MrPierc

Je to něco jiného, liší se to od sci-fi tím, že tu jde hlavně o romanci a ne techniku. Svět budoucnosti bude šedý a smutný jako tento film. Láska se bude hledat stále obtížněji. Film je zajímavý, ale straaašně zdlouhavý. 92 minut mi připadalo jako 192 minut. Chtěl jsem usnout, ale Samantha Morton mě svým krátkým sestřihem udržela při vědomí. Byl to sladkobolný příběh s velmi pomalým plynutím.

Zlodějská komedie, která má sice dobrý námět a místy je trochu vtipná, ale je až moc přitroublá a naivní. Je to spíše taková umělá taškařice. Přitom herci hráli dobře. Kouká se na to dobře, ale na konci jsem zjistil, že kdybych sledoval místo toho teleshopping, tak bych byl více vysmátý i vzrušený. To obočí, které měl George C. Scott, bylo opravdu jeho?

Dnes jsem se nudil na CSFD a zjistil, že nemám oznámkovanou Pomádu! Ztuhl jsem a zapomněl jsem dýchat. Jak se to mohlo stát, kdo za to může, proč? Abych byl objektivní, tak jsem si pustil Pomádu po několika letech a to ještě v HD. Nestačil jsem se divit, jak se na to pěkně dívá, nejsou zde hluchá místa a hudba stále nutí mojí nohu klepat do rytmu. Je to krásně prvoláskově naivní, infantilně vtipné a Olivia Newton-John je v černém stále tak sexy, jako před lety. John Travolta neztratil nic ze své vizáže frajírka či flákače, ale hlavně se umí hýbat jako profesionální top tanečník. Všechno dobré, konec dobrý, ale zároveň smutný, protože časy na střední škole už se nikdy nevrátí, naštěstí tu stále je Pomáda a i její dokonalý soundtrack. Lehké, vtipné, zamilované a stále pro mne NEJLEPŠÍ FILMOVÝ MUZIKÁL všech dob! * Všimli jste si, že ten tupý atlet, se kterým kvůli žárlivosti sedí na zmrzlině Olivie, je herec Lorenzo Lamas alias "Odpadlík"? ** A Michael Biehn je jen na chvíli vidět při hře basketballu s Travoltou.

Druhý díl o životě Che Guevary je sice pomalejší a méně akční, ale více se věnuje problematice odboje. Je těžké spojit odbojovou skupinu, když někteří z nich zcela nevěří myšlence. Při první známce nepohodlí, jsou takoví lidé brzdou a podkopávají morálku. Che cítil potřebu osvobodit Bolívii, aby si mohli vládnout sami jako to oni dokázali na Kubě. Jenže bez podpory domácích se nedá bojovat. Je obdivuhodné, že chtěl osvobodit utiskované státy kapitalismem, ale když o to nestáli, neměl tam chodit. Protože počáteční myšlenka je vždy hezká, ale poté se to otočí proti samotnému lidu (Velká říjnová socialistická revoluce, zvolení Hitlera, Fidel Castro a jeho diktatura). Film mě překvapil tvrzením, že je špatné požadovat za lékařskou pomoc peníze a chtít zaplatit za léky - podívejte se jak je to dnes u nás = vše platíme.

Dokument o normální holce, která vyrostla ve světovou porno hvězdu. Stacy Valentine patří mezi největší hvězdy porno průmyslu a přitom byla obyčejná holka v domácnosti. Nic neukazovalo na to, že se dá touto cestou. Ukazuje zákulisí natáčení, lidi z branže i svého partnera Juliana (také pornoherec). Za dokonalým vzhledem stojí ale mnoho plastických operací i odříkání. Až tady uvidíte, jak je to falešné, že většina záběrů se dotáčí bez druhého partnera atd. A i když je tolik žádaná ve filmech a časopisech, je stále sama. Chtěla by mít životní lásku i rodinu jako každá žena. Místo toho po práci jde domů a leží s kocourem v posteli. Kdo by si pomyslel, že taková žena nemůže najít opravdového přítele ani lásku. Stala se sexuálním symbolem, který již nejde zakrýt. Její rodina jí podporuje a jsou na ni hrdí, protože jak říká sama Stacy: "Je jedno co děláš, ale dělej to pořádně." I když to není zrovna atomová vědkyně, působí velmi upřímně a je to asi velmi hodná holka. Je sice naivní, ale to neberu jako špatnou vlastnost. Dokument mi ukázal druhou stranu porna, velmi zajímavé.

Parta severských mafiánů se vydává zcela na novou cestu života. Donedávna kradli, podváděli, zabíjeli, ale nyní se rozhlížejí a konečně pochopili, že chtějí žít normálním život. Bylo dost špíny a podvodů. I když jsou nelítostní, lidskost se jim opět vrátí do žil. Film odkrývá i minulost a důvody, jak se dostali na cestu zločinu. Každý z nich si nese nepříjemné zážitky z doby, kdy ještě byli dětmi. Drsný severský humor i zamyšlení. Všechny postavičky jsou skvěle zahrané a nikdo z nich nezapadá do šablony "normální". Bavil jsem se přímo seversky!

