RedAK

Kolega alchac ve svém komentu zvládl vyjádřit podstatu demence i vesmíru, čili za sebe bych doplnil snad jen fakt, že se mi při pokusu o přehrání videa z diskuze zasekly celé osmičky, tudíž jsem musel svůj velice výkonný přístroj restartovat. Jen tak formálně bych na adresu tohoto opusu rád doplnil pár vulgárních slov, abych nebyl za úplně zkurveného kreténského vyližkokota: kurva, kretén, vyliž a kokot.

Ač ostatní babičky s pletí vyschlé tresky obvykle vyšívají slaměné klobouky, pletou kakao, nebo umírají, Madonna ještě neřekla svoje poslední slovo. Když jí photoshop tým o velikosti menšího státu vyretušuje kardiostimulátor a inkontinentní pleny, s přimhouřeným penisem se dá ještě považovat za obstojnou výstavní starožitnost. Dnes tohle na mě bliklo na nějakým dementním Éčku a musím uznat, že mi ti naolejovaní buzeranti dokázali vyztužit stožár rychlostí dvou ejakulací za orgasmus.

Gerontní ansámbl předvádí vskutku mistrovsky podané výkony. Komu je méně jak šedesát, ten dostane kulku do čela, nebo sloní prdel na ksicht. Asiaté, nebo kde to Švédsko vlastně leží, mi vkusem naprosto přesně píchli do žíly. Jak již podotkli mí předřečníci, v celkovém konceptu se nabízí srovnání s Trotlestem Žumpem, ale to je stejné, jako kdybyste srovnávali Počátek a politiku jen proto, že se tam krade. Nechte ty šikmooký Švédy žít vlastním životem a oni se vám odmění naprosto geniální a brilantně zpracovanou komedií.

