MickeyStuma

Tady nastal dějový zlom v zákulisí hry, tedy u pořadatelů. Přicházejí takzvaní VIP hosté, ze kterých se vyklubou boháči sázející se na hráče. Klasický motiv hojně používaný i v oblasti honu na lidi. Krapet to však odvádí pozornost od dalšího kola hry, který je o důvtipu, odhadu a zákeřnosti. Napětí neutuchá a stále se u toho tají dech, ale VIP to prostě ničí. V původním znění navíc nepoužívají korejštinu, ale angličtinu, což poměrně kazí od začátku nastavený korejský atmosférický nádech. Celé to vypadá jen jako omšelý doplněk děje. A ani tady Netflix ve své propagandě komunity LGBT nezklamal. I když tentokrát to zrovna moc nevadí. Není to násilně do děje zasazené, jak to jinak bývá.

Komornější část, ale po emocionální stránce až neskutečně zdrcující. Další kolo jednoduché hry známé z dětství, ve které skrytě rozhoduje charakter člověka. Bez ohledu na to, jak se kdo před ostatními chová, jestli je chytrý, milý, bohatý či úspěšný, daná situace, ve které se všichni ocitnou, prozradí skutečnou povahu. Každý může být dobrý člověk, ale když jde o život, být dobrý nebo čestný nepřichází v úvahu. Do této chvíle jsme si většinu postav oblíbili a vlivem toho je nyní hodně těžké sledovat jejich ztrátu. V závěru se jedná zatím o největší emocionální situaci pro přeživší, jaká tu zatím nebyla. Po psychologické stránce naprosto úžasné dějství, které po divácké stránce prostě zasáhne. Koho se to hluboce nedotkne, seriál nesleduje pozorně. A nebo to o něm může i něco vypovídat.

Pátá část okamžitě naskočí tam kde se  minule v tom nejnapínavějším skončilo. Soutěž dopadne jak dopadne a jde se dál. Tady si však děj více všímá událostí v pozadí, tedy co se děje mezi maskovanými muži, čímž se krapet odkryjí určité sounáležitosti s motivem této hry a hlavně se potvrzuje fakt, že ne všechno je tak dokonalé, jak by se mohlo zdát. Mezi hráči je atmosféra taková, jaká je. Nejistota, strach, odhodlání i vůle jít dál. I když o nějaké ty šokující scény i nadále není nouze, jedná se o část atmosféricky mírnější pro oddych.

Nejdůležitější je strategie. Vždy, všude a za každých okolností. Strhující a zatím nejbrutálnější část, která, doslova a do písmene, takřka až zastaví dech. U této části by mělo být upozorněni: Nevhodné pro slabé povahy. Mimořádně nevhodné také pro diváky trpící epilepsií a to vlivem brutální scény, asi tak v polovině dějství, odehrávající se za tmy a ustavičného blikání světla. Šokující zvraty, při kterém by se napětí dalo krájet. V asijských zemích prostě něco takového umí. Dějově se jinak opět dozvíme nějaký ten střípek ze zákulisí pořadatelů her a již ledasco naznačuje.

Třetí část je ve znamení další, v pořadí druhého soutěžního kola. A opět v disciplíně dětské. Už na samém začátku záleží na dobré volbě, aby byl průběh lehký a hlavně úspěšný. Dramatizace do morku kostí, další krvavá hrůza a nyní dokonce i humor. Vlivem nové postavy z předchozí části se více podíváme do zákulisí strážců a více se o nich dozvíme. Více prostoru tentokrát mají ženské postavy. Epizoda neztrácí dynamiku, zajímavost a žánrově krvavou show. Bohužel už na začátku se objevuje určitá scenáristická nelogičnost, která se místy táhne až do konce této části. Dost to kazí celkový dojem, ale pokud se nad tím nebude přemýšlet...

