Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Horor
  • Akční
  • Drama
  • Thriller
  • Sci-Fi

Recenze (3 634)

plakát

Zygota (2017) 

Skákající ručka a stroboskopické blikání považuju za dva natolik velké filmové nešvary, že pokud je nějaký rejža používá k vytvoření patřičné atmošky, kterou není schopný vytvořit poněkud rafinovanějšími způsoby, nemůžu jeho výtvor hodnotit výš než průměrně, i když bych o tom třeba i uvažoval.

plakát

Není kam utéct (2011) 

Nemůžu s čistým svědomím nikomu doporučit ani jako oddechové brakové béčko před usnutím. A netušil jsem, že členy ČSFD jsou i mimozemšťani - jak jinak by totiž tahle zkoncentrovaná nuda a nenápaditost mohla mít 62%? Záběry krásné skotské krajiny jsou na třetí hvězdu fakt málo.

plakát

Já, Olga Hepnarová (2016) 

Moje nejoblíbenější české filmy jsou ty, které působí nejméně česky. A tohle je jeden z nich. Film, za jehož český původ se na rozdíl od Koljů, "troškařin" a podobného komerčního sajrajtu nemusím stydět, naopak. Černobílý obraz s dlouhými záběry statické kamery, syrové dialogy a absence mnohdy otravné filmové hudby převelice zdařile evokuje formu filmů ze šedesátých a sedmdesátých let; ne náhodou je v závěru věnování Františku Vláčilovi. Představitelka Olgy je možná přehnaně toporná, scéna lesbického sexu v trabantu zbytečná a děj místy skočí nepříjemně rychle dopředu, ale v rámci novodobé české kinematografie je tenhle kousek naprostá lahůdka. Tak zajímavá osoba, jakou byla schizoidní, sociopatická, psychopatická a já nevím jaká ještě Olga Hepnarová, by jistě mohla inspirovat mnohem delší film s mnohem bohatším scénářem, ale hlavně když kape. Po krátkém váhání se vracím a přihazuju pátou. +90%!

plakát

Olga Hepnarová - Otloukánek (2017) (amatérský film) 

I když se jedná o film amatérský, nebyl by myslím velký problém do něj vložit o něco víc informací, třeba o Olžině dětství, dospívání, osobním životě atd atd. A v několika pasážích hlasitá hudba přehlušuje hlas vypravěče, což by se nemělo stávat ani amatérským tvůrcům. Ale výpovědi pamětníků jsou zajímavé a po hraném celovečeráku je tohle dílko vítaným a vcelku uspokojivým zákuskem.

plakát

Atomic Blonde: Bez lítosti (2017) 

Vlastně ani nevím, proč jsem čekal nějaký aspoň trochu seriózní, noirový, špionážně akční film, možná kvůli evropským kulisám berlínského devětaosmdesátého. A možná taky proto, že jsem já trouba přehlédl, že se jedná o zfilmovaný comics, ehm.. Takže není to bohužel žádné staromódní, syrové a realistické drámko v evropském stylu, je to jen další popkulturně infantilní šou ve stylu Johna Wicka nebo koho čeho. Jen pěkná Šarlíza v pěkné akci je důvodem, proč tuhle šarádu z Hollywoodem stvořené fiktivní východní Evropy nehážu do podprůměru. Ale jo, většinou jsem se bavil, třeba když Šarlíza mydlí a krágluje KGBáky vším, co jí přijde pod ruku. Konkrétně řežba v domě při zachraňování Spyglasse je skvostná a je to možná jedna z nejlepších mých dosud viděných filmových řežeb. Ale třeba McAvoyův trapný kašpar špión mě iritoval skoro stejně, jako kdysi trapný kašpar Holmes v podání trapného kašpara Downa Juniora. A proč do role hlavního Rusa produkce opět neobsadila Rusa, ale opět nějakého nevýrazného joudu s děsivou ruštinou člověka po mozkové obrně? A Vysockij aby se teď chudák v hrobě obracel, když ho přihodili k partě osmdesátkových popařů...

plakát

To (2017) 

