Ryuuhei

O hvězdu navíc dávám kvůli pár silnějším momentům (zejména v závěru) a tomu, že to nebylo až tak špatné, jak jsem dle ohlasů očekával. Tím ale nemyslím, že by to špatné nebylo. Série Fantastických zvířat mě moc nebrala už od začátku. První díl jakž takž ještě ušel, takové pomrknutí na starou franšízu, ale pokračování děsné a zde kromě nějakého výraznějšího dějového posunu nedošlo k ani výrazné nápravě. Děj zbytečně uhýbá od postavy k postavě a i když své nahodilé téma obhajuje tím, že aby hrdinové uspěli, musí se chovat nepředvídatelně, místy to bylo opravdu utahané, až úmorné. I v akčních scénách jsem mnohdy myšlenkami uhýbal úplně jinam. Bradavice, jak se dalo čekat, byly jen letmým cameem ke konci a kromě hlavní síně a komnaty nejvyšší potřeby jsme se nedočkali nějaké větší exkurze po hradu. Závěr byl sice fajn a skvěle podtrhl emoce, které po celou dobu jinak tak nějak drhly, ale upřímně doufám, že zazvonil zvonec, pohádky je konec a žádné další pokračování nepřijde. Už 3 filmy jsou dost a po tomto průšvihu si snad tvůrci uvědomí, že ve světě čar a kouzel existuje spousta jiných, zajímavějších námětů. Ať už jde o možné pokračování (Prokleté dítě), či návrat k postavám typu Snape, James, apod.

Tate no Yuusha se obecně už v první sérii přehouplo od zajímavého začátku spíš k harémovce, kde dobro vždy zvítězí nad zlem a i když mělo anime své silné momenty, netušil jsem, co očekávat od druhé série. V prvním díle se vrátily všechny staré známé postavy, plus povstala nová hrozba, která má nahradit vlny. Vzhledem k tomu, kolik času uběhlo mezi první a touto druhou sérií, už nejsem tak natěšený, úplně mi vypadly charaktery postav a v podstatě bych jakoby začínal odznovu. A to nevím, zda se mi chce. První díl mě tedy moc nezaujal a nepřesvědčil, že bych chtěl koukat dál.

No, nevím. Isekai titulů je jak nakadíno, první díl tohoto jsem zkoukl až po důkladném pročtení prvních dojmů, které chválily nejlepší opening a ending sezóny, či úžasný vizuální styl. (Což byl sarkasmus, mimochodem.) Ve výsledku pojednává o týpkovi, co je z blíže neznámých důvodů vydírán svou sestrou a donucen na 100 % dohrát otome hru, kterou v podstatě nesnáší kvůli všemu - příběhu, postavám, či světu, který absolutně chaoticky a nelogicky mixuje fantasy a sci-fi. Samozřejmě z vyčerpání upadne ze schodů dolů, zřejmě zemře a paradoxně se reinkarnuje do tohoto samého ujetého fantasci-fi světa jako plebejec. Nejdřív chce využít svých znalostí a udělat v onom světě chaos, pak se mu už nechce a chce žít poklidný život na venkově a nakonec je donucen vydat se na cestu, aby se vykoupil z domluveného sňatku a mohl nastoupit na akademii. Popravdě nevím, co od toho čekat, co je vlastně hrdinův cíl, čeho chce dosáhnout. A nevím, zda mě dvakrát láká to vůbec zjišťovat. Nápad není úplně na škodu, ale zpracování je celkem laciné a jestli se příběh požene stejně divným tempem a bude plácat páté přes deváté, jsem si jist, že se toto anime klenotem sezóny rozhodně nestane. Takže to asi vzdávám už po první epizodě.

