MrPierc

Úsměvná detektivka od Alfreda Hitchcocka, která má velmi zvrácené postavy. Všichni jsou na sebe milí a slušní, ale vražda člověka jim připadá jako normální neduh okolností. Stalo se, nic se s tím už dělat nedá, ale můžeme si alespoň vychutnat horký čaj. Do vraždy je zamíchán ještě romantický příběh dvou párů a téměř máte chuť jim gratulovat k zamilovanosti. Laškuje se, vtipkuje se a chudák Harry je stále přenášen, pohřbíván i vykopáván. Velmi nenormální postavy jsou matka ( Shirley MacLaine), která je velmi velmi velmi jednoduchá a její ještě velmi velmi velmi velmi velmi jednodušší malý synek. Oba mají zhruba stejné IQ, ale hezky se smějí :-). Podivný film na tu dobu, ale má nádherný podzimní nádech - barevné listí všude kolem.

Černá zdravotní sestra Coffy se mstí za zničený život její sestry, která brala drogy. Coffy má velké afro, VELKÁ prsa a plán, jak zničit drogový zločin v jejím městě. Když je možnost (a ta je snad každých 5 minut) vypadne jí nechtěně prso z dekoltu nebo se pustí do rvačky mezi sexy děvkami. Trhají se šaty, podprsenky i nehty. Černoši jsou nad věcí a cool. Bílí jsou hladoví po penězích jako psi po kosti. Přesto to nebylo natolik stylové, abych se bavil alespoň průměrně. Pam Grier je ebenová kost, to nenamítám, ale nestačí to na celý film.

Vůbec jsem nevěděl, do čeho jdu. Až po filmu jsem se dozvěděl, že to byl film sepsaný Arturem Londonem, který toto všechno zažil v komunistickém Československu, během procesu s Rudolfem Slánským. On sám však byl členem strany a zvedal ruce v předešlých procesech, ale pak přišla řada na něj. Čistky nařízené z Ruska. Revoluce semele každého. Nikdo není v bezpečí. To, co bylo stranické a prospěšné, se za pár let stává trestuhodné. Je totiž jedno, o jakou politiku se jedná, vždy se zneužije. Psychický i fyzický teror během filmu nepřestává až do konce. Dokonale připravený proces, který byl pomocí ponižování, mučení a strádání vtlučen do hlav všech nevinných. Vymyli jim mozky a připravili se všemi divadelní představení pro veřejnost. Je to stejný systém jako za fašistického Německa. Musí padat hlavy, protože lid si žádá nepřítele. Přiznej se, podepiš to, opakuj přesně, nespi, choď! Překvapily mě české bankovky, vozy Tatra i české policejní a vojenské uniformy. Je smutné, když o takovém procesu musí film natočit Francouzi a ne Češi.

Varovný dokument a pohled na planetu Zemi, který není ani trochu růžový. Je zde představena historie Země, její krása, bohatství i obyvatelé. Ale jsou zde i varovné signály a ukázky zdevastování celé planety. Záběry jsou snad na nejvyšší vizuální úrovni, jaké jsem kdy u dokumentu měl možnost vidět. Někdy to působí až umělým dojmem. Vyprávění je ve formě jako pro mimozemšťany, kteří neznají planetu Zemi. Všechno pěkně na dlani a postupně. Na začátku mi hodně vadil hlas vypravěče (v originále), protože to znělo jako reklama pro Apple. Dokonalý a přesvědčující tón hlasu má své opodstatnění. Snaží se slušně, ale zároveň intenzivně poukázat na znásilňování celé planety. Těžba ropy, kovů, kácení lesů, mrhání vodou atd. To všechno jsem viděl již 100x, ale až tady jsou natolik tísnivé záběry a fakta, že slušnému člověku to nemůže být jedno. Varující předpovědi stále přehlížíme a nejsme schopni přesedlat na jiného koně, který by opět splynul s přírodou. Hlavní je zisk a po nás potopa. Za pár let to bohužel všichni pocítíme a papírové bankovky budou pouze na podpal.