Přiznávám, že zatím neznám originál z devadesátého - jelikož od mala nesnáším klauny, nikdy mě nelákalo si ho pustit. Takže nemůžu srovnávat. Ale o téhle nové verzi jsem slyšel, že "je to vážně dobrý", tak jsem to dal a... a je to vážně dobrý! Samozřejmě to není žádný plnotučný horror, jen taková odstředěná strašidelná historka pro mládež, ale fakt, že děti mohou vidět věci, které dospělí nevidí, mě bavil a vzdáleně mi připomněl jednu dobrou Kuttnerovu povídku (Chrudošiví jsou borolové). První polovina, pravověrněji Kingovská, temně poetická, zádumčivější, se mi líbila víc, zatímco přímočařejší a akčnější závěr, křečovitě strašidelný a přehnaně trikový, mi přišel zbytečně moc... akční a trikový. Ale postavy některých rodičů jsou vskutku monstrózní, tlučení klauna dětmi byl slušný punk a zrzavá lolitka měla v džínových šortkách moc hezkou prdelku. / Po 2.dílu (2019): Musím teď tuhle první polovinu ještě víc ocenit a varovat, že zmršené pokračování z 2019 vám vzpomínku na ní může nehezky pokazit. / Ad TV film z 1990: Tu hrůzu si ani nepouštějte.

plakát

Home Invasion (2016) 

Tak to jsem si zase naběhnul - film na úrovni televizní tvorby nějaké americké okresní TV kdesi poblíž kanadských hranic. Lobotomizovaná pohádka o tom, kterak prdelatá mamina se svým synkem, na první pohled lehčím mongoloidem, přelstí a přemůže partu profesionálních gaunerů, samozřejmě díky vydatné pomoci prostých venkovských policajtů a otcovského pana sekuriťáka na telefonu. Ale musím ocenit scénáristu - dokázat dvacetiminutový příběh roztáhnout na celovečerák a zároveň v divákovi vzbudit iluzi, že se na obrazovce stále něco děje, vyžaduje jistě nadprůměrný talent. Nejen kvůli prdelaté Nataše, ale i díky Adkinsovi a jeho teatrálně psychopatické kočce v černé kůži, nepovažuju tohle hloupoučké dílko za úplnou ztrátu času.

plakát

Dva holubi (2017) 

Strašidelně velká množina lidí prý nechápe ironii, no a podle několika zdejších komentářů soudím, že velká množina lidí nechápe ani absurditu a nadsázku. Jo, fakt není možný, aby u vás v bytě žil cizí člověk a vy o tom nevěděli, bravo, pálí vám to. Já bych spíš zkritizoval zbytečný a trapný epilog, než nelogičnost děje. Ale celkově je tenhle menšinový film každopádně zajímavý a stojí myslím za zkouknutí. Díky krátké stopáži jsem se nenudil, pár nechutností mě pobavilo a byl jsem neustále zvědavý kam se bude děj ubírat, i když zápletku jsem zhruba tušil už dlouho dopředu. A musím vyjádřit i jakýsi druh respektu k panu kostějovi Botetovi - já vypadat takhle, měl bych problém chodit v krátkých rukávech, natož se producírovat ve slipech před kamerou.

plakát

The Black Room (2017) 

Nejvíc mě zklamal fakt, že moje oblíbená nordická valkýra Nataša neodhalila své bujné poprsí, i když už se k tomu v jednu chvíli nadějně schylovalo. Těšil jsem se, že zevrubně a detailně porovnám vývoj jejích cecíků od pětadevadesátého - zdá se mi totiž, že od Species poněkud podezřele nabyly na objemu a zajímalo by mě, zda přirozeným ztloustnutím, nebo nějakou odpornou implantací. Takže tahle otázka sice zůstala k mé nelibosti nerozřešena, ale zato jsem se po náročném pracovním dni báječně odreagoval, takovéhle retro lahůdky já rád. Až na mobilní telefon VHSková záležitost z devadesátek jak vyšitá.

plakát

Ztracen v džungli (2017) 

Tak po čase zase jeden dobrodružák, kterej se mi fakt líbil. Není "moderně" akční ale ani příliš rozvláčnej, je celkem realistickej, hlavně neřeší se v něm nějaká láska a podobný kraviny a i přes delší stopáž slušně odsejpá. Jo, jsou v něm sem tam nějaký takový ty klasický šablony, ale žádná tragédie... Třeba: (starej zkušenej zálesák) "Bude pršet." (mladej zelenáč jízlivě) "A z čeho by asi tak mělo pršet?" (střih) Slejvák jako kráva. Jinak pidimužík Potter mě v roli židovskýho dobrodruha překvapivě dost bavil, i když tedy v džanglu baštil laskominy, který určitě nebyly košer a nevím, co by na to řekl jeho rabín. Měl taky jednu hodně zajímavou halucinaci (rejža mě dostal) a žížalák v jeho kedlubně byl teda fakt hustej. Jen příště prosím bez nějakých přeslazených happyendů, pak to bude za plný počet.