Šandík

Tehdy jsem tenhle seriál miloval natolik, že jsem se úvodní píseň naučil nazpaměť ;o) Později jsem však zjistil, že děj knihy je podstatně bohatší a zajímavější. Seriál byl zkrátka omezen rozpočtem a na výsledné podobě to bylo přecejen dost znát. To by samozřejmě bylo možné autorům odpustit, ovšem proč byl děj nejen zjednodušen a "znízkonákladněn", ale dokonce v mnoha věcech i zásadně pozměněn, to jsem vskutku nepochopil...

Spolu s filmem "Bloudění orientačního běžce" to pro mě v nějakých třinácti letech byl zásadní film. Taky jsem ve školním věku býval outsider a ne že ne, takže zkušenost takříkajíc na vlastní kůži...

Výborná knižní předloha, která se navíc na první pohled přímo nabízí ke zfilmování. Přesto určitě platí, že snažit se udělat celovečerák na základě románu je vždycky o hubu, protože obsah románu o nějakých 150 až 300 stranách, se do cca 90 filmových minut městná velmi obtížně a za cenu výrazné redukce. Přesto to mnozí zkouší a dost často si i natlučou. Radek John si s tímhle problémem jako scénárista poradil relativně obstojně, i když na druhou stranu, nejde ani o žádné scénáristické veledílo. S předlohou pracoval velmi volně, mnohé vypustil, mnohé změnil, aniž by ovšem bylo jasné proč, některé postavy sloučil, některé scény zpřeházel, téměř úplně vymazal "pražskou linku", která zůstala pouze v retrospektivách, jiné dějové linky potlačil, a tak jde do značné míry jen o neúplný fragment a zároveň o příběh tak trochu ohlodaný až na kost a zbavený všech těch košatých popisů vojenského absurdna, roztomile poťouchlých vtípků, většiny dialogů, z nichž zůstaly ve filmové adaptaci pouze kratičké zlomky. Naprosto zmizela atmosféra, za což ovšem jistě nemůže John, nýbrž Olmerova režijní neschopnost... Velmi slušná je kamera. kameraman sám přitom přiznal, že mu Olmer dal zcela volnou ruku, což je poměrně signifikantní. Tahle zdánlivá výhoda je totiž ve skutečnosti veliký průser, neboť ne každý je tak talentovaný aby se obešel bez režiséra... Pod režijním (ne)vedením Víta Olmera zkrátka dobří herci obstojně hrají, špatní sice ještě nevyrábí nechtěné trapasy (jako v mladších "opusech" páně režiséra), ale také nic moc nepředvedou (Chytrová je ovšem herecky naprosto tragická už zde). Kromě lépe či hůře hrajících herců ve filmu citelně chybí daleko početnější herecký komparz... Když jsem Tankový prapor viděl poprvé, připadal mi velmi (a zbytečně) vulgární. Dneska vím, že taková je i předloha a v tomhle punktu tedy nikdo nic "nezefektňoval". Takové věci holt k vojně, zvlášť k té socialistické, evidentně patří. Přesto mám silný pocit, že se z předlohy vybíralo poněkud pubertálně, snad s pocitem že to tak "bude vtipnější" a "divácky přitažlivější". Pokud by kromě románku s "paní důstojníkovou" zůstaly už pouze dosluhující ruské tanky, buzerák, bláto, déšť, řvoucí lampasáci, vojenský dril v kontrastu se zjevnou nesmyslností, šlendriánem a absurditou, tak by to byl nepochybně daleko dospělejší film... Přesto je to i tak dílko vcelku koukatelné. Stojí za to, nehledat v něm primárně srandu a soustředit se spíše na to bláto... Jo a určitě si přečtěte knihu, je lepší alespoň o deset koňských délek... Celkový dojem: 60% Zajímavé komentáře: golfista, dewy, Ivoshek, Uhložrout

Když jsem byl malý, tak tenhle seriál byl jedním z mých nejoblíbenějších ;o) Dnes už svět vnímám přecejen méně idealizovaně, a taky už jsem viděl víc filmů a můžu lépe srovnávat ;o) Přesto jej hodnotím jako docela slušný film pro děti a mládež, který do dětských dušiček vpašovává přecejen zajímavější hodnoty než přiblblé seriály vysílané ve stejné chvíli na Nově či Primě. Ideologicky není ani moc zapšklý a mdlé herectví bohatě vyváží krásné přírodní exteriéry. Na svou dobu malý zázrak a těžký naprůměr ve tvorbě pro děti. Samozřejmě mu lze vyčítat určitou schématičnost až pitomost (těžko uvěřit, že by tak cenné území nebylo už za socialismu nějakým způsobem chráněno, představa dálnice která by zasypala polovinu údolí je taky trochu absurdní, stejně jako fakt, že by projektanty nenapadlo použít pro jeho překonání most), ale o to tu asi tam moc nejde. Pro děti je přesně tahle jednoduchost kladem, protože je jasně definovatelná a dobře pochopitelná. Příjemně překvapí civilní herectví a režie, naopak zamrzí některé slabší výkony v epizodních rolích a místy hodně ledabylá zvuková režie. Celkový dojem: 65%

