Kiisaki

Velmi příjemný film o čtyřech sympatických sestrách a jejich společném životě, který je prodchnut vzájemnou úctou, láskou a hlubokým sourozeneckým citem. Navíc z toho dýchá to pravé a idylické Japonsko - ať už jde o malebné prostředí, architekturu nebo ty čisté a slušné interakce mezi postavami. Jediným nedostatkem - který by byl u většiny ostatních filmů takřka fatální - je nedostatek děje. Chybí zde nějaký hlubší příběh, pointa, spor, rozuzlení - cokoli. Přitom se dalo s čím pracovat, stačilo jít trošku hlouběji pod načrtnutý povrch a více rozvinout daná témata. Například vztah nejstarší sestry a její matky, která před svými rodičovskými povinnostmi utekla, mohl být více rozpracován. Stejně tak se mohla víc rozvinout dějová linie druhé nejstarší sestry, její nové kariéry a slibného vztahu s kolegou. Třetí sestra se bohužel přílišného charakteru či prostoru nedočkala. Jedině u nejmladší a nevlastní Suzu lze mluvit o nějakém pořádném vývoji. Je to zkrátka takové okénko do života jedné rodiny. Jak už jsem ale napsala, film stojí především na pohodové atmosféře a pokud si s tím člověk vystačí, ostatní nedostatky už přehlédne.

Zase ten starý, přiopilý a motající se Jack, zase ty stejné vyčpělé a dětinské vtípky stojící na přemrštěnosti. Zábava i pro ty nejmenší. Zatímco v prvních dílech série to funguje skvěle díky zajímavému příběhu, v tom posledním už piráti ztrácejí dech. Ve filmu mi chybělo něco, co by si získalo můj zájem. Ústřední dvojice -nová generace hrdinů- byla absolutně nezáživná (což nemůžu říct o misionáři a mořské panně z minulého filmu) a vždy skvělý Geoffrey Rush si příliš prostoru neužil. Je ovšem pravda, že se na to docela dobře koukalo a efekty byly působivé. Jinak je to ale vcelku zapomenutelné

Jedinečné. Amélie je taková moderní pohádka pro dospělé odehrávající se v překrásných kulisách romantické Paříže. Atmosféra je hravá, kouzelná, nostalgická a v divákovi vyvolává velice milý a hřejivý pocit. Audrey Tatou se v ikonické hlavní roli proměňuje v podivínského snílka rozhodnutého ovlivnit životy lidí kolem sebe k lepšímu - a uprostřed tohoto snažení se i její vlastní život proměňuje, když potkává spřízněnou duši v podobě stejně ujetého Nina. Po vizuální stránce jde o velice nápaditý a originální film, jistě by se dal označit za kultovní. A ta hudba? Ta to celé korunovala.

"Máš rád pesy?" ... Já jsem na Podfu(c)ku vlastně vyrůstala, takže hodnotit méně než pěti hvězdičkami pro mě opravdu nepřipadá v úvahu. Skvěle zamotaná gangsterská komedie plná bizarních momentů, která se točí kolem cikánského tábořiště, boxerského ringu a jednoho hodně velkého diamantu. Ritchie předvádí paletu zajímavých a různorodých postav londýnského podsvětí - drsných zločinců, sadistických zrůd, nemotorných ťulpasů i celkem sympatických padouchů. Jejich osudy se chtě nechtě proplétají, zamotávají a nakonec vyústí tím nejlepším možným způsobem. To vše se skvělým hudebním doprovodem.

