MickeyStuma

Další neobvyklé pojetí dramatického příběhu vyprávěné děním na displeji notebooku. Je to v podstatě takové digitální found footage. Vývoj děje je tak na základě chatu, příspěvků na sociální síti, článků a reportážních videí zpravodajských webů, e-mailu, videovolání a dalšími různými internetovými možnostmi. Vše, co divák vidí je tedy skutečně pouze displej notebooku a nic jiného. A také to jde. A to k tomu posloužil značně jednoduchý příběh. Starostlivý otec se zajímá o svou dospívající dceru, když záhy zjistí, že není tam, kde má být. Převážně statický obraz budiž pochopitelný, i když se tvůrci snažili se z toho vymanit. Kamera je v pohybu podle toho, na co chce zaměřit pozornost. Chytře tak bylo využito prostředí Windows a Apple Mac, kterým se upozorňuje nejen na typický současný virtuální svět, který je v podstatě považován za druhý život lidstva. A kdo z rodičů má o tomto druhém životě svého potomka přehled, že? A tak vše, co je digitálně zaznamenáno přináší thriller s neustále houstnoucí atmosférou ve svém napětí a emocí. Zoufalé pátrání po pohřešované dívce přináší situace, které si nikdo z rodičů reálně nedokáže připustit. Rodičovský zájem, zjištění stavu věci, zoufalost, beznaděj a několik dějových překvapení a zvratů. Žádné honičky, žádné přestřelky, žádné drsné hlášky a přesto napínavý a hlavně pro rodiče moralizující poučný film.

Jednoho krásného večera stráveného na pouti ji před očima zabili dítě a manžela a sama byla ráda, že nečekaný útok přežila. A to neměli dělat. S vervou sobě vlastní se vydá na cestu pomsty, při které nezůstane nit suchá. Jennifer Garnier v roli akční hrdinky, která nám už své dovednodnosti ukázala hlavně v televizním seriálu 'Alias’. Snímek se drží standardu námětu o mstě, což by mohl třeba i takový Steven Seagal odkývnout. Akční hrdinové? Ale kdeže. Ani ženy nejsou žádná ořezávátka a nepotřebují k tomu ani mohutnou hmotu svalů. Šablona příběhu je tedy očekávaně tradiční, ale i tak se tvůrci snažili děj rozvíjet tak, aby si divák nebyl zcela jistý svou předvídavostí. Zajímavostí je, že se v podstatě převzal námět s klasiky Charlese Bronsona 'Přání smrti’. Stejně jako jeho Paul Jersey, se i zde Riley North stane středem mediálního zájmu a podpory veřejnosti. Takže to klidně můžeme brát i jako vzdálenou ženskou verzi 'Přání smrti’ A nezbývá už nic jiného, než si striktně rýpnout do Bruce Willise v remaku 'Přání smrti’, který si může z ostudy ušít kabát. Jennifer Garner si ho tímto hravě strčila do kapsy. Drsné, temné a nekompromisní akční drama, zapadající do série snímků o pomstě za úkladnou vraždu rodiny, tentokrát s ženskou hrdinkou, která se s chlapy v ničem nezadá.

Ryū Murakami je japonský spisovatel, který byl v Japonsku za svou literární tvorbu patřičně oceněn. Z jeho zfilmované tvorby můžeme znát třeba 'Audition' (1999), ještě v japonské produkci, ve které na režijní stoličce seděl Takashi Miike. Murakami je autor poměrně brutálních příběhů, ve kterých filosoficky polemizuje nad vlivem společnosti v našem okolí. Například proč se určití lidé chovají tak, jak se chovají a co je k tomu vlastně vede. A s tímto myšlenkovým aspektem pracuje i jeho další literární počin 'Piercing', který se tentokrát rozhodla zfilmovat produkce americká. A protože se tu, snad očekávaně, vyskytují krvavé scény nasnímané vysoce stylizovanou kamerou s důrazem na atmosféru, vypadá to, že tvůrci striktně použili staré dobré giallo. Během sledování jistě napadne, jak by si s tímto námětem poradili japonští tvůrci, kteří v tomto žánru přeci jen mají daleko větší zkušenosti. Americká produkce se však zahanbit nedala, takže brutální scény dokáží tak plně šokovat, že mnohého diváka nenapadne nad celým aspektem všech popsaných událostí zapřemýšlet. Neboli přesně řečeno, číst mezi řádky. Je potřeba se pořádně ponořit do hloubky charakterů postav v patřičném uchopení myšlenkových pochodů a zvráceností, jinak snímek zůstane zcela nepochopen.

