Drom

Todle už jsem (bohužel) viděl a i napodruhý to bylo stejně dementní. Drama filmu spočívá nejspíše v tom, zda se nějakým zázrakem rozsvítí v duté hlavě hlavní hrdinky Marty dřív, než jí někdo rozmlátí hubu. Nejen že se totiž chová jako nedospělá kráva, ale navíc zdědila třeskutý rozum po své matce - vesnické myslitelce. Tato drobná vada však nevadí ani jednomu z hromady napadníků, kteří se, patrně kvůli vlastní sexuální frustraci, nechají tahat veselé za nos a při vidině smočení ve vlhké jeskyňce je jim celkem jedno, že se ochotně kurví s každým na potkání. Jenom Jandáka to kapku hlodá, ale namísto aby jako chlap skočil pod vlak, háže tam tvrdou československou měnu. Za což ho ani nikdo nepotrestá. Mno a to je v kostce celý příběh, který mě okradl o dvě a půl hodiny mýho života a ani tam ta blbka neukázala kozy!

Když opomenu délku titulků, které propagují dokola to samé, tak... nezbude celkem nic. Ten animáč, co jsem před nějakými pětadvaceti lety a něco namaloval na okraj bloku papíru, ten, jak vetřelec co vypadá jako trojúhelník s nohama, vypadne z letadla a sežere něco jako postavu - znalci jistě viděli - nu já si myslím, že to bylo skoro tak dobrý. Je teda fakt, že mě tohle o nějaký pátek předběhlo, no. Ale nemůžu za to, že jsem v roce 69 ještě nežil, to si stěžujte jinde. Pochopil bych vznik něčeho takového dnes, ale tenkrát? Slézt ze stromu byla chyba, chyba říkám!

Parchant jeden zrzavej, pihatej, nevychovanej, sociálně nepřizpůsobivej. Přitáhne si do kraje, vosquatuje volnej barák a eště kazí slušně vychovaný děcka ze sousedství. Lže a krade a nikdo jí nedá řemenem. A co děti? Pomyslel někdo z vás na děti? No chtěl bych vidět pokračování její životní poutě po deseti letech, mohlo by se jmenovat Pipi prázdná stříkačka. Divák by se konečně dozvěděl, jak negramotná bezdomovkyně Pipi v Perlovce sundala nejen punčochy (aby měla na perník), kradla se svým feťáckým přítelem, dostala AIDS a umřela mezi bezďákama někde pod mostem. Katka hadr. Točit by to mohl Troška, aby to mělo správně odstrašující efekt.

Kdesi na venkově žil Trautenberk se svou ženou a třemi dcerami. Už tehdá si hleděl zásadně svého a tak se není co divit, že si ani nevšiml, jakou slepici si vzal, jaké namyšlené kravky jsou jeho dvě dcery a jaká zakomplexovaná naivní přihlouplá blbka je ta třetí. Ale o něm a o tom, jak ho trýznil zlý Krakonoš, je zas jiná pohádka. Tahle se točí právě okolo té nejnaivnější a nejhloupější z dcer, jenž zvali Popelka. Dokud si povídala s holubem, ještě byla naděje. Když jí ale začal odpovídat a ona místo na psychiatrii šla na zámek, nenápadně přestrojená sama za sebe a navzdory faktu, že vše viděla jaksi zamlženě, vše se vymklo kontrole. Náhle začaly na povrch vyplouvat i jiné okolností. Ukázalo se, že macecha i obě sestry jsou slepé a/nebo trpí poruchou paměti, když třikráte nedokázaly Popelku poznat, princ je trouba po otci (který neumí zahrát rozrušení, avšak těší se až zprzní synovu novou ženu a udělá jí dítě) a taktéž že textař průvodních písní má velmi omezenou slovní zásobu. Jelikož Popelka má z hrachu běhavku, neustále mizí z plesů a tak se jí musí princ vydat hledat. Zvláštní znamení - hňápa velikost 55. Jediná Popelka si naštěstí ostříhala nehty na nohou a tak jí dřevák padne. Proto si musí za trest vzít prince. Macecha pak v rozrušení vyžene manžela a otce Popelky s tím, že už se nemá vracet, a tak Trautenberk odchazí hledat klid kamsi k horám na obzoru a doufá, že takové blby už nepotká. Ó jak se mýlí...

Když si tak člověk pustí úchylnej animáč se dvěma dementama, tak se není celkem čemu divit, že postavičky pobíhají po scéně a jeden z nich pokřikuje Smrádku! Smrádku!. Pokud to však má být krimi a kolem semence pobíhají dva očividní retardi, z nichž jeden si na hlavu nasazuje ptačí klec, a vykřikují Ptáčku! Ptáčku!, po deseti minutách jde člověk hledat vzduchovku a po dvaceti si říká, že ty Hitlerovy kliniky pro mentály nebyl tak špatnej vynález. Naštěstí, když ve třicáté minutě zklamaně zjišťuje, že akcie IG Farben opravdu nejsou nikde k mání, ozvou se dokonce i jiná slova. A zajímavá! I když jejich váha byla v době vzniku jistě větší, daly by se některé repliky považovat za nadčasové. V tu chvíli si pak člověk všimne i hereckých výkonů obou hlavních představitelů a už se veze, protože v průběhu stopáže tenhle černobílý výjev dobře graduje a potěší i dobře napsané dialogy. Pokud tedy chcete zkusit něco jiného, jednohubku absurdního dramatu, přežijte těch prvních dvacet minut.