Příběh o bláznovi Freddiem, který se upíjí k smrti a destruktivně se chová ke svému životu do té doby, než se potká s Mistrem. Je jiný, možná jednodušší. Okolím je Freddie považován za podivína, blázna, nebezpečného občana. Přitom je to způsobeno pouze jeho historií. Co zažil, co neudělal, co neměl udělat. To všechno se do každého člověka nějak nasákne a ovlivňuje po zbytek jeho marnivého života. Ovlivňuje to jeho charakter, chování, sexuální fixaci na okamžiky a vzpomínky. Mistr se mu začne nořit na jeho duševního dno a pomůže mu vyjasnit mysl. Mistr je ale i členem sekty nového směru a hledá duševní spásu pro celý svět. Možná nesmysl, možná jen ždímání peněz, ale věří tomu nebo se alespoň snaží. Důležité je ale psychické propojení mezi Freddiem a Mistrem. Mají se nějakým záhadným způsobem rádi. Jako bratři, jako otec a syn, jako dávní známí z minulého života. Zajímavá jsou duševní cvičení ve filmu. Pomocí opakování a vkládání důrazu na tu samou odpověď dokáže člověk začít pochybovat nad pravdou, kterou ještě před několika okamžiky považoval za kamennou. Když se vás někdo zeptá 10x "jak se máte?", 9x odpovíte "fajn", ale po desáté již začnete pochybovat a probírat v hlavě "mám se opravdu fajn?". Zda si to jen nenalháváte a kryjete se před sebou samým. Před pravdou. Další skvělé cvičení pravdy je, že si sednou 2 proti sobě a každý má 1 minutu na sdělení pravdy či lži tomu druhému. Ze začátku budete slušní, ale nakonec z vás vypadnou všechny pravdivé výčitky, křivdy a nenávist. Je to očišťující, povznáší to jako, když v balónu odvážete závaží. Film si pohrává s myšlenkou, že mysl se dá předělat, přetvořit. Málo nasloucháme našemu já a potlačujeme jeho otázky i odpovědi. Společnost spoutává a nutí vám určovat pána či mistra, ale žádný člověk ho nepotřebuje. Když jsem tento film dokoukal, nadchla mě hlavně kamera a výprava, ale čím déle jsem přemýšlel nad smyslem a myšlením v tomto filmu, celého mě to pohltilo. Můžeme si myslet, co chceme a přesto se bojíme přemýšlet. Sice je film i hodně propletený sektářstvím a fanatizmem, ale to neubírá na síle myšlenky. Když si 1000x řeknu, že tento míč je kostka, tak tomu po čase uvěřím. Dá se to sice zneužít, ale může to být také krásné. Film je někdy tak nejednoznačný, že ho asi bude každý chápat jinak. Někdo začne přemýšlet, někdo půjde dál. Herecký um a vzezření Joaquina Phoenixe je brilantní. Jeho 30ti letá postava, která vypadá na 50. Ohnutá záda, vrásky, vlasy a pokroucená tvář jen z poloviny jakoby prodělal obrnu. Oči démona, alkoholika i chvilkové bláznovství, které často střídá smích. Záchvaty zvířecí agresivity, sexuální neukojenosti i citlivé něhy. Někdy jsem si myslel, že to nehraje, že tím bláznem opravdu je. Hluboký herecký výkon, který jsem mnoho let nikde neviděl.

Téměř odpad. Nudný, hloupý film s laciným make-upem. Zombíci jsou namalováni na modrou barvu. Proboha proč? Krev vypadá jako levný kečup, tržné rány jako z modelíny. Postavy se chovají jako zhulené děti bez mozků. Náznak atmosféry pouze, když si naše hrdinská (čti tupá) parta kradla v supermarketu a zabezpečovala svůj úkryt. Jinak to je nudná a plitká záležitost. Neherci jsou někdy fajn, ale tady jsou jejich projevy až příliš neupřímné. Jediný, kdo se dal překousnout, byl černoch Ken Foree. Všechno v tom filmu vypadá tak lacině a bez nápadu. Dokonce i zvuk pistolí zní jako z kapslíkovky. Laciný škvár asi pro šokování mládeže. Zombie horor se i za malé peníze dá natočit trochu více intelektuálně než toto zombie maniaky opěvované dílo.

