JASON_X

Věděli jste, že název oné komerční spiritistické tabulky, který anglofoni vyslovují úplně jinak než španělofoni, prý pochází z francouzsko-německého oui-ja (ano-ano), takže ho oba tihle -foni vyslovují blbě? Já až doteď ne, našel jsem to na netu. A to je taky asi to nejdůležitější, co můžu k filmu napsat. Další duchařina. Další průměrná duchařina. Další průměrná duchařina s dětmi, u které se mohou bát snad zase jen děti. Holt záleží na vkusu - mně osobně se třeba asi nikdy neomrzí sebeblbější teenagerské vyvražďovačky, ale průměrné duchařiny s dětmi se mi omrzely už dávno. Téhle aspoň budiž dána k dobru její jakás takás evropskost (ve filmu je pár zajímavých záběrů), její zvláštní hudba (místy retro instrumentálka jak z nějakého Hitchcocka, místy jakýsi hovnařský španělský poprock), Ana Torrent (taková hezounká holčičí herečka to v sedmdesátkách bývala a dneska je z ní už stará ženská, hrůza jak ten čas letí), nebo hezká představitelka starostlivé a pracovité nejstarší dcery (která se ovšem z milé a slušné katolické týnky promění v hystericky uječenou a psychicky labilní protivnou týnku). Jo a v červnu 1991 žádný zatmění Slunce nebylo, ani v Hispánii, ani nikde jinde na Zemi, to jsem si taky zjistil na netu. Takže je to celý bouda, pusťte si radši něco jinýho a neztrácejte čas. Přesto dávám rozpačitou hubenou třetí, asi za tu jakous takous evropskost a divnou hudbu a Anu a týnku a tak...

I když mám k filmu stejné výhrady jako k jeho známějšímu mladšímu bráchovi z r.2010 The Way Back, je to holt film záživný a pohledný a epický, a proto ho hodnotím tak, jak honotím. Není možná až tak záživný a pohledný a epický jako onen jeho mladší brácha, ale třeba jeho příběh se zase jeví o něco málo uvěřitelnější, pokud tedy divák přistoupí na hru a uvažuje naoko o tom, že by se něco takového opravdu mohlo stát. Chci ale zdůraznit že vím, že se jedná o fikci, abych nevypadal jako hejl.

Již v éře brežněvismu započala sovětská věda s tajnými pokusy o tvorbu supervojáků s nejrůznějšími superschopnostmi, ale jelikož se projekt posléze vymkl kontrole, dnešní Rusko sklidí z tehdejší setby poněkud hořké plody. Medvědodlak s raketometem, neviditelná kráska, arménský kamenář a ultrarychlý tatarský bojovník se střetnou s nestvůrně zduřelým superzáporákem, který se snaží ovládnout svět z vrcholku Ostankina (které si působivě přemístil o několik verst bokem)... Ochráncům se můžete pošklebovat jako neohrabanému, rádoby mondénnímu pokusu o sexy velkofilm o superhrdinech na ruský způsob, nebo si naopak jeho jinakost můžete dobře užít, shledat ji zábavnou, roztomilou a v záplavě obdobné hollywoodské produkce osvěžující. Mně osobně se Ochránci jeví mnohem záživnější a mému vkusu bližší, než třeba namachrovaní Avengeři, u kterých se koušu nudou.

Nevadila by mi jakási železobetonová, okatě socialistická barabizna přetvařující se coby barabizna americká, nebo rozostřený výhled ze střechy sofijského paneláku předstírající panorama amerického velkoměsta. Ale devadesát minut poslouchat ufňukané plkání laskavě hřejivých zlodějíčků mě fakt nebavilo. Nehrát v téhle nudné sentimentální volovině (vlastně psovině) Malkovich, Brody a Banderas, neštěkl by po ní ani pes. Zabijácký čokl v hlavní roli mě ale vcelku zaujal, držku měl vážně strašidelnou a tuze rád bych mu předhodil na hraní třeba komisaře Rexe, a jako nášup pak všechny pejskaře/pejskařky s jejich ratlíky z mého širokého okolí.

