MickeyStuma

Další podnikový snímek v řadě podobných, navíc propojený se stavební tématikou, o hledání místa ve svém pracovním životě, tradičně moralizující nad skutky jedince v rámci prezentace své odbornosti se prosadit s následnou důležitostí ve stavitelské praxi. V socialistické šedi hodně používané téma, v podstatě už od padesátých let, jen se zpracování měnilo s ohledem na svou aktuální dobu. Ve stavební části se oslavuje stavba dálnice D1, díky čemuž má film zase historickou hodnotu v podobě filmových záběrů ze stavby některých částí úseku, ze kterých nejvíce vyniká stavba dvoupatrového mostu nad Želivkou u Vojslavic na Pelhřimovsku. Scény s výhledem na stavbu v zájmu prezentace se hodně používaly. Ideologicky se ukazuje úspěšnost stavby hlavně s poukázáním na její složitost a nelehkého řešení stavebních problémů, čímž se ukazuje, že je daný úkol složitý, ale nic, co by se nedalo zvládnout. A k tomu je samozřejmě také potřeba stavební inženýr. Příběh použil jednoho mladého s vůlí se prosadit i za cenu podvodu, jen aby se vymanil z otcova vlivu. Že bude zpytovat svědomí a začne se skutečně snažit samozřejmě v rámci moralizace nechybí.  Film opět pozapomenutý a jako každý jiný s takovouto tématikou samozřejmě u štábu a herců dosti nelichotivý. Ale na druhou stranu, proč ne. Stranická ideologie je vynechána, i když náznaky samozřejmě jsou, ale na dnešní dobu zcela neškodné. Současné vedení staveb se přece nechová jinak. Takže nic než další  normalizační snímek mající v jádru věci svou zášť, ale když se na to nedívá politicky, dá se u filmu dobře odpočinout.

Další snímek Netflixu s BLM lebensbornem. Tentokrát se sportovní tématikou o objeveném talentu a snaze trenéra z něj něco udělat. Ano. Už zase. A je to nadmíru nevýrazný film. To je tak, když se chrlí snímky ohromnou rychlostí bez povšimnutí, že je to už dávno na úkor kvality. Hlavně tomu nepomůže typická netflixovská propaganda jedné rasy, kde má bilý trenér černou manželku, se kterou má mulatku, která je navíc černější než matka. No jasně. Trenér je podivín se svými životními marasty snažící se vytrénovat dalšího podivína s talentem na basketbal. Ten je rasově také běloch. Záměr? To se později ukáže. Jejich charakterových podivností je tolik, že jde onen basketbal spíše do ústraní, čímž vyznívá jen jako bohapustá kulisa v pozadí. Vážně to má být sportovní film? Závěrečný basketbalový zápas je ten nejhorší, co kdy bylo k vidění. A ty rasistické urážky černého protihráče už jsou teprve za hranou. Obráceně to být nemohlo? Aha, to už by rasismus skutečně byl, jak známe z reálného života z fotbalu. Ano, takže bílá rasa hlavní postavy je skutečně záměr. Jako celek naprosto vyumělkovaný film postrádající živost, nadhled, sportovní nadšení a nějaké ponaučení. Takže nic než další zbytečný film.

Příběh o přežití, jaký tady ještě nebyl. Kam se hrabou všechny zlatokopecké příběhy z Aljašky. Promiň Jacku Londone. A tím je prozrazeno, o čem že to celé je. O ohromný balvan zlata v útrobách nejmenované rozpálené pouště. Nálezci jsou dva. Jeden se mnoho kilometrů vrací pro vozidlo na odvoz, druhý zůstává a hlídá. A přitom si sáhne až na samé dno svých sil v boji o přežití. Při porovnání s tímto je i Robinson Crusoe břídil. Během sledování tím horkem dostává žízeň i divák a po celou stopáž mu mezi zuby skřípe písek a je zalepený vlastním potem. Tak ohromně realistický vyzuál má sílu v přesvědčivosti horkých útrap v každé nekonečné minutě. Takovou izolaci si nikdo na vlastní kůži neumí ani představit. A to se ze zákulisí natáčení ví, že si krušné chvíle užil nejen štáb. Zac Efron si dokonce během písečné bouře zlomil ruku. A že prý to utajil, aby se natáčení nezdrželo. Scénář písečnou bouři obsahoval a během natáčení skutečně přišla a trvala tři hodiny. Přicházející bouře ve filmu je tedy skutečná. A tak je nám tímto představen příběh jednoho muže v marastu utrpení, během čehož pomaloučku propadá nejen duševnímu strádání. Svým způsobem se jedná o postapokalyptický film, byť o tom není jediná zmínka. Vzhled lidí však ledasco naznačuje, čímž vyvolává otázky, jejichž odpovědi zůstávají na divácké fantasii. Režisér a scénárista v jedné osobě Anthony Hayes nepoužil jen již mnohokrát omílaný námět o boji o přežití, vzývající osvícení naděje a naplnění zoufalství. Skrytě si také zafilozofoval metaforou,  jak osamělý a zděšený může být svět. Nejdůležitější na celém tomto filmovém projektu je odmítnutí typické hollywoodské libozvučnosti. Celé to tedy skončí tak, jak by to v syrové realitě skutečně skončilo. Celkově by snímek mohl vyznívat dojmem bohapusté levnosti, ale tady tomu reálné prostředí dává ohromnou sílu v přesvědčivosti. A co se týče chamtivosti a touze po bohatství? To nechť si opět každý divák posoudí sám.

