MickeyStuma

Osmdesátá léta byla v oblasti hororů ve znamení vzniku několika slasherů, ze kterých vznikly úspěšné i zapomenutelné filmové série, a tak by byl div, kdyby se námět také neodehrával v období Vánoc. A jedná se o tzv. vykořisťovatelský slasher, který nepřináší iluze o velkoleposti. Motiv je značně jednoduchý, avšak postačil. Vlastně ani není divu, neboť se jedná o nízkorozpočtový filmový projekt, takže po vizuální stránce podle toho vypadá. Pokud je malé dítě, těšící se na dárky od Santa Clause, svědkem vraždy svých rodičů právě někým takovým, není divu, že se u něj projeví trauma z Vánoc a strach ze Santy. A když je navíc jeho výchova v katolickém sirotčinci vedena osobně matkou představenou v přísném režimu, není divu, že mu jednoho dne v hlavě přeskočí a vydá se na krvavou cestu plnou obětí. A stačí k tomu málo. Na požádání se v době štědrého dne převléknout za Santu Clause a přijímat děti. To už je samozřejmě v dospívajícím věku, ale na jeho psychice se nic nezměnilo. Zápletka jasná, překvapení žádné, ale film ve své době šokoval natolik, že došlo k protestům před americkými kiny právě kvůli zobrazování Santa Clause v pozici masového vraha se zakrvácenou sekerou v ruce. Filmová pecka to rozhodně není a zub času na kvalitě také udělal své, takže obzvlášť dnes nijak zvlášť neohromí, Shlédnutí je tedy možné snad už jen z nostalgie.

Na co Steven Spielberg sáhl, to se mu povedlo a stal se svou tvorbou inspirací pro mnohé filmové tvůrce do dnešních dob. Týká se to i dalšího námětu, kterým je archeologická postava, známá pod jménem Indiana Jones. A to jak charakteristikou, tak i zevnějškem. Nejdobrodružnější a nejzábavnější filmový fenomén předčil očekávání už ve své době uvedení, který dodnes nebyl překonán a dá se odhadovat, že snad ani nikdy nebude. Indiana Jonese bez tváře Harrisona Forda si už dlouhá léta nikdo neumí ani představit. A kdo nezná Indiana Jonese, vlastně jakoby ani nebyl. Silný scénář, patřičná výprava s fenomenálními vizuálními efekty a pevná režisérská ruka slibovala podívanou, jaká neměla obdoby. A že se zdařilo, ukázal výsledek návštěvnosti kin po jeho uvedení. Stal se z toho komerčně nejúspěšnější film všech dob. Úvodní melodie snímku se zařezala do paměti a už tenkrát se stala zdrojem nejrůznějších hudebních remixů. V tradici klasických hollywoodských dobrodružných filmu čtyřicátých let se tedy tento akční epos stál pro filmové studio zlatým dolem, a to na hodně dlouho. Je to film, který se jen tak neokouká.

Nádherná a naprosto neodolatelná romantická komedie plná života, přirozeného lidského přístupu a krásných dialogů. Snímek rozjařeně prezentuje lehkou dramatičnost, osudových propletenců plných vášně a snad i v určitém smyslu erotiky. Humor je naprosto lidský a co si budeme povídat, na vesnický život, kde sleduje jeden druhého a patřičně to komentuje, je ve svém smyslu i reálný. Takříc ´růžový neorealismus´ poukazuje na chudý vesnický život v celé své kráse. Co postava, to ucelený charakter a každý má co říct, aniž by vzbuzoval sebeklam. Každý žije jak umí a dává do toho všechno. Ony dialogy a veškeré hlášky vytvářejí až komedii situační, ale upřímnou a pro filmové diváky osvěžující. Sociální aspekt chudoby v nějaké izolované vesnici někde v pohoří je v tomto případě druhořadý. I tady kvete přátelství, láska a radost ze života. Tohle je film, který pohladí, pobaví a vytvoří skutečně neodolatelný  příjemný divácký zážitek.

