Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Horor
  • Akční
  • Drama
  • Thriller
  • Sci-Fi

Recenze (3 632)

plakát

Frida (2002) 

Po dvaceti letech od premiéry si doplňuju filmové vzdělání. Proč až tak pozdě? Protože když jsem se kdysi dozvěděl, že film o Fridě, na který jsem se tenkrát fakt hodně těšil, film o Mexičanech, z Mexika a navíc většinou s latinskoamerickými herci a herečkami, bude v angličtině, natolik mě to znechutilo a naštvalo, že jsem se zařekl, že na něj nikdy nepůjdu. No a nešel jsem. Ale člověk si věkem většinou obrušuje hrany, takže jsem se na něj teď podíval a musím říct, že je mnohem méně hollywoodský, než jsem se obával. V rámci středoproudových životopisů určitě silný nadprůměr, protože nadprůměrná (nebo spíš mimoprůměrná) osoba byla i Frida Kahlo. A hned se jdu pídit po soundtracku, několik skladeb z filmu chci slyšet znova.

plakát

The Hike (2011) 

Exploaťák s výjimečně debilním scénářem, jaké překvapení. Zápletka je ještě hloupější, než je u tohohle žánru obvyklé, všechny mužské postavy jsou vylízaní násilníci nebo devianti, skoro všechny ženské postavy jsou přiblblé kravky, které s sebou na čundr do lesa tahají značkové kabelky a při táboření se ptají, kde je záchod. Film mohla zachránit Zara Phythian, ale tvůrci bohužel potenciál její postavy vůbec nevyužili (hlavně že jí ovšem v první části nalepili umělé řasy, degeni). Za něco stojí pak jedině samotný závěr, ale ten je zase dost okatou vykrádačkou závěru z Eden Lake, takže ani v tomhle směru žádné velké divácké uspokojení. Slabá druhá za Zaru a do koše s tím.

plakát

The Accursed (2022) 

Spotřební čarodějnický softhorror na jedno použití, jehož děj není úplně blbý nebo nudný, samozřejmě že v rámci žánru. I filmařina je to docela slušná, rejža není žádný netalentovaný nýmand a moc se mi třeba líbila pečlivá a klidná kamera (a zaujalo mě i občasné použití širokoúhlého objektivu). Ale probůh ten casting... Všechny ty mladé buchty, které se ve filmu objeví, snad naverbovali na nějaké okresní módní přehlídce, něco tak nevkusného se jen tak nevidí, teatrálně afektované, okázale vystajlované, a přitom od pohledu duchoprázdné slepice, vhodné leda tak do nějaké podřadné telenovely. S takovými "herečkami" by šel i sebelepší scénář do kopru, natož scénář průměrný. A ještě jak se ta nesmpatická ku.da Elly čílila, že už nemůže jet jako dobrovolnice pomáhat na Haiti, protože ti tamní lidé ji tam tolik potřebují... dojemné až ke zvracení. Aspoň že ve výrazné vedlejší roli zaperlí Mena Suvari, jejíž postava upjaté megery je stylová. Druhá hvězda jde hlavně za ní.

plakát

Tears of Kali (2004) 

Většinu lidí upoutá víc obal než obsah. Vlastně na to člověk nemusí být ani příliš povrchní. Já třeba mám k tomuhle druhu povrchnosti daleko, ale i kdyby byl námět filmu sebezajímavější, a přitom byl natočený ve formě poloamatérské televizní inscenace, s děsivou vyzoomovanou ruční digitální kamerou, plechovým zvukem, druhořadým hereckým ansámblem a zoufale nenápaditou režií, tak mě výrazněji neosloví a basta. A to je bohužel přesně tenhle případ. 1.ŠAKTI (**) První příběh se trochu otře o tibetskou mystiku, Radžníše a nepřímo i o Junga, ale nezapůsobil, hlavně kvůli nešikovně chaotickému vyprávění, otřesnému vizuálu a dvěma otravně uječeným ženským. 2.DÉVÍ (***) Zajímavý a inspirativní způsob, kterak si vylepšit svou karmu. Škoda jen, že plody jejího vylepšení sklidíme až v příštím životě, protože v tomhle životě už toho po téhle proceduře mnoho nesklidíme. Zaujal týpek v roli psychiatra, asi jako jediný herec/herečka z celého filmu. 3.KÁLÍ (**) Fušérský léčitel čirou náhodou (či spíš řízením osudu) opravdu vyléčí jednu dámu, ale ona "nemoc" asi měla raději zůstat uvnitř. Čistokrevně horrorová epizoda, ale filmařsky dost slabá. A tyto tři příběhy jsou ještě nepřesvědčivě propojeny mimipříběhem čtvrtým, jak bývá u povídkových filmů časté.

plakát

Vymahač (2022) 

Šmankote, gangsterská červená knihovna, krimiromanťák pro středoproudaře, nebo jak tuhle frašku zaškatulkovat. Scénáristovi bylo buď patnáct, nebo osmdesát. Nikdo jinej by snad nemohl bejt tak nemožnej mimoň, aby se divákovi snažil namluvit, že nějaký trapně mondénní husičky typu Estelle šéfujou zločineckejm organizacím, že pornobranže s online kurvama funguje takovým způsobem, jakým je to zobrazeno ve filmu, nebo ještě asi deset dalších debilismů. Ale na druhou stranu ve všední den po práci, když žerete véču a chcete k tomu čumět na nějakou blbinu, je to vcelku dostatečný materiál. Zkouknout, cynicky se u toho trochu pochechtat, nevěřícně u toho párkrát zakroutit hlavou, hodit to do koše a do rána zapomenout, asi tak.