Další filmová pocta věhlasnému čínskému bojovníkovi z dávných dob, jehož děj je, jako obvykle, založen na životním příběhu. Tentokrát se jedná o slavného generála Yu Chigonga z dynastie Tang a tvůrci prostřednictvím tohoto snímku vytvořili jeho obraz úcty a loajality k císaři, který také miloval prostý lid a především svou ženu a syna. Dalo by se tedy říct, snímek jako každý jiný tohoto druhu. Jedná se však o snímek nízkorozpočtový, tudíž, co se týče výpravy a tradičních dechberoucích bitev tisíce a tisíce válečníků, je u tohoto počinu potřeba si nechat zajít chuť. Jediné, co vše drží nad vodou, jsou honosné kostýmy. A snad i poměrně jednoduchý scénář, který se sice snaží být zajímavý, ale bohužel je oproti tomu zase poměrně zkratkovitý, což je spíše na škodu. Na stopáž devadesáti minut ani není divu, neboť takovéto náměty vždy musí mít minimálně dvě hodiny, aby dané scény, konflikty a intriky měli nějaký ucelený smysl. Tady je to poměrně neomalené a mnohdy, právě vlivem zkrácenosti ve svém dějovém vývoji, i krapet nesmyslné. Na druhou stranu, my v Evropě o dané historii stejně nevíme nic, tudíž nám historické nepřesnosti mohu být zcela druhořadé. Takhle je to pro nás  jen další popcornový válečný historický  film z období dávné čínské historie.

Na přelomu 80. - 90. let vznikla spousta nízkorozpočtových akčních thrillerů s bojovým uměním a tak ve videopůjčovnách bylo rozhodně z čeho vybírat. To přineslo, dnes už naprosto nepředstavitelné, množství akčních hrdinů, čímž také vznikla ohromná konkurence, což bohužel mělo pro všechny neblahý dopad. Mnohé snímky samozřejmě byly nevalné kvality, takže se ne každý okamžitě prosadil a protože se dějově takřka všechny  vezly ve stále stejné dějové šabloně, v polovině 90. let divácký zájem prostě začal upadat a bohužel to sebou stáhlo i ty, co se koncem 80. let ještě s přehledem prosadili. Viz Jean Claude Van Damme či Steven Seagal. V tomto snímku se o akčního hrdinu pokoušel Thomas Ian Griffith, který, jak je vidět, vsadil na vizáž Lorenze Lamase. A v podstatě i jako on má herecký projev a to i v bojových scénách. Námět příběhu byl už ve své době uvedení skutečně tak provařený, že by se i bez zhlédnutí filmu dal odvyprávět z paměti. To však Griffitha neodradilo, neboť je to on, kdo pro tento film scénář napsal. A jen tak mimochodem stál i za produkcí, takže jistě není náhodná účast hereckých es. Je tu Lance Henriksen, Tony Todd, v roli mafiánského bosse Burta Younga a sice v malé roli jazzmana, ale svou přítomností povznesené, Jamese Earla Jonese. každý svou postavu zahrál jak nejlépe umí, což skutečně snímek hodně povzneslo. Griffith si vybrat uměl. Režie se ujal Jon Hess, který měl za sebou nepovedené volné pokračování ekohororu ´Aligátor 2: Mutace´ (1991) a nelze tvrdit, že by se mu to tentokrát nepovedlo zase. Ba naopak. Ale jak bylo zmíněno výše, vlivem ohromné konkurence to byl i tak jen další snímek v řadě, takže nějakého úspěchu se to prostě dočkat nemohlo. Co se týče filmové akční práce, zůstal tak Thomas Ian Griffith na stejné úrovni jako jeho zřejmý vzor Lorenzo Lamas. V dnešní době to však ale jako vzpomínka na akční devadesátky funguje poměrně dobře.

