Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Horor
  • Animovaný

Recenze (299)

plakát

Americký zabiják (2017) 

Docela bych si i teď přečetl předlohu jestli je to taky takový garbage. O to víc mě to mrzí, prootže jsem doufal, že novou dostanu sérii kvalitních drsných akčních thrillerů. ___ Mitch ztratí přítelkyni a po ne tak úspěšném lovu teroristů je naverbován CIA a poslán na výcvik ke Stanovi, mezitím se v Rusku ztratí 15 kilo plutonia. Doposud OK. Mitchův výcvik však nikam nevede, Mitch totiž v zásadě všechno umí a co tam trénuje, při misi stejně nevyužije. Jediná vyjímka je trik s nožem využitý na konci, jenže to ale stejně vypadá dost nepřesvědčivě a zdá se to jako dost umělá snaha udělat film o něco soudržnější. ___ Vadou na Mitchovi je akorát jeho charakterový profil, je impulzivní, agresivní a neposlouchá moc rozkazy. Je to v průběhu tréninku i mise (hlavně) Stanem vyčítáno, leč nikdy to není problém. Když MItch neuposlechne rozkaz o zrušení mise, jediným výsledkem je, že získá stopu, jenž může zase pohnout s dějem. Stan zmíní, že něco takového by mohlo způsobit rozpuštění jejich jednotky, tato hrozba ale nemá jakýkoli materiální podklad, nikdo o ničem takovém ani neuvažuje. A protože zástupkyně ředitele Kennedyová za Mitchem tvrdohlavě stojí a věří mu, tak se Stan nezmůže na nic než Mitche dvakrát sprdnout (z čehož si Mitch evidentně moc nedělá). Když Mitch poruší příkaz podruhé, je to stejně příkaz natolik dementní, že se stejně není čemu divit (Kennedyová se chce vykašlat na uneseného Stana a pátrat po atomovce, leč nemá žádná vodítka a není jasné jak by toho chtěla dosáhnout. Snaha nalézt Stana je jediná logická volba, vzhledem k tomu, že byl evidentně unesen týpkem, co má tu atomovku). Ačkoli to u finále vypadá, že se Mitch napravil, závěrečná scéna naznačuje, že tomu tak není. ___ Stan je k Mitchovi od začátku skeptický, jakýkoli vývoj jejich vztahu vlastně neexistuje a změna se stane během jedné scény. Zcela nijaký je vztah Mitche a agentky Aniky a žádné dramatické pnutí neplyne ani ze vztahu Stana a Ghosta, kromě toho, že Stan kvůli tomu odmítá dát Mitchovi informace o Ghostovi. Tyto informace ale dávno divák ví a z toho tajemství stejně nic neplyne, Mitch ke splnění mise žádné info o Ghostově minulosti prostě nepotřebuje. Mitch má ještě trauma ze smrti své přítelkyně, to však zmizí spolu se zastřelením tureckého obchodníka a ten motiv se nevrátí až do závěru. ___ OK, to by pořád nevadilo, kdyby měl film zajímavou pracovní linii. Což moc nemá. Na to je příliš liniérně jednotvárná. Vodítka se nijak nekumulují, prostě se jen jde od jednoho k druhému (obchodník vede k bance, banka k fyzikovi, fyzik nikam takže se musí zničehonic objevit nové vodítko, …). Žádná tajemství se neodhalují, Íránci jsou v podezření CIA od začátku, kdo je Ghost je celkem jasné, a ani byste na to nepotřebovali vidět trailer, a motivace záporáků jsou úplně marginální. Pár odhalení tam sice je, ale to z jednoho (Anika) opět moc neplyne (je to spíše způsob jak jednorázově vyvést děj ze slepé uličky) a druhé vyvolává spíše otázky, než aby na nějaké odpovídalo (k čemu Ghost vlastně potřeboval ty Íráčany?). ___ Rozvíjejících se motivů je málo, informací je málo a koukat není moc na co, protože akce je rutinní a herecké výkony jsou stejně jednotvárné jako celý film.

plakát

John Wick 2 (2017) 

Opět výborný Reeves a jeho mlčenlivý hrdina, opět zábavně trhlý komiksový svět zabijáků, opět akce jako když z Johna Woo vyškrtnete všechnu ornamentálnost, opět vymazlená choreografie a rámování a opět radost z pohybu převažuje nad radostí z vyprávění. Chybí tomu to překvapení, že je v kině zase jednou přímočarý akční biják bez frenetického střihu a shaky-cam (ale vzrušující je to stále) a pořád jsou tam některé neduhy prvního dílu (dlouhé sekvence s minimem dějového progresu; když John neví jak dál, tak navštíví kámoše, který mu to řekne …). Na trojku se těším, leč nesmím tak doufat, že dostanu geniální dílo.

