PetrPan

Telepati naposledy a podruhé s Danielem Quinnem v hlavní roli. A právě on je pro mne největším problémem, oplývá totiž naprosto nulovým charismatem, ne, že by tedy, snad kromě Cronenbergova prvního záseku, bylo ono charisma pro hlavní představitele předchozích filmů něčím charakteristickým, ale Quinn u mne zvítězil jako ukázkový nýmand. Volkinova pomsta má však alespoň podařeného zaporáka, Patrick Kilpatrick s ksichtem zabijáka rozhodně nebyl špatnou volbou. Navíc se nám vrátily v docela vrchovaté míře i gore efekty ( poplatné béčku, jak jinak) a zase se dočkáme krvavé exploze přetlakované hlavy. Naivita a levnost sice zase stříká z každého filmového políčka, ale ať nežeru, zpátky na tři.

Nadstavba původní série mi v době svého vzniku unikla a nedá se říct, že bych o něco přišel. Scanner Cop a jeho pokračování už jen vaří z vody a k univerzu výbušných telepatů nepřidává vlastně nic nového. Snad jen trikově zdařilá halucinace otce hlavního hrdiny na počátku filmu se dá považovat za určitou inovaci. Příběh, herci či výprava přesně odpovídají béčkové produkci, což se samosebou dalo čekat. Bohužel se zřejmě výrazně vyprázdnila i kapsička na drobné a tak ubylo i trikových scén, které zdobily předcházející díly. Dokonce se nedočkáme ani legendárního výbuchu hlavy, ale jen náznaku v samotném finále. Pro mne nejslabší článek řetězu, za dvě.

O něco akčnější než stejně béčkový předchůdce, jinak až na odhalenou bradavku Valérie Valois prakticky to samé. Exploze hlavy, souboje scannerů, boj o světovládu, zdařilé triky, levné kulisy, naivní scénář a víc než špetka klišé. A zase je to bomba.

Z Cronenbergova bizarního světa se přesunujeme ke "klukům z béčka". Opět se dočkáme explodujících hlav i mocenských intrik. Většina malého rozpočtu se zřejmě utopila v trikové stránce, která je na videofilm až překvapivě na velmi slušné úrovni. Bohužel všechno ostatní, od výpravy až po herce, působí velmi levně. Nechybí ani klasická miloučká klišé typu zachráněných rozkošných šťěnátek či zkratkovitý děj - on je zlej, já jsem hodnej, já ho zničím...následoval by spoiler...konec. Při vší té kritice ale nezapomínám na fakt, že osobně Scannery prostě žeru i s navijákem. Asi závist...

Některé věci se nemění, kdysi dávno mne Scanners učarovali svou šokující krutostí a dnes tomu není jinak. Cronenberg se svým typickým chladem a neosobností přichází s příběhem, kde prim hrají vybuchující hlavy, benzínové pumpy a počítačové obvody. Postavy se ocitají až na druhé koleji, ne však snad díky necharismatickým hercům, ale čistě záměrně, nekoná se žádné ztotožnování, žádné souznění, nic takového. Nadsázku či alespoň špetku humoru v Scannerech také nehledejte, snad jen zrnko naděje se třpytí mezi vší tou bezvýchodnou depresí a krutým osudem.

Opakoval bych se, i trojka se Cravenovi povedla. Zase to samý, zase to baví, zase čtyři.

Černý humor už znatelně přebírá vládu a Vřískot se mění ve zdařilou parodii sebe sama, ale pozor, pořád je to horor s krví a řádnými mordy!. Cravenovo dítě i v druhém pokračování drží vysoko nastavenou laťku a svého diváka nepřestává bavit, dokážete-li tedy přijmout jednoduchý předpoklad a vlastně podstatu celé série: Hlavně to neberte vážně.

Kultovní Cravenovo dítě, které jsem už viděl asi 5x, ale dosud jsem ho tu neoznámkoval. Šestá projekce mi opět přinesla téměř dvě hodiny nefalšované hororové zábavy s maskovaným vrahem, který, ač brutalitou rozhodně nešetří, nepatří zrovna k těm nejděsivějším dravcům v slasherových vodách. Černý humor, který je pro celou tuhle vydařenou sérii přímo charakteristický, v první části sice teprve nabírá dech, ta vážnější poloha až do samotného finále přece jen mírně převažuje, ale i tak nadhled vykukuje za každým rohem a na každé chodbě uklízené Freddym Kruegerem. Parádní oddechovka.

Tak tohle už byl skutečně průser zvýrazněný přímo příšernou kamerou zejména v okamžicích rybářových útoků. Třaslavost vyvedenou ad absurdum a psychedelické detaily tváří alá děsuplná televizní inscenace opravdu nemusím, a to co dělá slasher slasherem se tímhle zmršeným pokusem o "coolovitost" stalo nejnepříjemnější částí celého filmu. A zbytek to opravdu nevytrhl, dá se totiž charakterizovat jen dvěma slovy - tupost a nuda. Jediným světlejším okamžikem se tentokrát stává překvapivá rybářova identita a jen za ni hodně odřenou hvězdu.

Rybář se vrátil a s ním i kopec hororového klišé a sympatická Jennifer Love Hewitt. Navíc se nám tu vyloupli už v té době povinní Afroameričané a příběh se údajně odehrává kdesi na ostrově v Karibiku, každopádně moře i palmy tam jsou. Danny Cannon si zřejmě vzal k srdci výtky směřující k prvnímu filmu, a tak rybář s hákem se z cílevědomě vraždícího mstitele mění v psychopatickou zrůdu, která s radostí likviduje vše, co mu přijde pod ruku. Bodycount nám tedy vcelku poskočí vzhůru, což je jedna z dvou věcí, která na dvojce loňského léta potěší, tou druhou je rolička reanimátora Jeffreyho Combse. To už se nedá říct o výrazně tupějším scénáři s jedním "velkým odhalením" a nedostatku napětí a atmosféry, které jedničce přece jen nechyběly. Lepší dvojka.