První část plně ukázala, v čem tkví hra o obrovský finanční obnos a kdo je do hry pozván. Žádná prča to rozhodně není a tak není divu, že se dle pravidel, mnohý ozve s vůlí hru ukončit. Jenomže v reálném životě to není o moc lepší. Rozhodnutí na konci této části je tedy jasné. Do děje také vstupuje nová postava, u které to vypadá, že by mohla zamíchat kartami.  Atmosféra se pevně drží v neblahém tajemnu, co bude dál. Vlivem prostředí a dějovým vývojem o něco pomalejší, ale je to přirozeně nevyhnutelné. Pevný scénář i přesto drží divácký zájem o osudy daných protagonistů, kteří svojí osobní charakteristikou rozhodně nejsou nezajímaví. Dobře se vyvíjejí, hlavně v oblasti vzájemných vztahů. Netflix ve své rasové politice ani zde neustoupil a i mezi Korejce nechal naroubovat osoby tmavé pleti. Kupodivu vynechal africký typ a hrdě do děje vsadil Pákistánce.

Úvodní část je profesionální prací naprosto ve všem. Představila klíčové postavy, z nichž je tím hlavním Gi-hun, kterého děj od první chvíle sleduje. Plně se seznámíme s jeho charakteristikou a na dnešní dobu s typickým sociálním problémem. Kdo by si potom nepřál jakýmkoliv způsobem získat finanční obnos. Pro hazard je tak schopen obětovat cokoliv. Způsob, jakým se dostal do neznámé hry, probíhající po vzoru reality show, je tak takřka až nepřekvapující. První část, první kolo, první šok a co z toho nakonec vzešlo. Obyčejná dětská hra, která nakonec vyústí v totální masakr? Zdánlivě ano, ale to by v pozadí nesmělo mít určitou myšlenku. Takže už víme, jak to celé bude vypadat. Pevný scénář s pevnou vizuální stránkou přinášející počátek poutavého, strhujícího a nemálo šokujícího dobrodružství a to vše v seriálovém zpracování.

V době provincie Judea dal římský tribun Marcellus Gallio rozkaz k ukřižování Ježíše z Nazaretu, ale později ho za tento čin začne provinile pronásledovat svědomí. Další velkolepý epos v řadě na motivy biblických příběhů stále nepostrádající na své impozantnosti a uměleckém dojmu. Má ve vínku i prvenství co se týče uvedení v širokoúhlém formátu technologie CinemaScope, což přineslo úchvatný zážitek hlavně v masových scénách.  Centrem dění je, samozřejmě fiktivní postava, Marcellus Gallio, coby velitel vojenského tribunálu, který v roce 33 n. L. ukřižoval Ježíše v Jeruzalémě. Následně si s ním osud tak pohrál, že se k němu dostalo Ježíšovo roucho z ukřižování, které mělo takovou moc, že se z Gallia stal křesťan. Jenže zrovna vládl císař Caligula, známý nejen svou přísnou vládou, ale především přílišnou brutalitou, který ho kvůli obrácení víry nechal umučit. Marselluse Gallia si impozantně zahrál Richard Burton, což už je znak kvality. Ovšem jen z dnešního pohledu. Sice byl za tuto roli nominován na Oscara, ale kritici na něm, pro svou topornost, nenechali nit suchou. A Burton sám se později nechal slyšet, že se jedná o jeden z jeho nejméně oblíbených filmů. Ten je atmosféricky a po technické stránce vyroben na základě tvůrčího stylu a možností své doby, což znamená, že se na padesátá léta od tématicky ostatních ničím nevymaňuje. A tak se určitě jedná o klasicky stylovou podívanou. Obsaženo je větší množství scén v jednom záběru, ve kterých je nádherně využit veškerý potenciál širokoúhlého záběru, což v mnoha případech zvyšuje obsáhlou dramatičnost a to i vlivem soundtracku, který trefně zdůrazňuje určité momenty. Všimnout si také lze, že je utajena Ježíšova tvář. V padesátých letech to v takovýchto filmech bylo pravidlem, takže ani tady to nezůstalo bez výjimky. Protože se jedná o dějství na základě biblických příběhů, tempo je pomalejší a dosti nerovnoměrné. Mladý divák dnešní rychlé doby se nudit bude, ale kdo má rád filmové umění a dokáže se do všeho patřičně ponořit, filmový zážitek ho jistojistě nemine.

