Ryuuhei

Skvělý koncept, hrozně špatná exekuce. První čtvrtina by dějově vycházela fajn - šílený vědec, nehoda, rozhodnutí vytvořit klony ztracené rodiny, s jejichž vzpomínkami si pohraje, aby zapadly do nového života. Ale pak to přišlo. Namísto možného dobrého dramatu, které by zkoumalo postupné začlenění klonů do společnosti, kdy by si oni i jejich okolí začalo všímat, že něco není v pořádku, skočila zápletka o zlém korporátu, pokusu o únik a dalších naprosto neinventivních, řadových pizdovinách, jejichž vývoj jsem v jednom kuse odhadoval a čím dál víc cítil, že tohle prostě není dobrý film. Nemluvě o až idealistickém vyvrbení, kde se už absolutně ztratila jakákoliv špetka logiky. Dobře budované zklamání, které mě udrželo v pozornosti, ale nevidím za ním víc, než nepovedné béčko. Keanu Reeves má na víc, než se upisovat takovým hovadinám.

Pro jistotu si sem ještě hodím hodnocení pouze druhé série, kdyby (nedejbože) do roka, dvou přišla další, abych mohl přepsat to celkové. Druhá série mi oproti první přišla dynamičtější, zábavnější, jdoucí víc do hloubky charakterů a byl znát i rozpočet, který dovolil špičkové efekty. Stejně tak se změnila struktura dílů, která nyní pracovala s cliffgangery a každá polovina byla trochu o něčem jiném. Jeden díl se tak zdál bohatší a zajímavější, než skoro až epizodický přístup v první sérii. Zbytek jsem popsal ve své celkové recenzi - pro mě totální odpal, kolotoč emocí, všestranně výtečné dojmy. Zejména finále mě srazilo do kolen (jen obrazně, díkybohu jsem u sledování zaujal polohu v pololeže) a ještě dlouhé hodiny po dokoukání měl o čem přemýšlet.

Minuty po dokoukání poslední epizody nemám pořádně ani co říct, dlouho jsem něco až takhle nerozdýchával, jako právě finále této série. Za mě jasných 10/10. Výborně budované charaktery, ať už to byly ty kladné, či zápornější. Nikdo tu nebyl vyloženě jen bezduchá figurka, která by dělala věci neuváženě. Valnou většinu děj představil i v pohledech do minulosti, díky čemuž si k nim divák mohl utvořit specifický vztah. Děj neustále napínal, oddaloval zodpovězení pravdy a držel napětí až do samotného konce. Hry byly zábavnější a sofistikovanější až v druhé sérii, v té první mi přišly takové vágní a jednoduché. Velmi rád odpustím klasické heroické neduhy, jako to, že se hlavní postavy byly schopny bez problému vyhnout i střelám jako v Matrixu, ačkoliv ostatní kolem padali jako hrušky, či další nesmysly typu skok z x metrů bez zlámaných končetin. Pokud na to člověk nepřistoupí, chápu, že bude s hodnocením šetřit a najde si výtky, já se to rozhodl prominout a přijmout, i když jsem taky párkrát nevěřícně kroutil hlavou. Kamera, střih, efekty brilantní, tohle nebyla japonská produkce, ale prakticky světová. Na to, že šlo „jen“ o seriál, nešel evidentně rozpočet do blbostí. Nemůžu po této stránce nic vytknout. To samé úžasná hudba dokonale podtrhující každou emoci i situaci. Pro mě osobně to byl zejména s druhou sérií neskutečný kolotoč emocí, který mi dokázal připomenout, že i já nějaké mám, ačkoliv jsem myslel, že jsem většinu z nich hlavně během posledních let zcela ztratil a skoro nic mě už nezvedne ze židle. Ještě teď mám knedlík v krku. Bude hodně těžké hledat něco podobného kalibru, jako tuto jedinečnou seriálovou podívanou, která v mých očích prakticky nikde neselhala.

Nakonec hvězdu přidávám, protože mě snímek mile překvapil. Ze začátku se vůbec nijak neliší od klasických filmů o únosech. Drsný záporák bez slitování, ublížená hrdinka, která neví, co se děje. Jenže to všechno je jen nástavbou k následující řadě zvratů, která je odhalována postupně a posledních asi 10 minut rapidně mění žánry. Na jednu stranu si říkám, že se děj až moc vlekl a vše, co se v něm událo, by se dalo shrnout v max. půlhodině. Na druhou snímek udělal na svém šokujícím poli velice dobrou práci a naservíroval koukatelnou, místy napínavou, byť jednoduchou zápletku. Slušný thriller, který absolutně neodpovídá zdejšímu hodnocení. Doporučuju nečíst obsah prozrazující kompletní děj (dobrá práce, Novo), či většinu zdejších hodnocení, kde si každý spoileruje, jak se mu zlíbí.

Velice příjemný start druhé sezóny. Nějaká ta akce, nějaké to ohlédnutí se do minulosti, blesková a nic nerušící rekapitulace a nastínění nové zápletky, která by mohla jít po stopách pravdy. Jo, už teď se těším na zbylé díly!

