waits

Kdyby tak nebyl kapitánem Exnerem zrovna Vala, možná by to bylo i za čtyři...

Aha, tak takhle se taky legrace vyrábí. Barrandovu poradím: Pedtočený smích příště namíchejte na nějakou španělskou telenovelu nebo v podstatě na cokoliv, třeba na polední rozhovory s politiky o dph, divák bude oblažen co se týče humoru zhruba stejně. Hrozné!

Povídala ta holčička, že Costner je mnohem víc zlej než Hopper. To by nebylo tak těžké, protože Hopper se tváří, že hraje v parodii. Bohužel Costner se koncentroval na scény se zasmušilým výrazem, ve kterých se mlčí a na ty, kde má vypadat drsně už mu nezbyla energie. Do konce jsem dokoukal jen v naději, že tu nesympatickou holku Hopper nějakým zázrakem utopí. Neutopil. Mělo mě to napadnout, to by pak Costner neměl naději na Oscara (Ha, humor). No nic, mě se to fakt nelíbilo.

Zbytečný dokument o zbytečném člověku. Výtečné Manželské etudy a jejich záznam nepředvídatelnosti života se nedají s Reném vůbec srovnávat. V protikladu s běžnými lidmi, kteří prodělávají určitý vývoj a se kterými můžeme nesouhlasit nebo jim naopak fandit nebo se dokonce částečně identifikovat stojíme tváří v tvář Renému, u kterého je všechno hned zpočátku jasné. Pasivní slaboch, který si pravidelnou práci "neumí ani představit" a který se v kriminále seberealizuje pseudofilosofováním a psaním o sobě, nevzbudí ani sympatie nebo zájem, ale ani zhnusení nebo šok. Osobně je pro mě nepochopitelná viditelná empatie režisérky. Ćím si ji, probůh, tenhle týpek zasloužil? Srovnejme tenhle příklad společenského parazita s Marcelou z Etud. Ta se aspon čas od času snaží s životem porvat. Kromě přemítání o smůle, která jí provází může tak zauvažovat nad tím, že ze svých daní financuje i Reného v dobách, kdy zrovna někoho neokrádá samostatně (nepamatuji přesně..jestlipak má Marcela aspon takovou televizi, jako má René v base?). Hořce jsem se pobavil u scény kde se ukazuje, že René pumpne poplatníky nejen formou pobytu ve Valdicích (plus pár korun od Třeštíkové a Minisiterstvo kultury za účast na projetku), ale také díky dotacím na spolek Stop kouření, ve které bezelstně popíše fungování onoho mechanismu. Ale jinak - takhle nezajímavého člověka muselo být těžké najit...

Sproste, trapne a ubohe. Stoprocentni odpad.

Jakubisko měl na film tolik peněz, že se rozhodl nabídnout víc, než by si sám divák přál. Snaha o historický středoeevropský velkofilm se míjí jak s odlehčenou dvojicí mnichů, vykradených ze Jména růže, tak se snovými vidinami Anny Friel, které nejvíce odkazují na dřívější režisérovu tvorbu. Friel a Roden jsou dobře obsazení, ale proti nim stojí řada hodně rolí slabých (Horváthová,..a dá se pochválit někdo z komparsistů?), protahovaný, občas nudný děj a hlavně lavírování reřiséra, který si není jistý, co vlastně chce točit. V dávných filmech (Tisícročná včela, Sedím na konári) dokázal Jakubisko nahodit pět šest hlavních plastických postav, o které měl člověk zájem a vyprávěl jejich příběhy v tajemně nereálné atmosféře, která sváděla k opětovnému shlédnutí. V Bathory něčem takovém nemůže být ani řeči. Škoda, že se Jakubisko k takovému rozpočtu dostal až v době, kdy už ztratil svoji dávnou jiskru. Být to před deseti lety, možná by jiný, horrorovější, trochu víc nadpozemský snímek s lepšími nápady ukázal slovenského Terryho Gilliama. Nestalo se.

Na tak nevtipnou a trapnou podivanou je samozrejme jakehokoliv komentare skoda. Ale jak upozornit ostatni, at s timhle paskvilem vazne neztraceji cas?

Sel jsem behem filmu v uplny tme na zachod a nebal jsem se. Hru jsem nehral a film me nijak nenavnadil, abych to zkusil. Osud vyslane jednotky mi byl ukradeny, vcetne nevyrazne Jovovicove, hudba rusiva, scenar beckove plytky. Takze pokud jde o me, tak to Andersson tocit nemusel.

Přehrajte někomu, kdo o Vorlovi nikdy neslyšel, všechny jeho filmy a troufnu si tvrdit, že i tak správně určí posloupnost natáčení a plus minus dobu vzniku. Vorlovy filmy jsou grotesky s přepjatými, necivilními postavami, , které jsou mnohdy spíše plochými karikaturami, s dobovou atmosférou a osobitým humorem. Exaltované (ne)herectví a výstižný záznam atmosféry doby natáčení je příznačný i pro Věru Chytilovou. Oba mají slabost pro některé typy herců a u obou mě zaráží, že čím jsou starší, tím se na svět kolem sebe dívají s větším despektem a nespokojeností. Kouř a Pražská 5 si z okolní socialistické reality střílí s naprosto přirozenou lehkostí. V Kamenném mostu a Cestě z města je Vorel sice pořád hravý, ale také trochu zádumčivý. Skřítek a Gympl už jsou vlastně smutné filmy. Dočkáme se samozřejmě více či méně zdařilých gagů (Šteindler v taxíku mě věru pobavil), to ale nezakryje fakt, že většina postav je nespokojená (nepřahrávající a přirozená Bydžovská), a většina situací nekončí zrovna vesele (vyloučéní, odcod z domova atd). Velmi se mi líbil Mádl a výbornou volbou byl Indy a Witch. I když rozhodně nejsem hiphopová generace, tak tenhle (jak říká Josef Sedlon z Radia 1) projekt mi sedí.

Tenhle dokument je fajn, teda pokud mate radi Franka Zappu, samozrejme. Neni taky spatny, kdyz tuhle dobu pamatujete, pripomenete si, jak tenkrat vypadali Jirous nebo Chadima (sef MCH Bandu a autor asi nejlepsi knihy o ceskem undregroundu z dob normalizace). Prijezd Franka Zappy do Prahy je jednou z mala politickych Kocabovych aktivit, kterou si me naklonil ( rychly odjezd ruskych vojsk se mu poved taky). Jeste ze tu Zappa byl, v Praze se mu viditelne libilo a zazil tady tolik slavy a obdivi jako zrejme ve Statech nikdy. Za par let zemrel. Hudby v tomhle dokumentu ale prilis neuslysime, takze nezbyva nez si pak pustit One size fits all nebo Bongo fury.