UncleMorty

Víte co je nahovno? Když jste asi stopadesátá iterace isekai a skončíte ve světě kde jste snad ještě víc k ničemu než předtím. O to víc nasere když vám sdělí že jste vlastně hrdina-zachránce a vaše třída se na vás při prvním fightu vykašle protože nic neumíte. Jenže ouha, v té jeskyni pro přežití uděláte v tu chvíli cokoliv a dokonce se vám při cestě za spásou podaří sbalit upíří lolitku se sklony k aktům, za které by vám FBI vykopla dveře hned po shlédnutí prvního dílu. To co se jevilo jako skutečně zajímavý námět se skoro okamžitě stalo další odpadní sérií o strašně cool fešákovi co si nabalil harém a vlastně ho všichni potřebují... bohajeho dost...

Jedním slovem excelentní. Po dlouhé době originální námět na téma démonů a lovců, který se rád opírá o bajky a příběhy starého japonska.

Jestliže je něco fenomenální zlo japonského anime, je ta vlnovitá popularita jednotlivých žánrů. Pakliže jsme měli éru kapesních oblud, přišla samosebou éra osamoceného hrdiny který pořvává svoje úkoly a po kultu SAO se tentokrát ozval kult Isekai. Jakože prosím samozřejmě. Cítite se jako lůzr? Skočte z okna a vše se vyřeší! Naše japonské aerolinky vás okamžitě přenesou do světa plného polonahých lolitek pod zákonem, které budou toužit jen po vás a život bude vlastně žůžo! Bohajeho dost. To skvělé s čím přišel Grimgar a co následně dovedl k dokonalosti Shield Hero tu prostě nefunguje, nebo respektive funguje jen u opravdu úzké divácké základny. Sledovat vlnu Isekai anime které jsou v podstatě jen o lůzrech co si hodí mašlí a prokopnou se do světa kde je všechno žůžo by pobavilo v případech jako byla Konosuba, ale rozhodně ne v případech kdy se z toho začne míchat nějaký šílený simpácký mix jako tady.

Už od chvíle co jsem viděl toho zelenýho pidižvíka v druhý sérii Mandaloriana tak bylo jasný, že by si určitě zasloužil vlastní seroš a nebo aspoň epizodu. Světe div se, dostali jsme do ruky na přání celý seroš, který byl ale poněkud zvláštně povyprávěný. První tři epizody které sloužily jako můstek mezi VI epizodou SW a celým Mandoversem byly naprosto excelentní. Rozvětvený příběh Tuskenů a přerod Boby do podoby toho co bude diktovat a ne jen poslouchat navnadil na hodně vysoká očekávání, ale jejda. Po 4 epizodě nám sem tak trochu zabloudil Mando s naprosto úžasným fanservisem a v 6 epizodě všichni zapomněli na to, že se vlastně díváme na seroš o zelenym pidižvíkovi. Book of Boba Fett je paradoxně taková midsezona pro 3. sérii Mandaloriana a onen název v závěru působí tak trochu nešťastně.

Korejci to mají evidentně s těma zombíkama těžký. Nejdřív jim dojebou vlakovou dopravu od Busanu až po celý poloostrov, posléze se jdou schovat před světem na pochybný Hřiště a tentokrát jim začnou dělat bordel neposlušný študáci kterým nikdo nedokázal dát pár výchovných flákanců. Celý ten koncept působí jako hraná verze High school of the Dead, akorát s tím rozdílem že v každé druhé scéně nelítají vzduchem kalhotky a že studentky vypadají skutečně jako normální studentky a ne jako pornoherečky co vyrazily natáčet před apokalypsou casting na střední školu. Pakliže něco umí seriál skvěle, tak je to vyobrazení oné bezmoci, brutality a vychcanosti lidského smýšlení v situaci kdy už fakt nejde jít k Winchestrovi a počkat až se to přežene. Druhé série se s největší pravděpodobností nedočkáme díky stupidnímu konci a na druhou stranu to ani není potřeba - ty zombíci korejcům vyskáčou beztak zase jinde!

Dánům oficiálně začalo totálně mrdat a to v tom nejhorším ohledu. Od tvůrců stejně sračkoidního The Rain přichází o několik dekád horší Chosen, které si samo zvolilo letět rovnou do odpadu. Naprosto zbytečně ukecaný, uměle natáhnutý šestidílný počin je po dlouhé době něčím, co jsem v průběhu sledování účelně začal přeskakovat a každá minute vám přijde jako mučení v táboře ISIS. Takhle fakt ne.

Představte si že děláte seriálovou produkci, která soustavně zašlapává do země ty sequelový sračky a pak pustíte ven tohle. Jestli po téhle epizodě Disney nedošlo že dělá něco špatně, tak už na filmovou produkci šance není. Doslova obří fan service v podobě pilotu pro třetí sérii Mandaloriana je něčím úžasným, po čem zamlaská slastí  jakýkoliv fanda Star Wars.

V něčem lepší, v něčem horší. Místy zkratovitě skákající příběh z první série sice zůstal, nadruhou stranu se příběh rozeběhl podstatně svižnějším tempem. Herní fanoušci spokojeně uvítají další postavy, které mají podstatný vliv na celý příběh. Uvidíme s čím přijde třetí serie.

I přes to že jsem byl vlastníkem knižní předlohy, tak jsem její fanda nebyl. V podstatě jsem si ji dokonce přečetl z nudy až někdy v době kdy v kinech běžel Ohnivý Pohár a i tak mi zpracování od té věčně uřvané Rowlingové kdo ví jak zásadně skvělé nepřišlo. Nadruhou stranu se musí filmové sérii nechat jedno, po celou dobu si držela svůj určitý druh kvality a kolikrát se i zlepšila. Jestli Harry Potter přinesl do světa něco krom bláznivých děcek s hůlkama tak je to skutečnost, že kvalitní fantasy se natočit dá rentabilně a hned několikrát opakovaně. Hodinu a půl dlouhá nostalgie s herci o tom jak celých deset let probíhala výroba kouzelnické ságy je celkem příjemným návratem do Bradavic, nicméně chvilkami se člověk neubrání pocitu, že na nějaký "making of" je relativně ještě brzo. I přes všechny ty srdceryvné citáty a vzpomínky na herecké legendy má člověk občas pocit, že se jedná jen o nutný pokus udržet kouzelnické universum stále v povědomí v době kdy se několikrát neustále odkládá třetí díl Fantastických zvířat.

Inu po šesti letech a 7 sériích píšu závěrečnou recenzi. The 100 byl jeden ze silnějších a lepších projektů CW a já si ho samosebou užil. I přes občasně kolísavou kvalitu a nepochopitelné skoky ve vývoji postav šlo o projekt, který pojem postapo těžil kde to jen šlo, i přes tu estrádu teen blbostí, který se snažily vypadat dospěle. Závěrečné dvě série měly mnohem větší potenciál k růstu, nadruhou stranu se dá pochopit ona realita, že byl tento seriál natahován uměle díky své počáteční sledovanosti a závěrečná série je toho jasným důkazem. Ono postapo se postupně přerodilo v celkem šílené scifi, které podle mě nedávalo smysl ani tvůrcům samotným. Samosebou i odchod zajímavých postav k jiným projektům taktéž nepomohl. Závěrem se musí nechat především to, že v době komiksových šíleností a projektů jedoucích na jistotu šlo o výjmečnou vyjímku, která se držela skutečně dlouho a proto si vysoké hodnocení i zasluhuje.