PetrPan

Výborná a přitom určitě ne tak často reprízovaná veselohra páně Friče. Byla-li by, určitě bych ji někdy viděl, takto jsem s překvapením zjistil, že  jsem (ne)počestným paním pardubickým nahlížel do živůtku opravdu poprvé. O to byl možná zážitek ale lepší. Kostýmní historická taškařice v závěru s kriminální zápletkou baví celou stopáž. Herci si své role evidentně užívali a vycizelované dialogy  ve staré češtině tu prásknou jako bič, onde pohladí právě svou zdobností. Ze všech vynikajících bardů (a bardek) bych rád zmínil uvztekanou paní hraběnku v podání Terezie Brzkové, vidět tuhle hodnou babičku jako lakotnou cholerickou osůbku byl zážitek sám o sobě. "Jděte pryč, pryč, pryč, pryč" Pamatovat si pak pochopitelně budu i živočišnou mrchu (a její dekolt) Heleny Bušové  či památný "souboj" katovky  Jiřiny Štěpničkové a počestné ženy pana Kostíka Medy Valentové před soudem. "Nelez mi na kůži!"  Nelze jinak než za plný počet.

Báječně  zdánlivě nekonzistentní černočerná prasárnička, která se naoko vydá několika hororovými cestičkami, aby skončila zase jen u té černočerné prasárničky.  Amorální postava AJ (Justin Long) jasně zvedá laťku černé komedie ještě o něco výš.  Jednotlivé žánrové epizody pak Cregger zvládá skvěle a při thrillerovém začátku či při sestupu do podzemí vytváří  opravdu hustou atmosféru. Pobavily i plané sliby či lépe řečeno nenaplněné přísliby dalších žánrů, zejména flashback s původním majitelem prapodivné nemovitosti nabízel výbuch exploitace a ono nic.  A podobných věcí, kde si Cregger dovolí jen tak si hrát a nedovysvětlovat , neukazovat , neříkat, tam je víc. Na druhou stranu chápu, že ne každý se na podobnou hodně osobitou formu vyprávění dokáže naladit. Já si dokážu se Zachem Creggerem představit řáckou kalbu s jointem, nebo dvěma.    Klesá nám tu rating, tak trochu přepálím na pět.

Poetické dospívání uprostřed panelákové džungle aneb realita šedého všedního dne dob minulých. Líná ospalá nuda, jež se však nedala vyplnit mobilem, notebookem ani playstationem, a tak bylo třeba něco podnikat. A ono to vždycky nějak šlo, děcka, víte.  Ach, jo. Už jen za tu nostalgickou pecku, kdy jsem měl chuť se projít a jen vzpomínat, bych pálil plný počet.  Kachyňova filmová básnička o probouzení sexuality, kde jen dobytek (nebo Enšpígl:-) hledají a nachází pedofilní porno.   Takže ten plný počet.

Dospělý boxerský film, kde sportovní stránka hraje druhé, možná i třetí housle.  V popředí je La Mottův vnitřní svět  a jeho příběh.  Buď se necháte přesvědčit, že je dostatečně zajímavý a budete se bavit  nebo vás  jen tak mine.   Některým pak k zážitku možná bude stačit i Scorseseho jistá režie a De Nirův  či především Pesciho herecký výkon. Za mě byl  Jake LaMotta ale vcelku odporný člověk  s průměrnou schopností se prosazovat a jen jednou zajímavou vlastností jako boxer, nepadal na prdel.   Možná bych si o něm někde něco přečetl, ale to je tak všechno.  Ambivalentní pocity jsem pak zažíval při co do intimity okamžiku úžasné  erotické scéně. Na jedné straně vzrušení, na té druhé pocit špíny a zhnusení. tak nějak bych se asi cítil po sexu s prostitutkou. A tímhle přirovnáním se de facto dá vyjádřit i celkový dojem z tohohle vlastně vynikajícího životopisného filmu .... o zbytečném člověku. Jeho umění nepadnout v ringu na prdel se dá totiž srovnat s uměním Rudolfa Hrušínského flusnout na osmičku v Knoflíkářích, gratuluji. Zcela neobjektivně a čistě pocitově jen za lidovku.

DiCaprio hned na počátku své kariéry předvedl vlastně do této chvíle nejlepší herecký výkon a jeho Arnie Grape patří k nejlépe zahraným mentálně onačejším dětem, které jsem měl tu možnost ve filmových luzích a hájích zahlédnout. Za tohle rozhodně klobouček dolů, pane herec.  Navíc ve filmu, který kromě jeho výkonu oplývá i skutečným příběhem. Trampoty Gilberta Grapea  nejsou totiž jen nějakou obyčejnou vyprávěnkou, ale trochu smutným, veselým, krutým i laskavým povídáním o životě. A nebo víte co, ony možná tím životem i jsou.  A tak máme zřejmě pořád naději, když se nám život líbí z 85%, co říkáte?

Roztomilá a lechtivá povídka pro tři herce a nemůžu se rozhodnout, která z dam (Studénková, Magálová) byla přitažlivější. Trocha té vulgarity, vcelku umírněné, celé to jinak  štěbetavé pletichaření kolem nevěry ve vyšších vrstvách příjemně opepřuje. A i když se člověk opravdu zasměje až při hereckém výstupu pana malíře, tak se celou tu téměř hodinu a půl člověk  vůbec nenudí.

Zábavná antologie animovaných sci-fi povídek s několika výjimečnými dílky.  Krátké, mnohdy doslova mini, povídky sice zůstávají v mělkých vodách filmové zábavy, ale řekl bych, že k tomu byly stvořené. V souboru si ale své najdou i příznivci vážnější filmařiny, byť z mého pohledu jsou zrovna tyhle artovější střípky nejméně povedené.  Nejlepší šestka - 1. Děsivá výprava, 2. Tři roboti a Tři roboti: Strategie úniku, 3. Duch Vánoc, 4. Za souhvězdím orla 5. Noc mini mrtvých 6. V klenutých sálech pohřbený

Poslední svazek potěšil  převažují vynikající věci a ty horší rozhodně nejsou nesnesitelné. Nejlepší - Děsivá výprava, Nejhorší - Tep toho stvoření

Epileptická povídka o jatečném zpracování říční nymfy.

"Zanechte naděje, kdo vstupujete.“