MickeyStuma

Příběh o vojácích zasypaných v jeskyni vlivem výbuchu a jejich počínání, který se údajně skutečně stal. Na to, jak je to napsané a zpracované se tedy tomu v žádném případě věřit nedá. Ano, takto uvěznění vojáci mohli být, ale to jejich chování? Zpočátku to vypadá na projevování psychiky jednotlivců a zoufalé snaze se dostat ven, ale když narazí na hromadu nacisty ukořistěných věcí, za což by se nestydělo ani čtyřicet loupežníků a nad kterým by zbledl i Ali-Baba, které mají byt ukryty samotným Göringem (on sbíral i pornofilmy?), okamžitě zapomenou na trable, převléknou se do nalezených kostýmů a začnou blbnout jako malí kluci. Celé to spíše vyznívá jako nepovedená komedie, která se minula účinkem. Na podobné téma se naopak může pyšnit slovenská kinematografie se svým snímkem z roku 1971 ´Hľadači svetla´, který je spíše artový a kde se převážně filozofuje o lidském životě a bytí. Italští filmaři se v tomto případě setsakramentsky sekli.

´Bojte se muže, který křičí hlasitěji než William Wallace a zabije více Angličanů, než Johanka z Arku!´  Holandská kinematografie přinesla na světlo boží v podstatě plně námořní válečný snímek z dob 17. století, nad kterým musel i samotný Hollywood zblednout závistí. Takový tanec lodních děl a mohutný let třísek z lodí po zásahu tady snad ještě nebyl. Filmová pocta geniálnímu admirálovi, známého pod jménem Michiel de Ruyter, který měl svými činy zásadní význam pro budoucnost Nizozemska v době, kdy bylo dosti sužováno. Pro Nizozemí byl v podstatě to samé, co pro českou zem Jan Žižka. Snímek ve dvou a půlhodinové stopáži, kdy není jediného nudného místa. Alespoň tedy pro fanoušky dobových lodí a námořních bitev. U tohoto snímku si všeho užijí dosytosti. Už na samém začátku je divákům ukázáno, co přesně je čeká. A opravdu je na co se dívat. Několik desítek se vzájemně ostřelujících lodí, spousta kouře, dřevěných třísek, do boje rozjařených námořníků a krve. Po snímku ´Černá kniha´ (2006) se jedná o druhý nizozemský nejdražší film, na kterém je to skutečně vidět. Tři lodě ve skutečné velikosti byly vyrobeny pro detailní záběry, jinak se jedná o dokonalé CGI. Natáčelo se na skutečných místech v Nizozemí a Belgii, takže vše vypadá hodně realisticky. Režisér Roel Reiné dokonce údajně použil styl Michaela Baye, což znamená mohutné exploze, zpomalené záběry, efektní orchestrální hudbu, emoční scény s rodinou a dramatické scény politických intrik. Zkrátka vše, co vytváří efektivní podívanou se vším všudy od začátku do konce. A to se skutečně podařilo. Právě o bitvy tu jde především, takže politikaření a takříc životopisná etuda admirála je v podstatě jen jako dějový doplněk. Moc toho není, ale zase je řečeno vše podstatné. Dialogové scény jsou časově přítomny tak akorát, takže nenudí a pořád se něco děje. Co k tomu víc dodat. Snad už jen to, že se jedná o naprosto úžasnou podívanou, jaká tady zaze dlouho nebude. Co se tedy týče tohoto filmového eposu, klobouk dolů.

Historická válečná biografie ze sklonku života jednoho, alespoň podle tohoto snímku, významného sovětského admirála. Nic naplat, už z počátku příběhu je patrné typicky sovětské oslavování. Místy je ještě vidět technika němého filmu, ale co se týče výpravy, sovětští tvůrci si dali opravdu záležet. S ohledem na temnou minulost Sovětského svazu by mě docela zajímalo, co stálo za vznikem hned rok po válce. Na svou dobu je to ale natočeno vskutku precizně a velkolepě. Nebál bych se tento počin prohlásit za filmový klenot.

Admirál Ušakov coby ruský námořní hrdina konce 18. století a ruští filmaři si k jeho poctě dali na své práci skutečně setsakramentsky záležet. Technické filmové postupy jsou typické na 50. léta, ale i tak přes všechny možnosti své doby vzniklo velice impozantní dílo. Převážná část příběhu je konverzační a první bitva v 79. minutě stopáže, která je svou výpravnou velkolepostí i na dnešní dobu ukázková, fanoušky a obdivovatele historických námořních bitev nenechá chladnými. I těch davových scén je tu více než dost. Ona celková výprava snímku stojí za pozornost a to včetně kostýmů, na kterých se nešetřilo. Scénář je pevný a kupodivu nenudí. Dějově jde o touhu porazit tureckou flotilu v Černém moři se záměrem rozšířit ruský vliv v této oblasti a samozřejmě ani o intriky ve vlastních řadách není nouze. Snímek je velice povedený a v rámci zlaté kinematografie stojí za pozornost.

Obyčejný oddechový detektivní film z prostředí adrenalinových sportů a to je asi tak vše, co by se dalo o tomto počinu napsat. Je to bez napětí, bez akčních scén, zkrátka obyčejnost jak z televizního filmu. Ony adrenalinové kousky sice nejsou natočeny nejhůř, ale nějak k sobě nedokáží upoutat pozornost. Policejní vyšetřování tu hraje doslova druhé housle a vypadá spíše jen jako dějový doplněk. Jedná se tedy o hodně slabý neamerický snímek, na který se po zhlédnutí zase rychle zapomene.