Zde spíš než hra o přežití mi to připadá jako „hra o přátelství“. Tak, logicky, podle názvu. Z první epizody toho moc nevytáhnu, max. partu „nerozdělitelných“ kamarádů, ukradené peníze a nakonec přemístění se do divného místa s ještě podivnějšími hrami, které mají prověřit sílu jejich přátelství. Už od začátku je tu jasné, že někdo z nich nehraje fér - je to jen jeden člověk, či v tom jede tak nějak úplně každý? V pravidlech jsem se trochu ztratil, špatně jsem vnímal, ale v základu jde o dluh, který se dá zvrátit jen hraním již zmíněných, na první pohled jednoduchých her, které ale mají dodatečná pravidla, jež mohou rapidně jednotlivcům dluh snížit. Těžko říct, co se z toho vyklube, jestli půjde čistě o přátelství, nebo i o život (padlo slovo „eliminace“), ale to ukáží další díly. Osobně mám podobná témata zaměřující se hlavně na psychologii postav velice rád a proto se už teď těším na další díl. Snad mě anime nakonec nezklame.

Nemám rád muzikály, to říkám rovnou. Je to pro mě přesně ten mem typu „jak zkazit film každých 10 minut“. U Cyrana jsem se rozhodl udělat výjimku a i když jsem měl sto chutí se hned na začátku první hudební vložky zvednout z jinak úplně prázdného sálu, setrval jsem a viděl... takový zajímavý film o tom, jak charismatický, byť nesebevědomý (nebo spíš hrdý) trpaslík nedokáže vyznat své city dívce a vykompenzuje si to tím, že svůj básnický um propůjčí prostředníkovi, který naopak jediným, čím oplývá, tak vzhledem. Písničky mi nakonec ani tolik nevadily, nebyly moc dlouhé a lišily se styly - ze začátku tu bylo i něco jako moderní „rap“. Jen o ty české titulky se mohl postarat někdo, kdo měl aspoň trochu básnické střevo, protože v originále se text úžasně rýmoval. Popravdě jsem si v hlavě udělal během sledování obrázek, jak asi může samotný příběh dopadnout a někdy ve tříčtvrtině to tam i směřovalo. Jenže následoval zajímavý zlom, který celý děj trochu otočil. Závěr se mi, popravdě, zase tak moc nelíbil, ale neznám klasiku, na níž je celý příběh založený. Rozhodně si do hledáčku zařadím i ostatní zpracování, toto mě nenadchlo, ale ani zvlášť neurazilo. Dinklageův výtečný herecký výkon mě nicméně sám o sobě vtáhl do děje a už jen to si zaslouží o tu hvězdu navíc.

Všichni se z Titánů mohou v posledních sezónách pominout a já bych to u této "poslední" byl tak nějak konečně ochoten pochopit. Od kecání, nezajímavých nových postav a neustálého protahování se konečně přešlo k činům. Od druhé epizody šlo o intenzivní jízdu titánů proti titánům, lidí proti lidem, titánů proti lidem, lidí proti titánům, zkrátka úžasně koordinovanému chaosu proloženému vysvětlením, co jsou stoupenci Ymir, kdo byla Ymir a jak se zvrtl Zekkeův plán vše ukončit tak nějak humánně. Zároveň série rozdělila fanoušky na dva tábory - ty, kteří s Erenem souhlasí a ty, kteří jeho ideologii odmítají. Já se řadím k těm prvním - Erenovo jednání podporuju. I když je to kruté, jedině očista světa může vše tak nějak ukončit, ne marné doufání, že zkažená mysl lidstva projde zázračným očistcem. Vše by bylo perfektní, sérii jsem si od té třetí opravdu nesmírně užíval, dokud se ji tvůrci nerozhodli před koncem utnout a nechat nás zase další rok čekat na vyvrbení, které by se dalo pořešit v dalších 4-6 epizodách. Za tenhle tah nemohu vážně udílet plné hodnocení. Jinak super, pro mě ohromné překvapení po té pachuti, co v mých ústech zanechala první polovina.