Jako mladého, zdravého a ambiciózního alfasamečka mě často napadají myšlenky, nad kterými zůstává čurák stát. Tuhle jsem přemýšlel, jak dlouho by běžnému bílému středoevropanovi trvalo shlédnout všechny díly seriálového kultu Days of Our Lives. Nejdříve je nutno si spočítat, jak dlouho vlastně seriál trvá. Matka všech přechytralých pseudointelektuálů, paní Wikipedie, uvádí, že k třetímu květnu 2013 se datuje uvěřitelných 12633 epizod. Fůů. Místní csfd guru zase píše, že epizody měly v rozmezí 30 - 60 minut. Páč jsem do toho fakt zapálenej a pro budoucí plány to potřebuji vědět naprosto přesně, zabruslil jsem do tajů zahraničních zdrojů a prohnal stránky nejpřesnějším google translatorem. Od 8.11.1965, kdy se seriál začal vysílat, do 21.4.1975 měly epizody 30 minut, potom se kvůli velkému úspěchu jejich čas zdvojnásobil na hodinu. Při šesti dílech týdně to dělá 2656 epizod po půl hodině, tedy 1478 hodin čistého vysílacího času. Zbylých 9977 epizod už má po šedesáti minutách, což dělá přesně 9977 hodin, plus tedy těch prvních pár tisíc dílů a dohromady to je 11455 hodin. Nyní je důležité zjistit, kolik takový běžný bílý středoevropan má volného času. Uděláme mu hezký týdenní průměr. Dejme tomu, že to není lenošný tupý zmrd, jinak řečeno nebohá oběť našeho státního systému, a není to ani žádný vysoký politik, čili protekční tupý zmrd. Je to prostě úplně normální tupý zmrd, který osm let studoval zahradníka, protože vždycky toužil mít za nehty špínu od hlíny a okopávání brambor mu způsobuje přímo orgasmy. Takže tedy, náš vyučený zahradník Imrich, který dělá v Tescu za pokladnou, páč ho do žádného květinářství nevzali, protože dnes bez matury prý nejste nic, říkala Máňa z konzumu, dělá čtyři dvanáctky týdně. Dovolenou mu počítat nebudeme žádnou, protože Imrich pracuje, tudíž si ji nemůže dovolit. Ze 168 hodin týdně máme 48 v prdeli, nyní začneme odečítat. Určitě hodně spinká, protože je velice utahaný a také navštěvuje psychiatra, páč mu už mrdá z toho věčnýho pípání vysočiny v akci. Dejme mu osm hodin spánku denně a čtyři hodiny psychiatra týdně. V neděli se hodinu hádá s Naďou, jeho chotí, nevyučenou číšnicí na mateřský, protože zase vzal z práce v rámci úspor prošlý jogurty a tchyni nedělají příliš dobře na žaludek. Pak má samozřejmě také svoje koníčky, čili každou středu jezdí do staré konzervárny čorovat železo, aby se mohl jednou týdně vyšvihnout a koupit si route66 tabák a dvoustovkový balení dutinek. Když si zrovna nezaryje do stehen ostnatý drát, naložit celou kárku mu zpravidla trvá dvě hodiny. Každý pátek chodí do hospody na poker, kde prohrává Nadiny úspory, které našetřila na jídle a každou sobotu chodí na golf. Se dívat. Do hospody. Kde u pokeru prohrává Nadiny šperky, které jí koupil z výhry v pokeru. Občas si také myje pyje, souloží a žere. Suma sumárum mu týdně zbyde nějakých 30 hodin volného času, které se, kdoví proč, rozhodne investovat do kompletního shlédnutí seriálu Tak jde čas. Vzhledem k celkové délce seriálu by pak shlédnou všechny díly a dozvědět se, zdali Laura nakonec vošuká Mickyho nebo Billa, jak při prvním díle vesele slibuje příběhový mód, trvalo Imrichovi celých sedm let a čtyři měsíce! Mezitím by ho jistě vedení povýšilo na skladníka, tchyně by mu pošla na žaludeční vředy a Naďa by začala šetřit na fetu. Nehledě na fakt, že natáčení seriálu bylo v lednu 2014 obnoveno a schváleno až do roku 2016. Deset generací scénáristů tak muselo patrně nechat šukat všechny se všema, psy s kaktusama, mrože s batolatama, židle s poličkama, jinak si nedovedu představit, co jiného by se tam mohlo dít. Dvanáct tisíc píčů to tady afektovaně hodnotí, aniž by viděli aspoň půlku seriálu, protože od čtyřsté sezóny výš to začíná být fakt napjatý. Abych nastolil rovnováhu ve vesmíru, uděluji pět krvavě rudých hvězd, které se stejně během nanosekundy ztratí v jedovaté šedi gigantických, se vší nenávistí udělených odpadků. Days of Our Lives forever, pičo.

Všiml jsem si takové veselé skutečnosti. Mnoho mých oblíbenců během svých krušných nulových začátků v, cituji "nejhřejivějším domově filmových fanoušků v naší galaxii ;-)", jak mi napsal sám ó veliký ČSFD Poser, který evidentně netuší, že emotikon nenahrazuje interpunkci a totálně nevychovaně, mně, polobohovi a frajírkovi na entou, přisprostle tyká, kripl... kurva, teď jsem ztratil nit. Tak tedy znovu. Všiml jsem si takové veselé skutečnosti. Mnoho mých oblíbenců během svých krušných nulových začátku v, cituji "nejhřejivějším domově filmových fanoušků v naší galaxii ;-)", psalo prvotní komentáře plné informací, pocitů, mínění, emocí, včetně hlubokých filosofických přesahů a psychologických rozborů, smyslu bytí a existence vesmíru nevyjímaje. Ale postupem času zpychli a když si nahrabali dostatek uživatelů, co jim věnovali body, začali na to mrdat a komentáře omezili na krátké a dementní "jo bylo to dobrý" žblepty. Uznávám, že občas je to potřeba. Člověk by rád okomentoval a zhodnotil film, ale nadměrné užívání drog mu znemožní standardně využívat mozek a proto raději zvolí osvědčenou klasiku. Dnes ji volím i já. Jistě, sice se moje komentáře prakticky nikdy netýkaly filmu samotného, protože si tady jen lečím komplexy z malého ega, konta a péra, ale vždycky měly v sobě ukryté nějaké to poselství, které dávalo feťákům naději na novou dávku. Bohužel, dnes se mi nechce psát nic dlouhého a bezvýznamného, proto bych tedy k tomuto filmu rád napsal: jo bylo to dobrý. Muck.

