Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Horor
  • Akční
  • Drama
  • Thriller
  • Sci-Fi

Recenze (3 621)

plakát

Vesmírní žraloci: Nenažraná strana Měsíce (2022) 

Pokud máte gigantický smysl pro nadsázku a v oblibě bizarní fantasmagorie, absurdní humor a asylácké filmy o žralocích, pak jste na správném místě. Kříženci žraloků a lidí, hovořící rusky, ozdobeni pěticípými hvězdami s CCCP uprostřed, napadnou posádku amerického raketoplánu, která byla nucena nouzově přistát na odvrácené straně Měsíce. Na žraločí straně. Naštěstí se našim hrdinům dostane nečekané pomoci od dalších překvapivých lunárních obyvatel. A film jde s dobou, tím nemyslím jednoho černého geje z posádky, ale to, že lidem i žralokům vládnou samice. Žraločí carevna a její žraločí Amazonky v podprsenkách, tak tomu říkám fakt úlet. A třešničkou na dortu jsou pověstné asylácké triky. Takže pozor, film opravdu pouze pro fajnšmekry, nepřipravený divák může být stižen šokem či dokonce mrtvicí a poškození jeho mozku může být již nevratné.

plakát

In Isolation (2022) 

Zaujme už hned úvodní scéna, ve které jakési holohlavé animální hovado, za chechotu a neartikulovaných pazvuků, nahání po nočním lese mladou ženskou, asi aby s ní dělalo bejby a potom ji odkráglovalo, nebo naopak, čert ví. Ale dozvíte se to, nebojte, pokud vydržíte. A doporučuju vydržet, jde myslím o hodně slušný thriller, taky díky neotřelému, nehollywoodskému rukopisu. Na IMDB i jinde na netu se sice důsledně tají, kde že se film natáčel, ale dle jmen v titulcích je štáb ukrajinský, takže ono pohoří za městem budou asi Karpaty. Ovšem mezi hlavními herci je minimálně jeden Rus, takže jde dejme tomu o film (aspoň částečně) postsovětský (samozřejmě ještě předválečný, odehrávající se v neblahých časech covidové hysterie), a následně do angliny nadabovaný. A proč ne, herci otevírají zobáky anglicky, takže si toho mnohý obecný divák asi ani nevšimne. Má to šťávu a říz, hlavně při rvačkách (pěsti, lokty, hlavičky, nože, sekery) a v hlavní roli hraje pěkná baba, což by ke spokojenosti mohlo leckomu stačit, v rámci žánru. Nicméně najde se i několik hloupých či hluchých míst a ani žádné převratné scénáristické špeky nečekejte, vše už bylo mnohokrát natočeno.

plakát

Control (2022) 

Slušná nenáročná oddechovka, při které můžete v pohodě dlabat večeři, v klidu se soustředit na nabírání šlichty z hrnce a bagrování do huby, a zároveň nemusíte mít strach, že vám unikne nějaká podstatná souvislost. Protože pokud už máte aspoň trochu podobných filmů nakoukáno, musíte mít od začátku jasno v tom, jak se to má (aspoň zhruba) s Eileeninou dcerkou i jejím hazbendem. I závěrečná pointa je fajn. A leckterý filosoficky založený divák po jejím zhlédnutí možná vzpomene na Nietzscheho věčný návrat téhož a zalistuje si po čase v Zarathustrovi. Ale stejně se mi nejvíc líbilo, jak Eileen cvičila s klonovanými specnazy breakdance.

plakát

Abandoned (2022) 

K jediným malým kladům filmu patří Shannonem dobře zahraná postava podivínského souseda a hezká psychotická maminka Emma. Zbytek je jedna velká otřepaná šablona: měšťáci s děckem se nastěhují do venkovského domu, ve kterém se staly jakési domácí zabijačky a ve kterém, světe div se, straší. Fakt originální. Děj je většinu času nudný až běda, dialogy postav zdlouhavé a většinou takřka o ničem, několik nesmyslných detailů (prázdná lednička až na mlíko a vajíčka, žena chodí spát namalovaná), necharismatický ocas v roli už tak dost ocasovitého manžela, to vše průběžně prolnuto otravným řevem nemluvněte. A korunu tomu nasazuje tak nemožný a třeskutě blbý závěr, že jsem dlouho nemohl uvěřit, že už je opravdu konec filmu a nebude už žádný stylový epilog. Důrazně nedoporučuju, škoda času. P.S.: Jak se stane, že nějaká netalentovaná režisérská nula dostane do své silně podprůměrné prvotiny herce typu Shannona nebo Emmy R.? Kdo do tohohle probůh může vrazit prachy?? Svět je pro mne stále plný záhad.

plakát

Vesper Chronicles (2022) 

Nebojte, nejde o žádnou feministickou ekologickou agitku, jak jsem se původně tak trochu obával. A zklamaní by neměli být ani příznivci pravověrné vědecké fantastiky. Samozřejmě ženská ruka na scénáři i režii je znát, takže se nejedná o klasickou hard sci-fi, jako spíš o takový scifistický magický realismus, něžný, ale zároveň i "postapově" drsný, málo ""vědecký", ale o to víc bizarní (biotechnologie). Díky onomu ženskému tvůrčímu prvku je film místy až snově krásný (třeba scény se všelijak zmutovanými rostlinami), ale umí být i nepříjemně syrový, čemuž napomáhají nejenom bezútěšné postapo reálie, nebo záludný záporák Marsan, ale třeba i podzimní pobaltské exteriéry. Sakra nějak se do toho zamotávám a nevím jak z toho, takže stručně a jasně: Z mého hlediska jde o jedno z nejpůsobivějších scífek za posledních několik let, se skvělou výpravou, svébytnou poetikou a nesoucí se v naprosto jiném duchu, než obdobná žánrová produkce. Naposledy u mě podobné pocity vyvolal co pamatuju Annihilation, a já v momentálním nadšení zaokrouhluju nahoru.