Italský právnický film šmrncnutý romantismem se netváří jako nucená komedie. Humor tu nějaký je, ale vyznívá z podstaty věci. Tudíž je zcela nenásilný. Příběh sleduje práci advokátů s prostředí podnikového práva se vším, co tato profese obnáší. Především neustálé jednání s touhou dotáhnout vše do konce ku prospěchu svému. Příběh pokojně sleduje vzniklý milostný vztah dvou právníků, přičemž každý stojí na opačné straně barikády. On je Ital, ona Francouzka. Jsou i v této situaci zájmy zcela osobní, anebo zákeřně pracovní? Atmosféra snímku je velice klidná, tudíž může být pro někoho také velice nudná. Výborný scénář je natočen s typickým italským a francouzským dialektem, což dokládá i použitá hudba. Celé to tedy vyznívá až artově. Snímek tak rozhodně není pro každého, ale divák prahnouce po uměleckých či festivalových snímcích si přijde na své a jeho kvalitu jistě potvrdí.

Velice těžkopádný snímek nemající absolutně šanci diváka přesvědčit o svém poselství. Zdánlivě válečný příběh z prostředí Afghánistánu se záhy mění v mysteriózní horor, kde přílišná nudnost trousí pomalé zívání a usínání nad něčím, co absolutně nelze pochopit ani v rámci svého žánru. Scénář je viditelně velice málo propracovaný, takže co se týče děje, není absolutně o co stát. Herci zde účinkující téměř neměli co hrát a tak zůstává záhadou proč něco, co by stačilo na půlhodinovou filmovou povídku, bylo roztáhnuto na hodinu a půl. Myšlenka nebyla špatná, ale tohle je prostě průser.

Dobrodružná komedie z prostředí Afriky, což patřilo svého času mezi vyhledávaný artikl. Pohledný mladík vlastnící opici v džínách a s pruhovaným tričkem, krásná žena, skupinka padouchů a k tomu všemu špionážní téma. Kombinace zábavy i akce a africký vzduch všude kolem. Děj filmu je očekávaně přehledný a nijak náročný. V 70. letech vzniklo mnoho takových snímků a tento patří mezi ty kvalitnější. Pozor: Byť to tak vypadá, ze snímkem 'Safary expres' nemá nic společného. I když tyto dva filmy spojuje stejný herecký ansámbl a jméno hlavní postavy, jedná se o zcela něco jiného. Ursula Andress hraje pokaždé jinou postavu. Smysl takového počinu budiž záhadou.

Excelentní dobrodružná komedie se stejně excelentními protagonisty v hlavních rolí, jako jsou Philippe Noiret a Catherine Deneuve. A excelentní je to snímek nejen svým zpracováním, ale i tématem se zabývající. Na jedné straně ochrana přírody a zvířat, na straně druhé snaha vše zničit v zájmu kšeftu a to ve dvou provedeních. Na jedné straně pytláctví a na druhé developerské snahy o výstavbu něčeho, v tomto případě hotelu. Snímek má na svědomí velice známý režisér a tím je Philippe de Broca, který už předtím natočil nemalé množství snímků s Paulem Belmondem, takže už tento fakt je zárukou kvality. Už povedený scénář dává šanci zvýraznit dějovou výstřednost k dosažení svého cíle diváky nejen bavit, ale i zaujmout v dané problematice afrického kontinentu. Takřka rodinný film přináší nejen ono dobrodružství, ale i romantickou svěžest a tak nějak i sžírající absurdnost daných skutků. Snad kouzlo nechtěného, snad povedený čin. Každopádně snímek nijak nestárne a dokáže pobavit svojí upřímnosti i dnes.

Byl vyloven z moře a neví kdo je a jak se tam vzal. Rozhodne se pátrat po své minulosti a dát svůj život dohromady. A nestačí se divit. Pomaloučku se dostává do světa špionáže, čímž se mu také postupně začnou vybavovat veškeré dovednosti hodné agenta. Kdo by dnes neznal slavnou knižní předlohu ´The Bourne Identity´ od literárního autora Roberta Ludluma, která byla nejen mnohokrát zfilmována, ale stala se také inspirací pro nejrůznější obdobné špionážní snímky. Tato dvojdílná televizní adaptace s celkovou stopáží tří hodin představuje v hlavní roli Richarda Chamberlaina, který se toho zhostil vcelku shovívavě. Jako James Bond či Jerry Cotton zrovna není, ale svůj aspekt televizní zábavy v rámci špionážního žánru má. Děj se výrazně věnuje rozvíjejícího charakteru, daných situací a nejrůznějších vztahů, takže o nějaké akční rošambo rozhodně nelze zavadit. Akční scény přítomné samozřejmě jsou, ale takřka v rámci žánru snad jen z nutnosti. Zkrátka, netlačí se na pilu pro absolutní dokonalost, jak by dnes leckdo mohl očekávat. Své předloze je ale toto zpracování daleko věrnější, i když závěrečná etuda druhého dílu je jen poněkud jiná. Rozdělení do dvou dílů v celovečerní stopáži je tak daleko přínosnější, než kdyby se to uvedlo v jednom celku. Po boku Chamberlaina pobíhá Jaclyn Smith, která se na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let proslavila v televizním seriálu ´Charlieho andílci´ (1976-81), takže žánrové zkušenosti má a ve své roli se jí daří dobře. Výprava je dostatečně přijatelná a  ty menší akční scény snad ještě taky. Efektové, na jaké jsme dnes zvyklí, sice nejsou, ale na takovýto televizní thriller prostě stačí. Televizní patos samozřejmě také nechybí, takže některé scény naopak přijdou poněkud až úsměvné. Dobrodružný aspekt a napětí v rámci špionážního thrilleru si však ještě snaží udržet, takže v rámci nostalgie se to ještě dá jako takovou obyčejnou oddychovku pojmout.