Israha

Ze znepokojivého, divného a obscénního Barkerova námětu se vinou mizerného režiséra stal jen druhořadý osmdesátkový creature feature, který je vedle velkého množství konkurečních žánrovek ze své doby zcela zapomenutelný.. Sice s fajn praktickým gore a docela vtahující atmosférou irského venkova, ale hrozně generický a díky nechtěně směšné masce Rawheada neschopný zneklidnit, natož zhnusit či vyděsit. Tenhle Rawhead by mohl fungovat maximálně v nějakém nadsazeném splatteru, ne ve vážném horroru o starobylém pohanském zlu.

Iron Sky meets Sharknado, přičemž tvůrcům spadla do hrnce taky celá piksle zombie horrorového dochucovadla. Z Iron Sky si to bere nazisploitation téma, industriální estetiku a elektronický soundtrack (i když místo Laibach zde duní osmdesátkové synthwavey...což je jiné, ale ne nutně horší!), ze Sharknada obecně slabší řemeslnou úroveň, bláznivě komediální vlny a neznalost míry dobrého vkusu. A ze zombie horrorů ty zombíky, krev a gore, no. Film se natočil pomocí kickstarterových peněz, které byly poměrně mrzké, a například na takovém CGI to je extra vidět (chvílemi je snesitelné, chvílemi velmi špatné, většinově jen tak "normálně" špatné), ale Marc Fehse měl nápady a nadšení pro pokleslé žánry, takže v momentech, kdy potřebuje vyplnit stopáž mezi krvavými scénami a levným digitálem, zařazuje do dění šíleně přehrávajícího Tonyho Todda, válečný flashback vyprávěný částečně stylem motion komiksu, druhý válečný flashback s tučným praktickým gore (na kterém se jako supervizor podílel legendární Tom Savini), fake trailery na neexistující filmy a hry, fake reklamy na produkty neexistující firmy, vyvýstřihované či rovnou vykozené ženské a přiblblé easter eggové upozorňování na to, že sledujeme komediální sharksploitation, všude, kde to "scénář" dovolí. A to je na tom ta zábava. Plno levných soudobých béček vsází na cool premisu a plakát, a pak nabídne jen ukecanou vatu s viditelnou absencí nadšení pro věc. To u Sky Sharks nehrozí, byť ale nutno přiznat, že zhruba uprostřed filmu se dojem přešlapování na místě a snahy nějak na sílu vyplnit prázdná místa v tupém a přímočarém ději dostavil. Ale pak se objevila Battleship: Megalodon a v závěrečných titulkách začali hrát Damnation Defaced a Kreator, a uspokojení se dostavilo. 9/10, ultimátní nářez to úplně není...ale tenhle přeplácaný německý eintopf je vařený z tolika ingrediencí, které mi chutnají, že jeho zjevnou blafovitost rád přehlédnu.

Poměrně slabý Cronenberg. První půlka na klinice byla příjemně bizarní a atmosférická, ale pak se to překlopilo to poměrně generické pseudozombárny, kterou zradil nízký rozpočet, díky němuž pocit ohrožení téměř apokalyptických rozměrů v podstatě nevznikl, přičemž efektu nepřidá ani krotkost a relativní absence Cronenbergova trademarkového gore a násilí. A na silnější prožití osobní, tragické roviny Rose a jejího přítele, tomu chybí propracovanost oněch postav a kvalita jejich hereckého stvárnění (co taky ale chtít od pornohvězdy). Pověstná "depresivní" atmosféra mě spíše uspávala.

