Šandík

Při prvním shlédnutí jsem dal pět hvězdiček, ale po druhém shlédnutí přecejen jednu hvězdičku odebírám, i když je to stále tak tak 8,5/10. Je to velmi dobrý film, v českém kontextu rozhodně jeden z nejlepších za posledních cca dvacet let. Nechybí mu velikost ani syrovost. Naopak osobně postrádám jistou sevřenost (událostí je ve filmu až příliš a navíc s výraznými časovými skoky) a do určité míry i hlubší psychologické prokreslení postav (což zvláště markantně vynikne při srovnání s literární předlohou). Přesně to, co tak geniálně uměl ve svých filmech rozehrát řekněme Karel Kachyňa. Obojí jde ovšem na vrub také tomu, že upravit román či rozsáhlejší novelu pro film vůbec není snadná práce. Spíše naopak, je to ten nejtěžší způsob, jak získat dobrý scénář. Problematicky působí role dua Dušek & Donutil, přestože ten druhý se zhostil role kněze velmi slušně. Je ovšem otázkou, zda-li je nutné obsazovat stále tytéž dva herce, notabene ve chvíli, kdy jejich role jsou spíše epizodnějšího charakteru a mohl se jich ujmout kdokoli jiný. Naopak obsazení ostatních postav je téměř bezchybné a to jak v případě hlavních postav (Geislerová, Cserhalmi), tak v případě postav vedlejších (Tříska, Bittová). Určitou výtku bych měl k jazykové stránce věci. Dělat film v nářečí je vždycky složitá práce, zde o to víc, že autorka předlohy nijak přesně neurčila, kde přesně je má děj odehrávat (lokace jsou fiktivní). Někteří herci mluví spíše "ostravštinou", jiní se snaží (patrně pod vlivem nějaké jazykové poradkyně) o "valašštinu" ale ne vždy s úspěchem. Středočech (nemá-li vyhraněný cit pro jazyk a k tomu zájem o dialekty) si patrně ničeho nevšimne, ovšem valacha to rozhodně místy musí tahat pěkně za uši ;o) Až překvapivě špatný je herecký výkon Jana Hrušínského. Dotyčný ale naštěstí na plátně nepobude dlouho... Naopak bezchybná je horská příroda, rozedrané dřevěnice, tvrdý život vesničanů i přesné vystižení skutečné kulturní propasti mezi vesnicí a městem, mezi Jozou a Hanulí, mezi světem tam a tady. Krásné je postupné sžívání a vzájemné poznávání, pravdivě krutý je i závěr, kterým (jak trefně podotkli recenzenti) si Květa Legátová nejen připravila nečekané vyvrcholení, ale také efektně a skutečně baladicky vyřešila problém s nechtěným partnerským trojúhelníkem. Místy ovšem docela drhnou až příliš knižně znějící dialogy a občas by neškodila důslednější režie herců. Zajímavé komentáře: Marigold, berg.12, Douglas, Faidra

Film, u něhož s hodnocením lavíruji mezi třemi čtyřmi hvězdičkami. Zdá se mi podceňovaný a asi má trochu smůlu, že jednoduše nechce přicházet s něčím novým. Prostě jen nabízí divákům možnost kochat se slušnou filmařinou. Drsnými muži žijícími svůj malý a vcelku banální příběh (který ovšem nepostrádá svá tajemství), syrovým vhledem do běžného života honáků krav či obyvatel zapomenutého městečka kdesi na středozápadě, rozlehlou krajinou táhlých kopců, dlouhými záběry a pomalým dějem. Je to zkrátka western se vším, co lze od westernu očekávat. Costner se evidentně pokusil o malou filmovou revoluci jednoduše tím, že žádnou revoluci neudělá. To je ovšem úkol obtížný, ne-li přímo zcela nemožný... Krajina střelců nijak moc nepřekvapí, ale rozhodně neurazí. Připočteme-li, že western je v podstatě pohádka pro dospělé a podotkneme-li, že pohádkový sentiment si s revolucemi příliš nerozumí, nemusí být jeho nerevolučnost nutně na škodu... 70%

K některým Věcem člověk přijde jako slepý k houslím. Tuhle jsem viděl úplně náhodou kdysi na intru. Sám a dobrovolně bych si ji tenkrát asi nepustil a ještě dlouho mě v těch patnácti letech strašila. Co jsem ovšem už tenkrát věděl dokonale, že tohle je sice velmi neveselý, znepokojující ba depresivní film, ale taky, že je skvěle natočený... Celkový dojem: 85%

