Drom

Vždycky mi tahle tuctová pohádka s nesympatickou omladinou v hlavních rolích (pitomá Šafránková a strašnej Trávníček) lezla krkem. Nejen že to je story jak z románu pro malý holčičky, to by se dalo přežít, když je to pro děti, ale to nebetyčný vychvalování sotva průměrné pohádky a pravidelné uvádění na Vánoce (a pokud možno i častěji) mi všechno ještě více znechutilo. Mrazík je alespoň vtipnej, tohle ani náhodou. No a naivní přihlouplosti nasadila korunu Česká televize svou roztahanou reklamou na svojí vlastní bodrost v hlavním zpravodajství. X minut plácat o tom, jak se remastering povedl, pasovat se do role největších borců a dělat z téhle ptákoviny kult, kvůli tomu sem si ten zpravodajskej průjem nepustil. Krom toho, že samochvála a vlezlost ČT už víc než páchne. Za ta léta neúnavného propagování téhle slátaniny snižuju hodnocení o jednu hvězdičku, stejně to bylo na hraně. Naivní romantika říznutá trapnou roztomilostí, hanba.

Jó, když Regína ještě nebyla taková stará otravná vagína a mohla bez obav vystavovat svůj vysoce koukatelný vystřih, sic černobílý, za časů před Lábusovou první návštěvou logopedického střediska a centra pro transplantaci mozku, v dobách, kdy Somr snil na ušmudlané zahradě svůj nejtajnějším sen o založení Likérky Drak, v oněch dávných letech před nástupem soudruha Moučky na pozici tajemníka jakési díry na severu, tenkrát, kdy Vladimír Menšík dělal ředitele hotelu a nikoliv šaška v nepovedených silvestrovských šarádách, odehrává se náš průměrný detektivní příběh s poměrně poutavým zpracováním a dobrými herci. Jen mladistvý floutek Kanyza, stálá to hodnota filmového plátna, nezklamal a podal svůj standardní výkon hodný rány klackem.

Bylo nebylo, jednoho vláčného dne kdesi na lavičce v parku potkali se dva vysloužilí pomatení troubové a jelikož neměli do čeho píchnout, ač by rádi, sčuchli se a přestěhovali na venkov v naději, že ohromí sebe i místní vidláky odbornou vědeckou činností. Jednomu kdysi jakási dáma olízla ucho, druhý nemá ani takové zkušenosti, ovšem k libovolnému tématu má vždy nějakou tu knihu. S obrázky, přirozeně. Nanejvýše osvícené bádání, jehož výsledky mohou konkurovat i velikánovi Cimrmanovi, se tedy mohlo započít. Je libo kadibudku beze stěn? Pravé antické ruiny? Či snad ovcokozu? Nic není nemožné, když za vším stojí urputná snaha a svérázný pohled na svět kolem očima těchto předchůdců Pata a Mata, stačí na všem hledat to dobré a bezmezně věřit vlastní genialitě.

Viděno mnohokráte a vždy s radostí a zaujetím. Kam se hrabě romantika z Titanicu milý Camerone, takhle se má potápět loď! Výborné kulisy i zpracování, dobře vystavěno a poutavě prezentováno, na rozdíl od jiných filmů mi v hlavě zůstává víc než jen dvě-tři nejvýraznější scény. Neškodilo by více naturalismu, nicméně i trikově povedené a celkově vyrovnané, takže jako berlička není nutné. Samozřejmě, vzhledem k roku vzniku snímku, prosté moderní debility a prázdných rozhovorů nebo vedlejších sociálních témat, což je radost pohledět. Rozhodně opakovaně pobavilo, zkuste.

Třetí pokus Jaroslava Papouška o rozbor rodiny Homolkových, pro změnu na dovolené v zasnežených horách. Na rozdíl od pokračování druhého, pitvajícího situace na samou kost, se režisér opět zakousl do komplexnosti dialogů vedených ad absurdum, čímž odlehčil divákově trpělivosti. Na jednoduchou linku příběhu navěsil několik výživných výplodů konfrontace rodinky s ostatními v zotavovně Radost, vše proloženo idylkou a trochu zbytečným výhonkem v podobě dětského skokana na lyžích. Jak jsem naznačil, pozornost byla rozmělněna mezi několik dalších postav, kterým ovšem nebyl dán dostatečný prostor pro větší rozjezd, což je možná škoda. Film překvapivě nemá konec a opouštíme Homolkovi spolu s kulturním referentem a třemi tečkami na poslední straně scénáře naznačujícími A jestli neumřeli, homolkují do dnes...