plakát

Bullet Train (2022) 

Jo, je to fakt hodně dobře a hlavně nápaditě natočený, má to skvělý triky, perfektně promakanej scénář s tunama fajn hlášek a různejch vtípků, většinou i chytrejch, obsazení to má taky naprosto špičkový, celý je to takový prvoplánově cool a šmrncovní... Tak proč z toho sakra nejsem nějak výjimečně odvázanej? Asi proto, že všech těch triků a hlášek a hereckejch celebrit a scénáristickejch vyfikundací je tolik, že jsem tím vším byl přesycenej, paradoxně možná až znuděnej. A bylo to taky na můj vkus strašně moc užvaněný. Mnohem líp si užívám nějaký nenápadný nekomerční introvertní béčka, než tyhle rozeřvaný namachrovaný blockbustery.

plakát

Tow (2022) 

Na prvotinu a ještě k tomu od dámy, u nichž se náklonnost (a talent) k horrorovému žánru nevidí často, je Tow hodně dobrá práce. Jak už jsem psal xkrát, mám takovéhle levné nadšenecké poloamatérštiny mnohem radši, než profesionálně zmáknuté komerčárny, které jsou zhusta sterilní a bezduché. Tedy samozřejmě musí být taková poloamatérština dobře natočená a zrejžovaná. A tahle tedy je... aspoň na prvotinu od dámy. Sice jsem už někdy od druhé půlky občas ztrácel šajn, co je sen a co skutečnost, a který ten sen je vlastně které z těch dvou séger, ale to může být samozřejmě i vina mojí nedovtipnosti. Ani killer nebyl pravda nějak impozantní a spíš než deviantního okultistu mi evokoval montéra ze stavby. No a taky ty killerovy krvavý smajlíky mi přišly trochu nepatřičný až trapný, vedle těch různejch okultních symbolů.

plakát

Hellions (2015) 

Ten divák, který bude od samého začátku pozorný, vytuší pointu už dávno před polovinou. A to se kupodivu podařilo i mně. Ale nebránilo mi to samozřejmě v tom, abych si bezvadně užil pestrou psychedelickou jízdu, kterou tenhle skvělý a přitom nenápadný film nabízí. A za zmínku určitě stojí i jeho hudební složka. Jinak bez spoilerování těžko něco k ději napsat nebo i jen poznamenat, takže aspoň jedna rada - nebuďte líní jako já a zkuste si sehnat Full HD verzi, při několika scénách mě moje nepříliš kvalitní kopie docela mrzela.

plakát

Muž se železnou maskou (1998) 

Tak jsem chtěl včera udělat radost přítelce, že se spolu po návratu z dovolený koukneme na nějakej středoproudovej historickej romanťák, no a nakonec jsem u něho ani nemastil jewely na mobilu, jak jsem původně plánoval, neb se mi nečekaně líbil. Už jen to skvostné herecké obsazení: bezchybní Irons, Malkovich i Byrne, ve své dvojroli přesvědčivý mladíček DiCaprio, i tehdy ještě vcelku snesitelný Depardieu, než se vyžral jako vorvaň, vzal štěky v asi tisíci dalších filmech a pak se odstěhoval kamsi do Ruska... Ano, je to film převážně mužský, ženám patří jen menší role. Ale byla to holt tehdy taková doba, dneska by monsieur Dumas do svého románu jistě nějaké ty výrazné ženy zakomponoval, stejně jako třeba i jinosexuály, nebo coby čtvrtinový černoch i barevné. No nic. Jen ten konec byl na můj vkus tedy kapánek překombinovaný a zdlouhavý, ale to je jen bezvýznamná výtka.

plakát

Why? (2021) 

Navnadila mě účast mé oblíbené nordické mutantky Nataši a mého oblíbeného androida Lanceho. Ale už nerealistický způsob stříkání krve na okénko auta v první scéně, stejně jako i její nevěrohodná barva i konzistence, mi daly tušit, že tohle béčko bude asi dost odfláknuté. A moje předtuchy se bohužel naplnily. I když žánry jako "slasher" nebo "vyvražďovačka" fatálně miluju, tak tenhle kousek mě nijak nenadchnul. Nenápaditý, bez napětí, bez výrazných okamžiků, nemastný, neslaný, nijaký. Nataša byla se svou pidirolí jen vějička na naivní hejly (a popravdě bych jí v té tělnaté matróně bez titulků vůbec nepoznal), no a Lanceův gerontošerif vzbuzuje především soucit. Nějaké ty body bych sice dal aspoň za pěknou hlavní představitelku, nebo za nápadité závěrečné epilogy (asi nejlepší scény z celého filmu), ale pak si zase vzpomenu na jedny silikonové cecky ve stanu a je rázem po jakémkoliv optimismu.