Film, který poprvé vyslovil celou řadu školních stereotypů. Nevím, je-li to klad nebo zápor (asi spíše klad), ale rozhodně se jedná o hodně vlivný film. Například je zajímavé srovnávat některá místa s "Vyšetřováním ztráty třídní knihy" - podobnost je až zarážející. Film v některých momentech a ve své době možná vážněji míněný, než dnes vnímaný. Rozhodně ne jenom komedie. Ona taky ta těsně předválečná doba měla svá velká traumata o nichž se ve filmu nic neříká, ale která tehdy rozhodně byla cítit ve vzduchu. Asi proto ta směs humoru někdy až absurdního a morality (to slovo nemyslím nijak zle). Rozhodně důležitý filmový počin. Zajímavé komentáře: Matty, Marigold, Zloděj kol

Film, který se zrodil jako VELMI volná adaptace divadelní hry Suchého a Šlitra. Na rozdíl od podobně laděného, o rok staršího filmu "Bylo nás deset", který ještě jakýsi, byť poněkud vetchý, děj má, rezignují na něj "Klarinety" takřka úplně. Celý film se prakticky skládá z hudby a vtipných skečů. Ne, že by se na něj nedalo koukat, dá. Navíc má tenhle film s přibývajícími léty větší a větší dokumentární hodnotu... Problém je jenom v tom, že už to vlastně ani film není, a také v tom, že místy až příliš staví na improvizaci a okamžitém nápadu, takže až nepříjemně často připomíná spíše školní besídku, než seriozní a na svojí dobu také rekordně drahý film (7 milionů kčs). Ano, je pravda, že právě tyhle věci jsou základními kameny divadla Semafor, ale je také pravda, že právě proto neměly opustit Semaforské jeviště. A dávat filmu víc hvězdiček jenom proto, že je úlitbou komunistickému režimu? Promiňte, ale to ten film přece nečiní lepším... 6/10 Zajímavé komentáře: Oskar, sportovec, MartinX

Bez znalosti předlohy se divák při prvním shlédnutí asi poněkud ztrácí. "Markéta" totiž rozhodně není jednoduchou filmovou látkou. Spíše než historickým filmem je rozsáhlou epickou obrazovou básní, v níž jednotlivosti ztrácejí na významu a vše je podřízeno neuvěřitelně intenzivně budovanému celku... Umím si představit, že se někomu nelíbí, ale stěží může kohokoli nechat chladným. Je jako burácející řeka, dravý proud, ubíhající hned sem a hned tam, stávající vše, co mu stojí v cestě i po mnoha shlédnutích stále znova nový a nevypočitatelný... Vláčilova filmová řeč je snová, nesmírně bohatá, obrazná a pracující s reáliemi mnohdy spíše jako se symboly než s konkrétními historickými předměty. Při každém dalším shlédnutí člověk objevuje nové a nové roviny a souvislosti... Jako by v "Markétě" doslova tepalo divoké srdce raného ještě napůl pohanského středověku, v němž nemá nic menší cenu, než lidský život... Hledali-li bychom chyby, nebylo by složité poukázat na spousty anachronismů a nelogičností. V tomto případě však podobné hledání ztrácí smysl. Vláčilovi je vše materií, prostředkem svého sdělení, přičemž je vlastně jedno, že zbroj či detaily staveb v žádném případě neodpovídají době, v níž se film odehrává... "Markéta" není látka pro nezkušené. Vláčil v ní nemíní uzavírat s divákem jakékoli kompromisy. Právě a jedině díky tomu mohl vytvořit filmový skvost. Téměř všechno je zde hodno superlativů. Hudba, kamera, střih, herecké výkony, také neuvěřitelný způsob, kterým si režisér pomohl s nemožností natočit kontaktní zvuk a z omezení učinil další silný výrazový prostředek. Tradičně skvělý je zde Josef Kemr, výrazný je František Velecký (Mikoláš), Vladimír Menšík dokládá, že není jen lidový kecal a pohotový improvizátor, velká škoda že ho v této vážné poloze nelze vidět častěji... Jestliže Vančura napsal quasistředověkou báchorku, anachronicky legendizující dějiny rodu jednoho ze svých přátel, pak Vláčil stvořil poetický filmový epos, v mnoha ohledech vypovídající o člověku jako takovém a zajímavě postihující jedno z podstaných období raného středověku... Celkový dojem: 100% Zajímavé komentáře: Marigold, kinej, CheGuevara, Lima, sud, sta, Miki68