plakát

Kickboxer: Odplata (2017) 

Ze začátku dost hrozné, hlavní hrdina má z nějakého důvodu prorocké schopnosti (díky ůvodnímu snu odhalí někdy kolem půlky nebezpečí) a akční scény trpí nevhodnými zpomalovačkami (vrcholem je dost strašná rvačka ve vězení na jeden záběr, který se dost špatně sleduje). Během finále, ale dojde k překvapivému obratu. Hafþór Júlíus Björnsson je impozantní záporák, zaklapnou do sebe některé motivy, zpomalovačky začnou náhle přícházet tak, aby dávaly smysl (například hrdina začne mít navrch a chce zasadit konečnou ránu, zpomalovačka přijde během úderu a při záběru na reakci hrdiny, když zjistí, že úder neměl žádný účinek). Celý souboj je také docela slušně vystavěný (v předchozím díle trpělo finále tím, že hlavní hrdina celou dobu dostává na držku, ale pak dostane nějaký podnět a zloducha lehce vyřídí, to se tady nestane a celou dobu je to hezky jako na houpačce). Bylo by asi spravedlivější dát dvě, ale ten závěrečný souboj jsem si tak užil, že zvednu na tři. Plus slepý trenér Van Damme hlásající moudra jako šaolinský mistr, to je prostě cute.

plakát

Logan: Wolverine (2017) 

James Mangold vyhmátnul, co na trhu chybí a dává divákovi co mu nedodaly ostatní komiksové série. Temnou, dospělou, chmurnou a přitom lidskou story o několika málo postavách v přirozených, nepompézních lokacích. Drsné, krvavé, melancholické, bohužel trochu kožené a akce a záporáci na mne úplně stoprocentně nezabrali. Jsem ale fakt rád, že to vzniklo a pro Jackmana a Stewarta je to skvělá rozlučka se svými ikonickými rolemi. Trochu rozvedeněji tady.

plakát

Power Rangers: Strážci vesmíru (2017) 

Fakt mě to mrzí, protože tomuto projektu jsem upřímně fandil, ale není to moc dobrý film. SPOILER ALERT spíš pro jistotu, než že bych odhaloval něco zásadního. ___ Do setkání ústřední pětice se Zordonem to ještě slušně šlape a vynalézavý temný prolog potěší, pak se to však začne sypat. Je na tom vidět, že nikdo z tvůrců nevěděl, jak by se vlastně mělo dojít k závěrečnému souboji (ani ten není nijak významně zajímavý), co by tam postavy měly dělat a jak tomu dodat napětí. Zordon dá deadline 11 dnů než Rita zničí svět (nabízí se otázka: Jak na to přišel? Vždyť ho zrovna zapnuli.), ale ten poté už není připomínán a kvůli tréninkovým montážním sekvencím (které bohužel nejsou rockyovsky cool) nelze ani rámcově určit kolik času uběhlo a kolik tedy zbývá do deadlinu. Mezitím postavy v podstatě zpasivní a nijak nepřibližují se cíli zastavit Ritu (nemůžou – neumí ještě morfovat). Mohly by třeba hledat ten krystal, ale to spíš vypadá, že nikdo nevěděl jak ho mají lokalizovat, a tak ho prostě Billy v jedné scéně najde pomocí mapy, aniž bychom tušili jak to udělal (žádné stopy dány nejsou). Záporačka Rita Repulsa mezitím má cíl stvořit Goldara (velké zlaté monstrum) a potřebuje k tomu sesbírat zlato. Ani u ní ale nevidíme jak se přibližuje cíli (v jedné scéně má hrst zlatých zubů, mám se tedy začít znepokojovat, nebo je to ještě na dlouhé lokte?). Člověka samozřejmě zarazí, že kus za městem je zlatý důl (ve kterém postavy našli silomince, které jim daly moc a přivedly k Zordonovi), tak proč ho Rita nevyužije? Na to má asi odpovědět scéna v klenotnictví, kde zjistíme, že si z naloupeného zlato využívá k vytvoření žezla (na co ho potřebuje? mám se znepokojovat? těžko říci) a nabytí energie (což také nijak ustavené, takže v kombinaci se způsoběm jakým to dělá, to vypadá hrozně dementně). Těsně před závěrečnou bitvou pak skutečně vyrazí do toho dolu. A stejně jako Zordon toho Rita ví podezřele moc (jak zjistila, že Trini je strážce a kde bydlí? Jak ví že někdo zjistil umístění krystalu?). Když potom v epilogu Jason vrátí Zordonovi meč, aniž by se v celém filmu meč objevil, člověk nad tím už jen mávne rukou a říká si kolik toho asi zůstalo na podlaze střižny a nakolik to bylo prostě špatně napsané a zrežírované. ___ Proč ale dávám nakonec tak mírné hodnocení? Snaha o realismus funguje překvapivě dobře, je tam vidět nějaký vývoj postav, řada vtípků se strefí a některé momenty jsou fajn, například když magor Zack vezme prášky, k tomu přidá tác se snídaní a donese je matce (škoda, že to samé pak ještě musí verbalizovat u natvrdlé scény u ohně). A samozřejmě fakt, že Power Rangers nejsou úplně nesnesitelní a mají hlavu a patu, je takové malé vítězství.

