Ryuuhei

Což o to, Disneyovka je to velmi dobrá. Tentokrát je méně písniček za cenu příběhu obohaceného až převršelu šíleností, tedy hlavně díky naprosto ujetému Džinovi. Ženská hrdinka zde hraje druhé housle a toho pravého hlavního hrdinu zaujímá Aladin, vč. i nejednoho sidekicku ve formě temperamentního opičáka, či létajícího koberce. I hlavní záporák plní svou roli skvěle, což je u Disneyho klasika, která nezklame. Rozhodně z Aladina nemám tak silný dojem, jako třeba z Malé mořské víly, či Lvího krále, ale protože si jej spojuji s hrou, kterou jsem hrával jako malý, velká sympatie a náklonnost tu samozřejmě je a jsem rád, že jsem prvně viděl i film, ze které ona hra jen úzce vychází. 80%

Myslím, že vzhledem k mému pravidelnému sledování bude vhodné tento pořad patřičně ohodnotit. Re-Play patří mezi ty pořady, které sleduji teď už pravidelně, respektive jej každou sobotu očekávám a těším se, jakými novými informacemi mě zásobuje. Rozděluje se do několika kategorií, kde nechybí novinky z herního světa, občas nějaké méně či více zajímavé téma a samozřejmě recenze (nejen) herních AAA titulů. Moderátoři jsou sympatičtí. Jak Bětka, tak i „Tukan“, jak se i sám přezdívá a co prokázali ve speciálním silvestrovském dílu, je s nimi i pořádná sranda. Samozřejmě, každý díl je jiný a mně osobně třeba díly vyloženě věnované sportovním hrám moc neberou, to samé platí o občasných blocích věnovaných virtuálním závodům F1, tudíž nebudu hodnotit úplně dokonale. Jinak ale pro mě osobně pořad splňuje očekávání a každý víkend se na něj těším. Jen by to chtělo trochu zlepšit akustiku v jejich novém studiu, ta ozvěna je strašná. 80%

Nebýt nálepky The Asylum, klidně bych to bral jen jako ucouraný, levný western jednoduchého, nepříliš záživného příběhu. Co nemohu stále překousnout, je nevysvětlený důvod, proč padouši vlastně vyvraždili rodinu hrdinky, či spíš jaký byl opravdový motiv pomsty, než strohé „zabil jsi mého bezbranného otce“. Postav celkově pár, kromě hrdinky samozřejmý zamlklý hrdina ve formě lovce odměn a již zmínění padouši, z nichž se jeden i choval jako nepadouch, ačkoliv jeho další činy si trochu protiřečily. Herecké výkony samozřejmě dost podprůměrné, prostředí docela ucházející (i když scénu odehrávající se za kulisami nemohu moc prominout), ale abych řekl pravdu, i přes celkově průměrný kabátek mě ta roztahanost vyloženě nudila. Ono točit něco tak, aby to dokázalo vyplnit celých (a zde úmorných) 92 minut, není zrovna moc chytré. Kdyby to mělo alespoň nějaké překvapivé, či napínavé prvky... ale to ani omylem. 30%

The Asylum a erotický film? Kuriozita. Předem upozorňuju, že film Padesát odstínů šedi, na kterém je tento mockbuster založen, jsem dosud neviděl, takže ani nemohu říct, jak moc a v čem si jsou oba filmy podobné. Vezmu to tedy čistě z pohledu dalšího zhlédnutého filmu od neslavného studia. Nepříliš prosperující a stejně ani tak šťastná MILFka, která se nechá svést sic pohledným, ale už od pohledu odporným chlápkem, který je naprosto zvrhlý a jde mu jen o to jedno. Asi o tom je první polovina filmu, kdy ta druhá se náhle raketově mění v drama a dostává se i nějaké té uspokojivé spravedlnosti, když sebou tedy do té doby hrdinka nechává pouze manipulovat a opravdu musí dojít na lámání chleba, aby se jí rozsvítilo. Scénky odehrávající se na poli realitní firmy byly těžce nezáživné, protahované. Erotické scénky vypadaly naprosto hloupě, spojené situace místy až příliš zvrhle. Ne, ne. Dát tomuto studiu do ruky jakékoliv téma znamená katastrofu, při nejlepším marnou snahu. Zde uděluji hvězdu za to, že alespoň hrdinka dobře vypadala. 15%