Tak tři a půl hvězdy, protože něco jako gradace zde neexistuje, a ústřední postavy jsou napsány a zahrány natolik suše, že se na jejich psychický teror nelze zcela efektivně napojit. Ale jinak zde strašení ďáblem coby nehmotnou prezencí, která se vám vkrádá do hlavy, ovlivňuje okolí a smazává rozdíly mezi realitou a nočními můrami, funguje nad očekávání dobře. Bertino to režíruje poměrně minimalisticky, než explicitní hrůzou se snaží zapůsobit podprahovým zneklidňováním, a pokud hodíte stranou logiku a naladíte se více prožitkově, můžete si užít poměrně solidní démonický horror. Nutno však podotknout, že kritické ohlasy, výtýkající repetitivnost strašidelných scén a odnikud nikam směřující vyprávění, mají pravdu. Mně to vcelku sedlo, atmosféra mě chytla, tak zaokrouhluju nahoru, ale je dost možné, že po druhém shlédnutí už bych dal jen tři.

Za pár šupů natočená hovadina, která chvílemi uctivě cituje a chvílemi sarkasticky shazuje klasickou kaiju eiga ("Jak je Notzilla velký?" "Asi jako člověk v gumovém kostýmu!"), chvílemi dělá meta fórky a prolamuje čtvrtou zeď, chvílemi žene ad absurdum veškerá klišé katastrofických monstr bijáků a ve zbytku času se snaží rozesmát tím, že vkládá postavám do úst čím dál přiblblejší repliky. Nutno ale říct, že ten film si je absolutně vědom toho, že ničím, co se dá brát vážně, kvůli mikrorozpočtu nikdy být nemůže, a tak je komediální stránka pálena na diváka se slušnou kadencí, přičemž si tvůrci z každého úmyslného či neúmyslného nedostatku (a že jich je) stihnou udělat prdel dřív, než vám vlastně dojde, co to sledujete za brak. Pro věc zapálení herci tomu jen pomáhají. Ale na plný počet to není, protože lehké ironické pochechtávání převažuje nad upřímným smíchem, a chvílemi to s některými fóry až nepříjemně tlačí na pilu.

Dost možná největší bizár, vyprodukovaný devadesátkovou dinománií, kterou nakopl Spielberg Jurským Parkem. Ve videopůjčovnách se to válelo právě vedle této klasiky, a pak vedle nadšeneckých trashů á la Carnosaurus, ale o klasické creature feature béčko se nejedná. Tammy and the T-Rex je málo vídaný komediálně-parodický mix monstrfilmů a teenage komedií, který musí za srdce chytit každého, kdo má aspoň trochu pochopení pro pokleslou zábavu, tím, jak je bezskrupulózně pošahaný. Už ta premisa sama o sobě je padlá na hlavu, ale to ještě zdaleka nepřipraví diváka na to, co se bude dít, až suitmation dinosaurus s mozkem teenage fuckboye nastoupí na cestu pomsty, a až mu pak jeho hot přítelkyně a jiným způsobem "horký" kamarád začnou shánět nové lidské tělo. Úlet. Šílený, ultrabéčkový úlet, který okatě staví na odiv mizerné triky, explicitní gore a totálně dementní humor. Pohledem dnešní hyperkorektní doby by mě fakt zajímalo, co by úzkoprsá širší veřejnost řekla na to, že jedna ze dvou černošský postav se jmenuje Black, a druhá je karikaturním archetypem všech "buzíků" z vtipů. Tohle by dnes těžko prošlo, ale devadesátky byly holt jiné...a Denise Richards o nich nejspíš taktně mlčí, zatímco Paul Walker se otáčí v hrobě, ale jen tak nenápadně, aby ho nikdo neviděl. Jako děcko jsem ten film nepochopil, nečekaně. Ale jsem rád, že jsem si k němu teď našel cestu :D.

Rádoby variace na King Konga, která až na posledních cca deset minut ani není kaiju filmem, ale "frankensteinovským" horrorem o šíleném vědci, a která téměř na žádné úrovni nefunguje. Trikově slabé, atmosféra neexistuje a suitmation opice, která by v podobě obra, demolujícího město, fungovala v dobovém kontextu úžasně, působí coby netvor lidských rozměrů nechtěně směšně. Vlastně jediné, kvůli čemu tuhle slabotu vůbec lze dokoukat, je sice karikaturní, ale krásně prožitý herecký výkon Michaela Gougha, kterého ta role pošahaného botanika evidentně docela bavila. Ale i zde chvála končí pouze na samotné snaze herce, protože postava doktora Deckera je programním zlounem bez hloubky, ve stylu starých brakových sešitovek a komiksů. Pokud chcete nějaký poctivý britský kaiju eiga, sáhněte po konkurenčním Gorgovi, ten za to stojí.

