3497299

Tragikomická fraška a společenská satira intelektuální třídy, kterou se Baumbach tradičně zabývá (v příbuzném stylu jako v současnosti už poněkud vyčpělý W. Allen). Celkově sice trochu schematické, ale B. nelze upřít schopnost dobrého pozorovatele, který v zachycení detailu vystihne větší celek.

Překvapivě dobré – stylisticky i tematicky. Umělecká verze X-Men Origins (i v prvních X-Men Briana Singera je čitelně zakomponován motiv coming outu, i když méně explicitně). Zároveň zajímavá fúze „čarodějnického hororu“ a serióznějšího dramatu – celé v rámci fantastické poetiky, kdy je od začátku až do konce udržena dvojznačnost výkladu a perspektiv (čarodějnice svádí nevinnou dívku vs. ďábel skrze nevinnou dívku pokouší hrdinku s neuvědomělými paranormálními schopnostmi). Snad jen ten symbolický had je zde poněkud zbytečně nadužíván.

Seriálová adaptace stejnojmenné knihy Margaret Atwoodové o historické postavě vražedkyně Grace Marksové. Není určitě špatná (btw nad ním měla Atwoodová autorský dohled – tedy ne, že by to bylo nějak zásadně podstatné), ale to, co je na ní zajímavého, mě spíše vnadí k přečtení předlohy: nemožnost zachytit objektivní pravdu, propustnost mezi světem fikce (svědeckých výpovědí a výpověďmi pachatelky) a historickou „pravdou“ a především (opět) predestinace ženské hrdinky ve společnosti, která jí příliš stupňů volnosti neposkytuje – v neposlední řadě zábavná rovina (pro hlavního mužského hrdinu – lékaře zabývajícího se lidskou psýché) šokující skutečnosti, že žena má tajný vnitřní život, do nějž muž může jen obtížně proniknout :-D.

Garbage in, garbage out.

Snyder z blockbusterové elity přetváří komiksové filmy patrně tím nejvíc vzrušujícím a zajímavým způsobem. Čím víc zklamaných a nasraných fanoušků, tím lépe. Opět se osvědčilo známé pravidlo, že film je dobrý zejména tehdy, když se většině diváků nelíbí.

První tři díly. Naprostá stupidita. Scénáristům by nejspíše nepomohly ani mamutí dávky NZT.

Zajímavý námět - natočený tím nejhorším možným způsobem.

Falešný sentiment - film na něj poukazuje, ale nechává jej tak - nejde ani do hloubky ani do šířky. Forma na hraně mezi fikcí a autentickým dokumentem nefunguje - coby fikce by to bylo dosti slabé vyprávění o víkendových únicích do imaginárního světa před zlou realitou, která u kotlíkářů nabrala setrvačnost, díky níž zůstávají po celý svůj život "v lese", přičemž protagonisté jsou schopni pouze zamlženého pochopení - coby dokument jde o naivně manipulativní hru ve smyslu: jsme tady sami, nemáme hodinky ani mobil, a ta kamera támhle, to je omniprezentní oko Pána lesa...

Bezpochyby nejlepší Cronenbergův film a nejspíše i nejvíce nepochopený, což je podivuhodné, vzhledem k tomu, že se jistě nejedná o dílo interpretačně nějak zvlášť obtížné - vede mě to k úvaze, kolika uživatelům se něco líbí nebo nelíbí, aniž by věděli proč. Věty jako Marigoldovo: "I když se mi v zásadě líbí, co film říká, formu Cronenberg neobhájí," uzavřené v komentáři čímsi o "dekadentní nudě", ani bezradné náznaky, že je sde jakési "sdělení, že nám nic sdělováno není", jak tady píše kupříkladu Matty, mě utvrzují spíše v podezření, že pro mnohé je jejich hranice diváckých schopností něčím, s čím se příliš nedokáží smířit. NÁZOR, to je samozřejmě něco, co si nikdo nesmí odpustit, i kdyby se při jeho formulaci měl vařit ve vlastní šťávě. Ostatně ti, co chápou, mi jistě dají za pravdu.

Wachowští konečně - po Speed Racerovi - zase natočili dobrý film. Mnohem lepší, než poněkud rozpačitý a vlastně nešťastně pojatý Atlas mraků, který opravdu není moc dobrou či alespoň zajímavou, inspirativní adaptací své knižní předlohy. Jen tak dál: Jupiter Ascending spolu s Bessonovou Lucy patří mezi nejlepší sci-fi, co se ve filmovém mainstreamu objevily v posledních několika letech.