Jen jedna událost může být nejtragičtější pro rodiče a o tom, jak se s tím oba vyrovnávají, je tento snímek vyprávějící o naději, přátelství a hlavně o upřímnosti. Příběh hořkosladce depresivní a do značné míry sentimentální na bázi sappy melodramatu. Poselství tohoto snímku o uzdravení duše, mysli a především vzájemné lásky po tragédii je vážnější, než jak vypadá. Citová a emoční stránka věci je sice hlavní devizou, ale autoři se ji přeci jen snažili odlehčit nějakým tím humorem. Humorem však opravdu lehkým, aby nepřekrýval vážnost situace. Myšlenka není jen o bolesti ze ztráty, ale hlavně o lidské dezorientaci, která je důsledkem toho, jak se nám život dokáže nečekaně změnit ze dne na den, aniž by to kdokoliv čekal. Inteligentní přístup k tématice však není přímým tahem na branku, i když snaha viditelná je. Některé situace jsou těžkopádnější, tudíž hůře uchopitelné. Takový námět měl být spíše zpracován artově, kde by to mohlo dosáhnout větší hloubky. Více by evokoval psychologicky motivační pocit pro ty diváky, kteří zažili rodinnou tragédii podobnou s tím, že nejsou pro zvládnutí situace sami a že jim lze pomoci situaci zvládnout. A daleko lépe by se dala uchopit metafora se špačkem. Snímek je tedy takový jaký je. Vlivem protagonistů v hlavních rolích leckdo bude očekávat komedii, ale dojde ke zklamání. Vážnější role je holt vážnější role a vidět v takové pozici komediální herce je v podstatě stejné, jako vidět v komediálních rolích akční borce. Snímek se do paměti diváků nedostane a to nejen tím, že už takovýto námět byl zpracován nesčíslněkrát a daleko povedeněji.

Dobrodružství a lásky Miguela Cervantese, jak z ní v překladu originální název, daleko předtím, než napsal svůj nejslavnější román ´Don Quiote de La Mancha´. Příběh, založený na základě  knihy ´Cervantes´ autora Bruna Franka, je samozřejmě fiktivní, ale určitými odvětvími španělského romanopisce, dramatika a básníka  se přeci jen místy dotýká. V šedesátých letech vznikla přemíra všelijakých romanticko-dobrodružných historických snímků a tento je jen jeden z nich v řadě. Příběh má vše, co lze od takového snímku očekávat. Patřičné intriky, romance i na válečnou bitvu dojde. A jak už to obvykle také u životopisný příběhů z určitého období bývá, v ději jsou ukryty inspirační motivy na některé slavné postavy pozdějších literárních děl. Svoboda, otroctví a do toho všeho vtírající se kulturní aspekt, který potřebuje určitý divácký nadhled. Naopak do dnešní doby naprosto nezestárla uvedená konfrontace mezi křesťanstvím a islámem.  Krapet rmoutí přílišné pomalé tempo, ale k příjemnému diváckému odpočinku to snad postačí.

Další čínsko-hongkongský akčně válečný epos, kterých stále není dost. Tentokrát se příběh, jako obvykle založený na čínské legendě, odehrává během dynastie Song a je o generálu Yangovi vedoucí své vojsko proti mocnému Khitanovi, který na Yanga útočí kvůli pomstě. Generál Yang je však během bitvy zajat a tak se zase pro změnu vydává jeho sedm synů ho zachránit. Podaří se jim to, nebo Khitan dosáhne své pomsty? Snímek ničím se nevymaňující od spousty podobných. Snad jen stopáží, neboť tentokrát nepřesahuje dvě hodiny, jak jinak bývá obvyklé. Tempo vývoje děje je však tím rychlejší a v rámci, klasicky po vizuální stránce naprosto úžasných, bitev, daleko razantnější. Bitvy, které jsou u takových filmů nejdůležitější, vyznívají očekávaně efektně a působivě. Mínusem se ale stala absence napětí a emoční stránky určitých situací. Nějaké náznaky sice jsou, ale nějak vyšli vniveč. Každopádně se i tak jedná o fascinující biják plný důmyslných soubojů a dechberoucích válečný scén, že jednoho až zamrzí, že snímek není daleko delší.