Z počátku to vypadalo jako přihlouplá komedie o rodině, kde jsou všichni retardovaní, ale vyloupla se z toho výborná parafráze na dobu minulou, současnou a, bohužel, asi i budoucí. Rozhodně chci vidět znova a jednoznačný bod pro černobílý tým. Ani se nedivím, že to bylo zakázaný a divím se jen, že není pořád. Nicméně Česká televize se snaží seč může, jen posuďte vysílací časy a označení pro pamětníky. To je směšný, vždycky mají plnou hubu keců o tom, jak to všechno bylo v minulosti na levačku, pořád dokola omílají ty stejný kecy při stejných příležitostech a tohle, krom jedné vyjímky před šesti lety, dávají v podivný hodiny a nálepkují pamětníkama. A přitom je to lepší, než všechno co loni ČT natočila a aktuálnější než jejich dnešní zprávy. To je svět...

Jedním slovem? Češi. To je film o nás. "Mešťákům z Prahe" to možná nic neříká, ale kdo se někdy motal kolem nějaký vidlácký slávy (jako my vidláci), ten to zná. Jako živé, začíná to požárem plakátu a končí zmatkem na zemi. A kdo nekrade, ten je divnej. Bohužel stále i po skoro padesáti letech pravdivé a neuvěřitelně trefné, jen ty buchty se nám víc fiflí.

Váhám mezi třemi a čtyřmi. Ač to je celkem úsměvné a má to místy vtip, vyložená komedie to až tak není. Ani příliš krimi, to už snad lehké drama. Rudolf Hrušínský je naprosto perfektní a film velice nenásilně a s humorem ukazuje postupný rozklad osobnosti dosud zatvrzele poctivého člověka. Sledujeme úředníka, kterému zbývá deset let do důchodu a je denně konfrontován s okolím předhazujícím mu své bohatství a rozmařilost. Přesto zůstává zásadový a pevný. Až vlastně nevinný impuls odstartuje přerod jeho osobnosti a hlavní hrdina krok za krokem obrací, navíc ani v posledním záchvěvu sebereflexe nenachází oporu ve svém okolí. Ke kouzlu filmu přispívají i drobné trefné detaily reflektující postupný úpadek hrdinových hodnot (Copak kradu?) a vyjímečně musím režiséra a v tomhle případě i scénáristu Jaroslava Balíka pochválit, protože to nebylo ani nudné ani zdlouhavé, snad jen tochu více svižnosti v některých okamžicích by nebylo od věci. Dělá to tak každej, tak proč stranou stát, jenom vůl pěstuje poctivost.... Slabší čtyři hvězdičky.

Pěkné, pěkné! Především klasická poctivá animace pracně skládaná z jednotlivých snímků detailně propracovaného modelu. Tak moc mě potěšila, že tvůrcům odpustím i drobnosti, že se někdy jakoby třese obraz, protože se mezi dvěma snímky o milimetr hnula kamera, nebo že se někdy vlní predměty, které se hýbat nemají, to když se jich při přípravě dalšího snímku někdo nechtěně letmo dotkl. No češi jsou lepší, ale i tak to je výborná práce a, považte, padesát let stará. Co ale odpustit nehodlám je, jak si některé akční scény animátoři zjednodušili hloupými triky s kamerou, namísto poctivého rozanimování. Myslím tím hlavně ve scénách s letadlem. Příběhově i zpracováním je to cíleno na (věkem) malé diváky, což se povedlo a proto mě některé gagy přišly trochu hloupé, některé aspekty příběhu průzračně čitelné a synovec Felix jako otravně naivní pitoma. K zamyšlení je, až bych řekl, výpravná hudba jak z velkofilmu, kterou cílová skupina asi neocení a trošku se mi k tomu nehodila. Ne, nebyla špatná, naopak, i stylově seděla, ale na úrovni pohádky pro děti to byla dost zvláštní volba. Nicméně moc příjemné překvapení a pokud máte rádi tenhle druh animace, doporučuju vidět.

No to je vážně nadčasovej seriál, za kterej by se nemuseli stydět ani páni patlalové a dámy škrabalky tvořící stupidní komédie dnešních dnů. Je to snad déjà vu, že všechny postavy jsou dementi? Tedy kromě Kemra, kterej hraje troubu, a Sováka, kterej je chudák. Já bejt na jeho místě, tak by ta obstarožní vlezlá babizna dostala židlí už v půlce prvního dílu. Vyjímečnou připitomělost této hovadiny dokresluje nejen mentální zaostalost hrdinky hrané Janžurovou, ale také nevtipné a všudypřítomné prázdné tlachání o každé hovadině ve všech scénách a trapně neroztomilé motání se postav po scéně, jejichž vzájemné překážení si, pošťuchování se a poskakování asi mělo být zábavné. Chaplin rulez. Jinak zpracování je taky slabé (i na televizi), režie nudná a hlavné nedůsledná.