tompaulman

Nejdřív jsem si otráveně řekl, že to je další nudná série lekaček, kterých Číňani a Thajci udělali milion předtím. Mladou ženu srazí auto a její srdce je použito k transplantaci pro jinou mladou ženu, které od té doby má děsivé sny a táhne jí to do jednoho strašidelného domu. Mezitím se policie snaží vyšetřit, kdo je pachatelem onoho činu, ale divák to už v první třetině tuší a nudně čeká, až na to za hodinu přijdou i ostatní postavy ve filmu. Ale ejhle, pachatel je odhalen už někde v 50. minutě a vývoj nabere jiný, nečekaný směr. Nicméně přestože je Quả tim máu zatím nejlepším dílem Victora Vu, které jsem měl možnost vidět, ke čtyřem hvězdičkám mu stále malinko schází. Kdybych měl říct co, tak by to byla logická (ne)propracovanost scénáře, která mi zkazila jinak výbornou závěrečnou půlhodinu. Přesto je super, že se Victor Vu stále zlepšuje a těším se, až někdo udělá titulky k jeho poslednímu filmu Tôi Thấy Hoa Vàng Trên Cỏ Xanh, který se těší velmi příznivým recenzím. Jinak Quả tim máu je komerčně nejúspěšnější vietnamský film a vzbudil ve mě velké nadšení už ve 3. minutě, jelikož se jedna scéna odehrává v kavárně Windmills ve městě Đà Lạt, do které jsem zcela náhodně zaplul před dvěma lety na pohár jahodového smoothie :))) Docela náhoda, jelikož se nejedná o žádný slavný podnik.

Mentálně zaostalý kluk z Vietnamu věří, že je synem Bruce Leeho, a když zemře jeho matka, chce převézt její ostatky k Leeho hrobu v Americe. Citlivý snímek, ve kterém se naivní kluk setkává s realitou, ve které vás do Ameriky nedopraví místní autobus a ve které se všichni lidé neřídí Buddhovým učením. Příběh je přihlouplý jako sám hrdina, ale líbila se mi vizuální stránka a především vydatný hudební podkres, který úspěšně dotváří melancholickou atmosféru filmu. Bojových scén tu na můj vkus bylo akorát a vypadaly spíš jak z nějaké kung-fu exhibice než jako skutečné boje, ale mlácení není středobodem filmu a slouží spíš jen jako dokreslení příběhu. 3.5*, mnohem lepší než jsem čekal.

Přišlo mi, že sleduju parodii na středoškolské bitky, která v sobě záměrně zahrnuje skoro všechny kýčovité prvky teenage mlátiček. K "dokonalosti" chyběla nějaká ta bitka na střeše a obligátní scéna s učitelem, který se od sebe snaží odtrhnout mlátící se studenty. Je to jen nudné bezhlavé řezání pořád dokola bez jakékoliv invence, vtipu nebo aspoň snahy o změnu stylu či prostředí. A nepřesvědčil mě ani motiv všech soubojů - stát se "králem bezvýznamné střední školy". 2,5*

Filmy, jejichž hlavní náplní jsou bojové scény a na příběh se moc nedbá, ve mně většinou neprobudí žádné velké nadšení, v horším případě mě dokážou přímo otrávit (slušně řečeno). Tohle je poprvé, kdy jsem si podobný typ filmu vyloženě užíval. Postava Zen mi přišla hodně zábavná, choreografie v bojovných scénách taktéž a ocenil jsem originální nápady i lokace. Vždycky jsem se smál tomu, jak ta šílená holka kosí celé skupiny gangsterů. V příběhu i bitkách jsem viděl vtip a nadsázku, nesnaží se vypadat seriózně jako jiné martial arts filmy, a možná i díky tomu si mě dokázal Duch boje podmanit.

