JASON_X

Film podle stejného Olbrachtova povídkového souboru jako o pár let mladší Kachyňova Hanele, ale s poněkud odlišnou energií. Když jsem ho viděl poprvé, byl jsem příjemně překvapený, že i v našem malém českém (a dost stereotypním) rybníčku se občas objeví nějaká nečekaná rarita. Teprve potom jsem četl Olbrachtovu předlohu a líbila se mi ještě víc, přišla mi syrovější, hlubší, vážnější. A taky jsem zjistil, že scénář jí nemálo pozměnil. No a po dalších několika projekcích už mi začala víc a víc vadit i taková ta nasládlá komediálnost a rozvernost, ve filmu všudypřítomná, hlavně díky Vetchému, Hartlovi, Bočanové, Hrubešové... Z "laskavého humoru" s nechutí zvracím, mám holt radši vážnější notu. Přesto jde o vcelku uspokojivý materiál k případnému prvnímu (a povrchnímu) seznámení se s východoevropským chasidismem.

I když skromný Olbrachtův chasidský příběh nedosahuje metafyzické nebo folklórní hloubky "klasických" příběhů o chasidech, jako třeba povídky/novely/romány Singerovy nebo Potokovy, v našem prostředí jde o zjev ojedinělý a vhodný třeba i jako první divákovo seznámení se se zajímavým (a zaniklým) světem východoevropských Židů. A spolu s perfektní Kachyňovou režií vzniklo pozoruhodné dílo, na české filmové poměry nebývale vážné, zádumčivé, dušezpytné, na hony vzdálené obvyklým českým žánrům, jako jsou plebejské frašky, grotesky, buranské komedie a podobně.

A zase budu za misogyna. Protože po prvních pár minutách už jsem vduchu nelibě prskal "sakra to snad napsala ženská!". Protože opět další scifárna, jejíž děj se orientuje především na iracionální (a místy dost mozkorvoucí) dialogy mezi člověkem (mírně hysterická ženská) a strojem (ohavně vlezlý mužský hlas), v níž se řeší všelijaké otázky a otazníky, nastolují různá morální dilemata a vysílají různá humanistická poselství, aniž by v ní ovšem šlo primárně o nějakou tu vědeckou fantastiku. Prostě užvaněná a moralizující "one woman show" konverzačka, zabalená do scifistického oblečku. Navíc dáma v hlavní roli často po francouzsku nepříjemně přehrává. Postupně jsem ovšem ocenil pár zajímavých překvapení (dějové zvraty by byl příliš silný výraz) a taky docela obdivuju, že tvůrci dokázali natočit stominutový film v interiéru dvou tří metrů krychlových. Výsledný dojem nakonec ca průměrný.

Ryzí Hollywood. Vezme vynikající, ba geniální sci-fi povídku a přetaví ji v polopatický melodramatický doják pro obecné divácké stádo. Nejstrašnější složkou filmu je ovšem hudba. Takřka celý děj je podbarvený nepřetržitým sladkobolným smyčcově-flétnovým cajdákem, stokrát hnusnějším a slizštějším, než třeba i megaslizká "jímavá" hudba z Jacksonova Hobitína.

Objektivně přidám třetí hvězdu, protože moje hodnocení je úplně neobjektivní; nejprve jsem totiž zkouknul o dva roky mladší celovečerák https://www.csfd.cz/film/372023-before-i-disappear/komentare/ a v porovnání s ním je tenhle jeho starší krátkometrážní brácha bohužel přece jen dost chudá záležitost. Ale nevím, jak bych ho vnímal, kdybych ten mladší celovečerák prvně neviděl, takže...

