JASON_X

"Mám natočit nějakou melodramatickou srágoru pro mentály, nebo radši akční a vizuálně přitažlivé 'videoherní' scífko?" váhal a přemítal asi jednoho dne rejža. A pak se rozhodl, že z těchhle dvou nesourodých žánrů stvoří hybrida a bude to vyřešeno. Ale ne, nic nevyřešil, jen zplodil podivnou zrůdnost, která pokročilé scifisty otráví svou středoproudovou zasviněností, zatímco sjížděči patetických dojáků budou zase rozmrzelí z toho všeho střílení a scifizování. Ale dojmy mám z filmu spíš pozitivní, neskákavá "Ich-kamera" mi na rozdíl od skákavých eFeFek nevadí a baví mě, líbily se mi triky (věž, drony) i výprava, a tak nad slaboduchou zápletkou se spoustou nelogických pitomostí smířlivě hmouřím oči. A to podstatné na závěr - francouzsko-asijská míšenka Berenika je fakt krásná kočka, jen ten její projev mě většinu času spíš nechtěně bavil, než přesvědčoval. Holka se zjevně snažila hrát jako o život, jako snad v nějakém Shakespearovi nebo v čem, a přitom se zároveň neustále tvářila tak snaživě a profesionálně sexy, že ve výsledku ze všeho nejvíc připomínala nějakou profiflundru z pornáčů, která si zkouší hrát na herečku. Méně holt někdy bývá více.

Celovečerák s patinou televizní inscenace a se scénářem a triky na úrovni průměrného dílu nějakého softhorrorového seriálu, ale coby fanoušek levných, divných a nestandardních filmů jsem nakonec vcelku spokojený. Protivný koktavý retard je více než dostatečně vyvážený spoustou příjemně bizarních a halucinačních momentů, evidentně nestárnoucí Meyer & Flanery jsou oba sympaťáci (i když jejich postavy trochu pitomé), zápletka se schizofrenií zajímavá (i když neoriginální), ale o třetí hvězdě mě definitivně přesvědčila až scéna s vyfouknutím mozku z hlavy po vzoru vyfouknutí žloutku z velikonoční kraslice. Jeden z nejnekomerčnějších a divácky nejnevstřícnějších horrorů za posledních x měsíců, jaký jsem viděl.

Kdyby žil Franz Kafka dnes, dost možná by místo svých povídek a novel psal takovéhle scénáře. Aspoň tedy na mě minimálně první půle působila jako příjemně tradiční až ukázková kafkárna. A že s postupem času přibývá víc a víc bizarnosti a horrorovosti, je plus navíc. Další plus je za stránku estetickou, ve filmu je totiž spousta opravdu nádherných výjevů a obrazů (hranice mezi kýčem a krásou je samozřejmě individuální) a doprovází ho i hodně příjemná hudba. A třetí plus patří za herce - Mia Goth je hodně zajímavá a dlouho jsem přemýšlel, jestli se mi jenom líbí, a nebo zároveň líbí i hnusí (dospěl jsem k názoru, že jenom líbí). A DeHaan je naprosto úžasný týpek, jeho neduživý a nezdravě vyhlížející zevnějšek je obrovsky osvěžující v době, ve které se to na plátnech i obrazovkách hemží samými namakanými, potetovanými a vysolárkovanými hezouny, snad sériově vyráběnými. Silné čtyři s výhledem na pátou po případné druhé projekci.

V Carpenterově filmografii bohužel jen slušný průměr, od mistra žánru jsem očekával něco... nenormálnějšího. Filmařské řemeslo zvládnuto dobře, kamera neposkakuje, ale vůbec mě nepřesvědčily holčičí herečky, na poměry uzavřené pakárny nějak podezřele dobře 'vystajlované' a hlavně protivně přehrávající. Zápletka je taky už docela provařená, ale popravdě trvalo mi asi do poloviny filmu, než jsem o ní začal vážně uvažovat a až do konce jsem si jí nebyl tak úplně jistý. Chvílemi jsem váhal nad čtvrtou hvězdou, ale... (SPOILER) ...průměrnost filmu ještě víc vynikne v porovnání se Scorseseho pětihvězdovým Shutter Island ze stejného roku a... se stejnou pointou.

Další perla B-žánru od velmistra Carpentera, kterou bych býval trestuhodně minul, kdybych se nevrtal v jeho filmografii (díky, ČSFD). Kulervoucí směs paranoidní sci-fi, osmdesátkově přímočarého akčňáku, sociálněkritického dramatu, humanistické agitky, z jistého úhlu pohledu takový trochu bizarnější mladší příbuzný jistých děl Orwella, Huxleyho, nebo Bradburyho, okořeněný navíc dvojitou porcí nadsázky a podbarvený skvělou "carpenterovskou" hudbou. A jako bonus jeden z nejlepších, nejdelších a nejvtipnějších pěstně-nožně-hlavičkových duelů, jaký jsem kdy viděl. +80%.