Doctor Dolittle se poprvé objevil v komediálně rodinném dva a půl hodinovém filmovém muzikálu ´Doctor Dolittle´ (1967), ve kterém si ho zahrál Rex Harrison a od té doby po něm neštěkl ani pes. Až ke konci devadesátých let nastal zlom. Roli dostal Eddie Murphy a že se tentokrát jednalo o černocha bylo ještě v této době každému jedno. On byl také změněn koncept příběhu, který byl samozřejmě převeden do současnosti a do prostředí, kromě zdravotnického zařízení, zcela běžné rodiny. A hlavně byl vynechán muzikálový motiv, což se ukázalo být trefným tahem. A tak se opět od začátku rozvíjí příběh lékaře, kterému se v dospělosti z dob dětství vrátila schopnost porozumět řeči zvířat. A jak s tím naloží v soukromí i v zaměstnání a co všechno z toho vzejde už vypráví příběh opět pro celou rodinu, který je až po okraj napěchovaný roztomilých etud nejrůznějších zvířátek, hlášek, gagů a to místy až groteskních a samozřejmě již typické komediální umění Eddieho Murphyho, samozřejmě v hlavní roli, pro kterého je to i první role v rodinném filmu. Z tohohle hlediska je tedy potřeba si zvyknout na jeho nový charakter vzhledem k předchozím komediálním rolím pro dospělé a hlavně drsným postavám v akčních filmech. A není třeba dodávat, že i tady uspěl. Zklame snad jen stereotypnost rodinného soužití v námětu příběhu, ve kterém jde muž za svým cílem a jeho žena se nepřekvapujíc postaví proti tomu, čímž se jejich manželství dostane na hranu své existence. Tento motiv se používal hodně často a tak se stal již otravným. Jinak má celé dějství emocionální úroveň, která je poutavá a zábavná. Dialogové gagy nejrůznějších zvířátek představuje nejkomediálnější část filmu, kterým svým způsobem Eddie dokonale nahrává. Zvířecí roztomilosti je tak učiněno za dost a děti si u toho rozhodně přijdou na své. To ale platí i pro dospělé diváky. Ti ještě mají navíc komediální scény z prostředí zdravotnického zařízení a jednání vedení o finanční injekci na výzkum. Každý si tu zkrátka přijde na své a že film nestárne dokazuje i dnešní doba, neb daný humor stále neztrácí na své zábavnosti a co si budeme povídat, skotačení a lumpárny zvířátek pobaví vždy a v každém věku.

Dobrý námět, avšak ledabyle zpracovaný. Jak už to bývá, je v něm obsaženo spousta nesmyslů, absurdit a klišé. První tři části jsou atmosféricky dobré, ale potom to přechází k horšímu. Samozřejmě nechybí použití genderové rovnoprávnosti, takže tu máme v hlavní roli dvě policejní vyšetřovatelky a aby bylo všemu učiněno za dost, obě jsou lesby a zamilované do sebe. Správně, propaganda LGBT... prostě nesmí chybět. Lesbické scény jsou naprosto zbytečné, neb s hlavní dějovou linkou nemají nic společného. Vyznívají jen jako zoufalý záměr k umělému natažení celkové stopáže. V závěrečné části se navíc odhalí ještě dva homosexuálové, z nichž jeden má moralizační monolog. A světe div se, je to parťák lesbické vyšetřovatelky ve vnitrozemí. Tohle v ponorkovém špionážním příběhu, ve kterém figuruje britský zbrojní arzenál, politika a hrozba Ruska? Čeho je moc, toho je až příliš. Propaganda LGBT… celý koncept rapidně stahuje dolů.  Zajímavě to začne, napínavě pokračuje a skončí totální fraškou. Jednou shlédnout ze zvědavosti a pryč od toho. Bohužel.