pakobylka

----- "Dokud budou peníze na zaplacení armády, Řím bude věčný." ----- Pravověrný velkofilm. Jeho přednostmi jsou jak velkolepá výprava, tak poctivé provedení i vynalézavá dramatická zkratka ... ve srovnání s knižní předlohou - aby se děj vměstnal do jednoho filmu a přitom dal vyniknout klíčovým momentům. Scény se zvířátky jsou pochopitelně přizpůsobeny tehdejším filmařským možnostem. Takže za 4,5* ... třebaže nejsem zastáncem křesťanského nastavování druhé tváře, které z dlouhodobé perspektivy nemůže být východiskem, neb lidé jsou od přírody vlci, nikoli beránci.

Slaboduchost ve druhé polovině zastiňuje trapnost, postupně nekontrolovatelně narůstající do obludných rozměrů. Ach jo ... prostě o tom, jak ženská nahání chlapa ... skoro za každou cenu. P.S.: Kdopak asi zařídí, aby všechna ta květináčová zeleň na střeše za případné menší či větší bouřky nebo jenom za trochu větrnějšího počasí neskočila náhodnému chodci na hlavu ?

Dětsky naivní vyprávěnka s roztomilou animací. leč servírovaná bez jiskry a bez nápadu ... krom toho má nedostatečně vyvinutý až zakrnělý smysl pro humor ... 2,5*

Možná vás napadne, že poručík František Sýkora alias agent Frank nikdy nemůže dosáhnout kvalit Francoise Merlina, jehož Bob Saint-Clare je v říši vysněných tajných agentů nepřekonatelnou personou ("Muž z Acapulca" z roku 1973). Nicméně zápletka se zašmodrchává nanejvýš vynalézavě, její způsoby jsou zábavné a neotřelé - a co je důležité: nikdy nesklouzne za hranu trapnosti, vždycky to nějak ustojí, takže její občasná lehká zmatenost je vlastně taky komická. V souhrnu solidní 4*

Kterak Krakonoš ke své věrné sojce přišel ... správná, nejen vánoční vyprávěnka, která jakoby v čase předcházela "Krkonošským pohádkám" (1974–1984). Přináší trochu netradiční pohled na vládce nejvyšších českých hor, přesto se našim tradicím nikterak nezpronevěřuje. Jrho dějová linka je neotřelá, dobové kulisy jsou odpovídající, kladné postavy jsou sympatické a pohádková atmosféra je PŘÍTOMNÁ. Celková spokojenost.

Tak to bychom měli.  Naše, vpravdě národní "Tři oříšky pro Popelku" (1973) mají dívčí půvab a nevinnost, ale i milé rošťáctví a vzdor Libuše Šafránkové, vtip, svěžest, fantazii, nadhled a kreativitu by mohly rozdávat a jejich hudební složka je nezapomenutelná. "Tři přání pro Popelku" vedle nich působí dosti chudě a trochu ponuře. Berou se strašlivě vážně, neumějí vykřesat tu správnou pohádkovou jiskru, která by je oživila a která by mě s nimi smířila. Tam, kde opisují, jsou jednoznačně horší ... a řídké okamžiky, v nichž volí vlastní cestu, neumějí prodat - pokaždé je z nějakého záhadného důvodu dokonale zazdí. Dokonce ani v tricích nevynikají, navzdory téměř neomezeným možnostem digitálního věku. Pravda, pyšní se pěknou polární září, ale bez té se docela dobře obejdu. Nepřesvědčivé 2,5*

Plytký a zcela zbytečný pokus o komedii s dosti otravnými postavami.

Exotické dobrodružství, které mělo na víc ... ať už jde o vtip nebo o zápletku. Krom toho ... nějak nemůžu přijít na chuť jeho problematickým hrdinům - nejsem si úplně jistá, zdali příběh pojednává o jejich nápravě nebo spíš o tom, že ve světě lze docela dobře obstát i s pochybným charakterem.

Čarokrásný, křehký až éterický příběh z říše snů, průzračný jako horská bystřina a bezelstný jako dětská duše ... jeho výtvarná stránka dojímá svým půvabem, jeho dějová linka okouzluje svou koncepcí a jeho důvtip vzbuzuje bezděčný úsměv. Jasných a zářivých 5* ... pro jeho tři světy, které se vzájemně prolínají - a pro všechny jejich pozoruhodné obyvatele.

Pestrobarevná dobrodružná vyprávěnka à la "Nekonečný příběh"(1984) - v něm jsou obyvatelé říše Fantazie taktéž životně závislí na dětském snění. Jenomže ... je tady jedno velké ALE: v "Nekonečném příběhu" je říše Fantazie propojena s celým dětským světem, třebaže ve výsledeku ji musí zachraňovat jediný chlapec. Oproti tomu "Kouzelný park" si stvořila k obrazu svému jen jedna dívka - June. ----- !!! MOŽNÝ SPOILER !!! ----- Má snad zůstat navěky dítětem, odsouzeným ke každodennímu vymýšlení dalších a dalších nevšedních atrakcí pro svůj "Kouzelný park" ? Rozumím ponaučení, které příběh přináší, ale až tak úplně se s ním neztotožňuju. Opouštíme své naivní holčičí a klučičí sny a na cestě k dospělosti si malujeme jiné. Někdy je naplníme a jindy zase ne, ale jde o přirozený vývoj. Obrázky našich dětských fantazií si můžeme přetvořit nebo pečlivě uschovat do tajných zásuvek jako milou vzpomínku, ale nemůžeme na nich zůstat závislí a neměli bychom se jimi nechat vydírat. Takže ve zkratce: Nejspíš mně tady chybí jakýkoli vývoj, obnovený "Kouzelný park" by měl být o něco málo jiný - neměl by upřednostňovat jen bezstarostnou zábavu, s níž si prostě v životě nevystačíte, měl by být moudřejší a bohatší ... o jedno překonané těžké období. A jeho provozovatelé by se přinejmenším měli naučit kreativitě, aby si v případě potřeby vystačili sami.