Kiisaki

The Haunting of Hill House je rašomónsky laděná kombinace duchařského hororu a rodinného psychologického dramatu, která mě absolutně pohltila svým zajímavým budováním děje, proplétáním jednotlivých perspektiv i poodhalováním osobností sedmera ústředních hrdinů, rodičů i potomků Craineových. Jako fanoušek hororu jsem ocenila hloubku seriálu, který se nesnažil vylekat diváka za každou cenu nějakou samoúčelnou lekačkou. Dalo by se skoro až říci, že šlo o opravdu vkusné strašení. Ta mrazivá hrůza byla doplňkem, který stojí na solidních dějových základech a příběh nám dokresluje - namísto toho, aby na sebe strhával všechnu pozornost a hnal sérii do absurdna. Při sledování jsem cítila celou škálu emocí, nejvíce však hroznou lítost nad osudy postav. Obzvláště bych vyzdvihla bezchybný pátý díl, který byl z hlediska směřování série opravdu zlomový. Doufám, že obdobných seriálů a filmů bude v budoucnosti přibývat.

Se začátkem nové etapy seriálu jsem nadmíru spokojená a i když by se mohla najít nějaká drobná kritika, hodnotím epizodu plným počtem právě za ten sympatický bold move, který přinesl seriálu novou krev a osvěžení, kterého bylo potřeba. Moffat rozhodně nebyl špatný a stojí za některými z mých nejmilovanějších epizod, seriál však v jeho rukou dozrál, přezrál a tlel. Musím se přiznat, že jsem o DW v průběhu Capldiho éry naprosto ztratila zájem, protože se stále více přibližoval přeplácanému paskvilu. Nová série s novým Doctorem a Chibnallem v čele ale přinesla v prvním díle něco nového a nápaditého, co mě přitáhlo zpátky. Při prvních spekulacích o ženské Doktorce jsem měla trochu obavy, ale při zhlédnutí Jodie v jejím oznamovacím teaseru mi bylo jasné, že ji budu milovat - a tady mi to potvrdila. Její Doctor se v mých očích podobá Tennantovi a odlišné pohlaví na sebe nestrhává pozornost, jak se mohl někdo obávat - kromě uznání typu "oh, jsem žena, zajímavé" jde o další v řadě sympatických osob, které si doktora zahrály. Jodie byla jako ryba ve vodě a okamžitě jsem jí uvěřila a přijala. Líbí se mi i noví společníci, kteří sice ještě neměli šanci plně se předvést, jde ale o fajn a celkem skromnou partu. Oceňuji i přítomnost staršího společníka Grahama. Už mě unavovala formulka o krásné mladé společnici s veledramatickým vesmírným super osudem, kolem které se bude točit celý děj.

Nesympatická óda na hedonismus toho nejzvrhlejšího a nejprotivnějšího kalibru. Charakterově ubohé postavy rozehrávají pestrou a zbrklou pohádku pro muže s nudnými životy a podle hodnocení lze soudit, že spousta z nich to s radostí zbaštila. Po technické stránce celkem dobrý (i když nechutně zdlouhavý) film, místy se člověk i pobaví. Sledování mě ovšem otravovalo a požitek z filmu byl skoro nulový.

Nemůžu uvěřit tomu, že jsem vydržela celé tři epizody. Ráda bych mluvila o ohromném zklamání, pravda je ale taková, že ve mně seriál nevzbudil jednu jedinou emoci. Jedno velké nudné, nevtipné a nezajímavé "meh", na které za pět minut zapomenu.

Tak nezáživný a nevtipný seriál jsem opravdu neočekávala. Za celých 36 minut jsem se ani neusmála, natož aby mě díl něčím rozesmál. Vlastně jsem ani nedokázala rozeznat, které momenty a které hlášky mě měly podle očekávání tvůrců pobavit. Postavy i svět mají určitě zajímavý potenciál, ale po dějové stránce je to opravdu slabé. Nikdy seriál neodsoudím na základě prvního dílu, takže to ještě zkusím vydržet. První dojem je nicméně vlažný - a i to je eufemismus.