plakát

Star Wars: Poslední z Jediů (2017) 

"This is not going to go the way you think". Chtěli jste odvážnější Star Wars, tak jsou tady. Je to odvaha jen v rámci Disney filmů, ale tak aspoň něco. Rian Johnson sice vykrádá Impérium a Návrat s podobnou vervou jako Abrams Naději, ale zatímco sedmička očekávání spojená se Star Wars filmem a dobrodružným blockbusterem naplňovala (a podle některých až příliš), osmička naopak pracuje s tím, že je docela chytře zklamává. A to někdy dost frustrujícím způsobem (některé příběhové zvraty, narušování jednoduché duality dobra zla, některé otázky předestřené předchozím dílem odvrhne jako irelevantní a místo rychlého přesouvání z místa na místo postavy často tráví značnou část filmu na jednom místě a vedou rozhovory). Upřímně se mi ale více líbila Abramsova geekovská joyride v kradené Nové naději. Nejen proto, že má slabost pro jeho kinetickou režii. Johnson neumí tak hladce spojovat různé vyprávěcí linie (jako to umí například Peter Jackson), asi v půlce už je toho přešlapování na jednom místě trochu moc a deadline visící na d postavami je příliš šibeniční, takže Reyina linie s Lukem se nemůže dostatečně rozvinout (proto je ten trénink trochu lame). Druhé zhlédnuté pomáhá hodně, hlavně proto, že už vyprchala frustruce z některých zvratů, i tak mi ale trochu vadí mimo zmíněného i to čemu říkám dvojité finále. Ona totiž ta část na Snokově lodi je vyvrcholení řady hlavních motivů a vytváří tak pocit završení, takže závěrečná bitva na minerální planetě vypadá trochu … no … přilepeně. Zachraňuje to, že druhé finále je pořád intenzivní a nápad s červeným prachem a bílou solí z toho dělá tento rok jeden z vizuálně nejhezčích momentů. Pěkná je také práce s match cuts a kulešovovým efektem, dialog hooks jsou fajn (háček Where is Han? vede ke … Kylovi) a Mark Hamill je ve své roli takový boss, že i přes to, že tahle jízda je určitě rozkodrcanější než ta předešlá, mám stále chuť přitlačit na pátou.

plakát

Valerian a město tisíce planet (2017) 

Besson říkal, že sešit Valeriana přečte asi za dvacet minut. A je to na tom dost vidět a působí to hrozně natahovaně. Nejlépe to ilustruje, že aby postavy rozřešily záhadu musí dojít z bodu A do bodu B a aby to nebylo tak lehké, tak se po cestě ztratí Valerian a Laureline ho musí najít (a kvůli tomu jde lovit medúzy) a poté, co se dvojice shledá, tak je unesena Laureline a Valerian ji musí zachránit (takže jde kvůli tomu sledovat Rihannin taneček) a vůbec to nemá nic společného s hlavní zápletkou ani významnější dopad na ni. Kdyby se aspoň při tom děla nějaká zajímavé akce, ale kromě té na trhu tam nevidím nic moc zajímavého (hlavně v té závěrečné, kde se to prostě jenom nenápaditě postřílí). V traileru Valerian vypadal jako zábavné kombo Avatara, Star Treku a bondovek, v kině mi to přišlo hrozně otravné. Uvidíme co s tím udělá druhá projekce, ale na tu si počkám až na doma.