MajklCZsk

Nejlepší série, která kdy v rámci Ricka a Mortyho vznikla. Smršť nápadů, kreativních kotrmelců, které rozvíjí vcelku náhodné generování seriálu. Vidíte, že i po pěti sériích se tvůrci kreativity drží a napadá je, co mají ještě za další techniky a mimozemské druhý vymyslet. Závěr seriálu beru za scenáristickou krásu a nejlepší animaci v rámci televizních seriálů. Naprosto jednoduchá a zároveň edgy.

Ale bavil jsem se úžasně.

Je to echt píčovina, ale v rámci žánru vlastně dost příjemná a zábavná. A pro cílovku, myslím, docela dobrá střela.

Nejlepší antikoncepce.

Ríša Wagner napsal cool soundtrack irl.

Fincher je každým filmem snad i lepší a lepší. Klub rváčů pro cinefily.

Po hodně dlouhé době jsem se podíval na film svého jinak nejoblíbenějšího dokumentaristy. Fahrenheit 11/9 je přesně tím, co jsem čekal u snímku režiséra po šedesátce a s tak tučnou filmografií. Po pomalejším startu jde o magnum opus Moorovy tvorby. Shrnuje problémy současné Ameriky, v podstatě absorbuje obsah všech svých filmů a katatonicky charakterizuje Michaela Moora jakožto filmového režiséra, který právě k filmu už před více než třiceti lety přišel jako slepý k houslím. Je to úderné, lehce zavádějící, ale především je spuštěným vykřičníkem a varováním, aby USA nespadla pod nadvládu totality. Má přesně ten účel, které performativní dokumenty Michaela Moora vždy měly, ne informační, ale apelační.

Univerzity a svoboda krásně líčí problémy současného vysokého školství ve všech jeho ohledech. Jenže ke konci filmu se čím dál více dostáváme (asi) k samotnému jádru, proč asi dokument začal vznikat a to vyhozením spoluautora dokumentu, Víta Janečka. Na konci film působí už spíše jen jako ublíženeckou sondou, kdy se hlavní protagonista sebelituje a snaží se pro tento moment najít nedemokratické řízení FAMU jako i jiných institucí. S mnohými myšlenkami jsem v dokumentu souhlasil, ovšem osobní aspekt, kdy bez pořádných podkladů Janeček říká, že byl vyhozen (zřejmě z nedemokratických důvodů), spíše celé znění snímku diskredituje a vyplývá nám otázka, zda všechny podklady Janeček nehledal jen kvůli tomu, aby někoho účelně poškodil. Protože přece jen na každou svou pravdu najdete důkaz.

Šeptej začíná velmi nadějně. Klasicky ondříčkovská divná atmosféra a ještě více švihnuté postavy. Vše graduje až k parádní scéně na diskotéce a pak se vše jakoby rozsype. Budování postav a příběhu jde do kopru a nakonec se mi zdá, že film nic neuzavírá a fakt nemá konec. Prostě závěr je zničehonic. Ale za 3/4 filmu, která mě dostávala, dávám aspoň ten průměr.

Přemotivovaná plytká břečka. Nemohu si pomoct. Pár dobrých nápadů je sraženo hrůzným scénářem. Kdybych viděl tuto epizodu z cyklu opravdu jako první, řekl bych si wtf a už nepokračoval ve sledování. Ovšem následující Beze stopy a především Hřebejkovy Nonstop lahůdky mě nadchly. Ale nepochopil jsem, že tato režisérka dostala za úkol natočit i další epizodu, na kterou se mi opravdu nechce dívat. Takže jaké je vyznění? Nebojte se svého těla? Sorry, klišé jak kráva. To už radši na sebe vylít ten jogurt. Tohle veledílo spíš utratit.