„Ohrozíte misi kvůli postižený náně, co se oblíká jak šašek?“ Poté, co jsem měl sto chutí od filmu odejít v prvních cca 10 minutách, které jsem bral za vyloženě absurdní, jsem se nakonec dočkal velice ujetého a zábavného komiksového filmku, který se téměř vůbec nebral vážně. Polovina byla vyloženě o hláškách a situacích plných krvavosti (na něž jsem nejdřív nechtěl přistoupit), druhá už věci nebrala na tak lehkou váhu a dala všemu jasný smysl. A u mě to zafungovalo! Původní Sebevražedný oddíl mě absolutně nezaujal, ale u tohoto jsem v podstatě vypl a jen se dobře bavil skoro od začátku až do konce. Bavil mě jak děj, tak i postavy, kde si mě získala především krysařka (aby ne, na krysy/potkany mám extrémní slabost a tak mě přímo zahřálo, že se tito malí, opovrhovaní tvorové, nakonec stali ultimátními hrdiny). A žralokáč byl taky super, v jistém smyslu mi připomínal Groota ze Strážců. No, co si budeme, film byl takovou DC odpovědí na Marvelovského Deadpoola (co se týče kruté grotesknosti) a odvedl svou práci velice dobře. Abych ještě nezapomněl, naprosto jsem žasl z práce s kamerou (souboj v odrazu helmy) a obecně nápaditostí, jakou tvůrci dali třeba do rozdělení scén (názvy přímo jako prvky ve scénách, atd.). Libovka! Už jen takové malé detaily si u mě vysloužily mnohem vyšší hodnocení, než jsem byl původně ochoten udělit.

Jakožto bývalý skalní fanoušek, znalec her i převážné historie okolo Sonica musím konstatovat, že jsem z filmu naprosto nadšený. Poté, co mě jednička těžce zklamala a už jsem od pokračování ani moc neočekával, jsem se dočkal nálože pomrkávající na řadu herních titulů z herní série, obecně na popkulturu, ale i pracující s chytře vymýšleným příběhem, který se obsahově blížil spíš Sonic 3 & Knuckles, než jeho předchůdci. O to lépe, protože se do party přidaly hned dvě nové postavy - Tails a Knuckles, druhý tedy v zápornější roli zmanipulované Eggmanem. Eggman mi zde sedl mnohem víc, než v jedničce a už absolutně nepochybuju, že byl Jim Carrey dokonalou volbou pro ztvárnění jeho postavy. Příběh, jak už jsem řekl, dal chytře dohromady to, co může nostalgik znát zejména z prvních her a do toho jen lehce zkomponoval vedlejší příběhovou linku pojednávající o svatbě, skrytých agentech a dalších volovinách, které ve výsledku vtipně doplnily jinak dobrodružnou výpravu za Arcismaragdem a překvapivě na ni parádně navázaly. Ani se mi nesnilo, že by se kdy Sonic dočkal až takhle úžasné adaptace. A stalo se. Nemám dalších slov.

Po celou dobu sledování jsem se cítil ohromně nepříjemně, absolutně jsem netušil, co bude dál a jestli se pokus o útěk vůbec vydaří. Hutná atmosféra kolonie vykreslena brilantně - stačil zde jeden špatný úsudek a jakákoliv naděje mohla být zmařena. Vlastně od začátku do konce jsem byl napjatý jako struna. Smutné je, že v podstatě nejde o žádnou fikci a podobná zvrhlá společenství nejsou ve světě ničím výjimečným, jen se o nich moc nemluví, nebo raději ani vůbec neví. Za mě tedy spokojenost, jen jakmile došlo na vyvrbení, tak nějak jsem tušil, co se semele. /// Viděno jako záznam z JOJ Cinema s českým dabingem.

Nejmrazivější životopisný film, jaký jsem dosud viděl. Hitchcock je zde vykreslen jako úchylný, až sadistický dědek, jehož neustálým zvrhlým pohledům a návrhům úhlavní představitelka odolává. Film je natočen tak, že z něj až jde hrůza, ať jde o samotné záběry, či hudební podkres. Velice nepříjemné pokoukání se zajímavou pointou. Netušil jsem, že byl tak věhlasný režisér vlastně hrozně podivínské prase. /// Viděno na Nova Cinema s českým dabingem.