Spidermana jsem měl rád kresleného a bavily mě první dva díly od sama Raimiho. Tobey Maguire hrál lépe a dodával té postavě lidský rozměr. Zde máme omlazeného Spidermana, který má vlasy jako poslední model z časopisu Cosmopolitan, chová se jako 13ti letý a je to přímo dnešní prototyp nerda. Film je určen pro náctiletou mládež a pro slečny, které budou vzdychat a třást se v pase, když zazní levná romantická melodie a on jí políbí. On dokonce jezdí na skateboradu, ale nemá žádné kamarády! Je to vůbec možné? Tady je. Po získání pavoučí síly už jezdí jako Tony Hawk. Prostě další dokonalý tupý produkt pro USA masu náctiletých šampónků. Už mě unavují všechny tyto filmy, které vypadají vizuálně docela slušně, ale je to vycpané vatou. Tento Spiderman se každou chvíli málem rozbrečí (ale vlasy mu pořád stylově drží), nikdo ho nechápe a je emocionálně zaujatý. Prostě klišé nad klišé, ale tak špatně zahrané, že jsem mlátil hlavou o polštář na posteli. Nebylo to vtipné. O romantické profláknuté hudbě ani nemluvě (a je mi jedno, že to je takový velikán jako James Horner). Prostě cool blbá malůvka, která mi zkrátila život o více jak 2 hodiny. Bojím se, ale že budoucnost u takových filmů za pár let bude ještě horší. Možná se dočkám verze Spidermana, který bude sledovat lidi přes Apple mobil, bude nosit teplákovou bundu Adidas a bude chodit na psychiatrická sezení. A na konci = jeřábníci celého světa spojte se! To snad bylo horší než ruské budovatelské filmy! Zbytečný, nudný, nevtipný, promarněný film.

Rekonstrukce dne, který navždy zpečetil židovský osud v druhé světové válce. Sešli se ty nejvyšší úřednické, právnické, vojenské a vládnoucí osobnosti, kterých se týkalo vyhlazení židů. Z počátku to vypadá, že jsou někteří proti, ale pravda je horší než se zdá. Všichni jsou totiž nervózní ne z genocidy, ale z toho, že budou muset spolupracovat a že vyhlazení bude pomalé. Že popravy budou trvat moc dlouho. Baví se o popravách, sterilizacích, koncentračních táborech jako o nutných lécích proti chřipce. Způsob jim připadá zcela adekvátní a nemají se proč stydět za své jednání. Jsou zcela oddáni myšlence, protože tak jim to připadá správné. Výraz v jejich tvářích zračí obavy z nedostatku síly, aby mohli dokončit plán. Jak zvrhlá a přitom tak mile vypadající schůzka. Všichni se po finální dohodě plácají po ramenou a jsou spokojení z výsledku. Vše zvládnuto na vysoce společenské úrovni, protože oni se dohodli jako rozumní lidé. Jich se to netýkalo, oni neumírali ve sprchách a nebyli vražděni jako dobytek. Nechutné. Dokonalý příklad, že slova mohou vraždit po milionech. Stanley Tucci jako poslušný a dokonalý Heydrich, který pomáhá organizovat svému nadřízenému toto sezení. Kenneth Branagh je uhlazený Eichmann a při jeho úsměvu znejistí i ti nejtvrdší odpůrci, protože jak se přestane smát, bojíte se o život. Perfektní kostýmy i pocit autenticity.

Čím novější vystoupení, tím přímočařejší, sprostší, primitivnější a jen pro černé publikum. Káže o Americe a černých chudácích, kteří trpí pod bičem bilých sviní. Veškeré zlo a zločiny tvoří bílí. Drogy musíme zlegalizovat a potraty jsou velmi dobrá a pozitivní věc. Hlavně vtip musí opakovat 2x až 4x, aby ho divák pochopil. Lidé se plácají do kolen a přikyvují za pravdu slov. Čím déle ho sleduji, tím více mi vadí jeho přehnaný řev. Typicky líbivá vata pro černé publikum. Bouchá se do hrudi a řve nesmysly. Ať řekne cokoliv, lidé se budou smát, protože on je slavný, ale už ne vtipný. Je to zaplacený automat, který má říkat jen hodící se věci. Už nechci vidět žádné jeho vystoupení, protože bych to musel vypnout. Komik bez nápadu. Není to vtipné, ale ubohé.

Eddie Izzard je ve stand-up vystoupení zcela jiný než ostatní vypravěči. Nesnaží se vás přesvědčit a ani nijak nekleje. Vypráví jen jako, aby řeč nestála. Nikam nespěchá a mile vypráví o historii Evropy, Hitlerovi, transvestitech. Hodně si pomáhá mimikou a je roztomilý jako malé štěně u misky se žrádlem. Nejvíce jsem se smál u scénky se smrtí Engelberta Humperdincka = hraje na diváky dvojí hru, mimicky naznačuje, že si děla srandu, že on neumřel a vzápětí naznačuje, že ne, že si nedělal legraci. Publikum absolutně neví, ale je to vtipné.