Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Animovaný
  • Dobrodružný

Recenze (644)

plakát

Fort Massacre (1958) 

Indiánským teritoriem putuje zdecimovaná jednotka, která více než s idiány zápasí sama se sebou a právě tento námět o skupině vojáků, kteří se musí prodrat přes nepřátelské území a při tom všechny svírá nejistota, podezíravost a nenávist vůči svým druhům, patří mezi jedny z největších kladů filmu. Těmi dalšími jsou krásné exteriéry a povedená kamera, ale hlavní problém filmu tkví v tom, že se jedná o jednoduchou jednohubku, která okamžitě vyšumí. Je to příjemné na jedno podívání, ale druhý den si už z filmu stěží vybavíte nějaký moment.

plakát

Dracula (1992) 

Navrh huj, uvnitř fuj... chtělo by se říci, ale vyčítejte Coppolovi, že se příliš netrápil s vyprávěním příběhu, když je jeho Dracula absolutní vizuální blaho. Všechny ty match-cuty, překrývačky, práce s kulisami, se světlem a stínem tvoří vizuální žranici, která je poctou filmu jako takovému. To vše je propojené s velice zajímavou hudbou, jež pomáhá vytvořit podivnou, živočišnou, jako by opiem provoněnou a absinthem nasáklou atmosféru. K tomu připočtěte velice povedené obsazení a člověk hned zapomene, že to v podstatě není horor, ale jen líně odvyprávěný příběh o veliké lásce, která staletí i smrt přenáší.

plakát

Útok na věžák (2011) 

"Měl jsem raději zůstat doma a hrát na Xboxu Fifu." I pouliční gauneři mohou být užiteční. Nikdy nevíte, kdy na vaše předměstí dorazí mimozemská invaze a pak se vám banda sígrů, která vám přede dveřmi nechává zapálené pytlíky, může hodit. Útok na věžák je podobně jako mnou nedávno viděný Harry Brown odpověď na rostoucí kriminalitu britské mládeže, jež vyústila vloni v létě sérií násilností, které zasáhly skoro celou zemi. Jenže útok na věžák na to jde jinak. V první řadě to je řízné béčko od geeků pro geeky, které je podle potřeb ve správný moment špatné, vtipné i drsné. A až v té druhé film ukazující poměry na špinavém londýnském sídlišti. Hledáte-li drsné a akční béčko, tak je pro vás Útok na věžák dobrou volbou, hledáte-li sociální kritiku, tak si v Útoku na věžák také něco najdete.

plakát

Nebojte se tmy (2010) 

Del Toro, mladá dívka zachycená na pomezí pohádkového světa a reality, občasná brutalita? Kde jsem to jen viděl? Kde to jen bylo? Ano, dámy a pánové, mexický hororový matador se nám začíná opakovat. To by snad nevadilo, kdyby to bylo alespoň zábavné. Jenže Nebojte se tmy je na rozdíl od Fauna mdlé a bez atmosféry. Největší problém je ve vraždících příšer(k)ách, protože ti malí, celkem i roztomilí rarášci by snad nevystrašili ani člověka, který žádný jiný horor nikdy neviděl. Film tak musí spoléhat na prosté lekačky, z nichž je ve filmu dobrá pouze jedna (!), která byla ke vší smůle v traileru. Malá dívenka nehraje zle, hollywoodské dvojče Karla Rodena také ne, hůře už je na Katie Holmes. Ve finále film dosáhl na upocené tři hvězdičky.

plakát

Čelisti: Pomsta (1987) 

Hned na úvod dvě otázky, které mi celý film vrtaly hlavou. 1) Kdo se vlastně mstí komu? 2) Čím ten film vlastně chtěl být? Chudák žralok si od Brodyova klanu neodpočine, ani když si vybere dovolenou na Bahamách. Tak to skutečně vypadá, protože to, co Velký bílý předvádí v posledním pokračování Spielbergovy klasiky je opravdu ostudné, o jeho bodycountu nemluvě. Takže o nějaké extra veliké pomstě nemůže být moc řeč. S tím se pojí i odpověď na druhou otázku. Jelikož se žralok v Pomstě příliš nečiní, tak se film snad ani nedá označit za horor. Čtvrté Čelisti tak oscilují mezi dramatem o vyrovnání se s traumatickou ztrátou milované osoby a hororem, kdy ve výjimečných případech vykoukne zpod hladiny obrovský žralok, gumovější než kdy dřív. Jenže drtivou většinu času se toho příliš mnoho neděje. V podstatě bavili jen herci v čele s Michaelem Cainem, kterému role stárnoucího seladona vysloveně sedla.

plakát

Věc: Počátek (2011) 