Sice to nemělo být zamýšleno jako komedie, ale já jsem se pořád smál. Tomu ději, který mnohdy postrádal logiku, tomu hloupému chování protivníků, a hlavně těm akčním scénám, při kterých všichni umírají, ale naši hrdinové odchází po svých i po výbuchu atomovky. Na druhou stranu, aspoň mě ten film pobavil. Jiné béčkové akčňáky neumí ani to :)

Xiao Xing Yi vzal mnohokrát ztrárněný příběh vycházející z klasického čínského románu a rozhodl se ho zpracovat formou komedie. Občas mu ty vtipy vychází, například když se chytá kočičí démon. Většinou se ale jedná o typicky praštěný asijský humor, při kterém herci řvou jak splašení a dělají ksichty jak opice. A to mi moc nevoní. Docela by mě zajímalo, proč se zrovna tento snímek stal jednou ze vzácných výjimek, kdy se asijský film promítá v evropských kinech. aniž by se za tím účelem musel pořádat festival. Přece jen se každoročně v rámci čínské produkce najdou mnohem kvalitnější kousky. Vzhledem k tomu, že jsem byl v sále jediný běloch obklopen cca 40 Číňany, soudím, že o asijské filmy na starém kontinentě až takový zájem není. Ale možná to bylo tím, že ve vedlejších sálech zrovna dávali vyprodané Star Wars :)

Já ani nevim, proč se na ty japonské teen romance ještě dívám, když se mi snad nikdy žádná nelíbila. Se Strobe Edge jsem měl stejný problém jako s mnoha podobnými filmy - nepůsobí ani trochu přirozeně. Chování a dialogy postav jsou jak z nějaké Bravo foto love story. To už se mi víc líbí filmy, kde středoškoláci řeší ztrátu panictví, ty se aspoň podobají realitě.

Přítelkyně nikdy neviděla horor a chtěla se na nějaký podívat, tak jsem zabrousil do zdejších žebříčků a vyfiltroval si top horory. Jelikož je dnes Halloween, padla volba na tento počin z roku 1978. Bohužel jsem nepochopil, proč je tato věc tak vysoko hodnocena. Dialogy jsou vesměs tlachání o ničem, herecké výkony rozhodně nenadchnou. Pořád jsem tak nějak čekal, kdy se začne něco dít, až najednou stopáž byla na hodině a 10 minutách. Přítelkyně usnula, já jsem se smál, místo abych se bál. Závěrečných 20 minut vypadalo tak, jak jsem očekával od celého filmu, ale to už bylo trochu pozdě. Sotva průměr.

V posledních letech se začal hodně používat výraz "food porn" a nevidím lepší příležitost pro to, abych ho poprvé použil i já. Tohle se totiž jinak nazvat nedá :) Jelikož rád vařím převážně zdravou stravu rostlinného původu a inspiraci často hledám v japonských receptech, tak jsem byl dvě hodiny ve svém živlu a slintal jsem při představách, jak se láduju těma dobrotama, co Ichiko vytvořila. Vůbec mi při tom nevadilo, že film je úplně o ničem. Naopak tento snímek beru jako důkaz, že děj není pro dobrý filmový požitek potřeba. Stačí jedna sympatická holka, najít pěkné prostředí a vytvořit v něm krásné záběry. Celé to na mě působilo jako uklidňující balzám na (můj) hektický život ve městě a vzbudilo to ve mě chuť odjet do Komori a pomoci Ichiko obdělávat pole :) Jediné co mě mrzí je, že jsem si film vybral úplně náhodně, aniž bych si o něm něco zjistil. Tím pádem mi uniklo, že se dívám na druhý díl dřív než na první.

Velmi povedená komedie se sympatickou ústřední trojicí a povedenými vtipy. Ocenil jsem i žánrovou konzistenci. Bál jsem se, že na konci přijde typické korejské dojemné vyústění s ubrečenou scénou, ale naštěstí se tak nestalo. Škoda pár slabších pasáží hlavně ke konci filmu, jinak bych klidně dal pět hvězd.