MickeyStuma

Nic není, jak vypadá. Ale mohlo by. A bude. Láska si vždy nějakou cestu ke svému cíli najde. A nejinak je to v tomto příběhu vyprávějící příběh o vznikajícím vztahu dvou povahově dvou naprosto odlišných postav. Tvůrčí majstrštyk je i v odlišnosti národností. Ona Češka, on Slovák, oba však pracovní kolegové coby geometři v Praze. Charakteristika postav a dějový vývoj jakoby byl skutečně ze života. Ona po stále svobodná a ve všem zodpovědná, on je sice svobodný také, ale děvčata se u něj doma střídají tak často, že je i starý soused pro zábavu, začal počítat. Ano, správně. Tihle dva, že by se měli dát dohromady? Když ony ty cesty Páně jsou nevyzpytatelné, že? Máme tu krásně ukázaný typický pražský život v konfrontaci se slovenským vesnickým. Ohromný rozdíl. Romantické drama v poklidné atmosféře, avšak plného života. Je to příběh o lidech po třicítce v plně odpočinkovém snímku, snad i k zamyšlení.

Žižkov, nebo-li Montmartre. Být Žižkovák v podstatě i dnes něco znamená. O bohémské komunitě se traduje dodnes. A na Žižkově žije také již padesátiletý Ondřej Bozděch živící se jako rozvozce uhlí. A je se vším spokojený a Žižkov by za žádnou cenu nevyměnil. Kdo by to neznal. Jakmile jsou někde zapuštěny kořeny, už se odtamtud nedá hnout. Jenomže modernizace je prostě nevyhnutelná a snímek tak opatrně přináší pohled na někoho, který se s osudem těžko vyrovnává. Je to sice skromný žižkovský příběh, ale zase ukazuje mnohé. Vděčnost, hrdost a radost ze života. A hlavně věrnost svému předsevzetí. Snímek pozapomenutý, což je škoda. Dnes si takový život málokdo dokáže představit. A rozvoz uhlí? To už teprve ne. Nostalgický pohled jak vyšitý o proměně místa, ve kterém hlavní postava příběhu prožil celý život a na proměnu si už prostě těžko dokáže zvyknout. Z tohoto hlediska výborný film.

Zabránit zrušení školy se zbraní v ruce, až se z toho stane vojenský konflikt? Tak to se může stát snad jen ve vojenské akademii. Ano. Po sto padesáti letech existence přišel rozkaz na zrušení kvůli developerským pracem. A tak to teda ne, bouchli do stolu kadeti, a začali se dít věci. Ale až od poloviny stopáže, která přesahuje dvě hodiny. Ne že by ta první půlka byla nějak nudná, to ne, jen je to jako celek poněkud nezajímé. Tady by to jistojistě potřebovalo kapánek zkrátit. Poté se to změní ve válečnou dramatizaci, která vypadá jak bránění pevnosti před nepřítelem ve skutečné válce. Boj proti ekonomickým zájmům a byrokracii s vlastními lidmi navíc ve vlastní zemi. A to i  přes své, v akademii naučené, přesvědčení, jako je čest, loajalita a disciplína. Byť to zdánlivě nevypadá, příběh také poukazuje na vlastnost hýbající veřejností. Nepochopení a nenávist k mladým lidem rozhodnutých položit život za svou zemi či za ušlechtilost armády. Poukazuje se i na ponurý život člověka, který neporažen prošel mnoha bitvami, až ho dohnala porážka a to morální i psychická. Ano. Můžete vyhrát mnoho bitev, ale tu nejmorálnější držící tradice prostě už ne. Že se v takové škole skutečně z chlapců stanou chlapi je neodvratitelný fakt, takže nemůže být divu nad jejich rozhodnutím školu zachovat i za cenu života. Film o mladých, avšak těžko posoudit jestli také pro mladé. I ten starší divák si u toho zavzpomíná. Snímek má svá synonyma a je pevný jak skála. Kupodivu ani nestárne, což je obzvlášť co říct.