Mé dojmy z filmu se v průběhu sledování měnily jako na horské dráze. Nejprve jsem byla vůči formě zpracování hororu poněkud skeptická, jakmile ale přišel první ze tří vyprávěných příběhů, zapůsobilo to na mě dost silně. Pokud mám hodnotit tyto tři duchařsko-ďábelké historky samostatně, musím ocenit jejich bravurně tíživou atmosféru izolovanosti i tu hrozivou přítomnost něčeho démonického. Opravdu jsem se při sledování bála a nechala jsem se vtáhnout do záhady, kterou film vykresloval. Kdyby si udržel tuto kvalitu až do konce, dost možná bych teď film pěkně vychválila. No, nestalo se tak, protože po třetím příběhu se film nechal strhnout do podivné fantasmagórie, jejíž cíl mi trochu unikal. Místo toho, aby se jednalo o kvalitní dějová zvrat, šlo o chabý pokus tvůrců přijít na diváka s něčím hlubokým a artovým. Po technické a herecké stránce to bylo dobré, ale závěr mi byl nesympatický a celé se to tak nějak rozsypalo...

The Ritual mě velice mile překvapil, protože mísí mé oblíbené hororové prvky. Máme tu partu, která působí přirozeným dojmem a jejíž členové jednají dost autentickým způsobem - od vtipných řečiček v době pohody, přes hrůzu a paniku v průběhu děje. Potom tu máme tísnivé prostředí lesa, které se tak báječně osvědčilo už v Blair Witch a které dokázalo vykouzlit báječně děsivou atmosféru, aniž by nám bylo předhazováno něco, co nevidíme při běžné vycházce - ten pohled na hluboký les a holé větve ozářené světlem baterky na mě zkrátka působí. Do třetice tu máme skrytou a prastarou hrůzu, která les obchází zprvu neviděná, ale sakra dost citelná, pro sichr jí ale smečuje švédská "hillbilly" parta zdegenerovaných křupanů. Tísnivá atmosféra hlubokých lesů, dezorientace, panika a rituální "dárečky" velice připomínají už zmíněný Blair Witch, v The Ritual je ovšem hrozba mnohem citelnější a děj je o poznání akčnější, což mi vyhovovalo a dodávalo to filmu na zajímavosti. Jenom bych trochu ocenila více informací a motivů ohledně této skandinávské variace na monstrum wendigo.

Potomek se dostane k deníku, který v sobě skrývá celoživotní dílo a mapu k záhadnému archeologického pokladu, který sepsal potomkův pohřešovaný otec-archeolog. Potomek se vydává na cestu za pohřešovaným rodičem a znovu se shledávají, deník se však dostane do rukou člena zlotřilé organizace, která chce poklad pro sebe. Potomek a otec jsou nuceni absolvovat cestu do starodávné hrobky a obejít všechny nebezpečné a prastaré nástrahy - podlaha se propadá, prochází se nad propastí. Na konci cesty ale čeká zvrat a je jasné, že hledaný "poklad" se nesmí přenést ven z jeskyně. Jeskyně se hroutí, záporák nalézá smrt na dně propasti. --- Že popisuji Indianu Jonese a Poslední křížovou výpravu? Ale kdeže, to je přeci nová Lara Croft! --- Nebylo to ale špatné, i když nešlo o ničím unikátní a výjimečný film, musím ocenit vcelku přirozený a sympatický výkon Alicie Vikander. Za zmínku stojí i zajímavé akční scény, které měly švih a přestože bylo zjevné, že film vychází ze světa videoher, nebylo to tak přehnané.

Málokterý film má na mě tak silný efekt jako tato nesmrtelná pixarovka. Stačí mi slyšet první tóny ústřední písničky Máš ve mně přítele a v srdci se vracím do svého dětství v 90. letech. Ta kombinace animace, barev, nápaditého světa hraček, zvuků, postaviček, hlášek a příběhu mě uhranula hned při prvním zhlédnutí a znovu a znovu mě okouzluje s každým dalším.

Duch je jeden z těch filmů, který si můžu pouštět kdykoli a neustále - za jakéhokoli počasí, s jakoukoli náladou a třeba i dva dny po sobě. Dokonalá kombinace smutku, romantiky, napětí a komedie. A i když podávají Patrick Swayze i Demi Moore skvělé výkony, filmu bez debat vévodí skvělá Whoopi Goldberg (jejíž dabing je přímo famózní).