Psychologické thrillery byly na přelomu 60. - 70. let v diváckém zájmu a jelikož se režisérovi komerčně nepoštěstilo s jinak oceňovaným válečným vlasteneckým eposem ´Paris brûle-t-il?´ (1966), sáhl pro jistotu právě po takovém žánru a zdařilo se. Snímek se ukázal svou přesvědčivou osobitostí dokonce i coby pocta Alfredu Hitchcockovi. Dějství plného záhad nejen co se týče případu, ale především v charakterizaci postav a vzájemných vztahů, je stavěno na pevných hereckých výkonech, které chtě nechtě Marlène Jobert a Charles Bronson zvládli na jedničku. Ono to celé není ani tak na událostech, jako převážně na konverzacích, ve kterých se skrývá mnohé k odhalení. A aby to zase nebylo až tak jednoduché, milostný motiv vše ještě více zamíchá. Vysoce inteligentní film v emocionální rozpravě veškerých záhad a nejasností narážející na misogynii a co je či není hlavním katalyzátorem daných skutků. Co není vyřčeno, to je nějakým způsobem naznačeno a dobře se toho využívá i zneužívá. Tady všechno souvisí se vším, což znamená, že nic není náhoda, tudíž vždy je nebo bylo něco ovlivněno něčím. Scénář je tímto v rámci psychologie člověka a jeho chování zpracován mistrovsky a byť se atmosféra může zdát být nudná, je potřeba během sledování pozorně naslouchat každičkého vyřčeného slova ke správnému uchopení celého příběhu. Vcelku film složitý, ale silný už ve svých základech.

´Závodníci´, jak zní v českém překladu původní název, byl v době své slávy největší reklamou na auto Moskvič 412, který v podstatě zavál čas. Dnes se to už asi ani neví, ale natáčení bylo dokonce sponzorováno touto společností, takže nejen že tu ani jiná auta nejsou, ale ukazuje se i výrobní hala výrobce těchto aut. A aby toho nebylo málo, v určitých chvílích se tu tvůrci strefují do známých mechaniků od Formule 1, byť je to už jiná motoristická liga. “Máme nový rekord. Vyměnili jsme převodovku za sedmnáct minut.” Ale tak zase na druhou stranu, proč nakonec ne. Devizou snímku je samozřejmě ukázat, čeho všeho je Moskvič schopen. A právě rallye na nejrůznějších terénech se k tomu hodí nejvíce. A aby to vypadalo co nejvěrohodněji, natáčení se zúčastnil v té době dvojnásobný mistr SSSR v rallye, autor knih o motoristických závodech a vylepšování aut, Edward Georgievich Singurindi. Takže jo, závody a vlastnosti Moskviče tu jsou v plné parádě, jen to snad i ve své době prostě muselo vypadat značně omšele. On je omšelý i ten použitý příběh, který vypadá, jakoby scénář ani neexistoval a děj se postupně vymýšlel až v průběhu natáčení. Nebo je to špatným střihem? Spousta dějových linií nemá logiku a v průběhu závodu jsou mnohé scény zcela zbytečně. Vzájemné vztahy a vůbec přátelství je něco, na co je ohledně závodníků poukazováno především. Bez toho prostě tým nemůže fungovat a o tom to vlastně po té dějové stránce celé je. Mít dobré auto pro vítězství nestačí. Nakonec, na schůzi ve výrobní hale továrny je o tom řeč. Těžko říct jak v Rusku, ale v Česku je snímek již dávno zapomenutý. No jo, ona žádná reklama na cokoliv nemá dlouhou životnost.