Snímek distribučně zaměřený na asijské diváky a podle toho také vypadá. Dějově obsahuje daleko více akce, jak se na asijský akční film staré školy sluší a patří. Sylvester Stallone jako Ray Braslin zpočátku vypadá, že řemeslo předal mladším a sám už organizaci jen vede, ale nakonec nezklame a do akce se i na stará kolena také zapojí. Futuristický hi-tech design vytváří prostředí vskutku nezvyklé a k ucelené atmosféře dobře slouží i výborný soundtrack. Dramatický děj je souběžný s akcí a plyne svým tempem. Oproti předchozímu snímku se jedná o posun celkové atmosféry a je to dobře. Alespoň se nekopíruje již vyřčené. Toto volné pokračování se zkrátka nese v jiné rovině. V podstatě tu není žádná hlavní postava a ukazuje se, že být ani nemusí. Každý má v příběhu své místo a jeden druhého přínosně doplňuje. Suma sumárum, snímek je tentokrát natočen v hongkongském stylu, a tak kdo nemá takovéto snímky v oblibě či jim vůbec nerozumí, nechť se tomu rovnou vyhne.

A máme tady další boj o prsten moci. Film o minulosti Lotyšů a Litevců, která pro oba národy hodně znamená, neboť se jedná o minulost jejich společnou pro Pobaltí. Ano, svým způsobem v tom je skryta politika, ale nám poměrně dost neznámá, takže se nás se to nijak netýká. Režisér Aigars Grauba prohlásil k filmu toto: “Každý příběh, který podporuje ducha státu a lásku ke svobodě posilující sebevědomí národa, stojí za vyprávění.” A dal do toho všechno. Vznikl filmový příběh připomínající dobu, kdy Litva a Lotyšsko před třemi desetiletími bojovali o znovuzískání nezávislosti. Není to tedy příběh dvou národů, ale jednoho. Příběh ´Prsten pohanů´, což je v překladu také původní název snímku, který český distributor změnil a jako obvykle zcela nerozumně, zná každý Lotyš a hodně si na tom zakládá. Poukazuje na potřebu zbavit se snobského individualismu a naopak pozvednutí uvědomění, že se jen společně dá dokázat něco sjednoceného, jako je vyjádřit svou nespokojenost s vládními rozhodnutími, bojovat za svá práva a podobně. Pro Lotyše a Litevce se tak jedná o vlastenecký film, což nám neznalým o jejich národním osudu uniká. A to je také důvod, proč na snímku tvůrci nešetřili, takže se vlivem toho zákonitě stal nejdražší v Lotyšsku. Ale vyplatilo se jim to. Pro nás koncept příběhu, a to i po výpravné stránce, nemálo připomene seriál ´Vikingové´ (2013-2020). Jednoduchý děj o boji o prsten, který nosí vládce. Nový mladý král prsten vlastnící hájí čest a nezávislost své země a je odhodlaný do toho dát všechno a mladý křesťan snažící se prsten získat ve svém zájmu si zem podvolit a dává do toho také všechno. Takže jedna bitva střídá druhou a to je v podstatě na celém filmu všechno. Tímto jde jen o to, jak to s tím prstenem a osudem země dopadne. Pohani vs. křesťani. Byť se nejedná o Hollywood, zřejmě i vlivem koprodukce s Velkou Británií, se snímek po výpravné stránce jeví okázale a bitevní scény docela i brutálně. Hrdinský duch z toho doslova září a ani po vlastenecké stránce se nic nenechává na pochybách. Pro nás jen obyčejný historický film, jakých je spousty, a tak někde nějakou tu chybičku samozřejmě najdeme. Tak či onak, v zájmu Lotyšska a Litevská klobouk dolů.

V roce 1994 scénárista a režisér Steve McLean natočil snímek 'Postcards from America' (Pohledy z Ameriky) a to bylo od něj všechno. Až v roce 2018 se k tématu vrátil a natočil 'Postcard from London'. Ameriku tedy pro měnu zaměnil za Anglii. A jedná se pro běžného diváka o dosti těžkopádný snímek, neboť se pohybuje v oblasti umění a filosofie, ve kterém každé vyřčené slovo či větné sousloví, každá scéna a každý zvukový podkres něco znamená. Jedná se o konverzační příběh mladého britského homosexuála Jima z předměstí, který se místo nástupu na vysokou školu vydá za vzděláním do velkoměsta. Především se tu neustále probírá polemika co je vlastně skutečné umění. To, co přivede Jima k mdlobám, neboť je takové dílo pro něj přitažlivé, nebo je úsudek o čistotě umění vržen na tvůrce, který za tím stojí? A je umění lepší když umělec trpí? V tuto chvíli se do problematiky zamíchávají biblické motivy, čímž se může zdát daná myšlenka zase o něco složitější. Nebo ne? A co s tím vším má vlastně společného homosexualita Jima? Ne, tohle rozhodně není snímek jen tak pro leckoho. U tohoto filmového díla, který je samozřejmě po technické stránce také předložen v umělecké vizualizaci (neónová světla doslova až oslňují), se musí setsakramentsky dobře poslouchat co se kdy řekne a o všem pro správné uchopení dané problematiky pořádně přemýšlet. Jinak celý koncept doslova a do písmene diváka unudí a snad i uspí. Snímek tedy neónově stylizovaný, nádherně umělý, s myšlenkami o sexu, kráse a umění. Kdo si na takový film troufne a plně ho pochopí, vyhrál.

Nízkorozpočtový akční snímek svou koncepcí připomíná zlaté akční časy let osmdesátých. Stačí si místo Stu Bennetta představit třeba Arnolda Schwarzeneggra. Námět snímku zase připomíná film se Sylvestrem Stallonem ´Sejměte Cartera´ (2000). Sly jen ve své roli mstil bratra, Stu svého přítele. V obou případech však nikde a na ničem nezůstává nit suchá. V záporné roli se objevuje matador akčních videofilmů devadesátých let Gary Daniels, který kupodivu docela vynikl.  Ano, jedná se o počin nízkorozpočtový, takže nelze od toho očekávat hodnotný scénář a věhlasnou výpravu. Je to však nabité akčními scénami a o to jde především. Děj, který se drží své lajny, je tedy jednoduchý a neotravuje vedlejšími blbostmi. Mužský testosteron doslova stříká z každé scény, takže akční fanoušek si opět přijde na své. Vadou na kráse je však konec. K očekávanému závěrečnému souboji mezi Stuem a Garym samozřejmě dojde, ale způsob ukončení lze bez výhrad považovat za dětinský. Snímek žádnou filmovou peckou není a nebyl by ani v osmdesátkách či devadesátkách, ale jen tak pro jednoduchou akční zábavu s opravdovými drsnými chlapy plně postačí.

Jednoduše řečeno, nabízí se nám další snímek pojednávající o tom, jak se člověk v rámci svého charakteru vyrovnává se zprávou o diagnóze rakoviny a s maximálním rokem života. Lze tedy z námětu očekávat nějaké zadostiučinění se svým životem, emoční scény, určitou rebelii, užít si co nejlépe své poslední životní dny a mnoho dalšího s tímto stavem spojených. A s některými těmito věcmi se tady v podstatě setkáme, jen to poněkud postrádá vážnost a odlehčenou zábavnost. Až to vytváří dojem, že byl na vše Wayne Roberts, stojící za scénářem i režií, až moc opatrný. Snad aby nechtěně nepřeskočil do trapnosti nechtěného. Těžko posoudit. Snímek tedy vypráví vše, co má v úmyslu, ale celou dobu jakoby se nad celým konceptem vznášela obava, že tomu zkrátka chybí něco podstatné. Nerozhodné je to i co se týče žánru. Drama? Lehká komedie? No, art už určitě ne. Johnny Depp v hlavní roli se snaží být ve své vážnější roli uvěřitelný, ale také mu to moc nejde. Zkrátka a dobře, myšlenka byla dobrá, ale bohužel to nějak sklouzlo do ztracena.

Jak je tímto snímkem vidět, akční dějová šablona dle filmové pecky ´Smrtonosná past´ je stále ještě v kurzu. Když si to zrekapitulujeme, tak Bruce Willis se coby John McClane teroristům postavil nejdříve v mrakodrapu (1988) a později na letišti (1990). V roce 1992 si něco takového zkusil i Steven Seagal a to snímkem ´Přepadení v Pacifiku´, kde se postavil teroristům jako kuchař a elitní vojenský specialista Casey Rybak na válečné lodi a i u něj se jednalo o naprostý vrchol jeho herecké kariéry. A přišel rok 1995 a snímek ´Náhlá smrt´, kde se pro změnu na hokejovém stadionu vydováděl Jean-Claude Van Damme v roli hasiče pod jménem Darren McCorde. (McClane - McCorde. Náhoda?). To už sice takovou peckou nebylo, ale dejme tomu. Dalo by se pokračovat, ale tady se už zastavme. Snímek ´Final Score´ (Finální skóre) je totiž tomu Van Dammovýmu podobný jako vejce vejci. Jen se hokejový stadion zaměnil za fotbalový, jiná záminka teroristů a hlavní hrdina nejde na stadion se svým synem, jako Van Damme, ale se svou neteří. A onoho hlavního hrdinu si s vervou sobě vlastní tentokrát s chutí zahrál Dave Bautista, jako Michael Knox coby bývalý voják s bojovými dovednostmi. Dějová šablona je tedy ještě jednou naprosto stejná a tím by se dalo skončit. ´Final Score´ vs. ´Sudden Death´ Který je lepší a který horší? Těžko říci. ´Sudden Death´ je snímkem své doby a ´Final Score´ se k tomu jen vrací. Takže se jedná o pouhopouhý filmový styl staré dobré akční práce 90. let, což znamená zcela bez monstrózních CGI efektů, jaké jsou v dnešní době obvyklé. Ne, o špatný akční film se v žádném případě nejedná. Jen připomíná svým vyzněním dávné časy 90. let. A na tom přeci nic špatného není.

´Akty násilí.´ Příběh o unesené dívce obchodníky s lidmi, kterou začnou hledat bratři a snoubenec. Běžné téma přeci jen zpracováno krapet jinak. Přitažlivým na snímku je jako obvykle Bruce Willis, ale u mnohých může dojít ke zklamání. O hlavní roli v jeho případě totiž v žádném případě nejde. To přenechal jiným a udělal dobře. Přeci neudělá stejnou chybu jako Stevem Seagal, který se naopak od toho ne a ne odpoutat. Příběh je více dramatický jak akční a směle se houpe nad faktem, jde-li o záchranu a nebo spíše o pomstu. Je to tak nerozhodné, že to vypadá na oboje. Snímek vlivem námětu nutí porovnávat se sérií ´96 hodin´, kde byla nastavena laťka hodně vysoko, ale zcela zbytečně. K porovnávání není takřka nic. Snímek si jde svou cestou v jednoduché nenáročné zábavě bez nutnosti tlačení na pilu k akci. Právě tento fakt akčně založené jedince nejvíce zklame. A dobře jim tak. I když dva dělají totéž, nemusí jít vždy o totéž. Takže snímek více dramatický než akční, který i v tomto ražení má rozhodně něco do sebe.