Režie:
Zeno DostálKamera:
Juraj ŠajmovičHudba:
Luboš FišerHrají:
Ondřej Vetchý, Jan Hartl, Jiří Ornest, Mahulena Bočanová, Yvetta Blanarovičová, Jana Dolanská, Josef Kemr, Markéta Hrubešová, Oldřich Vlach, Lubor Tokoš (více)Obsahy(1)
Snímek vznikl podle stejnojmenné povídkové knihy Ivana Olbrachta, která poprvé vyšla v roce 1937 a která je posledním původním dílem známého českého prozaika a publicisty. Scénáristka Jana Dudková vybrala ze tří povídek dvě první, jež jsou na rozdíl od balady O smutných očích Hany Karadžičové laděny do laskavého humoru. Obě prózy jsou ve filmu propojeny do plynulého toku vyprávění. Jednoduchý děj zachycuje příběh chuďase Bajnyše, který málem přijde o svou sedřenou kobylku Julču, a události, spojené s neblahou okolností, kdy ve venkovské posvátné lázni mikve je málo vody, a proto se v ní nemohou konat talmudem nařízené očistné obřady. Tvůrci filmu se soustřeďují na idylický popis prostředí v horské vísce Polaně (golet je označení židovské osady v cizorodém prostředí, též i vyhnanství) na tehdejší Podkarpatské Rusi a na vykreslení života jejích rázovitých obyvatel, chasidských Židů. V centru pozornosti jsou početné rodiny tří přátel, Bajnyše, Mojšeho a Pinchese. Děj je provázen smířlivým komentářem vědoucího vypravěče. Snaha autorů postihnout s příznačnou dávkou nostalgie dávno zemřelý svět židovské komunity se projevuje v každé složce filmového díla, především však v obrazech kameramana a hudbě s židovskými písněmi a popěvky. Snímek nijak nepopírá své původní určení pro televizní obrazovku. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (58)
Golet v údolí patří myslím k té lepší polovině toho, co bylo u nás v 90. letech natočeno. Je to roztomilé, něžné, poetické, podepřené dobrými hereckými výkony pánů Vetchého, Hartla a především Ornesta, zahanbit se nedávají ani ženy-herečky, na pozadí lahodný hlas Lubora Tokoše. A pro fajnšmekry se tu Markéta Hrubešová (zase!) svlíkne a nabídne na odiv ty svoje (výstavní) pětky. A kdo by přeci jen radši menší, je tu ještě "Mahu". Tímhle rozhodně nic nezkazíte. ()
V zásadě jsem proti zfilmovávání špičkových literárních děl. Golet v údolí je nádherná Olbrachtova kniha (spolu s Nikolou Šuhajem mě přesvědčila, abych se jel na Zakarpatskou Ukrajinu podívat), ale paskvil, co z toho Dostál udělal, s tím má společného asi tolik jako já s miliardářem. Dvě hvězdy dám jen za dvě...ehm, no, Markétu Hrubešovou :-) ()
Poměrně zdařilé převedení stejnojmenné knihy Ivana Olbrachta ve film, v němž se stejně jako se obyvatelé židovské vísky Polany noří do mikve, i divák noří do obrazu každodenního, v tomto světle příliš často nezobrazovaného, života židovské komunity.. Nicméně člověku / diváku alespoň částečně znalému tématu nenabízí nic zajímavého, a tak pouze sleduje velmi lidský, ač jednoduchý, příběh chudého Bajnyše a jeho kobylky, nutno říci dost zchátralé, Julči. Bajnyše Zisoviče tradičně skvěle ztvárnil Ondřej Vetchý, jehož dojemně civilní a svojí až naivně strhující herectví patří k nejzapamatováníhodnějším stránkám Dostálova snímku.. ()
,,Zítřek - to je to hlavní. Dneška jsme se už dočkali, zítřek musí být dobrý." Mám rád, když film v sobě nese osobitou vlastní atmosféru, což tenhle film bezpochyby má. Bohužel na úkor výrazného místa pro převedení židovských tradic, lidových písní jaksi zůstal v pozadu příběh, to spočátku krásné prolínání židovského a českého humoru, poetické krajiny a kruté reality bídy v době hospodařské krizy by si možná zasloužilo lepší vyvrcholení. Zachraňuje to Ondřej Vetchý v jedné ze svých lepších rolí. 65%. (Challenge Tour 2018: 30 dní so svetovou kinematografiou) ()
Takové seznámení se s některými židovskými tradicemi a kulturou, která ovšem není mému srdci ani trošku blízká. Právě tato snaha o okouzlení atmosférou zcela potlačila naprosto nevýrazný nosný děj, který byl opravdu enormně nudný. V podstatě pod tím židovským pozlátkem, které se snaží snímek dělat netradičním, není nic víc než tuctový příběh o pokrytectví, sobeckosti, vychcanosti a rodinné soudržnosti. Za celý snímek na vás dýchl jeden silnější moment. Zbytek snímku bylo takové popocházení od ničeho k ničemu a navzdory přátelské stopáži dost nepříjemně se vleknoucí nuda. Rád jsem si touto neatraktivní metodou rozšířil svůj obecný přehled. Nicméně jediné dva světlé momenty byly vždy naprosto skvělý Ondřej Vetchý a hodně kvalitní náprava Markéty Hrubešové, ze které by se každý obřezaný židovský pyj ihned stavěl do pozoru bez ohledu na jakékoli židovské přikázání. [25 %] ()
Galerie (5)
Photo © Česká televize
Zajímavosti (4)
- Film bol natáčaný v Chrudimi, Svobodných Hamroch a na skanzene Veselý Kopec. (dyfur)
- Protože tehdy údajně neměla Mahulena Bočanová na sobě vůbec chlupy (ani v podpaží), museli jí lepit pánské kníry do podpaží, protože by to bylo neuvěřitelné, že Brana, žena tělesná, chlupy v podpaží nemá. [Zdroj: Úsměvy Mahuleny Bočanové] (hippyman)
- Jedná se o poslední film Josefa Kemra, který již v době natáčení trpěl rakovinou, které později podlehl. (Redyx111)
Reklama