tompaulman

Je to spíš prezentace jednoho amerického obchodníka s čajem než plnohodnotný dokument, ale i tak hodnotím vysoko. Jako člověku, který má rád dobré čaje, ale nemá povědomí o pozadí jejich pěstování, sklizně, prodeje či problémech celého odvětví, mi to poskytlo zajímavý vhled do této oblasti. Možná bych hodnotil hůře, kdyby to nebyl můj první dokument o čaji.

První Bond, kterého jsem kdy viděl, byl s Danielem Craigem. A tepreve teď jsem pochopil, proč ho spousta diváků nemusí. Sean Connery má úroveň (nevím, jak lépe vystihnout anglický výraz, že je "classy"), charisma, a celkově je sympatičtější. Ale to není jediný důvod, proč se mi první Bond líbil zatím ze všech nejvíc. Bylo to i kvůli stylu, který se nesoustřeďuje na fantastické efekty, ale dělá film poutavým především díky příběhu a atmosféře. Dávám 4.4* a už se těším, až zkouknu From Russia with Love.

Jirka_Šč napsal to, co si myslím i já. Japonský originál miluju. Učaroval svým klidem a pohodou. Moc se v něm nemluvilo ani nedělo, ale krásně se na něj koukalo. Korejský remake se mu sice nevyrovná, ale pořád si drží dobrou úroveň. Bál jsem se, že i do takového uvolňujícího filmu budou schopni nacpat ubrečený patos, ale to se naštěstí nestalo. Víc se tu mluví a děje, takže logicky zbývá méně prostoru pro kameru na vykouzlení pěkných záběrů venkova. Což je škoda, ale aspoň to vaření mě inspirovalo - bramborový chleba a ten kaštanový dezeret určitě zkusím :)

Mám rád ryby i japonskou kulturu (a obzvlášť kuchyni!), ale tenhle dokument mi místy přišel nudný. Zvlášť první půlka neustále opakuje ty stejné fráze a v podstatě se z ní dovíme jen to, jak je Tsukiji velký, výjimečný a že prodejci to dělají víc pro uspokojení zákazníků než pro svůj zisk. Někde kolem půlky stopáže mi dokument začal připadat zajímavý, hlavně část, která se zabývala školními obědy a změnami ve stravovacích návycích Japonců. Dobré na dokumentu je, že pokrývá snad všechny aspekty známého rybího trhu, včetně aukcí, každodenních rituálů, i smutných konců prodejců, jejichž děti nemají zájem navázat na rodinnou tradici. Dost věcí mě překvapilo, hlavně šílená pracovní doba prodejců. A tím nemyslím ani její délku, jako spíš otvírací dobu. Každopádně by dokumentu neuškodilo zkrátit stopáž a trochu prostříhat hlavně první půlku. Až budu v Tokyu, tak bych se určitě na Tsukiji rád podíval.

Je to na hranici mezi dvěma a třema hvězdičkama. Příběh je předvídatelný, skoro až dětsky naivní, herci moc neoslní, ale bylo to zábavné a celkem to ubíhalo. Neuvěřitelné na tom je, že příběh té policejní feny je skutečný!! (Následujou menší spojlery.) Kinako zemřela minulý rok (2017) ve věku 14 let a zkoušky složila až na šestý pokus. Stejně jako ve filmu se stala japonskou celebritou a pomohla zpopularizovat nejmenší japonskou prefekturu Kagawa, z které pocházela.

Přesně jak píše Bluepiggie, z většiny komentářů je znát, že dotyční toho z filmu moc nepochopili. Asiati si v něm hodně dělají srandu sami ze sebe a z asijských stereotypů, vidím v tom i kritiku materialismu a celkově mentality Číňanů. Film sice v mnohém přehání, ale celý ten příběh je inspirovaný skutečnými zážitky ze života autora, takže reálný základ to má a věřit se tomu dá. Navíc je to celkem vtipné a má to úchvatný vizuál z prostředí Singapuru.

Asijských duchařských hororů jsem viděl už dost, ale jak napsal *CARNIFEX*, všechny jsou na jedno brdo. Tohle mi navíc nepřišlo nijak strašlivé a nejlepší na tom ve výsledku byla hudba a elegantní stará auta. A vlastně jsem ještě ocenil to rozuzlení na konci, které mělo větší smysl, než jsem čekal, leč celkový dojem už to zachránit nedokázalo.

Sonda do života a poměrů na českém věnkově v době, kdy jsem se narodil. Já to hodnotím jako dobrý, ne však vynikajicí film. Jaksi mi uniklo, v čem spočívá jeho genialita, zmiňovaná v tolika zdejších komentářích.

Al Pacino byl božî, teda spíš ďábelský. Ale na můj vkus moc náboženské.

Milý film. Překvapivě netrpí žádným z nešvarů, které jsou typické pro vietnamské filmy. Není to nepovedený pokus o Hollywood, neztrapňuje se špatným humorem, nesnaží se zobrazovat Vietnam jako bohatou zemi, ale naopak ho ukazuje takový, jaký je. Dung, Američan s vietnamskými kořeny, přijede na 14-denní dovolenou do Saigonu. Jeho pobyt probíhá zprvu typicky - užívá si levné služby, holky, mejdany. Až do doby, než se zamiluje do Thao, studentky z venkova. Na cestě do její rodné vesnice Dung poznává krásy a kulturu Vietnamu, objevuje svou identitu. Vztah Dunga a Thao a celkově celý příběh působí přirozeně. Dokázal jsem se sžít s pocity hlavního hrdiny při jeho návštěvě venkova, kde v jedné scéně říká: “Tady bych klidně mohl žít. Je to tu tak prosté, tak klidné.” Když jsem tam byl, měl jsem úplně stejný pocit, a to nejsem Vietnamec.