Konečně jsem se dokopal k zhlédnutí série, která svým nápadem předcházela Squid Game a rozhodně nelituju. Skvěle budovaný svět, charaktery a příběhy postav a do toho vcelku zábavné hry, které chyby a neuváženost rozhodně nepromíjí a někdy neexistuje žádné uspokojivé řešení. Do poloviny top, hromada emocí vrcholící zejména s 3. dílem, který mě natolik odpálil, že jsem si musel dát nášup a kouknout před spánkem ještě na jednu epizodu. Z deliria mě vyléčil neméně skvělý zbytek, který sem tam ztrácel tempo a zbytečně zdržoval, ale stále svým způsobem bavil a zanechal v mé hlavě po 8. epizodně spoustu otázek. Co to je za svět? Jaká je vlastně motivace Dealerů konat vražedné hry? A je možné se z toho všeho nějak vymanit? Díkybohu nemusím čekat a mohu se rovnou vrhnout na další sérii, která mi snad na otázky uspokojivě odpoví. Povede-li se, jsem připraven udělit i plné hodnocení. Obecně, když se vrátím ke Squid Game, hodnotím to tak nastejno. Jen zde byly o něco lépe prezentovány emoce, postavy i svět. V tomto ohledu mám pocit, že korejská kinematografie příliš přehrává a tlačí na pilu, zatímco ta japonská je lehce umírněnější.

Epizoda, která na mě po stránce emocí velice zapůsobila a stejně tak způsobila, že jsem byl přímo nucen ještě před spánkem stihnout jednu další.

Tohle bylo ještě rychlejší, zběsilejší a ujetější, než třeba taková čtyřka, která už tak prezentovala samé šílené nápady. Hrozně mě překvapilo, kam všude se děj podíval - ať to byl Londýn, Tokyo, či Egypt, zkrátka procestoval půl světa. Pak tu bylo x pomrknutí na známé franšízy, jako byl třeba Indiana Jones, Godzilla, apod. Vše se střídalo v neskutečném tempu, absolutně nedávalo smysl a skoro nenavazovalo, ale zdálo se přitom nekonečné. Ano, 90 minut se zde i přes to všechno táhne a popravdě jsem po půlce měl už co dělat, abych si udržel pozornost, protože děj šel od ničeho k ničemu a byť se snažil bavit šílenostmi, dělal to hrozně neohrabaným stylem, který akorát poukazoval na to, že tvůrci získali až příliš volnosti a rozpočtu, aby jej rozházeli na všem možném. Nemluvě o cameu některých celebrit (ten Tony Hawk mě rozsekal). Je to zkrátka magořina, co nemá dobré efekty, příběh, dialogy, ani postavy a vládne mu režisérská i herecká neohrabanost, ale překypuje nápady, které tvůrci prezentují ve vším nadhledu a s takovou vášní, že si dovolím jednu hvězdu navrch přidat. Jsem dost zvědavý, s čím se vytasí poslední díl. Mohl by teoreticky aspoň částečně ukojit mou touhu po něčem alespoň maličko smysluplnějším, co může tato série ještě nabídnout. Ale nebudu si dělat velké naděje.

Musím souhlasit s některými zdejšími recenzemi, že film se příliš dlouho zaobíral návštěvou australského běžce, která sice fungovala jako takový můstek k pohledům do minulosti a zdařile, ale zbytečně tím zdržoval od důležitějších částí. Stejně tak, že zde nebyla jednotnější dějová linka, která se moc větvila a nestíhala pořádně rozvíjet emoce na všech frontách. Samozřejmě uznávám herecký výkon Václava Neužila, který svou roli ztvárnil s grácií, ale ať už zastával Zátopka ve svých 20, či 40 letech, vypadal v podstatě pořád stejně (staře). Nicméně jinak jde na české poměry o zdařilý pokus o životopisňák, který si v tomto ohledu celkem dost troufá na světovou tvorbu. Jen jsem čekal maličko víc.

Film krásně ukazuje takový ten kontrast některých žen, které chtějí ve vztahu toho druhého ovládat svou panovačností a naopak mužů, kteří jim někdy nejsou vůbec schopni vzdorovat, ačkoliv by stačilo říct rázné „ne“. Máme tu hlavního hrdinu, staříka, který je víc než 30 let zaseklý ve vztahu, kde o všem rozhoduje žena a on neví, vlastně ani neumí se vzepřít a namísto toho se rozhodne předstírat alzheimera a utéct tím, že se nechá odvézt do blázince. Což je mimochodem strašně hloupý nápad, který si snímek díkybohu sám moc dobře uvědomuje, ale na druhou stranu tím přibližuje právě hrdinův charakter takového toho člověka, který nikdy svobodu neměl a není mu tudíž ani co vzít. V druhé řadě tu pak máme jeho nejbližší rodinu a kontrast párů, kdy v jednom vládne nesnesitelná manipulativnost ženy a ústupnost muže (který toho nicméně začíná mít dost a vzpouzí se) a naopak v druhém vládne harmonie, vzájemná nepodezřívavost a svoboda. Dohromady to dává film k zamyšlení, který místy pobaví, někdy i přinese dost nepříjemné pocity a celkově se do něj velice dobře vžívá. Nemám česko/slovenskou kinematografii posledních let v oblibě, ale toto je takové příjemné vytržení z těch klasických romanticko-komediálních stereotypů, jichž je jinak plná. Příjemné překvapení.