Kromě animace, která mi neustále připomínala kreslenou Farmu zvířat z padesátých let, mě také trochu zklamalo, jak málo, navzdory názvu, tam bylo těch žraloků. Jeden a půl? Ale jinak bezva, malinko naivnější a fantasknější než seriál, který jsem hodnotil nedávno, nicméně (už) obvyklý záporák tu zas má plně automatizované sídlo jak z klasický taškařice s Jamesem Bondem (s obvykle dementním sebedestrukčním systémem). Film je, přirozeně, nezávadný, teda až na příšernou přihlouplost vidláků. To mě, jako skorovesnického burana skorourazilo. Objeví se hromada známých postaviček, scény dávají větší důraz na grotesku, což často odnese chudák bodrý kapitán, Milouš nedostal tolik prostoru, ale i tentokrát napomohl dobru. Inu koukatelný průměr, proč ne.

To sem sakra viděl, to sem sakra viděl opakoval jsem si čtouc minulé pondělí výtečnou knižní předlohu. Útržky vylouvaly na mou příběhem pohlcenou mysl a já hltal jednu stranu za druhou, i ve chvílích trůnění na bílé míse. Prolétl jsem chtivě za odpoledne celou knihu, nechávaje se jak nespoutanou řekou unášet výbornou atmosférou. A nemohlo proto trvat dlouho, než jsem se jal oživit si vzpomínky i na filmové zpracování. Pro dobu vzniku typické zpracování se všemi v těch časech normálními prvky filmové tvorby mohlo jíti dílu jen k duhu. Postavy ztělesněné Burtem Reynoldsem, Nedem Beattym a Ronnym Coxem se překrývaly s mou niternou představou, však oslizlý městský floutek s knírkem Jona Voighta, představujícího ústřední postavu knihy, mne značně zklamal. A nemělo to být zklamání poslední. S postupující stopáží jsem pomalu zjišťoval, kterak zkratkovité zpracování naprosto znehodnocuje původní atmosféru a redukuje celý příběh jen na známé vybrané momenty a torza rozhovorů. Stejně jako divoká voda, která byla zobrazena bezmála v podobě trochu rozvodněného horského potůčku a nikoliv jako dravý a nemilosrdný živel, veškeré psychologické hrany i vyostřené momenty příběhu byly osekány a obroušeny, až na konci spočinuly ve stojaté vodě celého vodního díla překrývající vše. Byl jsem zklamán, neboť v porovnání se svižným a přesto prokresleným příběhem knihy vznikla jakási louže, jejíž hladinu nesměle rozčísl vhozený kámen rychle klesající ke dnu. Není nějaká rozšířená verze, kde by byl prostor pro to vše, co bylo vynecháno a citelně chybí?

Jeden z mých nejoblíbenějších seriálů vúbec. Záludný šilhající trouba v baloňáku řešící divákovi předem známou vraždu. Já nevím, čím mi to učarovalo, některé díly jsou slabší a některé neuvěřitelné herecké souboje. Kromě povětšinou dobře napsaných zápletek je důležitým stavebním kamenem i charakter vraha a charisma jeho představitele. Smysl poručíka Columba pro detail je pak nezbytný doplněk divadla, které sám protivníkovi vynalézavě hraje. Libovolnej díl beru raději než cokoliv jiného. Po MacGyverovi další hrdina s odporem ke zbraním a láskou ke zvířatům. A vždy gentleman!

Pro mě je to za čtyři hvězdičky (trochu slabší), protože mi to přišlo milý. Asi už jsem sentimentální. Nebo spíše senilní. Ne, není to v mnoha ohledech tak dobrý, ani omezenou výpravou, rozpočtem či kamerou, příběh století se taky neděje. Určitě za to stojí dobré herecké výkony většiny aktérů a samotné vyprávění nahlížející do Jitčina života plného starostí, trápení a poznávání. Po pravdě to rozhodlo o hodnocení, po letech jsem si tenhle film pustil, dokonce třikrát, a mé bezstarostné já je spokojeno a nasyceno. A na rozdíl od starostí jiných puberťaček a dalších smradů pohladí. Kontrast, co?

Louis de Funès v nejlepší roli. Charakter sebestředného řvouna je pro něj sice typický, ale chamtivý intrikář Don Salluste je naprostým vrcholem. A co daň že soli, ta je čí? Tu má dostat král. Ne, ne, ta je pro mě. Zloději! Já nejsem zloděj, vždyť je to moje! Takhle nějak si představuju každodenní dilema našich vrcholných politiků. Němý! Němý! Němý! On je k tomu ke všemu ješte hluchý! Celý film je jednou dlouhou zábavnou jízdou, s malou přestávkou na roztomilou Karin Schubert. Á! Ta bába! Co ta tu dělá? Zelená je barva naše a žádný úskok není tabu, pokud to přinese víc zlaťáčků. A všichni - samé nešťastné náhody. Paf paf! Pak já budu král. Mohl bych tu vypsat ještě spoustu skvělých hlášek, ale bez té úžasné vizuální grotesky to stejně nebude celé. Zlaťák chybí!