pakobylka

Trochu roztěkané, řekla bych ... ale možná jsem byla roztěkaná spíš já. V každém případě se patřičná atmosféra někde zapomněla ... a v závěru jsem se nemohla zbavit dojmu, že snímek zůstal částečně nedokončený - navzdory uspokojivě vyřešenému případu. Ke komisaři Colemanovi v podání Alaina Delona jsem si nedokázala vytvořit žádný výrazně ani nevýrazně kladný vztah - vlastně jsem něco jako sympatie pociťovala spíš ke zločincům ... a neúměrně dlouhou dobu jsem strávila neplodným přemítáním nad tím, zdali rachot ujíždějícího vlaku může přehlušit řev motoru vrtulníku. Ne zcela přesvědčivé 3*

Sylvester Stallone alias Jimmy Bobo na to jde pěkně postaru - přímo, silou ... a bez vytáček, s jistotou a ležérností starého harcovníka. Finále je zjednodušené víc, než je zdrávo, přičemž závěrečný souboj je poněkud chaoticky nasnímaný - a možná i maličko úsměvný, nicméně nijak významně atmosféru snímku nepodkopává. Pohodové 3* ... P.S.: Je přece jenom trochu hloupé, pokud se mezi místní elitou a místními strážci zákona nenajde žádná kladná postava - a prakticky jediným pozitivně vnímaným hrdinou se stává nájemný vrah, neboť má svou čest a své zásady ... ale co se dá dělat - svět je takový, jakým jsme ho udělali. Času jsme měli víc než dost - bylo to bratru hezkých pár tisíc let ... a nikdo nám do toho nekecal (šimpanze a delfíny nevyjímaje). Tak si nemáme nač stěžovat.

----- "Co chcete ? Život je jen náhoda, která se vzpírá osudu." ----- Neuspořádaná mozaika, které chybějí některé dílky, takže z ní ani při nejlepší vůli nesložíte životopis excentrického bohéma a buřiče ... muzikanta, který chtěl být malířem - nebo snad malíře, který se stal hudebníkem ... a zároveň tak trochu i obětí vlastního nadání. Jenomže to dílko je neuvěřitelně atmosférické, provokující, živelné i sebedestruktivní - jakoby chtělo trumfnout svého hrdinu. Nemá pevně dané hranice - s neobyčejným potěšením spojuje fikci i realitu v jeden halucinogenní celek, zahalený hustým cigaretovým dýmem ... dýmem, který za normálních okolností nesnáším. Ovšem za okolností nenormálních se stává nezbytným doplňkem - rekvizitou, bez které se neobejdete ... na které se záhy stanete závislí. Tak s tím počítejte.

Snímek, který dokáže dojmout - na druhou stranu silně nadlimitní množství neurovnaných, traumatizujících vztahů mezi jedinci stiženými rozličnými životními kalamitami ve mně probouzí myšlenky na tichou, leč rozhodnou vzpouru proti takovému systematickému citovému vydírání. Navíc nedokážu říct, nakolik jsou reakce protagonistů v jednotlivých scénkách (ne)reálné. Takže nakonec jen za 3* ... P.S.: 1) Scott Cohen alias Jack je v některých situacích TAK kladnou postavou, až mě to trochu děsí; 2) Hromadné rituály ani zdaleka nepomáhají vždycky ... a rozhodně nepomáhají každému.

Víc než co jiného "Hra stínů" připomíná vyšperkovanou, vizuálně dokonalou parodii na Sherlocka Holmese. Nic proti tomu - jenomže tak určitě nebyla zamýšlená. Lehké mrazení v zádech se dostaví až v poslední třetině stopáže, kdy vám dojde, že její představy o fungování světa nemusejí být až tak daleko od pravdy. Jenom si namísto jednoho profesora musíte dosadit blíže nespecifikovanou množinu zákulisních ambiciózních hráčů s (ne)obratně skrývanými regionálními či globálními zájmy. Modrá planeta, pevně svázaná nitkami jejich intrik, tak možná představuje něco jako Gordický uzel - spletenec, který nelze rozmotat ... ale ani rozetnout.

Kde se vzali, tu se vzali ... v blízkosti jednoho maličkého, bezvýznamného městečka kdesi na okraji pouště se objevili neznámí hladoví tvorečci. Nechtěli vyvolávat problémy, potřebovali se jen v klidu dosyta najíst - nic víc. Ovšem člověk se jim podle očekávání vzepřel - nechtěl se jen tak bez boje vzdát svého místa na vrcholku potravního řetězce a posloužit jim jako hlavní (případně vedlejší) chod. To je asi tak v kostce děj snímku, který netrpí velikášstvím ani nedůtklivostí. Nezdržuje se dlouhým přemítáním nad každým záběrem - natáčení si viditelně užívá, v pohodě se baví na svůj účet ... a vaše přítomnost ho jednoznačně potěší ... 3,5* ... P.S.: Škoda, že nikoho nenapadlo, aby hlavní protagonisty (myslím ty roztomilé přerostlé červíčky) najal jako výpomoc při výstavbě Tunelového komplexu Blanka. Pro Metrostav by představovali vítanou posilu - a nadto se mohli stát bezkonkurenční turistickou atrakcí. Praha na tom mohla jedině vydělat.