Velice nezáživné, levná produkce byla cítit na každém rohu. Děj se ze začátku ubíral alespoň trochu zajímavým směrem, kdy se posádce ve virtuální realitě objevoval ten samý neidentifikovatlený člověk a buď je zabil, či si s nimi jen tak zahrával. Už tam padla otázka, proč se posléze na brífinku nebyli schopni ostatní dopídit toho, že ano, opravdu se každému z nich objevil v projekci ten samý člověk. Bohužel, děj pak už nedával smysl, hlavně chování některých postav (proč se probůh kapitán začal najednou chovat jak zfanatizovaný magor), či co vlastně byla a nebyla pravda. A když se dostanu k zakončení, to nedalo ani tak další otázky, jako spíš absolutní nic. Na 87 minut se film zdál navíc až nekonečně dlouhý. 40%

Obával jsem se Švédské produkce, ale bylo vidět, že se tvůrci opravdu snažili a téměř s lehkostí dosáhli výsledků zažité západní produkce. Film je jinak sám osobně ideální k vypnutí a prostě jen ke koukání, jelikož jeho děj je jednoduchý, není nad čím dlouho přemýšlet. I přes rozvláčné tempo rychle odsýpá. Zasazení se mi líbí, prostě období křížové výpravy a náhled na templáře trochu jiným okem. Zpracování v pohodě, i souboje armád vypadaly docela k světu. 65%

Když už se vyčerpá z tématu vše, co se pokračování týče, nejčastější volbou je sáhnout po dějství před. Tedy ano, jak název napovídá, jde čistě o prequel. Příběh by docela ušel, má hlavu i patu, o to hůř dopadla hromada nezáživných (a v případě sól záporačky) i nepovedených písniček, z nichž si osobně nebudu pamatovat zřejmě žádnou. Když už jsem zmínil záporačku, ta byla naprosto zbytečná a v příběhu vůbec nemusela figurovat, absolutně nic by to nezměnilo. Jinak se ale dějství nese v podobné pohodě a některých smutnějších částech, jako předchůdci. I když značně ošizeně. Celý film je vyloženě určen těm, kteří zbožňují původní film, líbilo se jim i pokračování, ale takříkajíc stále neměli ani poté dost a tudíž je přítomnost dalšího filmu ze série přilákala a v mém případě ani nějak moc silně nezklamala. 60%

Parádní pokračování, kde opět nechybí týpek Stark tentokrát s trochu větším problémem sám se sebou, dvouvrstvý záporák, hromada odlehčení, akce a všeho, co by nemělo ve správném superhrdinském snímku chybět. 80%

Navzdory tomu, že to rozhodně nemá na kvalitu a promyšlenost prvního dílu, jsem s tímto na první pohled zbytečným pokračováním dost spokojen. Hlavní výhodou je, že film působí opravdu jako pokračování a navíc odkazuje na spoustu věcí ze svého klasického předchůdce, tudíž je dělán spíše pro ty, kterým se první film líbil a chtějí takzvaně „nášup“. Příběh je tentokrát trošku převrácený. Soustředí se na Arielinu dcerku Melody a její touze poznat vodní svět, který je jí upřen. Takže je to o zakázaném ovoci, zradě ze strany ne zase tak dobré záporačky a mnoha vtipných vložkách, které obstaralo hlavně nové duo dobrodruhů mrože a tučňáka. Písničky tentokrát nebyly tak chytlavé a zapamatovatelné a vizuální zpracování postrádalo filmové propracovanosti, což je jasné, když jde o DVD produkci. Ale jinak, není si na co stěžovat. Fanoušek původního díla to jistě alespoň trošku ocení. 75%

Jednička se mi docela líbila, dvojka byla spíše povinností už jen z důvodu, že jsem viděl jedničku. Vskutku, víc jsem se nudil a o pobavení nelze vůbec diskutovat. Písničky se mi ale zdály dobré, lehce zbytečný vedlejší příběh točící se okolo sympatických kreveťáků taky nebyl nejhorší, takže pokud to vezmu jako jednorázovku, dá se. Ale je to přesná hranice hodnocení, co nyní uděluji. 55%