mi-ib

"Co to piješ, vole?" - "Prosim?" - "Co to pijete, pane... vole?" Předem řikám, kdo jste to ještě neviděl a počítáte s tím, že se potrháte smíchy jako u Pelíšků, tak s tim nepočítejte. Já jsem teda čekal, že to bude sranda. Nečetl jsem si tady ten popis, který je na můj vkus moc dlouhej. Takže po půl hodině jsem byl celkem zklamanej. Jenže nejsou jen vtipný filmy. Tenhle zobrazuje nostalgii doby, kdy naše demokracie byla ještě v plenkách (kdo ví, jestli dnes už aspoň leze), nostalgii ročního období, nostalgii Libeňského ostrova. Děj je plný lidových postav, běžných situací, které řeší každý z nás, nebo aspoň v okolí někoho takového máme, avšak zde je jedna řešena velmi svérázně a o tom je druhá, řekl bych silnější půlka snímku. Když přidám velmi příjemné obsazení v čele s Jiřím Schmitzerem, musím tu jednu hvězdu přidat a zaokrouhlit to na 4*. Takže u mě dobrý!

"Apollo, tohle se mi líbí. Je to velmi americké." - "Ne, Jergensi, to je velmi chytré." Na můj vkus až moc americké. American dream, přeslazený konec a na každym kroku pruhy, hvězdy nebo obojí pohromadě. Sylvester hraje jednoduchýho velmi dobře. Navíc film se stal již klasikou. Z mého pohledu je moje hodnocení 3* adekvátní.

Děj je asi jediná slabina tohoto díla. Nepřišel mi tak strhující, jak jsem čekal. Na druhou stranu není natolik slabý, aby nějak výrazně degradoval celý film. Prostě v kontrastu s tou dokonalostí ostatního trochu zaostává. Začátek je velmi dobrý, ale když se Wladek začne schovávat děj klesá do jednotvárnosti a ani konec mě z letargie nevytrhl.

Jesli je to teda o opravdové osobnosti, tak tedy přidávám ještě tu jednu hvězdičku. Jo souboje byly krásný, jenže děj mi přišel takovej roztříštěnej a hodně nespojitej. Film začne krásně barevně, pak přijde zvrat v podobě Japonské okupace, jenže pak film trochu zabředne do nudy a spěje pomalu k poslednímu rozhodujícímu souboji. Ve filmu se toho stalo hrozně moc a 100 minut je na spolehlivé vstřebání málo. Možná to chtělo dva 90 minutové filmy.

"Vytáhněte si kartu." - "Karta? Co budu dělat s kartou?" - "Ponechejte si ji. Mám jich ještě 51." Tak takhle by měla vypadat ztřeštěná komedie. Tato je plná suchého a jednoduchého humoru, který ovšem vždy fungoval nejlépe. Jedna z největších legrací, které jsem kdy viděl.

Přiznávám se, viděl jsem zatím tak tři díly. Je to vlastně poameričtěnej britskej kancl. Řekl bych, že jako američan mi role tohohle konkrétního šéfa kanclu sedí mnohem víc. Prostě si řikám dobře ti tak Amíku, že jsi takovej vůl. Né, že bych se u tohohle remaku nebavil, ale už navždy bude druhej. PS: všechny postavy jsou přecejen jen o malinko horší napodobeniny britské verze, jen jedno obsazení je pro mě sympatičtější. Jenna Fischer se mi zkrátka líbí víc než Lucy Davis.

"Můj bratranec Walter jednou na veřejnosti onanoval. Vážně. Letěl do Novýho Mexika, když najednou selhala hydraulika. Letadlo se začalo točit sem a tam. Řekl si, že to je konec, tak ho vytáh a začal onanovat. Ostatní pasažéři to vidí, vytáhnou je a onanujou jak šílený. Takže všichni si je honěj, protože letěj do jistý záhuby, když tu najednou hydraulika znovu naskočí a letadlo se srovná. Přistanou hladce a všichni si zase zapnou kalhoty a vystoupěj. Nikdo o tý události nikdy neřekl." - "Ejakuloval nebo ne?" - "Kristepane! O některejch věcech se na veřejnosti nemluví." Průměrná americká komedie vynesena dvojicí Jay a Mlčenlivý Bob do sfér nadprůměru. I když je fakt, že ústřední dvojice má také něco do sebe a hlavně Jason Lee má roli, která se svou přímočarostí vyrovnává Jayovi a Bobovi. Každopádně po Clerks další malý krůček Kevina Smithe blíže k vrcholu, který nás doufám ještě čeká.

"Always merry, killed by sherry." Netypický animák. Pro mě velmi nezvyklá kombinace animovaných loutek s tak hlubokým příběhem. Ten je přecejen občas odlehčen usměvnými hláškami, či velmi rozverným ztvárněním animovaných postaviček, které mi velmi připomnělo dobré známé Fimfárum Jana Wericha. Takže zajímavý animák, který si děti určitě neužijí, tak jako dospělí. Řekl bych, že pro děti vlastně vůbec není.

Bohužel poslední dobou mi sportovní noviny na Nově přijdou jako sportovní bulvár. Člověk se spíš doví kde jakej sportsman se s kým vyspal, nebo co se komu nepovedlo a o sportovních výsledcích se moc nemluví. A dvojice Poulíček-Tittelbach jsou kapitola sama o sobě. Ještě, že už je pomalu nahrazují jiní.

Jeden z nejpůsobivějších sovětských filmů? Nevím. Nemůžu to posoudit. Sovětských filmů jsem viděl pramálo. Jenže než se ta působivost Vzestupu dostavila, trvalo to dobrejch 90 minut a to je hrozně moc, jelikož na ní samotnou pak zbývá pár minut. Jasně je tu to dilema být hrdinou do posledního okamžiku, nebo zradit pro zachování svého života. Ale to celý film nezachrání. Neviděl jsem nic nového, což mě trochu mrzí. Každopádně nechci schazovat dobu a okolnosti, za kterých se děj odehrává. Beru snímek jako pěknou poctu obětím civilního obyvalstva ruské fronty druhé SV.