Dlouho jsem potichu našlapoval kolem této zombie klasiky, která je vynášená do nebes. Překvapila mě serióznost vyprávění. Příběh není nijak přehnaný a snaží se držet reality. Jeden dům a několik lidí snažící se v něm přežít. Musí spolupracovat a také zkrotit svoje ega. Táhnout za jeden provaz, rozložit síly a snažit se odrážet útoky zombíků. Technická stránka je velmi amatérská, triky masek minimální, ale i tak se podařilo navodit nepříjemnou atmosféru. Herecké výkony nepřesvědčivé a po čase film působí utahaně. Stáří je znát. Osobně mám raději remake, který obsahuje více napětí = Noc oživlých mrtvol (1990) s Tonym Toddem mě vždy dokáže adrenalinově potrápit a v dětství jsem z toho nemohl spát. V tomto případě je pro mě výjimečně originál z roku 1968 horší a dosti nudný.

Postapokalyptický kreslený příběh, který se odehrává ve fantasy světě po jaderné válce na planetě Zemi. Technologie byly zapomenuty a díky mutacím vznikly noví tvorové. Přesto ale válka stále existuje. Na straně dobra stojí víly a elfové. Na straně zla goblini, zrůdy a démoni. Obě strany vedou 2 bratři, kteří se po celá staletí navzájem nenávidí. Film se snaží ukázat nesmyslnost války a poukazuje na cestu dobra a lásky. Místy to hodně zavání naivností hippies. Zlá strana je posilována a živena záběry z 2. světové války a fanatismem Adolfa Hitlera. Zajímavý animák plný hákových křížů a prsatých víl. Válka je opravdu nesmysl.

60. léta v jižanské Mississippi jsou horkým peklem pro černošské obyvatelstvo. Bílá elita si může dovolit téměř vše díky úřadům, šerifům, soudcům a Ku Klux Klanu. Zemědělství, močály a nepříliš vzdělané obyvatelstvo s nulovou tolerancí. Označení negr je zcela normální a jejich život nemá žádnou cenu. Nemůžou se ani dovolat spravedlnosti, protože to vedou bílí. Do takového prostředí přijíždí rozdílná dvojice agentů vyšetřit trojnásobnou vraždu. Jeden je mladý - pan předpisový, pokrokový a myslí již bez černobílého rozlišování. Druhý je starý, mazaný a podrážděný - vyrůstal v jižanském prostředí. Ví, jaké to je žít mezi rasisty. Zná jejich pokroucené myšlení a chuť si vybít svojí neschopnost na "negrech". Jenže s vychcanými burany z jihu nesmíte zacházet v rukavičkách. Musíte přistoupit na jejich hru a být drsnější než oni. Nesmíte se bát ušpinit, jinak vás v té špíně pohřbí. S odporem jsem sledoval to primitivní veřejné povědomí lidí. Lidé, kteří se vyjadřují s pýchou v očích, že ti černí nejsou lidé. Nesnáším bezpráví kvůli předsudkům. Jestli jsi žid, černoch nebo cikán, tak na tom nezáleží. Záleží pouze na tom, co máš v hlavě a zda se nebojíš pracovat či podat pomocnou ruku tomu, co jí potřebuje. Gene Hackman je zde herecká jednička. Přes ty jeho zúžená vychcaná očička nepoznáte, zda vám poklepe po ramenou nebo rozdrtí kulky. I přes většinový pesimismus v jeho charakteru prosakuje lidskost.

Známé tváře mě přilákaly k tomuto filmu a jen díky nim jsem to dokoukal. Béčkové legendy jako Donald Pleasence, Jack Palance a Martin Landau. Námět je zajímavý a dosti podobný Halloweenu od Johna Carpentera akorát ve větším měřítku a bez masek. Jenže kromě těchto herců je zbytek hereckého obsazení projevem na úrovni malých dětí. Rodina bojující proti psychopatům je tak pacifistická, ulízaná a blbá, že dělá ostudu dokonce i průměrné americké rodině. Extrémně levné triky a vlastně nuda zabíjí jinak nadějný námět osamoceného domu. Nulová atmosféra. Trapné emoční výbuchy celé rodiny v koutě, které by neuvěřilo ani tříleté dítě. Škoda, protože Martin Landau a jeho zavilý výraz šílence, neměl chybu.