Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Dokumentární
  • Romantický

Recenze (219)

plakát

Smrtící andílci (2002) 

Ten song co v první půlce filmu zazní 3x je skvělej.

plakát

Tenši no koi (2009) 

Zrovna nedávno jsem si říkal, jestli mě vůbec ještě nějaký film dokáže dojmout tak, jako v mých začátcích sledování asijských romantických dramat. Myslel jsem si, že mi z těch filmů o zákeřných nemocech otupěly smysly a už mě jejich sledování nechává chladným. Pak jsem si pustil My Rainy Days a zjistil jsem, že odpověď je ano - stále takové filmy existujou. Vidím že zdejší hodnocení není nejvyšší, ale já nemám žádnou závažnou výtku. Dobrý příběh a hlavní hrdinka úplně k sežrání. A to i v momentech, kdy se chovala jako čubka nebo jako otravná puberťačka. Hltal jsem to.

plakát

Gongbum (2013) 

Já mám tyhle mysteriózní filmy rád, takže jsem si užíval to napětí a tu nejistotu, zda to její otec udělal, proč to udělal a co se s ním a jeho dcerou stane. Odpovědi na většinu otázek se dají vytušit už v průběhu filmu a potvrzeny jsou až v úplně poslední scéně, bohužel některých odpovědí se nedočkáte. Son Ye-jin zvládne bravurně každou roli, o jejich kvalitách už nemá smysl se rozepisovat. V podobné roli jsem ji viděl poprvé a to by bylo, aby zklamala.

plakát

Howlův kráčející hrad (2004) 

Z těch tří Mijazakiho filmů co jsem zatím viděl mě tenhle zaujal nejmíň. Vizuálně sice krása, ale děj je moc přeplácaný a přefantazírovaný, až mu to ubírá na srozumitelnosti.

plakát

The Inevitable Defeat of Mister and Pete (2013) 

Celkem průměrný ghetto film. Příběh dvou dětí, resp. dospívajících, kteří se o sebe musí postarat sami když přijdou o rodiče, ve mě nevzbudil žádné silné emoce. Hlavnímu hrdinovi Misterovi se nějak nedařilo získat mé sympatie. Kromě scény, kde předváděl Willa Smitha a svojí mámu, ta mě pobavila :) Mnohem lepší film o opuštěných dětech vzniknul v Japonsku a jmenuje se Dare mo Shiranai.

plakát

Zkažená mládež (2007) 

Film, který ve mě zanechal spoustu pocitů, především negativních. Dlouho jsem neprožíval žádný film tak moc, jako posledních 20 minut Klass. Za největší slabinu považuju to, že konec byl jasný už po nějakých 15 minutách, a hlavně nereálné chování postav. Opravdu to bylo podle skutečné události? Nevěřím tomu, že by se ředitelka, učitelé i studenti a (pra)rodiče chovali tak hloupě.

plakát

Svidanije (2012) 

Táta vypráví svým malým dětem o tom, jak potkal jejich mámu a jak se na prvním rande zlili pod obraz. Holt Rusko :)) Mám asi jiný smysl pro humor než scénárista, protože jsem se zasmál přesně jednou. Bohužel v letadle Aeroflotu moc jiných možností zábavy nebylo.

plakát

Poteči (2012) 

Od stejného režiséra jsem viděl film The Foreign Duck, při jehož sledování jsem si postupně skládal puzzle příběhu, aby mi na konci do toho puzzle zapadl poslední dílek a dal dohromady do detailu vychytaný obrázek. Potechi vypadal jako stejný typ filmu, dokonce i se stejným hercem v hlavní roli, a tak jsem čekal, jakým úžasným obrázkem se budu kochat tentokrát. Ale nejspíš jsem během těch 68 minut nějaký kousek puzzle ztratil, protože mě konec filmu ničím nenadchnul. Jinak Fumino Kimura je krásná herečka, zasloužila by si tu profil.

plakát

Yeonae shidae (2006) (seriál) 

Na spočítání zkouknutých korejských seriálů mi sice pořád stačí jedna ruka, nicméně si dovolím tvrdit, že tenhle je opravdu výjimečný. Například tím, že samotné jádro příběhu neobsahuje tolik korejského stereotypu, ale jde o realistický příběh dvou obyčejných lidí a dokáže upoutat (a jak!) i bez hrdinů majících spoustu peněz nebo nevyléčitelné nemoci Jediný seriál, o kterém uvažuju, že si ho dám podruhé.

plakát

Tajemná zahrada (2010) (seriál) 

Po 4 letech jsem se rozhodl, že zkouknu nějaký korejský seriál. Dobře si pamatuju ten pocit, když mi vyrazily dech mé první dva korejské seriály - Snow Queen a Alone in Love, do kterých jsem se tak zažral, že jsem u nich zabil celý víkend. U Secret Garden jsem čekal něco podobného, bohužel se mé očekávání, podpořené zdejším hodnocením, naplnilo jen z části. Plusové body - Bin Hyeon a jeho bezchybný výkon, který ho zařadil mezi mé oblíbené herce. Díly 6 až 8, které patří mezi to nejvtipnější, co jsem kdy z asijské kinematografie viděl. Kim Sa-rang, na kterou byl vždycky moc příjemný pohled. Humor, zvlášť když si tvůrci dělali srandu ze snobského chování Joo Wona. Mínusové body - Natahování děje, které je pro mě hlavním nedostatkem. Stejný obsah mohli smrsknout na 14 dílů a seriálu by to jen prospělo. Takhle je bohužel velká část stopáže nudná a působí jen jako výplň. Hysterické scény, ve kterých herci (hlavně Ha Ji-Won) neskutečně přehrávali, asi aby mě to víc dojalo. Pomalý rozjezd - prvních 5 dílů mi přišlo opravdu slabých, až pak se začlo něco zajímavého dít. Zakončení - nic kýčovitějšího než dětičky a snubní prsteny vymyslet nemohli. Celkově jsou to lepší 3 hvězdičky. Ačkoliv nelituju času stráveného u tohoto seriálu, tak příště až budu volit jak zabiju 20 hodin, pustím si radši 10 filmů. Víceméně se ztotožňuju s komentářem uživatelky Ziza.