Film vybudovaný na velmi obdobném půdorysu jako "Poslední tango v Paříži" a přesto film tak odlišný... Jeho děj je budován velmi uvěřitelně a s velkou znalostí psychologie. Mj. opět krásně ukazuje, že partnerský vztah skutečně roste především z mimoverbálních, neracionálních pohnutek, ale že přitom právě verbální komunikace je tím, bez čeho vztah vybudovat nelze... Krásný a hluboký film. Osobně bych na něm neměnil ani minutu... 9/10

Film skvělý po všech stránkách. Těžko mu cokoli vyčítat. Úžasná studie lidských vztahů a zároveň vizuálně skutečně navýsost krásný film...

Pro mě osobně a vedle Čínské čtvrti nejlepší Polanského film. Na rozdíl od kineje si nemyslím, že by byl špatně gradovaný nebo pointovaný. Samozřejmě je zajímavé srovnat film s předlohou. Polanski zaprvé do filmu vložil i své vlastní zkušenosti, což je nepochybně také důvod, proč je Pianista tak intenzivní, a za druhé příběh staví tak, aby byl "filmovější". Příklad za všechny je například to, že v rozporu se skutečností umisťuje byt, kde se Szpilman skrýval do blízkosti gheta, takže průběh povstání můžeme sledovat takříkajíc "v přímém přenosu". Nemyslím, že by tyhle změny byly chybou, protože vyprávění obohacují a navíc vysvětlují důležité okolnosti, které by jinak divák jako pouhou slovní informaci asi nedocenil. Ještě jednu věc bych chtěl zmínit. Důstojník Wehrmachtu Wilhelm Hosenfeld (tedy žádný "SS-man", jak tu někdo tvrdí) pomáhal židům a polákům systematicky po celou válku. Nebylo to tedy nějaké "chvilkové ustrnutí se". Samozřejmě lze hovořit takřka o zázraku, že Szpilman potkal právě jej... Celkový dojem: 95% Zajímavé komentáře: jatamansi, Radek99 gudaulin, CheGuevara, Oskar

Michálek se evidentně snažil navazovat na šedesátá léta a na Formana. Dokládají to jak dlouhé "dokumentární" záběry tak masivní využití neherců. Bohužel, Michálek není forman a především hrabě Kinský v roli hraběte Kinského připomíná svým "hereckým" výkonem ochotníka z horní dolní. Naopak herecké výkony Bolka Polívky, Veroniky Žilkové, Jiřího Pechy či Zity Kabátové v nádherné epizodní roličce jsou doslova skvostné. Skvělé jsou hudba (Michal Dvořák, Radim Hladík) i kamera (Martin Duba). Problematický je scénář. Sám o sobě je místy poněkud zmatený. Navíc využití motivů z Demlova Zapomenutého světla je místy poněkud samoúčelné. Asi by bylo lepší se od Demlovy předlohy v určité chvíli práce na scénáři zcela odstřihnout. Mj. proto, že Demlova situace katolického intelektuála, rebela a outsidera v době první republiky byla zcela jiná než podivný ateismus rozpadajícího se socialismu. Deml hluboce pochyboval o sobě samém, kladl si otázky po své tělesnosti, ale až fanaticky věřil v Boha, Polívkův farář Holý je na tom zcela jinak. Ztrácí víru v Boha a nahrazuje jí péčí o kostel a o své malé stádečko. Přesto se scénáristce podařilo vytvořit rozhodně silný a autenticky působící příběh. Velmi přesné je postižení zvláštně zatuchlých poměrů osmdesátých let, neschopnost komunistických aparátčíků, podivný rozklad společnosti protkané neviditelnými vlivy známostí a osobních přátelství či nenávistí i zoufalý boj farářů o rozpadající se kostely a o udržení bohoslužeb bez toho, že by měli možnost či sílu plnit své základní kněžské a misijní povolání. Ocenit je nutné i snahu netočit komedii, nýbrž vážně míněný film, jehož syrovost a naturalistismus i po více než deseti letech překvapuje. 8/10 Zajímavé komentáře: Marigold, Lima, Pohrobek, velkyvezir