Ač ortodoxní přívrženec britského originálu, který dokáže o půlnoci po vzbuzení vyjmenovat příjmení všech komparzistů, jak když pyjem mrská, musím uznat, že jsem si u tohoto amerického paskvilu párkrát hlasitě zachrochtal. Už jsem si sice všiml, že místní smetánka nemá v oblibě jakékoliv mimoděložní zprzněniny, ale až takhle to podhodnotit, vy zmrdi?! Nebudu tu teda statečně šermovat pětihvězdím, protože by to bylo stejně k hovnu, ale dám si na vás bacha, takovej bigotní plevel se musí zavčas pochcat.

Ryan Gosling, ze kterého údajně vlhne i suchý beton, si střihl perfektní roli nemluvného autisty, jehož genitálie očividně nejsou kompatibilní se standardními prototypy kund, proto se snaží holce přivodit orgasmus tím, že ji vozí po kanálech. Jeho repertoár obsahuje hned celé dva typy výrazů; první je "tvářím se jako piča" a druhý "tvářím se jako piča, ale je tma, takže to nejde vidět", a když už se nešťastník pokusí o úsměv, vypadá jako Macaulay Culkin na kokainu. Nuda na druhou krát tři a v závěru nám parta neandrtálců na tři vteřiny velkoryse zašermuje pistolkama a nožíkama, aby se jako neřeklo, nicméně děj je předvídatelný asi jako pedofil na dětském hřišti. Což o to, on si i metamfetaminový král jen tak mimochodem odskočil na roli nebetyčného debila. A abych nebyl za úplného génia, který by to všechno natočil daleko líp a tady to jen pomlouvá, protože nikdy nic nedokázal a všem jen strašně závidí, tak jsem asi dvě hodiny přemýšlel nad tím, že bych tam lupnul jednu hvězdu za tu vysoce šukézní prcinu s perfektníma kozama, ze který mi celou dobu stál stožár, ale bohužel tam žádná nebyla.

No jasně, nálepka "podle skutečné události" se dnes lepí i na kelímek od jogurtu, protože polské mlékárny odolaly ekonomické krizi, když zbytky kostí encefalopatií infikovaných krav rozemlely i do obalů od tvarohu, čili dokázaly tuky zredukovat na pouhé 3 gramy, protože na větší množství nezbylo místo. True story! Ale že to musel být zrovna osamělý opuštěný a děsivý barák s pochybnou historií v nejzapadlejší prdeli všech prdelí, kde si musíte k sousedům pro vajíčka zaběhnout maraton, to je fakt smůla k neuvěření. Nemohlo strašit třeba na Pařížské dvanáct, u bezdětného homosexuálního páru Ernesta a Milana Gaylodrových, který chová morče, pije filtrovanou vodu a plete růžové buřinky. Kdepak, všechno se to muselo stát přesně podle šablonovité, stokrát omílané konstrukce béčkových hororů. Btw, nedávno jsem shlédnul videonahrávku ze svatební noci svých rodičů a asi si taky nalepím na ksicht "podle skutečné události", protože fakt, že vypadám jako Halina Pawlowská po infarktu, má své důvody.