plakát

Black Adam (2022) 

Konečně nějaký comicsový hrdina s koulema... tedy s povolením zabíjet... vlastně on zabíjí bez povolení, to je ještě lepší. Sice se mu to snaží překazit (nebo ho aspoň převychovat) zoufale nezajímavá partička dušínovských kazišuků z jakési Justice Society, v čele s trapným okřídleným zulukafrem, ale Adam je má naštěstí na háku a na potkání jim dává nakládačku. No a když potom kazišuci dostávají na budku i od jinýho borce, tak to je jim najednou Adam dobrej a hned mu lezou do zadku, ubožáci. A jak to všechno probůh nakonec skončí? Podaří se osvobodit Iraq... totiž Kahndaq okupovaný křižáky z NATO... totiž z Intergangu a nastolit v něm konečně liberální demokracii? Nechte se překvapit. Já osobně jsem divácky naprosto spokojený. Po dlouhé době zfilmovaný comics, který mi stoprocentně sedl. Bombastický digivizuál, slušný příběh s atraktivním motivem prastaré fiktivní mytologie, relativně neinfantilní děj, sympaťák Rock v hlavní roli, heroický hudební doprovod, spousta akce, prostě prvotřídní mozkovýplach. A nějaké ty mouchy blahoskonně přehlédnu. No a jsem moc zvědavý na pokračování, protože jistá odporná babizna, která je díky pozitivní diskriminaci velitelkou Justice Society, se chystá na Adama poslat ve dvojce svého mazánka, pravdoláskaře Supermánka. Už se těším, jak mu Adam utrhne jeho zakrnělé kulky i s pindíkem, uřízne hlavu a nachčije do krku.

plakát

The Twin (2022) 

První podezření jsem měl už pár minut po začátku a někdy ve třetině jsem si už byl naprosto jistý, filmů s podobnou pointou jsem už totiž viděl několik. A lepších. Takže z mého hlediska jen další pseudohorror o hysterické uječené mamince zachraňující její bejby, lhostejno zda před duchem, démonem, fanatiky všeho druhu, a nebo před pravdivou realitou. Formální stránka filmu je ovšem hodně podařená, režie, kamera, výprava, lokace... A za to taky dávám hubenou třetí, jinak ale ztráta času.

plakát

Ušikubi mura (2022) 

Chvíli to vypadá na popkulturní FFko pro týnejdžry, ve kterém uječené "influencerky" navštěvují strašidelné domy a streamují to na net. Ale děj je nakonec trochu vrstevnatější a jeho hlavní osou je dávná a ohavná tradice praktikovaná na chudém a částečně ještě animistickém japonském venkově, která velí obětovat z každých narozených dvojčat jedno z nich, a to místnímu démonickému božstvu s býčí hlavou. A v oné odlehlé dědině se rodilo dvojčat hodně... Kvůli přepálené stopáži a galimatyášovité poslední třetině je film vhodný jen pro opravdové fandy japonských horrorů. U mě bohužel převládaly pocity nezáživnosti, viděl jsem už z těchhle končin mnohem lepší kousky. Jediná výrazná scéna je ta s panem Jamazakim přepůleným výtahem, na bezmála dvě hoďky docela slabota.

plakát

Mandrake (2022) 

Než se na film podíváte, zjistěte si pokud možno co nejvíc o kořeni mandragory v souvislosti se starověkým/středověkým čarodějnictvím, o rituálu jeho sběru a o schopnostech a účincích jemu přisuzovaných. Potom se vám možná nestane to, co se stalo mně, tedy že na film budete čumět jako tele na vrata a budete chápat jen jeho hrubý rámec. Ale i když jsem zápletku pořádně vstřebal až následně po projekci, byl jsem i tak do děje dobře vtažený a k obrazovce nadstandardně přikovaný. Protože atmosféra filmu je hustá tak, že by se dala krájet a divák nemá problém uvěřit tomu, že by se i v dnešní době mohly na (severo)irském venkově odehrávat podobně děsivé černomagické kejkle. A na jeho působivosti mají zásluhu i slušní herci, kteří naštěstí nejsou žádná ochotnická individua. Celovečerní prvotina mladé režisérky je filmařsky tak vyspělé a obsahově obdivuhodné dílo, že hodnocení samozřejmě zaokrouhluju nahoru.

plakát

Kanibalové (2020) 

Ještě předtím, než se Zara Phythian nechvalně proslavila coby sexuální predátorka, střihla si pár rolí na tělo v několika lobotomizovaných béčkách. Tohle je jedno z těch určitě lepších. Muži a ženy zákona proti zmutovaným kanibalským bezďákům v podzemním labyrintu chodeb. S mačetou to Zaře fakt sluší, a navíc jí věříte, že se umí rvát i doopravdy. Myslím, že žádný agresívní lesby se týhle ženský v lapáku do kalhotek nedostanou.