Nelehké hodnocení. Bohové vědí, že mám zvrhlý vkus. Že miluju pokleslý brak. Že mám zvráceně rád špatné a levné filmy a la Asylum. Že se šťastně tlemím tam, kde se suchopárně-intelektuální divák chytá za hlavu a řve "no to snad proboha ne!". A tahle filmová halucinace je fakt prvotřídní bizár, ještě šílenější (i epičtější) než první Skyline. Invaze "sklízečů" lidských mozků na Zemi pokračuje a absurdita vévodí všem scénám i dialogům. Jedním z početných zlatých hřebů tohoto opusu je třeba závěrečná kung-fu řežba s emzáckými kyborgy na území indočínského opiového kartelu, točená ovšem v jávském chrámu, s mými oblíbenými jávskými řežebnými trpajzlíky Jajanem a Ikem. Především se ovšem dozvíme proč (a kým) byl vlastně stvořený člověk, nebo že modrá není dobrá. Extrémně výživný scénář by mohl sloužit jako psychiatrická diagnóza a poukázka na doživotní pobyt v pakárně. Ale na druhou stranu mě neskutečně štvala a otravovala naschvál rozskákaná ruční kamera, která bohužel vyvážila předešlé plusy. Jsem zvědavý na trojku s onou sexy orientálkou v roli Rose.

Vizuální lahůdka, to především. Výprava, kamera, hudba, to všechno za pět (ruských). Příběh plný křivdy, krve a odplaty, ponurá atmosféra šlechtických soubojů, strohé a vážné dialogy, bláto v petrohradských ulicích mezi výstavnými paláci, nájemní vrazi s pravými ruskými kyji... Inu lebedil jsem si. Ovšem až do té doby, než kněžna Tučkovová zdlouhavě přicházela o panenství v kočáru vprostřed pitěrského bulváru - který scénáristický pes může do tak zajímavého filmu vsunout takový kýčovitý exkrement a totálně jím vykurvit jinak dobře budovanou atmosféru? I samotný závěr pak byl "hollywoodsky" šablonovitý, navíc málo vygradovaný, jaksi zkratkovitý, uspěchaný... No jo, není to holt žádný Tarkovskij. Ale v rámci komerční produkce krásný a působivý kousek.

Moje třetí setkání s šíleným Řekem Lanthimosem dopadlo skvěle, kápl mi do noty zatím nejvíc ze všech jeho divnofilmů a já nostalgicky zavzpomínal na dávné časy, kdy jsem tvrdošíjně vymetal všemožné filmové kluby a honil se za co možná nejmenšinovějšími a nejdivnějšími filmy. Že já vůl si neustále przním mozek i vkus všelijakými horrorovými béčky a céčky, když pod svícnem artové kinematografie se nenápadně ukrývají takovéhle psychopatologické lahůdky. Farrell se mi tentokrát líbil, protože mi už vousatou držkou nepřipomínal Sagvana Tofiho ale spíš nějakého starého Achájce, irská držka týnejdžra Keoghana je ještě delikátnější a jeho specifický herecký projev kulervoucí, ovšem nejlepší držku měla Kidmanka - ještě pár let a nenalíčená může směle brát hlavní role v horrorech o vyšinutých psychopatkách. Měl jsem přichystány čtyři hvězdy, ale závěrečný Farrellův taneček s kulovnicí a zpomalený snack bar s Bachem mě dostaly do jakési podivně euforické nálady... Nebo že by to bylo těmi dvěma litry Zero Coly??

Jo, jasně, je to klasika, ale jen proto nebudu tvrdit, že tenhle kousek kdovíjak zbožňuju. Vymítačské finále je trestuhodně krátké a nenápadité, zatímco předchozí děj naopak zdlouhavý. A třeba 'posedlé' blitky i krev mají prapodivnou barvu i konzistenci. Na druhou stranu je tam ale několik scén, při kterých i dneska zamrazí, třeba Regan sbíhající schody v záklonu po čtyřech, nebo její otáčení hlavy o 180°. Ale takový Omen, nebo Polańskiho Rosemary, na mě zapůsobily mnohem víc.

Coby kritika bigotní omezenosti prostého lidu má tenhle film určitě svůj význam a chápu, že nejeden irský liberál má dneska potřebu vyřídit si účty s donedávna všemocnou katolickou církví. Ale já už podobných filmů viděl takovou spoustu, že příběh jsem příliš výrazně neprožíval a nad osudy všech těch nešťastných žen slzy neronil. Prostě film o tom, že náboženský fanatismus a z něho plynoucí společenské předsudky jsou zlo, a že nevzdělaní lidé se lehce ovládají, což snad není nic nového pod Sluncem. Jelikož ale před branami Evropy čekají na vpád myriády mnohem vylízanějších a omezenějších jinověrců, nepovažuju takovéhle propagandistické protikatolické filmy za nijak užitečné.

Neradostný válečný příběh, vážný děj, krásné přírodní scenérie a vesnické exteriéry (natáčelo se většinou na východním Slovensku), realisticky zobrazený dobový vesnický život, filmu není mnoho co vytknout. Snad jen přestřelky se sovětskými kvaziosvoboditeli v závěru mi přišly na české (pardon, moravské) poměry malinko přehnané, zveličené. Ale budiž, lepší než nějaké 'troškoviny'.