Situační komedie s prvky grotesky, s naprostým minimalismem prostředí odehrávajícího se všeho dění, navíc mající stopáž hodně přes dvě hodiny, aniž by se to jedinkrát zadrhlo a ztrácelo svůj živý humor? Ale ano. Jedná se o další komediální kousek Jacka Lemmona nenechávající na pochybách. Jednoduchý námět scenáristicky zpracovaný do obrovských rozměrů se jen tak nevidí. Něco takového, obzvlášť, v dnešní době si nelze ani představit. Na tak dlouhou stopáž tempo neskomírá a naopak si stále drží svůj rytmus už od prvních minut. Na svou dobu vzniku hodně odvážný hollywoodský snímek, takže dle filmových historiků není náhoda, že se příběh odehrává zrovna v Paříži. Ani tak se nezabránilo, že jistou dobu byl snímek zakázán v televizním vysílání. Není od věci také připomenout, že v původní podobě se jednalo dokonce o muzikál. Scénář je skutečně mistrovsky zpracovaný, což vlivem onoho muzikálu snad ani není divu. Asi největší zajímavostí je fakt, že roli Irmi měla původně hrát Marilyn Monroe, ale vlivem její předčasné smrti musela být přeobsazena. Shirley Maclaine však postavě dala takové osobité kouzlo, že si místo ní snad Marilyn nelze ani představit. Ale kdo ví. Výprava je tedy vedená v minimalismu, ale tvůrci si na tom dali záležet. Ulice s restaurací a hotelem naproti. kde se vše odehrává, výjimka však byla v rámci příběhu také použita, je po vizuální stránce prostě nádhera. Romantická komedie plná zmatků, ztřeštěností a vtipných dialogů. Zapomeňte na prostitutku a milionáře ve snímku ´Pretty Woman´ (1990), který vznikl daleko později. Tady máme milostnou etudu mezi prostitutkou a pouličním policajtem a stojí to za to. Shirley MacLaine a především Jack Lennon se o to postarají.

Úspěch čehokoliv nestojí jen na dobrém nápadu, ale je především závislý hlavně na dobré strategii. A nejen v období druhé světové války je takových příkladů přehršel. Scénář pro tento snímek byl zpracován na základě knihy Ewena Montagu, který byl přímým účastníkem, tudíž se v podstatě jedná o jeho paměti. Snímek tak nejenže připomíná hrdinské činy účastníků, ale především jim tímto vzdává hold. Nakonec, to je úkol každého takového filmu. Bohužel se to neobešlo bez politické propagandy vlivem britské politické situace v padesátých letech dvacátého století, ale v dnešní době to už vlivem neznalosti dobové historie málokdo zachytí. Snímek je především konverzační a naprosto dokonale zachycuje veškeré plánování, analýzy a projednávání, které je nakonec zakončeno daným činem. Potom už jen následuje kapitola o tom, jak protistrana zareagovala a jak konala. O operaci Mincemeat zřejmě málokdo něco slyšel a v našich končinách ani není divu. Takových všelijakých operací byla hromada a ne vše se dává po historické stránce najevo. Každopádně je nám tato událost přiblížena snímkem, který se řadí k vynikajícím špionážním thrillerům z období druhé světové války. Romantická atmosféra vsunutého milostného motivu je už jen malý doplněk děje, který nezavazí a naopak je vcelku i příjemný. Je to především tím, že se v tom netlačilo výrazně na pilu, jak je v dnešní době obvyklé. Jedná se tedy jen o filmový příběh založený na faktech, o kterých už je potřeba se dozvědět podrobnosti jinde. V rámci klasického filmu se jedná o dokonalost, o čemž nemůže být pochyb. Tady tvůrci skutečně udělali kus poctivé filmové práce. Mírné napětí jen z konverzací bez použití soundtracku se povede málokomu.

Sci-fi snímky s tématikou mimozemšťanů a cestování v čase byly v 80. letech hodně populární a těšily se diváckého zájmu a tak nebylo od věci, že po takovém námětu sáhlo i Disney studio a vyprodukovalo takové snímky se zaměřením na dětské diváky, Pro tento se použily motivy oba a kupodivu zcela smysluplně. Dětské dobrodružství 12 letého chlapce by mu nejeden vrstevník snad i záviděl. Pro dospělého diváka to zase až tak úplná pecka není, ale z dětského hlediska je snímek v rámci dobrodružné zábavy a mírnější dramatizace v dějství v budoucnosti zcela dostačující. Ona i vizuální stránka je tak nějak akorát. S ničím se nepřehání, takže více vyniká přirozenost. Z dnešního pohledu však technické triky přeci jen už kapánek zestárly, ale u dětského filmu tohoto druhu to ještě stále lze prominout. A dějový motiv? Přátelství s mimozemšťanem a jeho povaha je jak ze snímku ´E.T. - Mimozemšťan´ (1982), po technické stránce jakoby šmrncnutý motivem robota ze snímku ´Číslo 5 žije´ (1986) a to cestování časem samozřejmě nejvíce připomíná film ´Návrat do budoucnosti´ (1985). Co se týče ohromné naivity vědců z NASA, to už k tomu prostě patří. Po zábavné stránce snímek funguje a onu nostalgickou atmosféru krásně vytváří se vším všudy. Jen tak pro zajímavost, pozná tu někdo mladou Sarah Jessicu Parker v roli sanitářky v NASA?