Akční thriller v kabátě hororového sci-fi v béčkové italské produkci svého času uváděné jen na videu. Známých motivů je tu do sebe naroubovaných více než dost, ale kupodivu to docela až záhadně v rámci pouhé filmové zábavy jako obyčejná žánrovka funguje. Alespoň dějově. Jen je lepší nepřemýšlet nad logikou událostí a hlavně zvratů. Postavy jsou jinak, ostatně jako obvykle u takovýchto filmů, kýčovité až hamba. Mít to však krapet propracovanější scénář a lepší produkci, zase by to nemuselo být až tak hrozné. Máme tu DNA sebrané z meteoritu, které se vědci snaží naklonovat. Po zasažení vzorku elektrickým proudem se objeví něco, jako duchové, a embryo rychle roste a má telekinetické schopnosti. Do toho se ještě navíc objeví nějaká banda s plánem toho zneužít k ovládnutí světa a vědce postřílí. V ohrožení je tak i novinář, který vědeckou práci od začátku natáčí coby reportáž. Telekineze, honičky, přestřelky, všeho dostatek. Jako thriller to vcelku ujde, nad vizuálními efekty už se v dnešní době každý pousměje. Zkrátka nostalgie nízkorozpočtového filmu jak vyšitá. Snímek svého času zdobící regály videopůjčoven už dávno zavál čas a je to vcelku i škoda. I takové filmy mají svým způsobem své kouzlo.

Takzvaná Tarantinovská vlna, jak to tak tímto snímkem vypadá, stále filmový průmysl neopouští. Máme tu další akční thriller plného klišé, bujarých dialogů, absurdna a hlavně zábavy. Coby pseudo-western okamžitě se měnící v černou komedii začíná celé své dějství impozantně. Okamžitě je po divácké stránce jasné, jak to celé bude vypadat. A také to tak vypadá. Spousta honiček, přestřelek, omšelých hlášek a, prostě, typických Tarantinovských scén. Nakonec, už filmový plakát v tom mnohé napovídá. Jenomže to je asi tak všechno. Po scenáristické stránce je snaha navodit Tarantinovskou atmosféru vidět, ale přeci jen tomu chybí ten správný Tarantinovský šmrnc. Tarantino je zkrátka jen jeden a byť se snažilo mnoha tvůrců ho napodobit,povedlo se to každému vždy jen z poloviny. Coby současný westernový akční thriller to docela funguje, ale jen ve své hluboké jednoduchosti. Chybí tomu zkrátka pořádný náboj a tah na branku. Onoho černého humoru je dostatek, jen to hatí poněkud prázdné dialogy. Ano, to je, kromě rapidně jednoduché zápletky, největší scenáristická bolístka. U drsňáků ta jejich drsná nátura je tak bohužel k neuvěření. “Vždy jsem miloval dobrý western,” zazní na samém konci po finálovém zúčtování, a tak, jak celá tato etuda subžánrově začala, tak také končí. Christopher Borrelli se tímto pokusil, po své dosavadní scenáristické tvorbě, o režijní debut a vybral si k tomu docela náročné téma. I když od předchozího scénáře k filmu ´Nebezpečný´ (2021) se moc neodvrátil. Snaha se však cení. Jeho počin se drží plné jednoduchosti, takže se u toho alespoň nemusí složitě přemýšlet.