Mám velkou slabost pro filmy o lidskosti a o nepravděpodobném přátelství mezi povahově protikladnými lidmi. Takže jasná výhra. Frankie je starý zahořklý protiva, který se bez valného nadšení stává trenérem odhodlané Maggie .V té postupně nalézá talent, který ve svých svěřencích tolik hledal. Kromě toho v ní také spatřuje dceru, se kterou zpřetrhal kontakt, a Maggie v něm vidí otcovskou figuru, která jí v životě tolik chyběla. Vše je na dobré cestě a hvězda boxerského dříče stoupá, jenže je to jako s tím Ikarem, který ochutnal nebeské výšiny jenom proto, aby ho stihl krutý pád. Sportovní film o velkém snu se tak náhle proměňuje ve smutné drama a Frankie je postavený před nelehký a krutý úkol, kterého se nakonec ujímá racionálně a s bezbřehou láskou. Ono u toho opravdu nejde nebrečet. Že je Clint Eastwood skvělý, to pro mě nebyla taková novinka. Výkon Hilary Swank mě ale opravdu ohromil, protože jsem ji poněkud křivdila a netušila jsem, jak skvělá je to herečka. Film si pouštím ráda, když se chci emocionálně odrovnat, a nikdy se mi neomrzí.

Působivá adaptace jednoho z největších děl světové literatury, které si teď možná troufnu i přečíst. Seriál vypráví příběh ruské smetánky v období Napoleonova tažení a spletitá změť postav, jejich vztahů a intrik umožňuje nahlédnout do blyštivého světa, který je pro dnešního diváka tolik vzdálený. Vše bylo natočené na vysoké úrovni a BBC rozhodně nešetřilo. Ocenila jsem krásné kostýmy, velkolepé interiéry a skvělou atmosféru. Z hereckého obsazení vyniká především skvělý Paul Dano v roli hraběte Bezuchova.

Hodina a půl vřeštění, zběsilých honiček a neúnavného pronásledování neporazitelným mamaterminátorem. Film nám ukazuje neporazitelnost mateřské lásky, ale byl by mnohem působivější, kdyby při tom nepůsobil takovým nereálným až béčkovým dojmem.

První díl na mě udělal velice negativní dojem. Vše, co si mohl divák zamilovat na první řadě seriálu, v té třetí naprosto chybí. Atmosféra je příšerná. TP, to bylo maloměstské drama, tajemství krásné Laury, záhada z cizího světa, vůně kávy a jehličí, jedinečné charisma agenta Coopera a svůdnost svéhlavé Audrey. Co bylo tohle, to opravdu nevím. Ještě to ovšem nevzdávám a doufám, že dost vysoké hodnocení značí zlepšující se kvalitu série a ne nekritický a patolízalský charakter většiny fanoušků Davida Lynche.

Nikdy v životě by mě nenapadlo, že může být film o dvanácti lidech, kteří se spolu několik hodin dohadují v jedné jediné místnosti, tak fantastický. Dvanáct rozhněvaných mužů je po všech stránkách dokonalý snímek bez jediného hluchého místa, slabiny a nedostatku, který považuji za naprostý vrchol filmového řemesla. Tucet porotců s unikátními vlastnostmi, zkušenostmi a motivy rozhoduje o životě či smrti mladíka podezřelého z otcovraždy. Jedenáct z nich má ve svém rozhodnutí jasno - ale dvanáctý, který si je vědom toho, jak zodpovědné je mít v rukou cizí život, vyjadřuje pochybnost. A tak začíná série úvah, přesvědčování, kritického myšlení a přemítání o tom, že nic není v životě černobílé a že ne vše je tak jasné, jak se snad může zprvu zdát. Během této série diskusí a zpochybňování vyplouvají na povrch stinné i světlé stránky lidských povah a vžité předsudky, neúcta a nezájem se mísí s hrdinstvím, charakterem a laskavostí.

Tato klasika mě tedy opravdu zklamala. Nejspíš za to může zub času, protože věřím, že v době svého vzniku to mohla být pecka. Na mě to ale působilo poněkud nudně, nezajímavě a bez jiskry. Pozdější zpracování Tima Burtona považuji za docela kýčové a přehnané, ale na rozdíl od filmu Mela Stuarta má onen požadovaný wow efekt a Deppův Wonka působí jako excentrický podivín více než Gene Wilder, který navzdory veškeré snaze tak nějak splýval s okolím a jeho výkon byl pro mě vcelku snadno zapomenutelný, i když sympatický. A to už se vůbec nezmiňuji o těch příšerných písničkách oompa loompů.