pakobylka

Rozjetý vlak, ze kterého se jen tak nevystupuje. Může dovézt svého "Kandidáta" k vítězství, za které se platí duší ... Poněkud cynický a tvrdý pohled do zákulisí politického boje nevypovídá ani tak o ztrátě ideálů a vlastního přesvědčení jako o lehkosti, s jakou lze bezděčně ztratit pochybnou kontrolu nad sebou i nad svou kampaní - kontrolu, kterou jste možná nikdy neměli. O tom, jak se ve jménu úspěchu snadno a rychle nechat převálcovat vlastním štábem - jak bezbolestně (?) dopustit děsivou přeměnu své osobnosti v pouhou loutku s mladou a perspektivní tváří, která papouškuje líbivá hesla ... protože nic jiného si dav nežádá. ----- "Mám pocit, že někteří naši politici oněměli, i když je pořád někde slyším ... Všichni je slyšíme. Jenomže oni nemluvěj - jen vydávaj zvuky." ----- No ... vítej do klubu, Bille McKayi. Možná mně chyběla trochu hlubší sonda do tvého života, ale i tak jsem se dozvěděla všechno podstatné o velkém, okázalém divadle, jakým se maskuje profesionální politika. Nic povzbudivého - ale taky nic překvapivého, řekla bych ... 3,5*

Jaké to je potkat anděla ... Velice nekonvenční a poetický příběh, jehož síla i slabost spočívá v DIALOGU. Dokáže dokonale překvapit a opakovaně vzbudit naději - ale chvílemi ztrácí jistotu a tápe, jakoby v pařížských scenériích hledal sám sebe ... jakoby nedokázal najít ten správný výraz - nebo tu správnou myšlenku - pro jediný příhodný okamžik ... 3,5*

Nenásilné spojení neobyčejně půvabné, křehké romance a zcela čistokrevného, temného thrilleru ... Podmanivý příběh, který spoléhá sám na sebe - a má dobrý důvod si věřit.

Mel Gibson a Danny Glover jsou zpátky - a s nimi i příběh plný zatraceně napínavých a dramatických situací, místy prošpikovaný lehce komediálními prvky. Na první pohled všechno funguje bez nejmenších problémů, třebaže Mel Gibson částečně přišel o svůj typický, sympaticky šílený výraz - a Danny Glover naproti tomu někam založil svou předpisovou opatrnost a dobromyslnost. Jenomže ruku v ruce s těmi zdánlivě podružnými maličkostmi se z děje do určité míry vytratily i bezkonkurenční opravdovost a bezprostřednost. Navzdory tomu snímek přináší víc než "jen" třeskutě dobrou zábavu, takže přehnaná kritika není na místě.

Mel Gibson jako smrtonosná zbraň ve službách zákona ... a Danny Glover jako jeho protipól - a parťák. Nezapomenutelná ústřední dvojice, neobyčejně zábavný a napínavý děj, takřka geniální propojení odlehčených a drsných scén ... klasika, proti které čas nemá ani tu nejmenší šanci.

Pokus o mnohovrstevné drama se švejkovským přístupem k tématu … Nebo naopak: Pokus o inteligentní mnohovrstevnou komedii s dramatickým podtextem. Jenomže při vší snaze je až příliš zahleděný do sebe a ignoruje realitu, takže výsledkem je sice vcelku zábavný, ale cizí, umělý a poněkud zfetovaný svět obydlený více či méně protivnými figurkami. V rámci objektivity slabší 3*

Síly Světla a síly Tmy, černí ptáci ... Trochu to připomíná "Noční hlídku" a navazující "Denní hlídku" Timura Bekmambetova, kde "Jiní" mají schopnost vcházet do "Soumraku", což je taky (kromě jiného) určitá forma cestování časem. "Probuzení tmy" je určené podstatně mladším divákům, takže je laděné daleko víc pohádkově - ale upřímně řečeno, jeho zpracování je poněkud laciné a nepromyšlené, takže přes veškerou snahu mu víc jak 2* přidělit nemůžu.

----- "Víš, jak se dostat mezi Sirény ?" ----- Člověk obojživelník ? Ani náhodou ... Zvláštní chlapík: Není pro něho podstatné soupeření o nejhlubší ponor bez pomoci dýchacího přístroje, které nabírá čím dál vyšší obrátky a pomalu se začíná vymykat kontrole. Fascinuje ho HLUBINA - neodolatelně přitažlivá, záhadná, MAGICKÁ ... Stává se jeho součástí, je pro něho ze všeho na světě nejdůležitější. Která ženská je tak moudrá, aby to pochopila, tak tolerantní, aby to přijala - a tak silná, aby to vydržela ? Jakou šanci má proti nekonečným hlubinám oceánu, když bájné Sirény na sebe vzaly podobu delfínů ?

Hned úvodní minuty jasně a definitivně uzavřou nejednoznačný konec prvního filmu. Scéna, v níž je na otevřeném moři nalezen člun s tříčlennou rodinou mladých trosečníků, je natočená znovu, podstatně jinak a velice nekompromisně: Filmaři se (ne)elegantně zbaví obou rodičů a příběh může bez zbytečných okolků pokračovat víceméně ve stopách původního snímku … Jestliže "Modrá laguna“ představovala slabý odvar, který do značné míry rozmělnil a znehodnotil silný námět, pak "Návrat do Modré laguny“ je pouhým naředěným odvarem z odvaru. Postrádá jakékoli ingredience, které by mu dodaly alespoň náznak nějaké chuti a vůně. V porovnání s ním je pilotní film takřka vrcholné dramatické dílo plné opravdových emocí - skoro se stydím, že jsem mu nadělila pouhé 2* ... P.S.: Za nejlepšího herce považuju štíhlého, přitažlivého, ocelově šedého žraloka - bohužel se objevil pouze ve vedlejší, i když důležité roli. Bachyni se selátkem vyzdvihovat nebudu. Nechci zpochybňovat jejich nesporné herecké kvality, ale řekla bych, že jejich účinkování bylo jedno velké nedorozumění. Nikdo je neupozornil na to, že patří do jiného filmu - a režisérovi ani kameramanovi to nedošlo. Nechci si hrát na přírodovědce - ale odkdy jsou vepříci původním živočišným druhem obývajícím tichomořské ostrovy ?

----- "Ty mě nenecháš růst … Ateliéry mě nenechají růst … Já jsem jediný, kdo chce, abych vyrostl !“ ----- A protože zhýčkaná, sebestředná filmová hvězda touží po růstu velice intenzivně a pro vysněnou roli drsného poldy je odhodlaná k práci přímo v terénu, dostane opravdový, médii zviditelněný policajt dočasně přiděleného "parťáka“, o kterého nestojí, který o skutečné policejní práci nemá ani ponětí ... a kterého se nelze žádným způsobem zbavit. Snímek má vedle téměř geniálních okamžiků i slabší, přece jenom ne úplně přesvědčivé momenty. Nicméně Michaelu J. Foxovi komediální role prostě sedí (i když se mu nikdy nepodařilo překročit vlastní stín a trumfnout legendární "Návraty do budoucnosti“), taktéž James Woods je ten správný nesmlouvavý polda a Stephen Lang naproti tomu ukázkový odporný padouch … kromě toho se jedná o snímek, ke kterému mám osobní vztah, takže to dál neřeším … ;-)