Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Dokumentární
  • Krimi

Recenze (64)

plakát

Proroctví (2009) 

Ti Američani! První půlka je velmi dobrá, chytlavá, akční, s místy pěkně hororovými a napětí správně graduje. Dokonce i Cage skvělý, tedy až na to divadelní padnutí na kolena na konci. Prokládání filmu mysterióznem ze začátku nevadí, ale jakmile se k té mysteriózní části obrátí celý děj filmu, sklouzává film o dvě kategorie níž. Konec je prostě a jednoduše americký, nechutný a otřesný. 3.10.2010

plakát

Muži, kteří nenávidí ženy (2009) 

Mrzí mě to hodnocení, protože popravdě zfilmovat těch pět set stránek nabitých Larssonovým fanatickým zalíbením pro detail, množství postav a odboček v již tak dost spletitém ději a zachovat či snad ještě umocnit (o tom si můžu nechat zdát) ten dechberoucí pocit zažívaný s každým odkrýváním nových tajemství, je již samo o sobě počin hodný obdivu a nedopadlo to zas tak špatně! Ale na to, že to je švédský film a už vůbec nemluvě o tom (prostě to musím zdůraznit podruhé) z jaké předlohy vychází, to mohlo být daleko temnější a nervydrásající. Noomi Rapace ovšem dokonalá! 20.8.2010 ......update: po zhlédnutí všech tří dílů musím chtě nechtě uznat, že sice ne vše je ve filmu tak, jak bych si to představovala, ale své kouzlo ta adaptace má a hlavně Noomi Rapace, to je volba hodná Nobelovky. Kniha zůstává ale pořád asi tak přibližně tisíckrát napínavější, ale 3 hvězdičky... to bych Švédům křivdila, takže za 4, ale s hodně hodně odřenýma ušima (což platí zvláště pro ty další dva díly).

plakát

Sex ve městě 2 (2010) 

Proč dělat ze Sexu ve městě pohádku? Myslím, že jsem byla nadmíru šťastná (řekla bych dokonce o hodně víc šťastnější než naše hrdinky v těch posledních přeslazených patnácti minutách), když nám servírovali Sex hezky bez příkras, jen s občasným povznešením se nad všední starosti a nakouknutím do světa plných bot s červenou podrážkou. Dvojka ale nakoukla do takových snových výšin, ze kterých už je ta cesta zpátky do reality dost bolavá. A karaoke? Odtud už snad vede cesta jen do pekla. 29.6.2010

plakát

Sicko (2007) 

Je to místy možná až nechtěně úsměvné pozorovat Američana, jak žasne nad zdravotnictvím ve Francii a Anglii, i když je mi jasné (nebo v to aspoň doufám), že Moore není blbec, a divil se úplně všemu, co mu dotázalí lidé řekli, jen aby poukázal na ten propastný rozdíl. Trošku trapně taky zavání nevraživost Američanů vůči Kanaďanům, ale to Kanaďanům vadit nemusí, protože ti ví své. 11. září bych do tohoto dokumentu nezatahovala vůbec, ale co už, jako celek je to vlastně docela zábavné a určitá vypovídající hodnota tomu taky nelze upřít.

plakát

Manderlay (2005) 

Již jednou použitá forma v Manderlay nefunguje tak jako poprvé v Dogville. I když zrovna forma filmu vlastně neubližuje, kámen úrazu tkví v příběhu, který není schopen film utáhnout. Neznat Dogville, tak by mě možná i překvapily otevřené sexuální scény či zvrat na konci, problém je, že ke zmíněnému konci je cesta daleká (ačkoliv oba filmy jsou prakticky stejně dlouhé) a film negraduje tak strmým způsobem jako v Dogville. A to už nemluvím o tom, jak moc mě zklamala změna v chování hlavní postavy Grace, ze které se stal ublížený tatíčkův mazánek. Abych ale filmu jen nekřivdila, myšlenku to má a myslím, že nad poslední částí filmu budu ještě hodně přemýšlet. Jen tu pomyslnou Trierovu laťku nastavenou Dogville bohužel ani z dálky nevidělo.

plakát

Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu (1964) 

Zdá se mi, že mistr protiválečných filmů v Dr. Strangelove až moc tlačí na pilu. Nemyslím tím, že by vtipy vycházely naprázdno, to vůbec, Dr. Strangelove je kouzelná satira. Ale přijde mi příliš jednoduché nesmyslnost války demonstrovat komedií, když v obou vážnějších válečných Kubrickových snímcích Paths of Glory a Full Metal Jacket absurdita války vyzní lépe a úderněji, aniž by přitom musel prvoplánově zesměšňovat armádu. 26.9.2007

plakát

Roming (2007) 

Vtipy dobře fungují jedině tak v traileru, který není protkaný a přerušovaný eposem v podobě paralelního příběhu, který se Labudovi rodí v hlavě. Tyto vložky bohužel rozmělňují už tak dosti pomalý příběh. Pár narážek na romy je opravdu zábavných, to se musí uznat (to ještě Vejdělka nikdo nezažaloval?), s tím si ale režisér po celou dobu nevystačí. S nástupem Bolka Polívky to přece jenom dostane trochu grády, ale po čase už i ty Bolkovy "zapičené" reakce na všechno a na všechny omrzí. Bohužel mě nalákaly ukázky našlápnuté tím nejlepším, samotný film ale víc nenabídne. Pouze těch pár vtipných momentů zasadí do ne moc záživné road movie a rozloží je na skoro dvě hodiny, jejich dávkování je pak na takovou délku filmu velmi poskrovné. 18.6.2007

plakát

Paříži, miluji Tě (2006) 

Čtyři hvězdičky ze čtyř důvodů: Coens + Coixet + Tykwer + Payne. Ať už ty "vaše" povídky budou jakékoliv, už jen pro těch pár výjimečných to stojí za to. Po celou dobu z filmu čiší, že je dělaný s láskou - s láskou k Paříži, k filmu i k životu a proto ty méně povedené povídky jsem Paris, je t'aime s klidem v srdci odpustila. 3.6.2007

plakát

Lidé z Dalecarlie (2004) 

Nechoďte na oslavy. Společenské akce nevyhnutelně přináší "katastrofu". Obzvláště pokud se tváříte (nebo tomu snad i věříte), že jste šťastní a máte vše, co potřebujete a přitom 1) vlastně vůbec nevíte, co chcete 2) chcete úplně jiný život 3) závidíte život své sestře. Neodvratná konfrontace rozdílných životů tří sester postupně odkrývá všechny slabosti, obavy, tajemství a nikdy nevyřčené pocity hlavních postav, aby nakonec neúprosně vyústila k dramatickému konci a narušení představ a základních jistot a priorit snad všech zúčastněných. To vše navíc podtrhnuté velmi přirozenými výkony tří hlavních představitelek (a nejen jich), kterým věříte každé slovo. 17.5.2007