Gothard

Dvojka je zcela jistě mohutnější, rozmáchlejší a velkolepější než jednička, a samozřejmě v některých bodech rozmělňuje již jednou použité a osvědčené, ale přesto si myslím, že to není špatný film. Vztahy mezi hlavními hrdiny se vyvíjejí, není to jen úporné bojování, některé dialogy se vyloženě povedly, a jistý nesoulad mezi některými postavami přece jen dodává filmu větší špetku zajímavosti. Akční scény jsou více méně předvídatelné a většinou jim chybí pointa či moment překvapení, ale různorodost hlavních hrdinů a jejich bojová sounáležitost to vynahrazuje. Samozřejmě je pravda, že záporný hrdina nenadchne a likvidace fiktivní balkánské či jaké země je poněkud teatrální. Ale tady se nebavíme o sofistikované intelektuální podívané, ale o filmu, který má čistě a jen pobavit a zabavit. Žádný další autorský rozměr tady prostě není: tvůrci jen vzali balík peněz a natočili podívanou, která má zaujmout a ohromit vizuální podobou - a samozřejmě vydělat horu peněz na další pokračování. Divák na tuto hru může přistoupit a bavit se, aniž by si kladl zbytečné otázky, anebo bude kriticky poukazovat na hnusnou komerční podobu - a pak si zcela jistě spletl sál v multiplexu. Za mě palec nahoru - bezva oddechový film na páteční večer.

Nepříliš povedený film, ke kterému se už asi málokdo bude vracet podruhé. Celkem zajímavý nápad se absolutně nepodařilo zpracovat do podoby alespoň trošku slušného scénáře, a film podle toho vypadá. Sled rádoby vtipných nebo místy snad úsměvných, a dále převelice trapných scén; těch druhých bohužel výrazně převažuje. Řada "vtipných" scén je založena na téměř tragické podbízivosti (scéna v bance, vtip s viagrou, kterému se snad už nesmějí ani v hospodě čtvrté cenové kategorie, monolog v hotelu atd.). Řada logických chyb v ději a naprosto nevěrohodné uzavření dějové linie vztahu hlavního hrdiny s manželkou sráží již tak nízkou úroveň filmu. Některé scény či vtipy (zejména rádoby erotického charakteru) jsou poněkud nadbytečné, zdá se, že autor se chtěl zavděčit každému a všem. Z hereckých výkonů překvapil civilní podobou snad jen B. Polívka. Product placement na každém kroku nemůže už skoro ani nic pokazit.

Noe není jednoduchý film, a rozhodně to není film špatný. Aronofsky měl k dispozici nevšední téma, které chtěl zpracovat zcela nevšedním způsobem. Možná právě tady je trošku problém, protože autorský rukopis bylo na více místech obtížné skloubit s požadavky studia. Na jedné straně tak vidíme téměř artové pasáže (je třeba ocenit dobrou práci kameramana), na druhou stranu pak akční scény jak z klasického (a místy jen průměrného) katastrofického filmu. Aronofsky nápaditě mění tempo vyprávění, poklidné záběry (příroda) střídají scény s větší dynamikou (danou rychlejším střihem a dějovým napětím). Film balancuje na hranici více žánrů, aniž by bylo jasné, kterým směrem se nakonec vydá - je to směs epického příběhu, katastrofického filmu, podivné fantasy, psychologického dramatu. Jak se zdá, většina diváků očekávala spíše přímočarý dobrodružný katastrofický film, a proto ta často nepříliš lichotivá hodnocení. Určitě nemůže zůstat nepovšimnuta vizuální stránka filmu, ta je místy skoro dech beroucí, a také způsob, jakým režisér stupňuje napětí až téměř k hranici únosnosti - aby se film poté vrátil do klidných kolejí "očistného" nového začátku. Russel Crowe je opravdu dobrý, celkem nenápadně a velmi uvěřitelně se mění z muže s vizí v posedlého maniaka, který už nedokáže reálně rozlišovat dobro a zlo. Výborná je Ema Watson, a moc se líbil nenápadný, ale bezvadný výkon Jennifer Connelly. Je to velmi osobitý film, jednoznačně hodnotit ho snad ani není možné.

Přátelé, to bylo ale zklamání. Natočit klasickou pohádku nějakým divácky zajímavým způsobem je strašně těžké, a druhého Vorlíčka v plné síle zatím nemáme. Takže autoři spojili tři notoricky známé pohádky do jednoho celku - nic proti tomu, to se mi zdá jako celkem dobrý nápad, pokud by se ho podařilo domyslet až do konce (což se bohužel nepodařilo). Krom toho pohádky natočili rádoby pohledem malého dítěte, které pohádku slyší od svých rodičů a představuje si, jak by to tak asi mohlo být - krásně naivní, pestrobarevné, miloučké. Prostě infantilní. A aby toho ještě nebylo málo, tak vše je doplněno písničkami a veršováním. A ono to (alespoň podle mého) nefunguje. Vůbec. Kam se poděl svěrákovský nadhled, vtip, laskavá ironie - tedy to, co jsme my dospělí zcela jistě očekávali? Krom toho se ukázala ještě jedna věc: aby stopáž filmu byla únosná, byl děj pohádek oproštěn od skoro všech podružností, takže zůstala jen základní dějová kostra. Ale právě ty zdánlivé maličkosti, banality, vypravěčský balast nebo jak to budeme nazývat, jsou strašně důležité, protože dávají vypravěči prostor trošku inovovat, odlehčit vlastní děj humornou vsuvkou, dát prostor další postavě, která by se třeba jen mihla dějem, ale byla by zpestřením. Takto je třeba Maruška vracející se ke kravičce otravná a otravnější. Ale po pravdě: i kdyby přiletěla vrtulníkem a v ruce měla čtvrtmetrový doutník, verš kravičko - pro mlíčko by celou scénu spolehlivě pohřbil. Podobně jako kulku - pro Karkulku. Několik dobrých scén je na lepší hodnocení filmu málo. Dvanáct měsíčků patřilo k tomu nejlepšímu (včetně milé vsuvky o odskočení - to je to, o čem jsem psal výše), Polívka byl krásně výrazný, potěšil Lábus, i když v jeho podání nic nového nebylo, příjemně překvapil Klus, Dyk vypadal, jak kdyby se před každou scénou naládoval antidepresivy. A bylo zřejmé, že tvůrci měli snad neomezený rozpočet - takové plýtvání se jen tak nevidí. Škoda a promarněná příležitost. Nejsem si jistý, zda toto je cesta, kterou by se měli autoři dále ubírat.

Začátek byl nadějný, ale velmi záhy se to celé zvrtlo do naprosté pitomosti. Přítomnost Whitakera - možná skutečně jediného opravdového herce v celém filmu - mohla vzbudit (bohužel velmi krátkodobý) pocit, že to snad nebude tak špatné. Ale po dvaceti minutách bylo vše jasné. Arnold se sice snaží a co chvíli dává najevo, že je už starý unavený chlap, ale způsob zpracování scénáře jasně ukazuje na inspiraci starými akčními filmy (dost možná s mladším Arnoldem). Postavy černobílé, dialogy o ničem, rádoby vtipné hlášky na hranici trapnosti. Postava, kterou hraje Johnny Knoxville - on ji tedy nehraje, pouze se o to snaží svým idiotským pitvořením, protože hrát neumí - je za hranicí debility. Nikdo normální asi nepochopí, proč tyto filmy musí mít tzv. humornou postavu, a proč je vždy pojata stylem "vyšinutý magor z psychiatrické léčebny na jednodenní vycházce." Ha ha, to jsme se nasmáli. Knoxvilleho postava naprosto dokonale zničila celý film. Nakonec to ale ani tak nevadí, protože závěrečný souboj - a vůbec celý konec filmu - připomíná (zcela jistě nechtěnou) parodii. Ve výsledku tedy jen laciná akční podívaná. Třetí hvězdička je jen ze sentimentu, film si ji nezaslouží.

Rodriguez naprosto ztratil soudnost. To, co měla být parodie na ty nejhorší a nejbrakovější filmy let osmdesátých, je ještě mnohem příšernější. Sled naprosto pitomých scén, které prostě nedrží pohromadě, scénář na hranici debility, o hereckých výkonech se nedá mluvit. Pokud chtěl režisér názorně demonstrovat, kam až sahá filmové dno, tak se mu povedlo zcela dokonalým způsobem. V podstatě nesledovatelné. Hvězdička za cameo Mela Gibsona.

Na Wanted se v nouzi dalo ještě dívat bez újmy na zdraví, na Abrahama Lincolna už ne. Stupidní námět, stupidní děj, stupidní dialogy, Stereotypní akce, s logikou se samozřejmě nikdo nenamáhal (proč taky) - všichni jsme přece okouzleni udatností našeho hrdiny, který prožívá intelektuální státotvorná muka a přitom kosí upíry ve velkém svou milovanou sekerou. Jedna nebo dvě lepší akce (dobrá - přeháním) film nezachrání. Vymyslet takovou obludnou pitomost muselo být opravdu náročné - a zhlédnout film až do konce bez velkého množství opojných nápojů rovněž.

Tim Burton má tak početnou základnu zcela oddaných fanoušků, že snad došel k závěru, že může natočit skoro cokoliv, a stejně bude vynášen až do nebes. A ono to tímto způsobem nefunguje, protože Temné stíny jsou prostě nepovedené. Zdá se, že režisérova nespoutaná fantazie přehlušila všechno ostatní: ve filmu nefunguje vůbec nic. Měl to být svérázný příspěvek k hororovému žánru? Komedie? Nebo dokonce parodie na laciné story plné lásky, krve a upírů? A podobně jako forma je nevyhraněný i scénář a hlavní postavy, které nejsou ani kladné, ani záporné. V některých okamžicích se zdá, že zejména Johnny Depp přesně nevěděl, co hrát, a proto všechny emoce skrývá za podobu blazeovaného nebo rozpačitého elegána. Když k tomu připočteme několik velmi trapných nebo čistě podbízivých scén (demoliční sex, opakované zvracení) a tupý závěr ("došly nápady, finance, už nás to nebaví, tak to prostě všechno podpálíme a bude to"), tak hodnocení prostě nemůže být dobré. Burtonovy lepší časy jen místy připomíná zajímavá vizuální stránka, snad jen díky ní a několika ojedinělým povedeným okamžikům tři hvězdičky (ale jen tak tak).

Staré téma v nové podobě. Ten kabát je na první pohled úžasný a dokonale ušitý, ale když se podíváte lépe, knoflíky jsou špatně přišité, rukávy mají nestejnou délku, kabát špatně sedí v ramenou a sem tam se objeví i povážlivá díra. A přesně takový je tento film. Colin Farell se snaží, vizuálně je film zajímavý, řada nápadů je bezvadná a zaujmou, některé akční scény jsou opravdu dobře natočené. Divák ale stejně musí mít pocit, že hodně z toho už zná, že to už někde viděl, a že to nebylo jen v původním filmu. Ztráta paměti hlavního hrdiny je podtržena i jakousi vytržeností příběhu z celkového kontextu, divák tak zprvu neví nic o jednajících postavách, o době, ve které se příběh odehrává, o prostředí, a teprve postupně si může - podobně jako hlavní hrdina - skládat střípek po střípku. Hra s realitou a odkazy je celkem zajímavá, podobně jako ztvárnění světa, kde hlavní roli hraje vertikální pohyb, snad v nápodobě přeplnění světa. Hrdinové proto vesměs cestují nahoru nebo dolů, propadají se do hlubiny, létají vzhůru (scéna s výtahy je úžasná). Zjevná inspirace celou řadou jiných filmů snad (většinou) příliš nevadí, co je mnohem horší, je stále upadající invence autorů. Zatímco první polovina filmu nesporně zaujme, závěr je vyloženě otravný, protože je nesen v duchu klišé, pitomost, klišé, pitomost, klišé, klišé. Finále je pak přeplácané a docela zkazí celkově přijatelný dojem z filmu.

Dlouho jsem přemýšlel, co mě na tomto filmu zaujalo, a nakonec jsem došel k závěru, že vlastně vůbec nic. Chyběla mi atmosféra, kvalitní herecké výkony, scény, které by zůstaly v paměti. A měl jsem pocit, že film je příliš dlouhý a místy až docela nudně rozvláčný (třeba scény z opičího "útulku"). Boj o most se mi zdál téměř až úsměvný - přesně podle šablony, s jakou bylo natočeno tisíc obdobných scén, a včetně likvidace záporného hrdiny (cuká se, cuká, a stejně mu to nepomůže). Ne že by ve filmu bylo něco vyloženě špatně, že by zde zápasila trapnost s hloupostí za asistence neumětělství. Ale bylo to jako když jedete metrem a díváte se okýnkem na ubíhající tunel. Vystoupíte, všechno je v pořádku, jen si nedovedete vybavit nic, čím by vás jízda zaujala.