný"). O to větší překvapení, že tak činí zkrze výše uvedenou "romantickou linku" - chce to rozhodně víc než rutinéra, aby ze vztahu glorifikovaného účetního a vyhořelé zlatokopky vykřesal drama na tři hodiny. Pokud někde Scorsese vytvořil komplexní a trojrozměrnou mozaiku lidské špíny, ze které se pomalu rýžuje umění (a já vím, že se o to snaží, zkrátka to vím), tak právě zde. --------------- Martin Scorsese zkrátka a dobře umí. A je úplně jedno, že se průměrná stopáž jeho filmů stále zvyšuje.

    • 7.10.2014  17:21
    Rituál (1973)
    *****

    Nejzajímavější na Wicker Manovi je jeho nadčasovost, a to obzvlášť vzhledem k tomu, nakolik jde o film úzce spjatý se svou dobou. Konkrétně teď myslím kulturní revoluci šedesátých let, a to včetně revoluce sexuální. Wicker Man zcela jasně a bez pardonu prezentuje hrůzu nad samozřejmostí jakési pohanské dekadence, která propuká ve společnosti. Kde ale skutečně vězí jeho kouzlo je fakt, že tyto pocity dokáže vyvolat i u moderního diváka čtyřicet let poté, v době, kdy se cítíme zcela sexuálně i morálně "osvobozeni". Pomalu vzrůstající hrůza z "těch divných lidí", kulminující v bizarním a zvráceném finále. Atmosféra přesně tak znepokojivá a mrazivá, jako má být. Christopher Lee pobavil.

    • 7.10.2014  09:14

    Snad jeden z nejlepších kinozážitků vůbec. Podobně jako Tinker, Tailor, Soldier, Spy snímek dekonstruuje špionážní fikci z typicky Le Carréovského pohledu... ale činí tak úplně jinými postupy. Tam kde Tinker diváka mátl složitostí vyprávění plného flashbacků a intrik, Nejhledanější muž svou zdánlivou jednoduchostí a přímočarostí záměrně udržuje diváka ve frustraci, kterou cítí (byť z jiných důvodů) i hlavní hrdinové. Závěrečná pointa přichází úplně odjinud, než lze z žánrového hlediska čekat a celá závěrečná scéna je jedním z nejúžasnějších okamžiků (a jedna z největších ran do břicha), které jsem ve filmu viděl za posledních několik let. Seymour Hoffman odešel s parádou; prakticky těsně před koncem si zahrál svou životní roli. McAdams rovněž výborná. Minimálně pro mě jedno z nejzajímavějších a nejzábavnějších používání dlouhých záběrů za hodně dlouhou dobu. Žhavý adept na film roku, který ovšem rozhodně není pro každého.

    • 22.9.2014  21:51

    Tobe Hooper dostal nápad na Texas Chain Saw Massacre při panickém záchvatu v supermarketu, kdy ho napadlo proklestit si cestu davy lidí pomocí motorové pily, která byla v nejbližším regálu (koukám, že nejsem sám). A ten film na to skutečně vypadá - takovou atmosféru ani možná ne strachu, ale úzkosti jsem nikdy zachycenou na plátno neviděl a nejspíš už ani neuvidím. TCHSM je prvotřídní filmařina, perfektně vygradovaná, která vás vtáhne, ať chcete nebo ne - obzvlášť pokud se do zhlédnutí musíte nutit, protože "ten název zní stupidně". Pro mě překvapení roku a spolu s Věcí a Vetřelcem absolutní horrorová špička. Poslední třetina je naprosto nepopsatelná, jediná fráze přichází na mysl - "ztělesnění špatného tripu".

<< předchozí 1 2 3 4 7 14 20 26
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace