MickeyStuma

Dobrodružná atmosféra dávající drsnou zkoušku všem přítomným. Vzájemné vztahy mezi sebou dostávají zabrat v touze dostat se do bezpečí a přežít v prostředí, v kterém hrozba číhá na každém kroku. Kapitola opět natahovaná, ale napětí si dokáže udržet.

Konec Road Movie. Děj se opět vyvíjí pomalu a v zájmu věci přímočaře. Z reálného hlediska trefný vývoj překvapení vedoucí k podezření až k hrozbě, nakonec končící naprostým peklem. Dramatizace tak pomaloučku nabírá na obrátkách okamžiků daného žánru.

Měl to být jen obyčejný rozhovor reportéra a uzdravujícího se alkoholika s hercem Hervé Villechaizem trpícího duševně i fyzicky nanismem, jinak řečeno malým vzrůstem, který je bývalou hvězdou televizního seriálového hitu konce sedmdesátých let pod názvem ´Fantasy Island´ (1977) a který si zahrál také například ve slavných filmech, jako například ´Muž ze zlatou zbraní´ (1974) nebo ´Připoutejte se, prosím! 2´ (1982), ale nakonec z toho byl tak vyčerpávající životní mejdan, že to oba výrazně ovlivnilo v rozhodnutí o svých dalších dnech života. Je to příběh o bouřlivém životě seriálové hvězdy se svými démony, který to po psychické stránce neustál. Jedná se o dojemnou výpověď člověka, který trpěl kvůli své nemoci už od svých dětských let. Hervého si zahrál Peter Dinklage, který se hodil nejen ohledně stejné nemoci, ale že je také aktuálně nejlepším hercem, právě malého vzrůstu. A v době natáčení mu bylo rovných padesát let, tedy ve stejném věku, kdy Hervé zemřel svou rukou. A zahrál ho tak dobře, že Hervého osud po emoční stránce prostě zasáhne. Onen novinář je jeho vyprávěním a konečným činem tak ovlivněn, že i sám začne se sebou bojovat. Pocit zadostiučinění svého života obou postav je takřka mistrovským dílem nejen po herecké stránce, ale i naprosto silným scénářem, který nezapomíná ani na hyenistickou práci nějakého bulvárního plátku, či co to bylo. Snímek je v jádru věci vysoce inteligentní, poučný a svým způsobem také až provokativně k zamyšlení.

Hongkongské kung-fu filmy mají ve své přemíře stále stejnou šablonu, takže originalitu aby divák skutečně pohledal. Ale jak se říká, výjimka potvrzuje pravidlo, a tak se stane štěstí, že na nějaký námětově odlišný klasický film s bojovým uměním lze občas narazit. Tento je jeden z nich. Co je na něm tak zvláštního? Už ten fakt, že kromě Číňanů tu jsou také Japonci, což znamená jediné. Čínské kung-fu proti japonskému karate. Koprodukce Číny s Japonskem je na 70. léta vůbec pozoruhodným počinem, neboť v této době ještě stále bujela nenávist Číny k Japonsku kvůli okupaci. Každopádně se spolupráce vydařila, čímž vznikl jeden z mála fenomenálních snímků, kde je samozřejmě nejen přehlídka onoho bojového umění, ale má to i vkusně ucelený příběh, což taktéž nebývalo zrovna pravidlem. Jak známo, příběh u kung-fu filmů vždy zapadal spíše do pozadí. Ohledně bojového umění je opět na co koukat. Prezentace mnoha stylů, a to jak se zbraní, tak i beze zbraně, potěší nejednoho fanouška bojových umění. Snímek tímto způsobem neporovnává jen rozdíly v boji mezi oběma zeměmi, ale i jejich odlišnou kulturu. Nejvíce je to poznat na zvycích nejen charakterově, ale hlavně při různých ceremoniích. Trochu humorné přijde třeba společný pobyt u jídelního stolu, kdy Číňané sedí, zatímco Japonci klečí. Vzniká tak nemálo nejrůznějších nedorozumění, což především pro diváky slouží jako motiv právě pro ony očekávané spory a hlavně souboje. Jasně, je to poměrně laciná tvůrčí finta, ale u takového filmu, proč ne. Je v tom skryta i kapka nějakého toho humoru. Důležité je, že jsou souboje choreograficky dobře odvedené, divácky napínavé a patřičně rychlé. Souboje jsou vzácně čestné, což je na tom asi to nejkrásnější. Prezentace toho všeho je tak především pro čest, lásku a rozvoj bojových umění. A to by měl být pravý smysl takovýchto filmů.

Komediální westernová etuda s nerealisticky krásnou Calamity Jane v pozici tajné agentky, které sekunduje roztržitý zubař. A skutečně se jedná o zábavnou, snad i satirickou, parodii, ve které prostě, chtě nechtě, funguje vše. Herecké hvězdy své doby jsou dobře sehraní a doslova a do písmene vytvářejí dokonalé charisma v té nejbujnější představě. Jane Russel a Bob Hope. Oba mají k humoru krapet odlišný přístup, takže komu sedne Jane, nemusí Bob a obráceně. Tím je však zajištěna určitá vytříbenost v subjektivitě daného humoru. Takže ledasco ve své podstatě může být vtipné a ledasco zase ne. V tom je také kouzlo smyslu pro humor diváka, což vlastně znamená, že každý si může najít to své. A že to byl trefný tvůrčí tah na branku dokazuje ohromná výdělečnost snímku, což tvůrce donutilo natočit volné pokračování pod názvem ´Son of Paleface´ (1952). Jako obvykle by se nějaké ty chybičky samozřejmě našli, ale tady je nejdůležitější fakt, že na to, jak stará to klasika již je, stále neztratila na svém zábavném temperamentu.

Výrazný posun dál. Seriál dává šanci vyniknout charakteristice postav a určitému vývoji, což se tady jen potvrdilo. Více postav, více událostí, sem tam nějaká ta dějová odbočka, které být nemusely, ale nijak tomu neuškodily. Razantnost a temná atmosféra je po vzoru předchozích snímku ponechána, což je jediné dobře, neb tohle zrovna nebývá zvykem. Námětová novinka o náctileté dívce není špatná, jen v mnoha aspektech značně kýčovitá. Pomalejší tempo může leckomu vadit, ale je to naopak přínosem právě v ohledu pro srozumitelnější vývoj děje. Kamera a scenérie se dokonce zdají být o nějaký ten ždibec naturalističtější, což je také jediné dobře. Za filmy to nezaostává a naopak se je ani nesnaží překonat. Na seriálové zpracování, kdy se dokonce o zabijákovi retrospektivou něco i dozvíme, se dá tento počin považovat za plné přijatelný.

Finále dle očekávání. Je docela zvláštní, jak se z naivní dívenky z první části postupně stala bojovnice. No, na druhou stranu se alespoň plně nekopírovali celovečerní snímky. Celé je to dosti temné, drastické, napínavé, a aby si divák dostatečně užil, tak i patřičně prodlužované. Konec dobrý, všechno dobrý? Nezapomenout na potitulkovou scénu.

Předposlední, v dějovém vývoji, razantnější, část. Silnější dramatizace, v akční části první větší přestřelka, místem dění připomínající spaghetti western, která se neobešla bez klasického kýče a k tomu sem tam nějaký ten děsivě hororový moment. Takže tedy razantnější skok do finále?

Dějové odbočení nijak neuškodilo. Samotný příběh by dal za samostatný film, ale tady to alespoň příjemně okořenilo. I když je fakt, že už to tímto vypadá, že snad každý Australan žijící v buši je vnitřně něčím šílený.  Tato čtvrtá část se tedy v hlavní dějové lince nikam neposouvá, i když samotný závěr svým způsobem překvapí.

Příběh dostává patřičný ráz. Po dějové stránce se toho stane skutečně hodně a to na všech frontách. Dobrodružně thrillerová atmosféra stále neztrácí na své ponurosti, což je navíc podpořeno právě i těmi nejrůznějšími dobře stavěnými zápletkami a zvraty.