Mám rád dobré jídlo… Když tak nad tím přemýšlím, tuhle větu slýchávám často od různých přemoudřelých filantropů, kteří mají charakteristiku tvořenou ze samých záslužních činností a superlativ; „překrásný intelektuál, vznešený altruista, vystudoval všechny vědy, kandidát na ředitele vesmíru, má rád dobré jídlo…“ Z toho logicky vyplývá, že my, obyčejný plebs jen se dvěma vysokými školami, máme rádi jídlo vyloženě odporné: „ještě nevím, co bych si dal, ale musí to chutnat jako zvratky pomočeného bezdomovce před skvotem, protože mám rád hnusné jídlo, yeah!“ Nikdy bych si nepomyslel, že svět se bude rozdělovat na lidi, kteří mají a kteří nemají rádi dobré jídlo. Takže kdybyste byli zvědavi, po každém vysrání si kvalitně vytřu prdel. Měli byste si to zavčas zapsat do životopisu. Ehm, nicméně abych se vrátil k meritu věci. Mám rád dobré jídlo. Bohužel si ho nemám kde vychutnat. Sám nejsem příliš zdatný kulinářský velemág. Jednou jsem se pokoušel uvařit vodu na čaj a skončil jsem s popáleninami na čtyřiceti procentech těla a amputovanou končetinou. Bývalá přítelkyně také neuměla vařit. A když už se o to z mně neznámých důvodů pokusila, čerstvé a chutné ingredience dokázala mávnutím vařečky proměnit ve sračky. Avšak nikdy jsem jí to neřekl. Naopak jsem ji za to chválil, jednak proto, že jsem zmrd od přirození, druhak latentně doufám, že mého následovníka nedopatřením zavraždí. Třeba až mu v koprovce zaskočí rybí kost. Tenhle pořad jsem zkusil ve snaze přijít na to, jak se zapíná sporák, nicméně mně to bylo stejně k hovnu. Asi už navždy zůstanu u čínských poblívek z Lidlu za 2,90 v akci. Ale srát na to, moje životospráva je ztracená už od embrya, kdy jsem v děloze závodně inhaloval nikotin. Tím se také vysvětluje moje mentální retardace, buáááh ééééé!

Znáte ten pocit? Určitě ho znáte. S hlavou zabořenou do načechraného polštáře, jež voní jako čerstvě nařezané květiny, pomalu otevíráte oči a začínáte svět vnímat všemi smysly. Vrabčáci na okenní římse vytvářejí přenádherný orchestr podmanivých tónin a svěží paprsky ranního slunce proplouvají skrze žaluzie do vaší ložnice a na stěnách tvoří bujaré sluneční obrazce. Líbezná vůně kávy, jež se lne ze spodního patra až do vaší vyhřáté postele, vás definitivně probudí. Vy s úsměvem na rtech vstanete a plní energie se na špičkách prstů roztančíte uprostřed pokoje na veselou duševní árii. Dnes bude báječný den! Ovšem ještě předtím, než se zakousnete do lahodného sladkého pečiva s džemem, musíte vykonat jednu důležitou věc. Pod paži vezmete dnešní noviny a odcházíte na záchod. Začten do veskrze pozitivních zpráv začnete sveřepě tlačit a po několika pracných cvicích rektálního svěrače se ocitnete v nekonečné euforii, odlehčen, šťasten a očištěn. Vstanete, abyste spláchli, když v tom se probudíte a uvědomíte si, že ležíte pořád v posteli a jediné skutečné bylo sraní! Následující dvě hodiny se brodíte sračkama ve vlastních peřinách, z prostěradla se snažíte marně setřást všechna zaschlá hovna, když si zoufale otíráte zpocenou držku, omylem si nanesete na rty kousky hoven z podnehtů a nakonec se z toho všeho kvalitně zeblijete. Znáte ten pocit? Tak něco podobného se vám stane při sledování této poševní vulvoviny! Herecké obsazení dává tušit potenciálně vyšperkovanou zábavu a místo toho dostanete naprosté a trapné hovno.