Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Dokumentární
  • Romantický

Recenze (208)

plakát

Yeu Di, Dung So! (2017) 

Jedná se o remake výborného korejského filmu Eerie Romance, ve kterém hlavní roli obstarává Son Ye-jin. Její obličej se mimochodem na sekundu objeví i zde, když se hlavní hrdinka dívá na Moment to Remember. Jinak vietnamská verze má podle očekávání horší provedení a hlavně horší hraní, které se nese v groteskním přehrávaném stylu, jenž dominuje vietnamskému filmu posledních minimálně deset let. Dívat se na to ale dalo. Lepší 2*.

plakát

Inugamike no ičizoku (1976) 

Dobrá detektivka, kterou jsem si ale nedokázal naplno vychutnat kvůli množství postav, z nichž některé měly podobná jména. Takže jsem neustále musel přemýšlet, kdo je kdo a vracet se. Musím vyzdvihnout parádní soudtrack od Yuji Ohno, který si určitě ještě hodněkrát poslechnu.

plakát

Tiec Trang Mau (2020) 

Pravda občas bolí, ale dokázali bychom být šťastní, kdybychom nevědomky žili v klamu? Právě tím se zabývá tohle komorní drama odehrávající se převážně v jednom bytě, natočené podle italské předlohy. Parta starých kamarádů a jejich partnerek se sejde na kolaudačce jednoho z nich, kde pro zpestření večera začnou hrát hru - všichni položí na stůl své telefony a všechny své konverzace, telefonické či textové, budou sdílet se zbytkem osazenstva. Což může být nebezpečný nápad, když hrozí vyzrazení vašich tajemství... dál psát nebudu. Kdo zná originál, tak ví, kdo nezná, tomu nebudu kazit zážitek spoilery. Film se rozjíždí pomalu a nevinně, na obrátkách nabere až v druhé půlce, aby nakonec vyvrcholil parádním koncem s pointou hodnou zamyšlení, díky čemuž jsem zaokrouhlil hodnocení nahoru. Herecky je na vietnamské poměry dobře zvládnutý. Celkově jde určitě o jeden z nejpovedenějších vietnamských filmů posledních let, což se podepsalo i na jeho úspěchu u diváků. Momentálně je třetím nejvýdělečnějším vietnamským filmem všech dob, na této pozici vystřídal film Em Chua 18, z něhož si "vypůjčil" rovnou oba ústřední herce.

plakát

Zakuro zaka no adauči (2014) 

Dobrý, leč zapomenutelný film. Po pěti letech jsem ho viděl podruhé a teprve ke konci mi začal být povědomý.

plakát

Kjó mo ijagarase bentó (2019) 

Slabší 4*. Oddychová rodinná komedie / drama o samoživitelce jménem Kaori, jejíž dcera Futaba prochází pubertou a těžce ji ignoruje. Kaori se rozhodně své dceři připravovat do školy opravdu vymazlené bento boxy k obědu. Dělá to naschvál, protože Futaba nesnáší "cute" věci. Krabičky s obědem ale slouží i jako komunikační kanál, kterým své dceři předává vzkazy. Přestože každý takový bento box dá velkou námahu připravit, Kaori je rozhodnuta ve svém úsilí vytrvat, dokud se jejich vztah nezlepší. Film měl svoje zábavné momenty, ale celkově se mi zdálo, že ubíhá pomalu. Vedlejší dějová linka byla podle mě zbytečná, ale hlavní postavy se mi líbily, dokázal jsem rozumět oběma z nich. Vyšší hodnocení jsem se rozhodl dát proto, že 1) mám rád filmy s tématikou jídla, 2) baví mě filmy ze života na japonských ostrovech, a o "tokijském" ostrovu Hachijojima jsem nikdy předtím neslyšel, a 3) asi nejpůsobivější věc na filmu je, že se odehrává podle skutečného příběhu! Klobouk dolů před skutečnou Kaori, že něco takového zvládla a (spoiler!) dotáhla do úspěšného konce. Tady je její blog.

plakát

Pan to soup to neko bijori (2013) (TV seriál) 

Seriál je svou formou totální vykrádačkou stylu Naoko Ogigami - po prvním díle jsem byl přesvědčený, že to režírovala ona. Dokonce tu účinkují všichni její oblíbení herci. Jinak je to čistě relaxační záležitost o čtyřicátnici, která odejde ze zaměstnání, aby rozjela své vlastní bistro a navázala tak na svou zesnulou matku. Seriál pozvolna plyne svým tempem, zákazníci přicházejí a odcházejí, herci spolu popíjí a konverzují, ale neodehrává se žádné zásadní drama, zvraty nebo konflikty, a už vůbec ne napětí. A když už nastane nějaká událost, nedočká se divák vždycky rozuzlení. Na ospalé večery fajn, ale čtyři díly stačily. Nemůžu říct, že bych to vyloženě doporučil.

plakát

Kfc (2017) 

V rámci Vietnamu ojedinělý, strašně brutální film. Což by nevadilo, kdyby to dávalo smysl.

plakát

Jeongjikhan hubo (2020) 

Po dlouhé době povedená korejská komedie, ve které si tvůrci pohrávají s myšlenkou, co kdyby politici byli ke svým voličům a k novinářům naprosto upřímní? Musel jsem se smát při představě, jak by asi vypadaly tiskovky Andyho Bureše… Na filmu jsem ocenil, že si celou dobu drží stejnou (dobrou) úroveň a nesnaží se narušovat průběh zbytečným kombinováním žánrů nebo citovým vydíráním. I ten styl humoru mi sedl. Prostě pohodová komedie na víkendové uvolnění. Bonus pro západního diváka je vhled do korejských volebních kampaní, které z našeho pohledu probíhají v některých ohledech až komickým způsobem.

plakát

Sado (2015) 

Zajímavý příběh z korejských dějin, který mi byl až dosud neznámý. Jsem ale přesvědčený, že jeho zfilmování by dopadlo líp, kdyby nebylo tak zbytečně přecitlivělé. Ty účelově ubrečené scény dokázaly zkazit už tolik jinak dobrých korejských filmů.

plakát

Klan létajících dýk (2004) 

Mám rád Zhang Yimou i Zhang Ziyi. Potenciál jejich spolupráce je velký, a dobře toho využili v Cestě domů. Jenže když máte plytký příběh, jakkoliv talentované obsazení je k ničemu. První cca třetina ještě vypadá slibně, příběh se zajímavě rozvíjí. Ale už během ní začne všechno být průhledné a čím déle film ubíhá, tím více nudí. Závěrečné scény jsou tak otravně kýčovité, že mě nezajímaly osudy postav, bylo mi lhostejné, jestli někdo umře, hlavně aby už najely titulky. Ale musí se nechat, že vizuální stránka si po celou dobu drží vysokou úroveň, jaká je typická pro ostatní Zhangovy filmy. I ty bojové scény, jakkoliv jsou nesmyslné, byly mistrně nasnímané. Krásné barvy, scénérie i kostýmy ale samy o sobě nedělají dobrý film. Celkové hodnocení tady na ČSFD je nesmyslně nadhodnocené, já jsem váhal mezi ** a ***.

Reklama

Reklama