Donnie Yen vs. Wang Baoqiang. Zvučná jména slibující pořádné akční rošambo v podobě střetu v bojovém umění. Donnie hraje uvězněného policejního inspektora bojových umění za zabití soupeře v souboji. Wang psychopatického šílence zabíjející špičkové zápasníky v bojovém umění, jelikož chce dosáhnout statutu nejlepšího z nejlepších. Policejní inspektor je však jeden z nich a tak vznikne vražedný plán, aby se dostal z věznice. Svým způsobem se jedná o kriminální thriller na námět, kterak se policie snaží dopadnout neobvyklého sériového vraha za pomoci vězně, coby nejlepšího odborníka ohledně charakteru zločince, což připomene známou šablonu asi nejznámějšího snímku ´48 hodin´ (1982). A na správný thriller to má sice jednoduchý, ale krásně plynulý děj. Akční scény bitek jsou tak vlastně jen takovým nutným doplňkem. Všímavý divák dokonce postřehne několik odkazů či portrétů na různé osobnosti hongkongského akčního filmového žánru, což nebývá často. Pocta některým hvězdám, kaskadérům a dalším lidem ze zákulisí, kteří dotáhli současný hongkongský akční film tam, kde nyní je, se objevuje i na konci během závěrečných titulků. Snímek má styl, akčnost, dramatičnost a klasickou šablonu bojových filmů, což znamená postupný dějový vývoj vrcholící nejnapínavějším a nejefektivnějším střetem, na který se celou dobu čeká. Silná atmosféra s působivou sérií krátkých scén s naprosto úžasnými choreograficky zrežírovanými souboji zanechává pozitivní akční zážitek. Ten delší závěrečný už je jen vrcholem všeho. Akční thriller z oblasti bojových umění v žádném případě nemající se za co stydět.

´Narozen jako divoký pes, vychovaný jako monstrum, infiltrovaný jako idiot.´ To jsou slogany, které výstižně shrnují postavu Kim Soo-Hyuna, coby hlavní postavu tohoto snímku, natočeného na základě stejnojmenného webcomicsu z roku 2010. Tímto je zcela jasné, že se jedná o komerční snímek především cílený na mladé diváky a hlavně fanoušky onoho comicsu. Příběh je zcela jednoduchý. Poukazuje na mladého severokorejského agenta vyslaného do Jižní Koreje prozatím čekat na rozkazy. Aby se neprozradil bydlí v chudinské čtvrti a dělá ze sebe neškodného blázna. Tady se objevují různé úsměvné situace, ale komediálně k popukání to rozhodně není. Jeho nudný život je plný snění a myšlenkové filozofie, což děj dává výrazně najevo, takže v těchto částech se koncept příběhu spíše přibližuje k artovému filozofování o daných skutcích. Později se k němu přidají další dva, jenomže netrvá dlouho a vzniklá politická situace v Severní Koreji dává všem vzniknout rozkazu spáchat sebevraždu. A začnou se dít věci. Tímto se snímek okamžitě mění v klasický špionážní thriller plný soubojů, silných emocí a snad i neočekávatelných zvratů. Do děje vstupuje jihokorejská ruka zákona a skupina severokorejské, v podstatě, popravčí čety. Zpočátku se tedy snímek jeví jako takové obyčejné vesnické dějství se svými přirozenými životními trablemy, při kterém se velmi pomaloučku postupně atmosféra mění do temné vážnosti. Svým způsobem je to takový dějový myšmaš, který se k lepšímu uchopení vyvíjí dosti pomalu a skromně. Naprosto v ničem se netlačí na pilu a naopak se dává všemu svůj čas. Závěrečné minuty finálového souboje s emočním zakončením tak vypadá, jakoby se to předchozí spíše dějovou prázdnotu snažilo vynahradit. Akční scény jsou však po vizuálně stránce očekávaně efektové a patřičně emočně dramatické. S těmi emocemi je to vůbec krapet podivné. Asijská kinematografie s nimi umí pracovat dobře, ale tady se toho zdá až zbytečně moc. A co už vůbec zamrzí, že ve scénách honiček po střechách jsou v době dlouhých skoků stále znát používaná lana. Celkově snímek potenciál má, ale po žánrové stránce je chtě nechtě prostě zmatečný. Takřka to vypadá, jakoby se jednalo o sestřih seriálu. Taková těžkopádnost sice nenadchne, ale jako zábavný komiksový snímek se dá taktéž s určitou skromností užít. https://lh3.googleusercontent.com/proxy/uWkVD79m-aN3XJ1rQweS8SkKR6H-CUnbrPVMfHId2bmttm9nSdQhIAzJaYVilsCHicBC46cJNQFQGGEnDc38ie8PpM4nwnTvBFTeXzUJAY47wooAFuKUmq0YWc60Gg