Vskutku ubohým způsobem reflektovala normalizační kinematografie reformní pokus předchozího období. Koneckonců, není divu. Lid si žádal zábavy a strana správného ideologického postoje. Navíc, v tak pitomém období nešlo o to dělat umění, spíše šlo o holé umělecké přežití, vždyť státi se topičem, jeřábníkem nebo skladníkem bylo tehdy stále ještě tak snadné...

Nadprůměrný seriál už jen proto, že je skutečně určený pro celou rodinu. Děti se při jeho sledování doslova nemohou odtrhnout od obrazovek a dospělí se také nenudí. Mnohé fóry ostatně mohou se vším všudy vychutnat právě a pouze oni. Podobně kvalitně řemeslně zvládnutých počinů je v našich luzích a hájích žel opravdu poskrovnu. Samozřejmě to lze chápat i obráceně, neboť seriál nabízel role (a tudíž i herecké zkušenosti) v českém filmu a televizi jinak nevídané. Celkový dojem: 75%

Naředěná, nastavovaná, okoralá a bezduchá kaše...

Vyrovnanější film než Pěnička a Paraplíčko. Přesto mám z nějakého zvláštního důvodu radši ten druhý, snad pro syrovější prostředí a autentický herecký výkon Radoslava Brzobohatého. Přesto i v Partii krásného dragouna jiskří skvělé herecké výkony. Bezchybný je Josef Abrhám a geniálně se své role zhostila i Květa Fialová. Vladimír Menšík je tradičně skvělý, přestože na mnoha místech "poněkud" přehrává. Například ve chvílích, kdy dramaticky, se spoustou grimas a povyku "omdlívá" či se o něj "pokouší záchvat mrtvice". Jak už jsem napsal jinde (Pěnička a Paraplíčko) Jiří Sequens v těchto filmech skutečně podal svůj asi nejlepší režijní výkon.

Řemeslně asi nejlepší celovečerák na motivy "Hříšných lidí". Nevím proč, ale možná právě pro tu přílišnou dokonalost mi připadá trochu neslaný nemastný, a to přestože například výkon Miloše Kopeckého je skutečně skvělý. Možná za to také mohou trochu nevýrazné výkony pozůstalé "manželské trojice", možná to, že Jaroslav Marvan působí opravdu velmi unaveně.

Excelentní ukázka toho, že Podskalský byl skutečně pouze velmi průměrný režisér. Vedle několika opravdu nadprůměrných filmů (a je jich určitě méně než prstů na jedné ruce) natočil desítky velmi nezajímavých dílek, které sice byly mnohdy velmi zvláštní, ale vždy spolehlivě průměrné. Buďto šlo o bláznivé "komedie" (Velká filmová loupež) jimiž se ZP zřejmě snažil navázat na filmy pánů Lipského či Vorlíčka, ale které připomínaly spíše onen nejmenovaný cukrářský výtvor pejska a kočičky, nebo o bezstarostné, dějově notně pitomoučké hudební komedie (Noc na Karlštejně, Sedm žen Alfonse Karáska), či o podobně dějově "komplikované" "komedie" televizní (Ohnivé ženy, Křtiny). Trhák je do jisté míry mixem všech těchto "žánrů". To, že nakonec nejde o úplný blábol je zjevně především dílem Smoljaka a Svěráka, jejichž scénář nabídl řadu skutečně kongeniálních fórů a také roztomilý satirický podtext. Naopak Podskalského záliba v hudební komedii film sráží do neuvěřitelného marasmu. Je znát, že se mu ty neuvěřitelné, normalizačním popem zrozené a uhnětené hudebně-pěvecké kreace vlastně líbily, což parodický potenciál filmu zcela neutralizuje... Podobně jako sběratel sádrových trpaslíků se jim Podskalský sice vysmívá a paroduje je, ale přitom je ve skrytu duše má rád a velmi si jich váží... Na závěr si dovolím malé srovnání s formálně příbuzným filmovým opusem, totiž s poslední (Sklepáckou) částí filmu "Pražská pětka" s názvem "Na brigádě". Na daleko menší ploše a s daleko menšími náklady než "Trhák" představuje "Na brigádě" ve všech směrech o dva řády zajímavější podívanou. Přitom by v případě "Trháku" asi stačilo zdánlivě málo... Sám Podskalský byl musel celý ten film brát o dost méně vážně... Zajímavé komentáře: Marigold, Radek99