Sedl mi Burtonův ujetý vizuál a stejně ujetý smysl pro humor, i jeho cit pro budování temné, ale zároveň jistým způsobem magické atmosféry, a mimořádně mě bavilo jeho roubování klasických horrorových stereotypů na pohádkový základ (nebo obráceně?). A dokonce mě ani nevytáčely muzikálové pasáže, které jinak obecně nesnáším. Nezafungovala na mě nicméně ta romantická linka. Ta byla i při vzití v potaz, že Mrtvá nevěsta je v podstatě pohádkou, extrémně zkratkovitá a málo uveřitelná. Přidat tomu 20 minut stopáže a více rozpracovat vztahy Victora a Victorie, Victora a Emily, atd., nemělo by to chybu. Takto jde o velmi osobitý a kreativní úchop tradičního tématu, který však na jedné ze svých několika rovin působí uspěchaně a nepřesvědčivě.

Jeden z těch osmdesátkových kultů, který zestárnul ne zcela důstojně, a to nejen, co se týče triků. Verhoeven poté v Total Recall a Starship Troopers ukázal, že rochnění v žánrových vodách a nekompromisní režísérské vize mu nejsou cizí, ale z Robocopa jsem měl pocit jakési opatrnosti v přístupu a sázky na jistotu. Své provokativní růžky vystrkuje poměrně nenápadně, a i když (pro něj typická) tvrdost akce i satirické porýpávání do americké společnosti potěší, tak na mě jeho americký debut udělal převážně dojem poctivého, ale ničím výjimečného akčňáku, jehož protagonista už z podstaty toho, co za typ postavy představuje, postrádá osobitost a jakési to drsňácké charisma, takže jeho tažení za pomstou sledujete povětšinou nezúčastněně. Nevím, nakolik je to dáno absencí faktoru nostalgie, protože jsem Robocopa v době vhs-kové neviděl, ale osobně v něm (na rozdíl od výše zmíněných Verhoevenových filmů) kult nevidím a do budoucna nemám jediný důvod, proč mu dát přednost například před žánrově a stylisticky příbuzným Terminátorem.

Blatantní hongkongský rip-off King Konga a částečně i Tarzana, který je neuvěřitelně sympatický tím, jak v něm tvůrci okatě dávají najevo, že nemají zájem ztrácet čas expozicí, budováním charakterů a dialogovými vložkami, a vše zkracují na nutné minimum. O to víc akce a destrukce se do těch 86 minut vejde, a minimálně suitmation a miniatury jsou zde na úrovni libovolné jiné dobové kaiju eiga produkce vyšší kategorie (ale zároveň se také jedná o jediný element filmu, který nemá vyloženě trashové parametry). Jednoduše řečeno - je to blbost, ale aspoň zábavná a relativně přiznaná (i když například scény interakce s "divokými" zvířaty na začátku filmu podle mě byly myšleny vážně, ale budí spíš dojem grotesky), o níž si představu můžete udělat třeba na základě toho, že "nenápadně" vykukující bradavka Evelyne Kraft má daleko větší prostor zazářit, než vztah postavy, kterou herečka stvárňuje, s hlavním mužským protagonistou. Taková pokleslá alternativa pro ty, kterým klasický King Kong '76 s Jeffem Bridgesem a Jessicou Lange připadal moc rozvláčný, ukecaný a neakční. V rámci žánru to pocitově pokukuje až po 4 hvězdách, ale pak si říkám, jestli není trochu škoda, že se taková porce béčkařského nadšení vyplincala na tak doslovný a nenápaditý rip-off, a místo toho studio nepřišlo s nějakým originálním monstrem. Takže nakonec silné trashové tři.