Strýček miliardář ho chtěl vydědit a tak si na něj posvítil. A kam nemůže čert, tam se nastrčí ženská. Mistrovsky zpracovaný příběh o jednom téměř dokonalém zločinu, u kterého téměř zamrzí, že to režijně nezpracoval přímo Alfred Hitchcock. Ale žádná škoda, neboť Basil Dearden si s danou látkou poradil taktéž dobře. Vznikl kriminální thriller, který svou napínavou atmosféru buduje opatrně a se správným tahem na branku. Pevný děj jak skála zpočátku jasně vymezuje mantinely v patřičném zájmu daných skutků, aby nečekaný zvrat ke konci všeho doslova šokoval svou chytrou sugestivností. Sean Connery v naprosto přesvědčivé pozici ´homme fatal´, což znamená ´osudový muž´, která je hlavním hnacím motorem všeho dění. Gina Lollobrigida, stejně tak přesvědčivá, v pozici ošetřovatelky onoho strýčka, už jen působí coby šachová figurka, která se kdykoliv může k dosažení cíle obětovat. Démonický a věčně navztekaný strýček taktéž nezůstává v pozadí a celý dějový koncept okořeňuje svými nesmrtelnými hláškami, které, chtě nechtě, prostě pobaví a to bez ohledu na to, že se ve většině případů jedná o urážky nejrůznějšího charakteru. O zvraty a emoce, jak se na noir sluší a patří, není nouze a i když se může přeci jen zdát, že se scénář veze jen v obyčejném průměru, snímek umí uchvátit v plné míře. Obzvlášť ke konci, kdy vše dostává takřka až hororový nádech. Proto z počátku ta zmínka o Alfredovi Hitchcockovi.

Byla unesena anglická královna. Zapomeňte však na Jamese Bonda. M k jejímu nalezení z politických důvodů požádá tajnou službu francouzskou, která na vyřešení případu pověří rovnou čtyři své nejlepší agenty. Les Charlots se po svých předchozích mušketýrských eskapádách ´Čtyři sluhové a čtyři mušketýři´ (1974) a ´Čtyři sluhové a kardinál´ (1974) pustili do další parodie a tím jsou bondovky. A jak se na takovou parodii sluší a patří, je do příběhu začleněno i spousta scén z dalších nejrůznějších filmů. Na to, jak je film starý, dokáže vůbec všechny ještě dnešní divák rozpoznat? Snímek je opět plný nejrůznějších gagů, zparodovaná je i bondovská úvodní znělka, a k tomu sem tam nějaká ta automobilová honička, po kterých zůstane tak ohromná hromada pokroucených plechů, že i pozdější německý seriál ´Kobra 11´ (1996-2021) bledl závistí. Les Charlots opět v pozici, v jaké je známe. Spousta komický situací a ztřeštěností a k tomu několik velmi efektivních kaskadérských scén, na kterých si dal záležet bývalý filmový kaskadér Yvan Chiffre, pro kterého to zároveň byla režisérská prvotina.  Bohužel však, ostatně jako u každé parodie, zub času zahlodal a z dobrého nápadu dnes zůstaly jen omšelé skopičiny. Po tolika letech od natočení už působí značně dětinsky a zbrkle. Že je vývoj děje nesourodý, což znamená, že se zmatkovitě přeskakuje z jedné scény do druhé, je na parodii zcela normální jev. Ovšem co se týče filmové tvorby les Charlots, naopak se spíše jedná o zmírnění jejich eskapád. Ve svých prvních filmech si zavyváděli daleko více. Je to snímek již diskutabilní ohledně svých kvalit, ale když už je to parodie, dá se zodpovědně prohlásit, že později vznikly daleko horší. Pokud je tu přemíra trapnosti, svým způsobem je to dobře, neboť i trapnost v takovémto podání má z určitého hlediska své kouzlo.