Jaký asi tak může být osud nájemného vraha, kterému se při výkonu řemesla začnou plést do cesty láska a nenávist ? A jen tak na okraj: Zase se hraje o svobodu, o lidskou důstojnost - a o spravedlnost ... jako už tolikrát. Je to marné, tenhle boj je starý jako lidstvo samo ... a hned tak neskončí, protože (jak známo) s jídlem roste chuť - takže se VŽDYCKY, v každé době a za každých okolností najde větší než malé množství těch, kteří nikdy nebudou mít dost. Děj nijak zvlášť nespěchá (taky není kam) ... dává si pozor, aby se nezadýchal - a nenechá se vyvést z míry ... přesto nebudete mít pocit, že by se nic nedělo. Kromě toho - finále vám všechno vynahradí. Na druhou stranu navzdory vcelku originální zápletce nevidím žádný důvod k přehnanému nadšení. Jakoby zpracování bylo maličko odfláknuté ... takové rutinní, bez jiskry a bez invence. Nijak mě to netěší, neboť Terence Hillovi jeho netypická role velice slušela. Nevýrazné 3*. P.S.: Dozvěděla jsem se, co si vysloužil ON, ale jaká byla JEJICH budoucnost ?

"El Mariachi" ... je otázka, jestli má vůbec šanci - a raději ani moc nepřemýšlím nad nadstavbou, jakou je hledání a nalézání štěstí ve zdánlivě mírumilovném texaském městečku. Protože poskytování takového luxusu nemusí být nutně smyslem vyprávění, ve kterém potkáváte zlé sny ... nebo předtuchy. Příběhy podobného ražení si s vámi zpravidla jen tak pohrávají, vyzbrojené černými brýlemi a sarkastickým úsměvem ... a přitom (k vlastnímu překvapení) v některých případech jakoby mimochodem dávají v sázku všechno, co mají - včetně sebe.

Dílem absurdní, dílem cynické a dílem nahořklé vyprávění ... o tom, co s námi a s našimi ideály může provést čas (když mu necháme volnou ruku) ... o tom, kam nás může zavést následná revolta ... a v neposlední řadě o tom, že co je normální, nemusí být vždycky v normě - a naopak. P.S.: Přes nesporné kvality mě "Americká krása" nechává z blíže nezjišťovaných důvodů víceméně chladnou, a tak si ve vztahu k ní zachovávám určitý (možná zbytečně podezíravý) odstup. Na můj vkus je nejspíš AŽ MOC americká, když v rámci svého exemplárního tažení proti maloměšťáctví, konzumu a předsudkům staví na odiv svou nezávislost a nezaujatost - tudíž si nejsem úplně jistá, nakolik mám věřit jí ... a jejím drobným úchylkám.

Podzemní retro město budoucnosti ? Proč ne ... jenomže mně to celé nedávalo valný smysl. Možná jsem něco prošvihla v samotném úvodu, ale nějak jsem nepochopila, proč měli všichni skončit na dvě stě let pod zemí. Co provedli, že se pro ně povrch planety stal neobyvatelný ? Nenašla jsem žádný skutečný ani zástupný důvod, neboť soustředění moci v rukou starosty a jeho nohsledů byl důsledek, nikoli příčina aktuálního neutěšeného stavu. A jen tak na okraj: Je sice pravda, že doba pobytu v důmyslně zbudovaném, leč postupně chátrajícím městě Ember se trochu protáhla, ale pokud vím, v mysli jedné staré dámy se uchovala matná vzpomínka na tajemnou schránku ... znala snad i její obsah ? Nemyslím - řekla bych, že v dobách jejího mládí odpočítávání ještě nebylo dokončené. Ale i kdybych vycházela z mylných předpokladů - kolik vody v řečišti času by muselo uplynout, aby obyvatelé podzemí zapomněli, odkud přišli (pokud čirou náhodou netrpěli hromadnou ztrátou paměti) ? Příběh svým způsobem shazuje sám sebe - nemůže ho zachránit ani přívlastek "rodinný", který vybízí ke shovívavosti ... ani místní fauna, která je sice chudá co do rozmanitosti druhů, ale může se pochlubit poněkud nezvyklými rozměry ... 2,5*