Režisér a scénárista Ferdinando Baldi je poměrně známý režisér spaghetti westernů, i když ne zrovna u nás. Což je škoda. V jeho tvorbě je tento subžánr v podání krapet neobvyklý, což znamená, že se od tradičních spaghetti westernů nemálo odlišuje. Ve své filmografii má také známou postavu Djanga a není od věci, že inspiraci pojal od snímku režisérského kolegy Sergia Corbucciho ´Django´ (1966). Ještě v témž roce napsal a natočil své podání této postavy ´Adios Django´ (1966), do kterého ještě angažoval Franka Nera. Se snímkem Sergia Corbucciho to však nemá nic společné. A k tématu se vrátil ještě o tři roky později, avšak už bez Franka. Co se týče příběhu, těžko posoudit, jak to skutečně bylo, ale jistojistě se inspiroval úspěšným válečným snímkem ´Tucet špinavců´ (1967). No, jak už dnes víme, nebyl jediný. O poskládání party bojovníků z trestanců k vykonání nelehkého úkolu vzniklo snímku daleko více.  Baldi však takový nápad přeci jen pojal trošičku jinak. Django živící se jako kat trestance získal určitou fintou. Do hlavní role tentokrát angažoval již spaghetti westerny zkušeného Terence Hilla a byla to od něj sázka na jistotu. Byť by se dal snímek označit jako typická Hillovka, přeci jen je to menší odklon. Snímek je brán daleko vážněji a jedná se jen o další dějový akt pomsty. Tedy stejně, jako u předchozího Baldiho počinu. Fanoušci typických drsných spaghetti westernů si u tohoto snímku v Baldiho podání moc neužijí. Ale to neznamená, že by byl film špatný. Naopak. Je to prostě jen Baldiho styl. Například u pěstních soubojů použil v rychlém střihu neobvyklé změny úhlů kamery pro větší efekt. Akční scény, byť jich není moc, vypadají skvěle a to vlivem realistických kaskadérských kousků. Dějová linka je přímočará a obzvlášť v dnešní době značně předvídatelná, ale to jen vlivem plejády podobně či stejně zaměřených snímků. Pro Terence Hilla se jednalo o první hlavní žánrovou roli a zhostil se ji dobře. Ztvárnění Djanga Frankem Nerem si jistojistě podrobně nastudoval, takže ho pojal naprosto stejně, čímž na něj navázal dokonale. Snímků s Djangem vzniklo více a to s jinými představiteli, ale upadly v zapomnění. Jen Terence Hill po Frankovi Nerovi zůstal. Inu, snaha se cení.

Něco jako dvoukolově na plný plyn. Akční thriller o vynucené službě v dodávkách drog pro drogovou mafii v zájmu ochrany své rodiny. Svým způsobem plně adrenalinový snímek jízdy na motorce, který sice lecjaké originality nedosahuje, ale co se týče rychlé jízdy a honiček, má co ukázat. Děj příběhu není nijak složitý, neboť přímočarost cíle námětu je jasně daná. Dialogy jsou vedeny na minimu, čímž je v popředí zájmu jen a pouze adrenalinová jízda. Povrchnost všeho je sice do nebe volající, ale když tu máme docela pohledného motocyklového závodníka, rychlou jízdu ulicemi převážně v noci, naklánění se v zatáčkách takřka až k zemi, těsné vyhýbání se překážkám a mnohdy s policií v zádech, co na takovém filmu chtít víc. Milovníci motorek si tak jistojistě užijí své. Jak už je však u Netflixu tradiční, o originalitu skutečně opětovně v žádném případě nejde. Vizuální efekty jsou odvedeny v té nejjednodušší formě, takže mnohé scény bohužel vypadají omšele, což způsobuje časté výpadky té správné atmosféry. Ale i tak se jedná o zajímavý biják s výrazným důrazem na momenty. Ale pravda. Pro náročnějšího diváka motocyklového žánru to být lepší mohlo.

Příběh o neobvyklé pomstě námětem zajímavý, leč vcelku ne zrovna divácky přitažlivě zpracovaný. Scénář zpracovaný dle knihy mající na svědomí literární autor Guillermo Martínez zabývající se v podstatě současným problémem mužského šovinismu a bujarých představ dívky coby oběti. Začne to obyčejným nechtěným polibkem staršího spisovatele dívce pracující u něj coby asistentka. Že prý vysílala jasné signály. No jasně. Skončí u něj a podá žalobu. Přece nebude jen tak někoho líbat bez dovolení. Avšak začnou se kolem ní dít věci. Umírají její nejbližší a její myšlenky jsou jasné jak letní sluníčko. Prsty v tom má ten spisovatel, který se tak mstí. Kdo by mohl pomoc? Kdepak policie. Obyčejný novinář. Problematika je na světě a my sledujeme souhrnný průběh všech následujících událostí. Po výpravné stránce dokonalost sama, ale i tak to stále nabývá dojmem ryze televizního filmu. Akce je celá etuda prosta, takže se v podstatě jedná jen o konverzační příběh. Tady ještě nic proti ničemu, kdyby však zoufale nechybělo napětí. Dramatizace, jinak skutečně zajímavého námětu, tak rapidně ztrácí na tom, co taková, svým způsobem, detektivní záhadologie má mít. Vývoj děje je stavěný na prolínání různých motivů, kdy pokaždé zůstává nejzásadnější otázka. Kdo že je ten padouch. Mnohé scény sice nabírají na intenzitě vybudovat tu správnou atmosféru, ale vždy to podivně ztrácí pevnou půdu pod nohama. Je to zkrátka celé vedeno v nenáročném hávu, což dává všanc beznadějné předvídavosti každičkého skutku. Snímek je druhým počinem zfilmované knihy Gullierma Martinéze režisérem Sebastiánem Schindelem. Tím prvním byl snímek ´Syn´ (2019) s tématem taktéž společensky zajímavém.