Afektovaný sentimentální kýč, přesně z onoho druhu okázale "nezávislých" filmů, které milují a u kterých obvykle slintají blahem obvyklá festivalová publika, plná náctiletých pozérských pseudointelektuálů. Všechny postavy jsou více nebo méně ploché, nerealistické, strojené a nesympatické a hlavní hrdina, charakterní feťák tesknící po své milé mrtvé dívce (nejspíš taky fetce), který zásadně nikdy nelže, je postavička pravděpodobná jak z romanťáku pro týnejdžry. Ale musím se teď k něčemu přiznat: Líbilo se mi to! A někdy ve dvaceti bych tomu možná vysolil i pět. A main song z bowlingové herny si už pouštím asi popátý. https://www.youtube.com/watch?v=P-3SaUiR7bA

Děj překvapivě drží pohromadě, ale film je to napůl zbytečný. Zajímavá je totiž jen první polovina, a to kvůli několika dříve nepoužitým scénkám, ta druhá už je pouhé opakování, mozaika z předchozích dílů pospojovaná tak, aby bylo na celovečerák. Komerčárna, jistě, ale kvůli několika mně dosud neznámým záběrům to za úplně ztracený čas nepovažuju. Asi nejvíc se mi líbila část s Clouseauem v hotelu, včetně jeho konfrontačního dialogu s recepčním, jehož humornost spočívá v retardované Clouseauově "francouzské" výslovnosti (message/massage).

Tak tohle měl být, podle mých nezřetelných vzpomínek, vrchol celé "clouseauovské" série. Ale scény, které mi coby klukovi způsobovaly záchvaty hysterického chechotu (třeba Mr. Chong z Hongkongu, Stříbrný sršeň, Clouseau zjevující se Dreyfusovi, Keito v poloslepeckých brejlích), mě dnes už přimějí spíš jen k nostalgickému úsměvu. Ale zase musím ocenit na "clouseauovku" nadstandardní akčnost i kaskadérské kousky v hongkongském finále.

Vůbec jsem netušil do čeho jdu, ale zaujal mě název, plakát a nálepka "thriller". A dostal jsem nejenom nějaký ten průměrný zapomenutelný béčkový thriller, ale dokonce naprosto špičkový hustoatmosférický thriller! Divák je navíc dlouho udržován v nejistotě, zda se jedná o thriller halucinačně psychedelický, mysteriózně metafyzický, psychologický, schizofrenický, nebo jde jen o prachobyčejný mindfuck s fakáčem od režiséra. A tuhle nejistotu definitivně rozřízne a vše dovysvětlí až nečekané (aspoň pro mě) rozuzlení. K tomu body navíc za kameru, hudbu a skvělé neokoukané herce. Pravda, dvojvaječné latinské ségry nebyly žádné herecké veličiny, ale zase byly moc hezké na pohled. A jestli je tohle opravdu rejžova prvotina, pak klobouk dolů a zvědavě se těším na jeho další filmy.

Ani ta nevýslovně příšerná věta z anotace "přívětivý film s nesmírnou duší", ze které jsem znechuceně vrhnul, mě od zkouknutí neodradila, protože nic lepšího jsem po ruce neměl a zvědavost na "oscarový" snímek byla silnější. Ale dost by mě teď zajímalo, jak mohl vlastně Oscara vyhrát, protože v něm nehrajou žádní homouši, ani transky a skoro žádní barevní. No nic. K filmu: Vcelku realistická, i když nepříliš záživná sonda do života amerických houselessáků (kterýžto termín jsem dosud neznal). Americký fenomén (či subkultura) 'lidí z karavanů' mě sice zajímá, ale tohle bylo především o důchodcích a o jejich pospolitosti a o všeprostupující nostalgii za tím, co kdysi bylo, nebo co nebylo a bývalo mohlo být, nebo tak podobně. A na ztotožňování se s osamělými sentimentálními důchodci jsem ještě přece jenom dost mladej (to by mě spíš zajímala sonda do života ve filmu mihnuvších se mladých tuláků, evokujících mi Kerouacovu Beat Generation). Sice asi chápu, co chtěl tímhle dílem básník říci, jaké pocity v divákovi vyvolat a jaké nálady mu navodit, ale mně osobně to zkrátka příliš neoslovilo. McDormand zahrála dobře, ale popravdě mi tahle ženská nikdy nebyla moc sympatická a o téhle její roli to platí dvojnásob.