Kiisaki

Knižní předloha bývá obecně považována za brak. A já tomu i docela věřím, protože to tak trochu dýchá i z filmu - kdyby jej režíroval někdo méně schopný a kdyby ústřední dvojici ztvárnil kdokoli jiný, byla by to slabě béčková romance. Příběh je skoro až urážlivě přihlouplý - osudová týdenní (!?) romance mezi dobrodružným a charismatickým fotografem a domácí puťkou nespokojenou se svým venkovským životem, která změní dvěma zamilovaným hrdličkám život. Nejspíš jsem příliš velký cynik, ale tohle superextravášnivéahluboké vzplanutí působilo skoro až směšně - on, který žil celý život nespoutaně a potkával samé zajímavé lidi, našel spřízněnou duši v někom tak nudném? A ona, která měla krásnou rodinu a milujícího manžela, nechala rozprášit svůj popel na místě, kde před dvaceti lety potkala člověka, kterého znale celé čtyři dny? Pohádka pro dospělé o spřízněných duších, která v sobě ovšem nemá ani špetku přesvědčivosti. O poutavém ději tady tedy mluvit nelze, snad jen jestli je divák beznadějný romantik level 7000, kterému jeho vlastní milostný život příliš nevyšel. Ze slabého příběhu vyplývá i dost velká rozvleklost děje - více než dvě hodiny (!) o tomto pseudohlubokém románku, to je trochu moc. Když ale opomenu tyto "detaily" a něco v mozku trochu utlumím, musím říct, že se na to koukalo díky charismatické dvojce Eastwood + Streep docela dobře, pro ty dva mám slabost.

I když šlo o dost povedený animovaný film s osobitým stylem, bohužel jsem se ani na chvíli neubránila neustálému srovnávání s filmem Fantastický pan Lišák - a v tomto srovnání bohužel nejnovější počin Wese Andersona nemůže obstát. Zajímavé postavy zde nedostávají tolik prostoru, kterého se naopak dostává postavám vcelku nezajímavým (výměnná studentka Tracy), prostředí ostrova tolik nelahodí oku a lidská dějová linka nezaujme tolik jako ta psí. Celkově mě tedy film nevtáhl tolik, jak bych si přála. Přes tyto nedostatky šlo o zajímavý a vypiplaný film plný nápaditých detailů.

Nezvratný osud pro teenagery se slabými herci, špetkou čínského rádobyfolklóru a s jednou z nejhloupějších hororových protagonistek, kterou jsem kdy ve filmu viděla. Clare, proboha, přej si alespoň něco normálního!

Proč z těchto nesympatických a neschopných osob uměle vytvářet celebrity?

Jde to, jde to, Imhotep.

Moje očekávání byla takřka nulová, takže při sledování filmu jsem už mohla být pouze mile překvapena. Přestože nejde o žádný filmový skvost, je to docela milý "road movie" o matce a dceři, které spolu po smrti manžela a otce vyrážejí na cestu do minulosti, přičemž si s sebou každá z nich nese svého kostlivce - dcera Tereza je zmítána nejistotou ohledně směřování svého manželství a matka Eva zase skrývá velké tajemství. Chvílemi dojemné, chvílemi vtipné, tragické i odlehčené. I když může mít někdo s takovouto žánrovou nevyhraněností problémy, mě naopak je takováto náladová vyváženost sympatická, protože dodává příběhu autenticitu.

Jsou filmy a FILMY. Možná jsem lehce zaujatá, protože mám pro Vincenta van Gogha slabost, ale tohle byl naprosto jedinečný zážitek. Když jde do každého rámečku tolik lásky a péče, musí z toho vzniknout něco nezapomenutelného.

Jako horor film vcelku selhává, protože zkrátka není strašidelný. Veškerá snaha o vyvolání strachu přichází vniveč kvůli špatným efektům a spoléhání se na ty nejnudnější a nejméně nápadité hororové stereotypy.V tomto ohledu tedy není film ničím nápaditý a bylo by lepší, kdyby se více zaměřil na psychologickou stránku příběhu, která byla alespoň zajímavá.

Příběh o dost dysfunkční rodině a jednom ukradeném a rozprodaném dětství. Přinejmenším v první půlhodině jsem nebyla tak úplně spokojená s hereckými výkony, které mi přišly poměrně prkenné a sterilní. Ono se ale nejspíš není čemu divit, když šlo o postavy, které byly v reálném životě dost chladné a nesympatické. Otec a autor dětského bestselleru, který neměl příliš rád děti, a matka, která v sobě měla z mateřského citu možná tak špetku. Je ovšem zajímavé sledovat takové zákulisí vzniku slavných děl. Člověk odkryje oponu a za rodinnou idylou a nevinným dětstvím se skrývá drama o pošramocených rodinných vztazích, které je plné strádání a výčitek. Pro rodinu Milneových byl medvídek Pú prokletím a čím více jeho popularita a láska u čtenářů rostla, tím víc dílem pohrdali všichni, kteří se na jeho vzniku přímo i nepřímo podíleli. Je to až fascinující, jak může jeden plyšový medvídek reprezentovat štěstí a nevinnost pro jedny a úplný opak pro druhé.

Pro diváky velice rozporuplný film, jehož největší chybou bylo to, že nemohl vyhovět představám tak početné a barvité fanouškovské základy. A je to právě ono přemrštěné očekávání, které pak tolik diváků zklamalo. Musím se přiznat, že i já jsem měla po prvním zhlédnutí celkem smíšené pocity. Člověk předem nečeká, že se bude film odehrávat tak krátce po první (sedmé) epizodě, ani že se celý děj odehrává v rámci pouhých dvou až tří dnů. Celkově tak může nejnovější film působit pouze jako jakýsi filler mezi prvním a třetím dílem trilogie, protože k výraznému dějovému posunu zde zkrátka nedochází. Dochází zde však k zajímavému posunu v charakteru postav, což jsem více ocenila právě až při druhé návštěvě kina. Musím se přiznat, že postavy této sequelové trilogie mě baví víc než postavy z předchozích filmů (i když i mezi nimi mám samozřejmě oblíbence). Je to zajímavá směs rozporuplných a hlubokých postav, které nejsou tak černobílé a ploché, a které spolu mají úžasnou chemii. To jde nejlépe vidět na postavě Ben Sola / Kylo Rena, kterého sice mnozí zatracují, ale mě baví sledování tohoto vnitřně rozervaného, krutého, ale ne tak úplně zlého padoucha mnohem víc, než sledování maskota zloduchů Darth Vadera. Nevadily mi ani nově přidané postavy či dějové odbočky, které ve filmu měly své místo a dodaly ději nějaký spád. I když má film jistě své chyby a v některých ohledech není zcela dořešený, je to více než uspokojivý blockbuster plný skvělých postav, nostalgických odkazů, zajímavého prostředí, vydařených vizuálních efektů a epických soubojů a scén. Osobně si myslím, že nemá cenu předstírat, že by Star Wars série byla jakýmsi perfektním uměleckým dílem - a pokud může fanoušek přimhouřit oko nad nedokonalostmi tří originálních filmů, nevidím jediný důvod, proč si plně nevychutnat filmy nové.