Zřejmě teenagerovská variace na americký ´Den nezávislosti´ (1996) a ´Invaze´ (2007) v norské produkci pro Netflix, který jakoby vypadl z tvorby Disney Channel. Severský snímek určený pro dospívající mládež se svou potrhlostí, naivitou a hlavně trapností, což předčí veškerá očekávání. Kvantita na úkor kvality se projevila v dalším snímku netflixovského zběsilého uvádění dalších a dalších snímků. Že se tu propaguje BLM už nepřekvapí vůbec. Tímto vlivem tu máme mimozemšťany v podobě bělošských mužů, které genderově a správně rasově vede mimozemská černoška. No jo. Prostě Netflix. Jinak jim svítí oči a jakože jsou hrozbou. Brrr…  Ale máme tu mlaďáky vyznajíc se v laserových a paintballových zbraních a taktikách na Laser game a v paintballovém bojišti a tak jim s plnou vervou ukáží zač je toho loket. Že prý tedy akční komedie pro dospívající mládež, samozřejmě s genderovou a BLM výchovou. Akční v té plejádě ztřeštěnosti snad, ale komedie? A kde? Jedná se o podivnou míchanici akce, hororu a sci-fi na pomezí bláznivého humoru, při kterém musí být bláznivý i divák, aby ho něco takového skutečně pobavilo. Ano, vizuální stránka každé scény je dobrá, ale to je setsakramentsky málo, když nad celou kreativitou chybí alespoň náznak nějaké inteligence. Filmová práce kvapná, ale opět netflixovsky málo platná. A to tento marast má téměř dvě hodiny. Uf.

Severský film, jaky tady ještě nebyl. A první dánský film zabývající se svou dávnou historií, která je tam sice propírána, ale není stále vyřešena. Je to film současným generacím  připomínající dávné neduhy, které že prý jsou v Dánsku z velké části zapomenuty. A jedná se o snímek vysoce působivý a emočně zasahující do lidské duše. O období první světové války, kdy bylo jižní Jutsko okupováno Německem, nic nevíme ani v Česku. Nevíme ani, že tam někteří Němci po válce zůstali, založili rodiny a od té doby tam jejich potomci dodnes stále žijí. A to nám tento příběh vcelku ohromujícím a zároveň drastickým způsobem přibližuje. Už samotný začátek zaujme svou výpovědí o nesmyslnosti války. Války, ve které, v tomto případě, musí dánský žid bojovat na straně Němců. Máme tu příběh Esbena navrátivší se po zranění domů z fronty ke své rodině, kde ani tam nenajde klidu. Bojuje o všechno. O svou rodinu, syna i vlastní život. A to jenom proto, že mu v cestě stojí německý důstojník mající zálusk právě na jeho ženu. Tragický příběh plný daných okolností směřující tam, kam to jistojistě muselo zajít. Vývoj událostí však není zase až tak jednoduchý, jak by nyní mohlo každého napadnout. Svým způsobem o zvraty není nouze, i když jsou ve vyprávění hodně opatrné a lstivé. Některé souvislosti snad i překvapí. Jedná se sice o válečný film, ale doba války působí jen jako kulisa. Především se jedná o melodrama trojlístku, ve kterém si nikdo není ničím jist a ani divák, byť si to může myslet, neví, kam to všechno bude směřovat. O to víc právě zasáhne samotný konec. Asi je škoda, že do celého dění více nezasahuje atmosféra války, tedy že není více válečných scén, či hrozby nepřítele, ale to už by zřejmě musela být více natažena stopáž filmu. Snímek je tedy takový, jaký je. Ale na to, aby mnohými scénami šokoval i tak stačí. Snímek byl oceněn a zaslouženě.