tompaulman

Nadprůměrná romantická komedie, jejíž předností jsou hlavně velmi vtipné dialogy v první půlce. Hlavní hrdina, čtyřicátník Qin Fen, chodí na jedno rande na slepo za druhým, kde potkává různé typy žen, z nichž každá má nějaký vážný nedostatek. Jednou z nich je okouzlující Smiley, jenž nedokáže přestat milovat svou starou lásku, přesto jí Qin Fen dává šanci. Ke konci už film pěkně zvážní, ale nijak mu to neubírá na kvalitě. Nicméně hlavní, co si z filmu budu pamatovat, jsou výborné hlášky Qin Fena, díky kterým byla moje pracovní sobota o dost veselejší.

59% za tenhle hysterický a uřvaný film? Really?

Tento pomalu ubíhající film asi nebude pro každého. Myslím, že kdyby to místo 25 lidí hodnotilo 250, hodnocení by šlo ze současných 82 % dolů. Já jsem typ diváka, který pomalá melancholická dramata může, nicméně zde mi nesedly dvě věci. Neustálé mlčení a odtažitost hlavní postavy mi časem začly lézet na nervy, sympatičtěji na mě působila jeho "přítelkyně". Zadruhé mi vadily vložky udělané ve stylu retro filmu, které působily rušivě. Kdyby z filmu vypadly, vůbec nic by se nestalo, kromě toho, že by se zkrátila stopáž. Jinak je to příjemné romantické drama ze současného Thajska o nesmělém sbližování dvou společenských outsiderů.

Po silném a slibně vypadajícím začátku se objevilo první porušování fyzikálních zákonů a první boje s nesmyslným průběhem. Nicméně příběh a vizuál pořád bavil. Jenže nesmyslnost bojů se pořád stupňovala, až do závěrečné nejdelší bitky, u které jsem nevěděl, jestli kroutit hlavou nebo se smát, když Azumi jako jedna ze dvou postav přežila útoky děl, výbušnin, šípů, kulek a 250ti bojovníků. Nutno dodat, že bez škrábance. A pak přišla ta scéna na lodi, díky které pro mě film klesl pod průměr. Ještě někdy v budoucnu zkouknu Tygra a draka a jestli mě nebude bavit ani ten, tak si na tento žánr dávám doživotní zákaz.

Další z dlouhé řady asijských filmů, kde příběh postupně odkrývá události, které se mezi hlavními postavami odehrály v minulosti. Tenhle styl mají asiaté v oblibě a také ho umí mistrně zpracovat. Film jako takový mě vůbec nenudil, ale nemůžu mu odpustit několik logických přešlapů a nevěruhodně působících částí příběhu, takže vyšší hodnocení by bylo nefér vůči propracovanějším kouskům z japonské produkce.

Na Zhangův standard podprůměrný výtvor, vlastně zatím nejhorší co jsem od něj viděl. Navíc ta kamera mě neskutečně srala. Je to jako dát do ruky kameru dítěti, ať si natočí svou návštěvu matějské pouti.

Pro filmy, kde jsou nezdravě dlouhé záběry, ve kterých se nic neděje, asi nikdy nebudu mít pochopení. A nejen záběry, ale ve filmu celkově se skoro nic neděje. Kamera vše zabírá z dálky, jako kdyby vám režisér nechtěl dát možnost se pořádně seznámit s postavama. To, že 95% záběrů je statických, na zábavě taky nepřidá. Na tohle dílo si za rok už nejspíš nevzpomenu, ale vzhledem k tomu, jak mě nadchly Koreedovy novější filmy, to určitě není poslední, co jsem si od něj pustil.

Můj třetí film s Keiko Kitagawa v hlavní roli. Keiko mě zaujala v Dear Friends a Paradise Kiss jsem si pustil hlavně kvůli ní. Film se ještě ani nestačil rozjet a už jsem věděl, že mám novou oblíbenou herečku :) Nejen že dobře vypadá, ale především její přirozené hraní v mých očích nemělo slabinu ani tady, ani jinde. Pochválit musím i samotný příběh, jehož vývoj jsem nedokázal správně odhadovat, a ve kterém se na první pohled slizští studenti módy postupně ukazují jako sympaťáci. Malé plus má u mě film u za zastoupení myšlenky, že by se člověk měl řídit svými přáními a ne tím, co vyžadují rodiče. Zrovna nedávno jsem si po dostudování VŠ říkal, že svoje děti do toho samého nutit nebudu. Silnější 4*

Nezaujal mě příběh, nedokázal jsem se sžít s žádnou postavou, bojové scény mi přišly přeplácané a občas i technicky nedotažené. Vlastně se mi na tom filmu líbily jen ty holky a občas i lokace, ale to nestačí ani na dvě hvězdičky. Škoda.

Málo uvěřitelné, moc ubulené. Tak usilovná snaha o hraní na city, že to na mě ve výsledku působilo kontraproduktivně.