Nenápadný a pozapomenutý skvost mezi upírskými béčky, v mých očích téměř rovný takovým peckám a srdcovkám, jako jsou třeba Interview With The Vampire, Vampire's Kiss, nebo From Dusk Till Dawn. Woods se v roli kápa upírobijců překonává - šklebí se, xichtí se, machruje, pózuje, hláškuje, při mordování upírů řádí jako černá ruka a neváhá ani krapet zbouchat a zmučit nějakého toho kněze, když si to jeho nemilosrdná vendetta žádá. Hodně furiantský je jeho způsob zabíjení upírů - zaháčkovat a navijákem šup s potvorou na Slunce. Za navijákem stojí jeden z Baldwinů (takový ten dobře narostlý), který není o mnoho horší figurou než Woods. A moc se mi samozřejmě líbila Sheryl Lee, které šla její upírská přeměna vyloženě k duhu - jak postupně bledla, propadaly se jí tváře a rýsovaly se kruhy pod šílenýma očima, tak jsem se do ní úplně nekrofilně zamiloval a chtěl se od ní okamžitě nechat pokousat. Kapitolou sama pro sebe je pak zbrusu nová a originální upírská mytologie. Mysleli jste si třeba, že upíři vznikli kdesi v sedmihradských horách v časech bojů Valachů s Turky? Tak to jste na omylu - první upír byl prosím nějaký Honza Válek z Prahy, a to už téměř sto let před Husem!

Midwichské kukačky jsou méně slavnou knihou nežli Den trifidů, ale jejich Carpenterovo zpracování je skvostné. Ačkoliv dětští herci zpravidla v horrorech selhávají, ty zdejší malé, drzé, stříbrovlasé, neposkvrněně počaté hajzlíky musí mít člověk od srdce rád - jejich "nelidská" dikce, přísné pohledy, toporná strojová chůze... povedli se, neřádi. A povedl se i 70s-80s retro vzhled filmu (tedy předpokládám že záměrný) a poskytl mi moře zábavy (vítězí scéna telepatického souboje v závěru, naprostá hlína). Moc příjemná vzpomínka na dobu videopůjčovní a na slovansky hezkou Lindu Kozlowskou.

Teoretická fyzika a katolická církev ve společném boji proti vstupu Ďábla Otce do našeho světa. A můj rozpačitý dojem - na jedné straně hutná tíživá atmosféra, zlověstná zneklidňující monotónní hudba (vlastně jen pár tónů) a spousta ve své době snad děsivě působících scén, na straně druhé ale toto vše slepeno dohromady působí jaksi nejednotně, roztříštěně. Zkrátka některé jednotlivé obrazy a výjevy jsou v rámci žánru výborné, ale celek (příběh) mě příliš nepřesvědčil. A nepřesvědčiví jsou i skoro všichni herci, z nichž nejtragičtější je určitě oknírovaný blondýn s patkou, který by se spíš hodil do porna než do horroru. Pleasence je stejně směšný jako v Halloweenské sérii a mihnuvší se Alice Cooper příliš prostoru nedostal. Film ale možná nadchne leckteré osmdesátkové fajnšmekry a milce všelijakých svérázností.

Hrůzný a fatální omyl. Tohle není jemnohumorná, chytrá a ironická sci-fi komedie, kterou jsem se sympaťákem Duchovnym a oduševnělou kráskou Juliannou očekával, tohle je prvoplánově stupidní "ha-ha-ha" komedie ve stylu jiných stupidních crazykomedií, jen to prdění a defekování v ní chybí. Ale je v ní megaklystýr hasičskou stříkačkou. Trojlístek 'legračních' a 'vtipných' dementů (promiň Davide) mě postupně krkal čím dál tím víc a dokoukal jsem to jen kvůli zajímavým emzákům a Julianně. Mou nelibost a nesouhlas neobměkčil ani odlehčený konec. A teď zase hodně dlouho nechci vidět žádnou crazykomedii.

Kdybych kdysi dávno nečetl Ballardovu knižní předlohu, zákonitě bych teď musel být z tak prvotřídně deviantního příběhu nadobro vyplesklý. Perla dekadentní kinematografie. Jakožto divák všelijakých pokleslých žánrů jsem se už setkal s těmi nejroztodivnějšími úchylkami a perverzitami, ale rajcování se automobilovými haváriemi je v mém seznamu podivností naprosto ojedinělé. Normální člověk se při představě něčeho takového buď ironicky pousměje, nebo štítivě zašklebí. Ale Cronenberg tuhle podivnou (a nejspíš fiktivní) masochistickou úchylku podává tak šťavnatě, realisticky a přesvědčivě, že se možná v průběhu filmu s překvapením přistihnete při vzrušeném fantazírování o bolestivém sexu v rozšmelcovaném cabrioletu, se šaltpákou v zadku, s volantem v břiše, se střepy z čelního skla v xichtě i po těle, s nohama rozmačkanýma pod palubkou, s bolestivě sténající, zkroucenou, zkrvavenou a zároveň krajně vzrušenou partnerkou/partnerem, zatímco zvenčí vás bude náruživě fotografovat ztopořený zběsilec Vaughan. Herecké obsazení je typově trefné - Vaughan, zjizvený kulhající mimoň s jurodivýma očima, guru celé skupiny podobně uhozených fetišistů, se Koteasovi povedl na výbornou, dále nečekaně přitažlivá Holly Hunter, mile courovitá Rosanna Arquette ve slušivém, punkově kvadruplegickém oblečku, jako vždy femmefatalistická Deborah Kara, jen ten Spader působí spíše komicky než ujetě, stejně jako v pozdější Sekretářce.