A je to tu zase. Tuhá zima, uzavřené prostory, svíravá nejistota. Nové Věci rozhodně nechybí úcta ke Carpenterově klasice, to ne. Ale taková atmosféra nebo logika děje, včetně návaznosti na původní film, ty už se někam vypařily. Problém je v tom, že Věc: Počátek prakticky nepřináší nic nového a příběh tak hodně kopíruje originální verzi, takže je jasné, že ani atmosféra nemůže tolik fungovat, když už jednou víte, o co jde. Na verzi od mistra Carpentera bylo právě úžasné, že člověk pořád přemýšlel nad tím, kdo že se vydává za někoho, kým není. A strach z neznámého, ty pulzující obavy, že vetřelec s tváří vašeho nejlepšího přítele může kdykoliv zaútočit, ten z filmu doslova dýchal. Nic takového se u Počátku neděje, protože jakmile dojde na jakoukoliv konfrontaci, jakmile se objeví byť jen stín podezření, tak mimozemšťan okamžitě zaútočí. A místo podezřívání každé druhé postavy jsem pořád musel přemýšlet pouze nad tím, jak se brácha E.T.eho stihl tak rychle přeměnit, pořád jsem se snažil dopočítat, kolik že těch Věcí vlastně na základně je atd., což pro film rozhodně není dobrou vizitkou. A tomuto dojmu rozhodně nepomáhá ani herecké obsazení. Ne, že bych měl něco proti statným blondýnům ze Skandinávie, ale ti Svenové mi přišli hrozně stejní a orientace v ději bylo právě o to horší. Bezpečně jsem poznal jen Mary Elizabeth Winstead, na kterou se sice krásně kouká, ale do tohoto čistě chlapáckého filmu se příliš nehodila. Pochválit bych rozhodně měl triky, které jsou správně nechutné a špatné a svou kvalitou tak odkazují na Carpenterovu verzi, jenže jejich problém tkví v tom, že se s nimi příliš nešetří. U Carpentera jste museli přemýšlet, jestli jste během těch pár vteřin opravdu viděli to, co jste viděli. To tady nehrozí, tady si všechny ty nohy, ruce, hlavy vychutnáte do sytosti, jenže tím odpadá pocit hrůzy a přichází pouhé znechucení. Ve finále bych film shrnul do dvou otázek. Jedná se o ostudný remake/prequel? To rozhodně ne. Jedná se o zbytečný remake/prequel? Ano.

plakát

Drakobijce (1981) 

Je to pohádka, nebo dospělejší fantasy? Tak to nevím, ale vím, že je to hlavně obrovská nuda. Jasně, masky a efekty jsou parádní. Hudba také není zlá, ale to je tak vše, protože Drakobijce má neskutečně utahaný příběh, který pořád přešlapuje na místě. "Zabil jsem draka, huráá. On není mrtvý, tak ho jdeme zabít znova," tahle sekvence se opakuje asi třikrát, při čemž je to ohrané již napodruhé. Navíc MacNicol, ač hraje dobře, není zrovna vhodný herec na pohádkového hrdinu a to i přesto, že jeho postava má být trochu trumpeta. Možná kdybych to viděl v dětství, ale takhle mě to vůbec nezaujalo. Tři hvězdy za technickou stránku věci.

plakát

Šest pohřbů a jedna svatba (1998) 

Recept, jak nemá vypadat rozlučka se svobodou, tedy pokud nepotřebujete seškrtat seznam hostů.

plakát

Hodina pušek (1967) 

Kladní hrdinové jsou čestní až za hrob, zlí jsou zase úlisní a jen čekají ve stínu, aby se vám mohli podívat na záda skrze hledí nabité brokovnice. Náboje jsou rozdány. Přestřelka může začít. Jenže Hodina pušek je vcelku průměrný western, což je při pohledu na jméno režiséra, jakým je klasik žánru John Sturges, docela zarážející. Největší problém vidím v samotné postavě Wyatta Earpa, jež je zde vyobrazen jako hrozný suchar, kterého musí pořádně tlačit sedlo. James Garner tady střídá dvě polohy: nezájem a znuděnost. U člověka, který chce pomstít své bratry bych čekal více agrese, emocí i proměn psychologického rozpoložení. On se místo toho tváří pořád stejně a za celý film pronese tak zhruba 20 vět (80% z nich je o tom, že zákony se musí dodržovat) a jakýkoliv psychologický rozměr filmu tak musí nést výborný Jason Robards. Je to škoda a to i vzhledem k tomu, že Earp likviduje záporáky jak na běžícím pásu. Jenže to vše se stoickým klidem. Když se k tomu přidá i průměrné provedení filmu, tak mi z toho vycházejí pouhé tři hvězdičky.

plakát

Harry Brown (2009) 

Lék na všechny nepokoje a problémová sousedství? Naštvaný důchodce s vojenským výcvikem a slušným arzenálem... samozřejmě. Být Takový Harry Brown na každém sídlišti v Anglii, tak by si banda nezletilých chuligánů mohla jen nechat zdát o násilnostech, které se letos v září rozhořely v londýnském Tottenhamu a rozšířily se do dalších koutů země tří lvů. Jenže mesydž, kterou Harry Brown vysílá není moc hezká. Proti násilí se tady jde ještě brutálnějším násilím a v podstatě se tu vraždí děti, ač jsou vykresleny tak, že si to vlastně zaslouží. Ale když pominu tento fakt, tak se jedná o atmosferickou, syrovou a brutální jízdu, která je technicky skvěle zvládnuta a skvěla zahrána Sirem Michaelem Cainem. Moralistům se to zřejmě líbit nebude, ale co... P.S. Silná konkurence pro "Bronsonovky".