Recenze (102)
Django (1966)
Nyní bych se rád vrátil do minulosti a svému minulému já zlámal všechny prsty na rukou za to, že si neopatřilo verzi v původním italském znění, nýbrž verzi s anglickým dabingem. Zážitek mohl být úplně někde jinde. Ani prkenné anglické namluvení mi však nezabránilo v tom, abych si užil klasický western se vším, co k němu patří. Závěrečná přestřelka na hřbitově to akorát skvěle podtrhla.
Fakjů pane učiteli (2013)
První polovina působí svěže a nápaditě, ale jakmile se film začne překlápět do své druhé (značně sentimentální) poloviny, tak ztratí dech skoro ve všech směrech. Mělo to sice sedící popovej soundtrack, slušné obsazení hlavních rolí... Ale kurva, já si prostě nemůžu pomoct, že už jsem tohle někde viděl. Akorát se místo nesympaticky stárnoucí Cameron Diaz dosadil sympaticky vypadající Eliáš McPárek. Navíc to bylo do jisté míry předvídatelné, překombinované a hodně naivní.
Maléry pana Šikuly (1999)
Yeah, hi, it's Bill Lumbergh, it would be great if you could stop translating the english titles of movies into dumb-as-fuck czech versions asap. Yeah, that would be terrific, okay?
Nymfomanka, část II. (2013)
Tak tady najdete to, co v prvním díle chybělo: dvojitá penetrace od dvou černých bratrů, brutální sado-maso, domácí potrat pomocí upraveného ramínka... Jeden by snad i řekl, že se jedná o čistou samoúčelnost. Nemůžu si pomoct, ale takový Stud mi opravdu přijde údernější a pevnější v kramflecích i bez potřeby všechno explicitně ukazovat a zbytečně filozofovat nad smyslem bytí a nad nesmrtelností chrousta. (opět Director's Cut)
Criss Angel: Mistr magie (2005) (pořad)
Na tohle jsem vždy koukal z jediného důvodu: měl jsem z toho děsnou prdel. Stejně jako mám z lidí, kteří věří všemu, co na televizní obrazovce vidí. MindFake!
Nymfomanka, část I. (2013)
Asi je chyba ve mně, ale hlavní představitelka mi přišla těžce nesympatická v obou časových rovinách (jak charakterem, tak vzheldově). Prostě obyčejná coura, ani ventilek bych si o ní neopřel. Po celou stopáž jsem se přes to nedokázal přenést. What a Shame! Zatím rozhodně nejzvrhlejší použití Waltz No. 2 Jazz Suite ve filmu. (Asi se ještě sluší poznamenat, že jsem svou pozornost upřel na Director's Cut.)
Čtyři pokoje (1995)
První dvě kapitoly jsou jen slabým odvarem toho, co následně servíruje Robert Rodriguez a Quentin Tarantino ve svých úderných a perfektně vypointovaných povídkách.
Kmotr (1972)
Stal jsem se svědkem, jak se mladý Michael dostal do pozice hlavy rodiny, kterážto mu nevyhnutelně předurčila jeho osud.
Lucy (2014)
Debilní sračka, po které jsem se cítil, jako kdybych právě podstoupil trojnásobný lobotomický zákrok na elektrickém křesle.
Spirit (2008)
Absolutní masturbace nad formou, přičemž obsah je prázdný jak lednička po nájezdu Haliny Pawlowské.